Konečná diagnóza

Na Haileyově knize je znát, že byla napsána v 60. létech minulého století.
A teď nemluvím o lékařským dovednostech, které jsou v současnosti samozřejmě někde jinde, ale hlavně o poklidném úvodu, o rozvážnosti, s jakou autor popisuje každou postavu, každou skutečnost.
Zpočátku jsem si říkala, jestli dokážu knihu vůbec přečíst, protože jsem zvyklá na "rychlejší" příběhy, avšak trocha zpomalení vlastně vůbec není na škodu.
Vytrvalost se vyplatila. Na způsob vyprávění jsem si nakonec zvykla a kniha se mi začala číst daleko lépe.
Po zdlouhavém začátku se děj náhle zdramatizoval a ke konci byl příběh z lékařského prostředí velmi napínavý a zajímavý.

Knihu jsem četla v mládí a teď se k ní vrátila v rámci výzvy. Jsem ráda, že některé metody ve zdravotnictví pokročili.

Někdy v sedmdesátkách jsem četl od Arthura Haileyho Letiště a připadalo mi to skvělé. On umí vykreslit atmosféru nějaké velké instituce, zaplněné příběhy jednotlivých lidiček, kteří tam žijí, pracují a na něž má ta organizace nějaký vliv. Kniha Konečná diagnóza se odehrává v nemocnici a bohužel to co se tam děje značně zastaralo. Takže z toho mám jen dojem, že takto to mohlo vypadat v USA v šedesátých letech a naštěstí dnes jsme v medicíně mnohem a mnohem dál. Ten pocit z poslechu audioverze mi naštěstí vylepšil pan Igor Bareš, který je velmi dobře poslouchatelný.

Pěkná čtivá kniha, lékařské prostředí, patologie a její tým.

Knížku jsem našel v poličce - knihobudce vyřazených v naší knihovně a z 5 Kč koupil. Příběh civilního i profesního života ve velké nemocnici je skvěle napsaný a čtivý. Dílo autora jeho pozdějších bestsellerů již svědčí o jeho velkém talentu.

Tuhle knížku jsem četla někdy na začátku 80. let, na dojmy se nepamatuji. Teď jsem v knihobudce narazila na pozdější vydání z roku 1991a jako výplň času v MHD mi to přišlo adekvátní. Nakonec jsem se začetla, protože v té medicíně a fungování nemocnice až tak rozdíly nejen v čase, ale ani v místě, městě či zemi být nemůžou. A protože tady jde o jednotlivé příběhy několika pacientů, několika lékařů a o provozu nemocnice, je to pořád aktuální a čtivé.

Po mnoha letech ( poprvé jsem se s autorovými knihami seznámila na gymnáziu)
jsem se rozhodla, že si připomenu některé z jeho knih. A nelituji. Opět jsem musela ocenit dokonalou znalost prostředí, v tomto případě lékařského, pěkné vykreslení postav i dramatickou zápletku.

Poprvé jsem knihu četla kdysi v době dávno minulé, kdy se na dobrou literaturu každý čtvrtek stály fronty. Dodnes pro mne zůstal Arthur Hailey moderním, resp. nadčasovým autorem a okouzluje mne jeho výborné mapování popisovaného prostředí i dar přesvědčivě vykreslit postavy. A třebaže od prvního vydání Konečné diagnózy uplynulo mnoho desetiletí, stále je to velmi čtivý příběh.
V románu se průsečíkem všech drobných i větších nemocničních střetů stává oddělení patologie, kde je nejvýraznější postavou hlavní patolog doktor Pearson - starý a zkušený, ale současně unavený, většinou nepříjemný lékař, který k velkému objemu své denní práce už nezvládá sledovat aktuální vývoj medicíny.
Ve vyprávění figuruje spousta drobných statistů, kteří jsou v nemocnici zaměstnaní a nebo se tam objevují jako pacienti, ale ústředním tématem je hlavně názorový střet mezi starými zkušenými lékaři a těmi mladými, kteří mají sice málo praxe, ale jsou ještě plní nových poznatků ze škol …a také nadšení, které už ti staří ztratili. Z pohledu dnešní doby jsou popisované léčebné a laboratorní metody možná zastaralé, ale střet dravého mládí a zkušeného stáří je stále aktuální a Arthur Hailey podal svůj příběh mistrovsky.
I dnes se mi kniha líbila a doporučuji ji.

Skvěké vypravěčské dílo, román z lékařského prostředí, román o etice v lékařství, o mezilidských vztazích a mezigeneračních vztazích, o zvládání náročných mezních situací.

Velmi emotivní příběh v aknize, který jsem si nyní po dlouhé době připomněla. Již jsem tento titul četla v období na střední škole. Děj se odehrává v Berlingloně ve státě Pensylvánia v nemocnici Tří okresů na oddělení patologie. Hlavní postavou je starší doktor Pearson a začínající doktor Coleman. Spisovatel v knize popisuje dva různé velmi smutné příběhy. Pěkně popsal precizní práci na patologii, kam se málokdo za života podívá. Mám knihy z lékařského prostředí ráda, protože se dozvím o jejich práci a o to více "smekám" před zdravotním personálem. Kniha je čtivá, doporučuji všem nejen zdravotníkům.

Kniha se ke mne dostala náhodou v knihobudce a protože lékařské prostředí mám ráda a od autora jsem doposud nic nečetla, tak jsem po ní sáhla.
A byla jsem víc než mile překvapena a na dovolené se od ní nemohla odtrhnout.

Úžasně vykreslené prostředí nemocnice a hlavně patologie, které vůbec nepůsobilo strašidelně spíš tak,že jsem měla chuť přijít se podívat, tak jako sestřičky žákyňky. Sympatičtí i méně sympatičtí hrdinové, i když ne vždy je vše černé a bílé. Prostě nelze než doporučit.

Knihu jsem nakonec nechala na dovolené na ubytování, aby si ji mohli přečíst a potěšit se s ní i další dovolenkáři. A těším se, že si do budoucna přečtu další knihu tohoto autora.

Jeden z nejlepších románů z lékařského prostředí, který jsem četl. Kniha zachycuje běžný život jedné americké nemocnice v roce 1959. A bylo to čtení příjemné. Na jedné straně přísný kapitalismus a na druhé taková ta noblesa svobodného světa. Postavy se nepletli a byli dobře vykreslené. Oceňuji, že některé kauzy dopadli dobře a některé špatně, prostě tak, jak to v životě chodí.
Citace: "Dobrou noc, doktore Pearsone," pozdravila jedna ze starších sester, která proběhla kolem.
"Dobrou noc," opětoval pozdrav doktor Pearson. Cestou k východu se zastavil pod nápisem "Kouření zakázáno" a zapálil si doutník.

Román z roku 1959?Dostalo mě to i dojimalo.Hailey měl perfektně zvládnuté postavy a vystavěný děj ve všech svých knihách.Pravda, medicína už je mnohem dál,ale i tak šel mráz po zádech z autorova vyprávění.

I když jsem dělala ve zdravotnictví, opět mě tento příběh fascinoval, jak autor dokáže zobrazit život na jedné americké nemocnici, v dřívější době. Osudy lidí má perfektně propracované a prostředí patologie, nám až trochu nahání strach a napětí, jak vše dopadne. Jako vždy perfektní kniha.

Po mnoha letech jsem znovu sáhla po oblíbeném autorovi a nebyla jsem zklamaná. Dokáže živě a plasticky zachytit každodennost, charaktery a osudy lidí odehrávající se na pozadí velkého kolosu, který je sycen jejich perfektností a při každém zakolísání je rozdrtí bez ohledu na předchozí úspěšnost. Krásný poslech, tentokrát ve slovenštině.

Dnešní "napínavé" romány jsou proti Haileyho knihám pouhé slohovky.

Zajímalo by mě, jak autor sbíral odborné informace pro tento román? Těžko to nabral z nějaké učebnice, zřejmě musel strávit na oddělení nějaký čas a koukat patologům pod ruce.
Příběh je jako vždy velmi dobře napsaný, Hailey měl vypravěčský dar od Pána Boha!

Haileyho jsem mívala kdysi moc ráda a oslovil mě i s dlouhým časovým odstupem. Znalost prostředí, napětí a živé dialogy mi připomněly proč.
A jakkoliv je popis zvoleného prostředí s jeho možnostmi a postupy nutně ohlodán lety, nadčasové sdělení zůstává a nijak ho nepoznamenává místy lehce patetická forma; upomíná na poslání lékařské profese (i všemožných jiných profesí), nutnost rozhledu, pokory místo povýšeného lpění, odvahu hledat, zachovávání lidskosti... A na to, co nám dnes tak zoufale chybí: schopnost vypustit z pusy - tys měl pravdu, já jsem se mýlil...
Je to užitečné čtení. A taky napínavé, odpočinkové, - prostě za pět.

Je až neuvěřitelné, jakým způsobem autor zvládá proniknout do rozličných profesních prostředí. Opět velmi kvalitní román, smysluplná zápletka, romance i napětí. Na rozdíl od jiných Haileyho děl je zde užší počet dějových linek, nicméně rozhodně to nejde na škodu. Kdyby se mě někdo zeptal na dobrou knihu z lékařského prostředí, doporučím mu mimo jiné i tuto.