Město schodů ekniha

od:


KoupitKoupit eknihu

Atmosférický fantasy román o živých špionech, mrtvých bozích, pohřbené historii a tajemném, stále se měnícím městě. Město Bulikov se před mnoha lety těšilo přízni Božstev a podmanilo si celý svět. Ale poté, co byli jeho ochránci za podivných okolností zavražděni, se z dobyvatele stal dobývaný; pyšná historie Bulikova byla vymazána a zcenzurována, pokrok se zastavil a z někdejší prosperující metropole se stala jen další koloniální výspa nové světové geopolitické mocnosti. Do tohoto zatuchlého, zpátečnického města přichází Shara Thivaniová. Oficiálně je tato tichá a nenápadná žena jen další obyčejnou diplomatkou, která do Bulikova přijela hájit zájmy utlačovatelů. Neoficiálně je Shara jednou z nejlepších agentek ve své zemi a jejím úkolem je vyšetřit brutální vraždu zdánlivě neškodného historika. Jak se Shara noří do tajemství neustále se fyzicky i politicky měnícího města, začíná tušit, že bytosti, které kdysi Bulikov ochraňovaly, nemusejí být tak mrtvé, jak se zdá. ----- Oslňující, důmyslný a veskrze moderní příběh… Představte si Chinu Miévilla a George R. R. Martina zaseknuté ve výtahu jen s notebookem a jste skoro tam....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/279981/big_mesto-schodu-KYi-279981.jpg 4.2282
Série:

Božská města 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: (ekniha), Host
Originální název:

City of Stairs, 2014


více info...
Nahrávám...

Komentáře (74)

Kniha Město schodů

denniys
05. května

První kapitola mě vážně nebavila - dokonce jsem to málem zabalila.. druhá kapitola rozsvítila varovné světýlko, že by možná byla chyba to vzdát a u třetí už jsem věděla, že nebudu mít klid, dokud to nedočtu.. Nakonec mě kniha strhla.. Možná mohla o fous líp využít myšlenku schodišť, když už se tak i jmenuje, ale jinak příběhu nelze nic vytknout.. je to takové trochu "jiné" fantasy a originalitu mu nelze upřít. Zajímavý a netypický je i autorův styl psaní - to mi možná nesedělo u té první kapitoly, než jsem si zvykla..

kedlubajz
19. ledna

Rána z nebe. Město schodů je pro mě jednou z nejoriginálnějších knih, kterou jsem za poslední dobu přečetl. Jestli ne stylem, tak určitě světem a postavami, které nám autor představuje. Možná je to tím, že jsem odkojen veskrze euroamerickou literaturou a tolkienovsko-howardovským fantasy, zatímco tady se inspirace očividně čerpá z Indie a okolí. Každopádně objevovat město mrtvých bohů a svět jejich zázraků byla čirá rozkoš. Hlavní postavy také nejsou ze šablony klasických hrdinů a člověk chvíli pátrá, co si o nich má myslet. Oproti tomu příběhová linka po čase začne krystalizovat do veskrze klasického pátrání a zastavování zloducha, ale rozhodně ubíhá svižně a zajímavě až do konce. Velké doporučení.


bo_okista
13. ledna

Byť bych mohla chválit jak prostředí, tak budování světa jako takové a vlastně i postavy, nedá mi to a raději bych se tady na tom omezeném prostoru věnovala tématům, která autor v knize otevřel. Prostřednictvím údajné diplomantky, ale vlastně spíš špionky, která je vyslána z původně zotročeného (nyní velmi mocného) Saypuru na prakticky okupovaný Kontinent, Bennett předestírá následky nadvlády jednoho národa nad druhým. Osobně mě moc potěšily paralely mezi zobrazováním (již neexistující) nadvlády náboženství, kdy Kontinent nacházející se v přízni bohů utlačoval Saypur a současným útlakem Kontinentu prostřednictvím technologického pokroku a cenzury vzdělávání. Autor nechává čtenáře samotného dojít k závěru, že je vlastně jedno, jakých prostředků se k udržení a výkonu svrchované moci nad jiným národem použije, i ty nejvíce civilizované nástroje podlehnou individuální ctižádosti.
Jinými slovy: všechno to nakonec vždycky skončí jedním velkým průserem.
Zde je průserem, respektive spíš jen špičkou ledovce smrt Saypurského občana, kterou má ona agentka rozluštit, vzápětí ale naráží na mnohem komplexnější otázky odboje proti okupaci, známky přítomnosti bohů, kteří mají být dávno mrtví a v neposlední řadě tajnosti mezi nejvyššími představiteli samotné kontinentální vlády. Jak jinak, žejo.
Ačkoli mi závěr s nástupem úhlavního nepřítele tak nějak „odnikud“ přišel krajně neuspokojivý, pořád jsem ráda, že jsem si Město přečetla – myslím, že co do témat předává hodně a o kvalitně napsané postavy také není nouze. Sigrud je láska!

toni-az
04.12.2021

Zpočátku mi přišlo, že to bude jen další tuctová fantasy, ale ono ne. Nápad s božstvy je opravdu netradiční a dokonce i dobře zpracovaný. Charaktery nejsou černobílé jako ve většině fantasy, napůl postapo taky super. Dal bych snad i plný počet, ale k tomu bych potřeboval trochu sympatičtější postavy, míň byrokracie a napínavější děj. A hlavně ten jakoby budoucí čas byl opravdu otravný. Ale druhý díl určitě časem zkusím.

EDIT: Nechápu proč se píšu s komentářem, Nomia to napsala líp než jsem to schopen napsat já, mluví mi z duše.

Aaron Lewis
12.11.2021

(+ SPOILER) Neměla jsem žádná očekávání a vůbec jsem nevěděla, co to bude. Ze začátku mi to přišlo hodně chladné a psáno s odstupem, měla jsem problém se začíst a všechny postavy mi byly tak nějak cizí. Má to být fantasy a jsou tam samí úředníci a papírovaní a donebevolající hyperkorektnosti (vítej moderní světe) a vlezdoprdelkování, což jsou ty největší zabijáci jakékoliv srandy a nedejbože pak fantasy. Ale samozřejmě jsem se nakonec začetla. Víceméně po prvním vzplanutí. Vždycky když mi děj přišel těžkopádný, stalo se něco (většinou nějaký zázrak), co mi zase vrátilo chuť číst. Postavy jsou nakonec dost zajímavé, samotná Shara není typická hrdinka a pořád si jí představuju asi jako dvacetiletou holku metr padesát, ale to proto, že jí každý říká děvče. Jako agentka mi moc nepřišla, ale líbil se mi její zájem o historii, to jí dělalo víc lidskou a svojí. (No a ten konec s tetou byl samozřejmě super). S těmi pilulkami to bylo samozřejmě úsměvné, ale to zavraždění Kolkana-Džukova mi bylo celkem líto. Vůbec mi bylo líto těch bohů. A když jsme u těch bohů, bylo to moc hezky vymyšlené. Všechno. Ty zázraky a jak jsou propojení s bohy. Moc zajímavé. To samé s Kontinentem a Saypurem. Nikdo není vlastně dobrý a zlý – nikdo nemá čisté ruce. Mám ráda, když se to takto prolíná. To samé se Sharou a Vohannesem. Zajímavý vztah a Vo byl určitě zajímavý charakter (takže musel zamřít – ten konec, s tou urnou, i to s Kolkanem… ach jo) a Sigruda asi ještě hodně poznáme, což je dobře, byl určitě fajn protiklad k Shaře (a jeho původ pro mě taky nebyl překvapení:)).

Že je Shara potomkem bohů jsem nečekala (a její teta požehnaná už vůbec a že to vlastně bude její velký problém), ale že tam bude něco s Kolkanem bylo jasné hned, protože to byl nejprotivnější bůh ze všech (ale toho Džukova jsem též neuhodla, myslela jsem, že spíš bude na jejich straně – resp. se spojí se Sharou proti někomu atd…). No a ten Volka, to byla jen taková zajímavá drobnůstka, koneckonců někdo musel být zloduch.

A mimochodem ze skladu mohly vypustit taky něco lepšího než chobotnici, si myslím teda aspoň.

Docela se těším na další díl a vůbec netuším, o čem bude třetí. (A fakt mě mrzí, že Vo zemřel! Vždycky skuhrám, když to na konci všichni přežijí, ale tentokrát mi to teda vadí, ono tam nebylo ani moc postav, na kterých vám alespoň trochu mohlo záležet a kteří by tedy mohli zemřít, jedině Sigrud (což by mě taky naštvalo a pak Mulagheshová, což by mi nakonec vadilo asi taky, docela jsem si jí oblíbila, někoho mi připomíná, ale nemůžu si vzpomenout už koho).

engelbert
07.05.2021

(+ SPOILER) Místo happy endu zjištění, že ani na bohy se nedá spolehnout.

Sss708
06.03.2021

Kniha je zajímavá,originální,čte se dobře, i když ze začátku mi trochu trvalo se ,,rozkoukat".

Jordyz
12.02.2021

Tak nevím, jsem z knihy trochu rozpačitá. Moc jsem se na ni těšila a nakonec jsem se těšila, až ji konečně dočtu. Trvalo mi než jsem pochopila vztahy v knize a celou problematiku. Musím říct, že poslední třetina byla nejčtivější a pro mě teprve odkrývala vše potřebné.

1