Strach

08.12.2025

Posloucháno jako audiokniha -skvěle namluvené!
Co se týká samotného příběhu - ano, bylo to slabší než Trhlina, ano, byly tam ne úplně pochopitelné místa - ano, říkala jsem si, že hlavní hrdina je občas tak moc tupý, až to bolí ALE stejně mě to bavilo a nebyl to ztracený čas.

Můj první střet s autorem. A určitě ne poslední, knížka byla perfektní jednohubka a fakt mě bavila.

Z textu na obálce jsem čekala nějaký "skoro" horor, že se budu fakt bát. To se nekonalo, během četby jsem měla jen takový divný pocit, který ke strachu měl daleko.

Děj měl ale spád, ani chvíli jsem se nenudila a styl psaní mi vyhovoval, i když, prostoru k domýšlení bylo někdy na můj vkus až moc, hodně věcí bylo nejednoznačných. Přišlo mi, že se to snaží být mysteriózní za každou cenu. Hlavní postavy mi byly sympatické, parta lidí, co se znala od dětství, okolnosti je opět svedly dohromady. Každý je jiný, žije jiný život, ale "strach" v sobě mají všichni, už 27 let...

Byla jsem zvědavá, jak to celé dopadne. Konec byl takový zvláštní, podivně otevřený, zůstal prostor pro vlastní tok myšlenek.

Upozorňuji slabší povahy: v textu je pár nechutných pasáží, znázorňujících vraždu, pohled na smrt nebo mučení.

Už delší dobu si říkám, že se nějak, zřejmě záměrně, ale přesto podvědomě vyhýbám mužským autorům. I proto mi asi tohle tak trvalo!

(SPOILER) Anotace slibovala příběh s nadpřirozenými prvky. Čekala jsem tedy nějaký zajímavý detektivní příběh, kde nadpřirozené prvky budou v tom stylu, že vyšetřovatel dostal vnuknutí shůry nebo něco podobného. Místo toho se mi dostalo hororového příběhu, kde děti s černými otvory místo očí vystupují ze záhrobí a z lesa a masakrují další malé děti, později i dospělé. Jsou živeni strachem a hlavní hrdinové (myslím ti opravdoví, lidští) si je myšlenkami na ně přivolávají. Tak asi by to bylo děsivé a nešlo by se mi pak dobře ven po tmě se psem čůrat, kdyby to bylo zfilmováno, ale kniha na mě takový vliv neměla.

Řadu věcí jsem v tomto příběhu nepochopila. Nemám nic proti hororům a vrahům ze záhrobí, ale ráda bych chápala proč. Ti zombíci by měli mít nějakou motivaci, cíl. To mi tady chybělo. Trhali dětem prstíky, dloubali jim oči - ale proč? Kdyby si ta zlá síla pomocí těch částí těl budovala tělo vlastní, aby mohla vystoupit z úkrytu a řádit jak černá ruka, pochopila bych. Tady to ale tak nebylo.

Závěr byl opravdu překvapivý, ale mně zase nějak nedával smysl. Co tím získal? Zlo ho nechá žít a on bude doufat, že za svého života už žádné další třicetistupňové mrazy nezažije? A kolik mu jich ještě bude muset přivést?

Kniha slibovala horor, ale skončila jako nevýrazné čtení bez napětí i duše. Postavy působí ploše, děj se vleče a jediným světlým bodem byla zmínka o Djatlovově expedici - ta měla víc děsu v jedné větě než celá kniha dohromady.

Měl mě ovládat strach, ale bohužel. Žádné mrazení se nekonalo. Ocitáme se na známých místech z Karikových knih - Ružomberok, Čebrať. Jsou hrozné mrazy a ztrácejí se děti. Zpět rodiče dostanou jen nechutné artefakty. Čtveřice rádoby přátel se pokouší záhadě přijít na kloub, protože se zdá že o obyčejného únosce dětí nepůjde.

Nebylo to špatný. Rozjezd trochu pomalejší, nešlo se mi moc začíst. Postupně se to ale lepšilo. Přibližně od druhý poloviny už to za mě mělo tu strašidelnou a hororovou atmosféru. Konec docela psycho.
Četla jsem od autora Tmu a ta se mi osobně líbila víc. Tohle trochu zklamalo. Ale není to špatný.

TO od Kinga vs. TO od Kariky. Najděte deset rozdílů. Po delším čase jsem si řekla, že se podívám, jestli už se Jožko naučil psát. Nenaučil. A neodnaučil se ani opisovat. Toto veledílo nese slibný název Strach, i dělala jsem si čárku pokaždé, když jsem se při čtení bála. Ani jednou, přátelé! Za to by měl autor chodit kanály, ale Karikovi bych to nedoporučovala. Co kdyby tam natrefil na klauna, co takové jako je on přímo žere.

Z této knihy mám poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu se výborně čte, strach se neskrývá jen v názvu knihy samotné, je obdivuhodné, jak autor od první do poslední stránky dokáže budovat tak neskutečně tísnivou a ponurou atmosféru.
Co mi ale vadí, je konec. Ten mi opravdu nesedl a nelíbil se mi. Jednak mi přišel příliš zrychlený, na to jak se příběh předtím vleče (nemyšleno nijak špatně) a jednak... Nějak mi to úplně nezapadlo do celku. Jako ano, ten konec se docela nabízel, ale já s ním prostě nesympatizuji.
Takže za poutavé a strašidelné čtení čtyři hvězdy, nebýt toho finále, dám pět.

10.08.2025

Navodit opravdu hororovou atmosféru příběhu, umí málo kdo. Pan Karika je v tomto ohledu jeden z nejlepších. Příběhy jsou jednoduché, založené pouze na vyvolání strachu a příjemného mrazení. V tomto ohledu jsem byla naprosto spokojená. Opravdu jsem chvílemi neměla úplně nejpříjemnější pocit z toho, že příběh poslouchám v naprosté samotě, uprostřed lesa. Byl v tom záměr a opravdu prostředí ve kterém jsem tento příběh poslouchala, velmi umocnil můj celkový zážitek a prožitek. Potěšil mě závěr, když horor, tak horor. Audiokniha nic nepokazila. Narátor byl zvolený správně a tuto audioknihu načetl pan Ondřej Novák.

Skvělá kniha, příběh zasazen do autorova prostředí rodného Rožmberku a okolí, vrch Čebrať, v avarském nářečí,, strážní věž,, skrývá pořád svá tajemství. Temná mrazivá imaginace, znalost tamní historie a pověr je to co mám u Kariky rád, hraje si se svou a čtenářovu fantazii. Podobnost a přirovnání záhadných zmizení děti se zmizením výpravy Djatlova je skvělá myšlenka, genius loci se vznáší nad celým příběhem. Temná, mrazivá, hororová atmosféra vyzařuje z celého příběhu.
Ve sněhu byly zapíchané dětské prsty, některé už byly modré a vypadaly jako svíčky na dortu....

Další Karikův skvěle napsaný příběh. Je to temné a děsivé. Tísnivá, strašidelná atmosféra je všudypřítomná.
Karika skvěle mísí mysteriózní thriller s nadpřirozenými prvky, přičemž do vyprávění vkládá hluboké zamyšlení nad tím, jak nás naše dětství formuje.
Strach totiž není jen o vnějším nebezpečí. Je to o tom, co se skrývá v nás, co si držíme hluboko ve své duši, co nás může přitáhnout až na samý okraj temnoty.

Neříkám, že člověk nemá při čtení těch výživnějších částí strach, ale spolu s ním si odnáší i velký kus zhnusení, cíleného znejisťování a znepříjemňování. Celý úvod jako by chtěl čtenáře od čtení řádně odradit, oproti Trhlině tato kniha dějově úplně negraduje, nemíchá tak umně realitu s fantazií* a pointa je spíše na sílu... To, co autorovi funguje u popisu hororových scén - krátké zmatečné věty, dávkování, nenavazování - nefunguje u zbytku textu, který je psán jakoby narychlo, moc k sobě nesedí a nemá pořádný švih. V paměti se mi usadilo třeba přirovnání "rozhozený jako skládačka puzzle ve větru" a podivuhodná autorova fascinace iPhony a prodejnou Tesco (až se člověku na mysli vkrádá pomyšlení, že množstvím zmínek šlo o ne úplně domyšlený product placement).

Zároveň, pokud někdo četl Kingovo To, nemůže si hned v prvních kapitolách nevšimnou jistých velice podobných znaků. Dokonce si toho během psaní všiml také sám autor a Kingovu knihu ve svém textu přímo zmínil, jako zdroj inspirace řešení problémů pro hlavní postavy. Jenže pokud by člověk čekal, že toho autor nějak využije a přijde nějaký přesah (meta nápad), vše jede dál podle zaběhnutých kolejí. Strach navíc nemá ono kingovské pozadí (rasismus, malost městečka, rodinné problémy nespojené se samotnou záhadou atd.), promyšlenost strachu (kdy Karika jde na první dobrou, oproti kingovskému "strachu na míru") a i začátek zápletky je náhodný, nikoli promyšlený (v To má i návrat na "místo činu" svůj důvod).

Pokud má tedy někdo rád pocit strachu, Karika mu ho v této knize dokáže naservírovat na stříbrném podnose. Dokonce si stránky umím představit převedené do televizního hororu. Ničím dalším ale bohužel kniha nepřekvapuje...

*Kromě konkrétní lokality, kdy by mě zajímalo, co na knihu říkají tamní obyvatelé, a odkazu na Djatlovovu výpravu. Po Naslouchač je to už v krátké době podruhé, pořád ale nerozumím, co na ní lidi tak fascinuje...

Když Slovensko sevřou arktické mrazy, ztrácejí se v blízkosti hory Čebrať malé děti. Což ve spojení s faktem, že se Čebrať tyčí nad městem Ružomberok, vyvolává skutečný problém. Problém, který nevyřeší ani dočasný útěk z města, ani společnost jiných osob, ba ani zdánlivě nedobytná pevnost chráněná psy a kamerovým systémem. Problém zvaný "papírové děti".

"Strach" jsem četla jako první Karikovu knihu a na rovinu říkám, že výstižnější název si autor pro tento román zvolit nemohl. Neboť STRACH je přesně ten pocit, co vás při jeho čtení obestoupí - a už nepustí. Děj je natolik reálný, že se stáváte jeho součástí a jen s hrůzou sledujete další vývoj - a ručičku teploměru. A když ve vás jiskřičku naděje zažehne blížící se závěr, nedejte se zmást, protože poslední čtyři strany vás přímo porazí.

Naprosto neuvěřitelná, neskutečná kniha… nebo teda vlastně právě naopak - naprosto přesvědčivý, reálný příběh, který vám nedá spát a bude vás nutit vracet se k němu zpět alespoň v myšlenkách. Famózní dílo a hluboká poklona panu autorovi!

Mi se vlastně ty knihy Jozefa Kariky celkem i líbí (trošku přehodnocuju předchozí čtenou knihu Propast). Ani jsem nečekala, o čem to bude, dle anotace mě napadaly různé věci... Trochu se to podobalo jednomu neurčenému dílu od Kinga (nedám název kvůli spoileru) - jako nevadí mi to, ale je toho čím dál tím více v současné české literatuře, ale tady je to původně z roku 2014, takže to akceptuju. Pořád mě to táhlo číst, takže čtivost to má. Navíc jsem se zamyslela nad tím, jak na málo stranách (ano 272 stran je na dnešní příběhy celkem málo) se uděje tolik věcí, jak je autor vlastně šikovný a není tam tolik balastu kolem (i když mi větší propracovanost postav nevadí a pomáhá vybudovat pouto). Teď jak píšu ty závorky se mi vybavilo to, co mě štvalo v knize, až se musím sama smát, že to teď dělám :o) - když hlavní hrdina přemýšlel, velmi často tam v překladu byly ty závorky taky a na mne to působilo dost rušivě, jakoby nemohl přemýšlet v nové větě (proto se teď omlouvám všem, které moje závorky taky naštvou :o) ). Strašně mě zaujal ten nápad s třeskutými mrazy a hned jsem se pídila po tom, co jsem zrovna dělala - únor 1985 jsem byla na cestě a únor 2012 - to byla stáž v kravíně u veterináře, jo, zima tenkrát byla pořádná :o) Připomnělo mi to i jiné knihy s podobnou tématikou, hlavně od českých autorů. A ten závěr? Typicky Karikovský. Jen jsem čekala, kdy to přijde. Tentokrát to bylo fakt na posledních stranách. Za mne fakt super. Asi si dám ještě jednou Propast. A pokud budete mít doporučení na další knihy, tak přemýšlím, jestli Tmu, Hlubinu nebo Hlad. Díky všem za doporučení (a za dočtení nekonečného komentáře se závorkami :o) ).

Kniha se mi líbila.Bylo to zajímavé.

Karika po mafiánských věcech přesedlal na věci mysteriózní ,tajemné a Strach je první knihou, která otevírá univerzum tajemného trojúhelníku Nitra-Ružomberok-Banská Bystrica, kde mimo jiné leží i Tribeč se slavnou Trhlinou. Strach je tajemný, depresivní, záhadný, smutný , ale skvělý a vlastně předurčuje věci, které se naplno rozvinou v Hlubině. Víc netřeba psát, radši se sami vydejte do zasněžených lesů a pátrejte s hlavním hrdinou po stopách ztracených dětí. Jen tady ještě chci uvést jednu věc a to redakční práci a překlad - vše na jedničku - u knih Kariky Argo odvádí opravdu skvělou práci. Vše mám i v originále od Ikaru a oboje je redakčně na úrovni.

Dlouho jsem nečetl nic, co by byla čistá depka. Že stránek strachu proudí prázdnota dní, při rozhovorech lidí, kteří mají být kamarády není cítit vřelost nebo sympatie. Rychlé čtení, které autor záměrně neusnadňuje. Horor povedený, konec hodně dobře vyeskalovaný. Asi mě to nechytlo tak silně jako Trhlina nebo Propast, čtení to ale bylo velmi solidní.

Další kniha od autora, těšila jsem se na pořádnou dávku napětí a že se konečně budu bát. Napětí tam bylo, ale ikdyž jsem se úplně nebála, měla jsem mrazení po celém těle. Závěr me teda hodně překvapil...

Silný zážitek. Hrůza a rozkoš v jednom. Karika fascinuje.