Nomia komentáře u knih

To je snad ještě blbější než první díl. Dvě hvězdičky dávám maximálně za to, že je to místy až tak absurdní, že se u toho člověk celkem nasměje. Kotleta a jeho kombinace mrdání a akce mě nějak příliš neuchvacuje.

2 13.03.2018

Mléko a med není nic pro mě. Přečteno, ale až na občasné výjimka, ve mě básně nezanechaly žádný hlubší dojem, nevyvolaly žádné emoce. Básně jsou různorodá směsice milostného kňourání, feministických blábolů a sem tam proloženo něčím celkem normálním a příjemný, co nepůsobilo ani tolik naivně, ani prvoplánově.
Asi se musím smířit s tím, že jsem necitelný nekulturní barbar a tato jemná ženská lyrika ve mě nezanechala hlubší dojem. Raději v poezii zůstanu věrná autorům, jako je Baudelaire, Nezval nebo Gellner.

11 13.03.2018

Celkem příjemný čtivý (a hlavně nenáročný) thriller, který čtenář opravdu zhltne rychlostí blesku. Autorka má svižný styl psaní, jednoduchý jazyk a poměrně krátké věty, to vše žene příběh bleskovou rychlostí ke konci.

Trochu mě mrzí, že si autorka více nepohrála s postavami a dialogy, nedovolila nám nakouknout víc pod povrch - do psychologie postav, ale možná i díky tomuto poněkud povrchnímu stylu vyprávění, příběh peláší o to větší rychlostí. Konec byl dle mě sice trochu předvidatelný, ale i tak zajímavý.

Někdo cizí v domě je kniha, o která si troufám tvrdit, že nebude nikoho nudit, nejen styl psaní, ale i množství zvratů udržuje příběh pořád v akci. Dobré.

3 13.03.2018

Robokalypsa podle mě spadá spíš do průměru sci-fi žánru. Rozhodně to není špatná kniha, námět a příběh je celkem zajímavý (i když tu samozřejmě byl již xkrát), ale samotné zpracování trochu drhne. Nevím, jestli je to tím, že je autor spíš inženýr, než spisovatel, ale jeho styl vyprávění mě úplně neoslovil. Nedokázala jsem se do knihy pořádně ponořit a začíst.
Od robotické války bych očekávala ještě větší napětí a akci, hodně mi chyběla gradace příběhu, konec prakticky vyšuměl do prázdna. Rozhodně si autor mohl ještě více pohrát s atmosférou a hlavně postavami. Celkem obstojné sci-fi, které ovšem brzy upadne v zapomnění.

1 13.03.2018

Jó krize středního věku je holt sviňa. Vtipná a čtivá knížka o čtveřici bývalých kamarádů, jejichž příběh opět začíná na školním srazu a jejich životy se nakonec krásně proplétají. Kniha se čte skoro sama a opět nechybí spousta humorných situací a vtipných hlášek. Jinak je to Hartl jako vždy, občas smutné, občas veselé, ale vždycky velmi lidské.

Erotikon mě nadchl, Okamžiky štěstí mě nechaly chladnou a Prvok, Šampón, Tečka a Karel mě opět utvrdili v tom, že Hartl humorné oddechové knížky prostě psát umí. Nemůžete očekávat veledílo, ale neskonalou zábavu ano.

3 12.03.2018

On by to snad byl i celkem poutavý příběh, nebýt toho, že autorka potažmo hlavní hrdinka je naprosto nesympatická osoba. Přihlédnu-li k tomu, že se jedná o částečnou autobiografii, tak se nemůžu ubránit pocitu, že slečna byla prostě a jednoduše naprosto nána, která se neustále jen vymlouvala na svůj přetěžký život. Pokud by byla natolik geniální, jak bylo v knize nesčetněkrát podsouváno, tak by měla rozhodně i jiné možnosti živobytí, než hned sklouznout k prostituci, ale to už je na jinou debatu. :)

Kniha sama o sobě není nijak skvěle napsaná, hodně ji ubližuje i naprosto příšerný český překlad, který snad ani neprošel korekturou. Celý příběh je hodně rozvleklý a v kombinaci s nesympatickou hlavní postavou rozhodně netvoří nijak příjemné čtení.
Ale abych nebyla jen kritická, občas se člověk dozvěděl i celkem vtipné sexuální perličky o hrdinčiných klientech. Rozhodně nezapomenutelný byl pán, kterých chtěl strkat trnovou růži do řitního otvoru.

Myslím, že Fucking Berlin nestojí za přečtení, i když se jedná o celkem zajímavé téma, rozhodně se najdou mnohem poutavější a čtivější knihy o prostituci.

2 12.03.2018

Bídniky mám strašně ráda, je to jedna z klasik, která mě dokázala okouzlit i přes své poměrně značné stáří. Jsou prostě romány, které ani po letech, vůbec nestárnou a Bídnici jsou jedním z nich. Příběh o Valjeanovi je absolutně nadčasový a krásný, popravdě se ani nedivím obrovskému počtu filmových zpracování.

Pro mě to vždy bude hlavně příběh o neskutečné nespravedlnosti, odporných poměrech ve společnosti a zároveň taky o odvaze, lásce a ušlechtilosti. Líbilo se mi, že každý zločin v knize, nezůstal bez následků.
Bídnici jsou krásná a chytrá kniha, plná neuvěřitelně poutavých charakterů. Dle mě nejlépe vykreslené a zároveň nejzajímavější postavy jsou Javert a Thénardier, na ty rozhodně člověk jen tak nezapomene.

11 12.03.2018

A mně se naopak druhý díl Cizinky líbil mnohem víc. Je na něm sice patrné, že Gabaldonová si stále ujíždí na na romaticko/erotické lince, ale v průběhu čtení si na tuhle skutečnost zvyknete a přijmete autorčin nastolený styl vyprávění, naopak co velmi oceňuji je, že Vážka v jantaru obsahuje mnohem víc z historie, intrik a politikaření. Celou knihu to osvěžuje a nepůsobí pak jen jako čistokrevná romance.

Je pravdou, že v tomto díle autorka popustila uzdu své grafomanské obsesi, knize by rozhodně prospělo drobné zeštíhlení, aby děj nabral větší spád a působil plynuleji. Ale i tak se autorce podařilo vytvořit čtivý román z nádherného prostředí, tentokrát jsme si mohli navíc vychutnat nejen krásy Skotsko, ale i fascinující intrikami prosáklou Francii. Proplétaní dvou časových rovin bylo rovněž celkem vydařené.

Chcete-li zábavnou a napínavou historickou romanci, které je okořeněná fantasy prvky, pak je tato série tou správnou volbou. Autorka prostě umí zacílit na ženské čtenářky a dávkuje jim přesně to, po čem notná část z nich touží. Smekám před jejím umem vytvořit takovou mužskou postavu, ze které je říčná notná část čtenářek. S Vážkou v jantaru jsem spokojená a jsem zvědavá, jestli i v třetím díle se autorka bude jen lepšit a lepšit...

7 12.03.2018

Perfektní závěr skvělé trilogie. S klidným srdcem už mohu říci, že se celá série neskutečně povedla. Impérium už je jen onou pomyslnou třešničkou na dortu, která úctyhodně završuje celou sérii. K mé obrovské úlevě musím konstatovat, že se autorovi podařilo udržet laťku vysoko a poslední díl nebyl zmršen nějakým hloupým koncem, ba naopak.

Propast času je skvělá originální série, která je hlavně neskutečně čtivá. Upřímně doufám, že se v brzké době dočkám další podobné výborné série a jsem ráda, že i u nás v Čechách vznikají takto vydařené sci-fi/fantasy.

3 12.03.2018

Proust je přesně ten typ autora, kterého buď milujete, nebo nesnášíte. Upřímně oba tábory naprosto chápu. Hledání ztraceného času rozhodně není kniha, která by se líbila každému, notnou část čtenářů, kteří se pokusí číst jeho díla, odradí hned po pár stránkách obrovské množství opulentních souvětí, ve kterých se autor naprosto vyžívá. Není divu, že spousta čtenářů se v jeho stylu vyjadřování utopí hned po pár větách.

Celá série je krásná nejen kvůli samotnému příběhu a atmosféře, ale hlavně i svou formou. Jakmile Proustovi přijdete na chuť, tak už se pak budete jen kochat a kochat tím, jak neskutečně barvitě a detailně dokáže věci popisovat a hrát si přitom se slovy. Jestli měl někdo dar vyjadřování, tak právě Proust. Jste-li začínající pisálek s literárními ambicemi, tak vřele doporučuji přečíst, mnohému se přiučíte, nebo alespoň zjistíte, jak vypadá opravdové mazlení se s jazykem.

Nicméně pokud už předem víte, že nemáte rádi nekončící souvětí, dlouhé popisy, květnatný jazyk a spoustu přirovnání, tak se na to vykašlete a raději sáhněte po jiné knížce. V opačném případě směle do toho. Zároveň i jedno doporučení, nepokoušejte se číst Prousta v originále, pokud neovládáte francouzštinu naprosto plynně, nepochopili byste z knihy ani polovinu a neměli byste z ní ani z poloviny tak skvělý dojem.

Nemůžu opomenout chvalozpěv na poslední české vydání celé sérii od Rybka Publishers . Absolutní nádhera, která se bude vyjímat v každé knihovně. :)

9 12.03.2018

Tak z téhle knihy jsem se vážně skoro posadila na zadek, fantastické! Poslední dobou až žasnu, kolik výborných českých fantasy máme, Naslouchač směle strčí do kapsy i zahraniční díla. A v duchu se kaji za to, že jsem si myslela, že ženy neumí napsat pořádnou čtivou sci-fi, či fantasy.

Skvělé, originální, čtivé a zábavné. Perfektní atmosféra a velmi zajímavé postavy. Bez debat pět hvězd a velké nadšení.

14 12.03.2018

Ve Řbitovovu zviřátek předvedl King, že se mu ne nadarmo říká mistr hororu. Pro strašpytle důležité upozornění - za žádnou cenu nečtěte v noci, nebo pokud do práce chodíte běžně podél hřbitova. A možná ani pokud jste vlastníkem nějaké té kočičky.
Nejen, že je to strašidelné a napínavé, což od toho samozřejmě tak nějak už očekáváte, ale místy je to i celkem smutná záležitost. Jedná se o hodně působivou a strašidelnou knihu, která je vyprávěna neskutečně čtivě a napínavě.

Možná, že jsem posera, ale opravdu jsem se u toho místy bála, čtení pro dětičky to rozhodně není. Poctivý, mrazivý horor, přesně jak má být. Miluji to závěrečné „Miláčku“. Skvělé!

8 11.03.2018

Debilita na entou. Tahle kniha je totální ptákovina a brak, jediné v čem vyniká je schopnost šokovat určitou část čtenářů. Nicméně předpokládám, že valná většina jen znechuceně zakroutí hlavu a v duchu si řekne, proč já vlastně čtu takovouhle nechutnou srágoru. A to nejsem žádná zaprdněná prudérní postarší dáma. Všeho moc škodí.

Jestli tohle má (bez příkras) ukazovat pravou sexuální stránku ženy, tak já jsem asi panbůh. Všichni ti mladí současní autoři, kteří teď tak rádi šokují a píší o zkažené zlaté mládeži, sexu, nechutnostech, experimentování a úpadků společnosti - myslím tím autory ala Roche, Masłowska, Murakami, Sperling, Kanehara, to doprčic nedokážou příjit s něčím jíným, novým a originálním, než jen se snahou šokovat? Opakovaný vtip, není vtipem.
Chudák avokádo.

3 09.03.2018

Naprostá dokonalost. Ponorková nemoc a paranoia v kombinaci s opuštěným horským hotelem, zvláštním dítětem a hlubokou rodinnou krizí, tohle vše vytvořilo nezapomenutelný příběh. S atmosférou tak hutnou, že se z toho skoro po****.

King si i v Osvícení opět brilantně pohrál s psychologii postav, přidal k tomu notnou dávku napětí a strachu a vykouzlil další ze svých skvělých děl. Děsivé, napínavé a tajuplné, prostě horor, který si zaslouží pět hvězd.

9 09.03.2018

Přítelkyně z domu smutku se mi neuvěřitelně líbily, nevěřila bych, že kniha z vězeňského prostředí mě natolik nadchne. Co kapitola to perla, každá byla věnována jedné ze spoluvězeňkyň, přičemž některé z nich jsem si skutečně oblíbila, jiné mi naopak celou dobu pily krev, byť jen představa, že bych s nimi musela trčet na jedné cele, mi připadala naprosto děsivá.

Všechny měly jednu věc společnou a to výborně popsané charaktery a zajímavé životní příběhy. Každá z postav se dostala do vězení z jiných důvodů, některé vlastní vinou, jiné hloupostí, některé v podstatě náhodou. O to zajímavější bylo, jak se která s vězením vyrovná.
Kantůrková celé vyprávění podala krásně s nadhledem a humorem, což oceňuji a obdivuji vzhledem k faktu, že se jedná o vyprávění na základě skutečnosti. Trochu mě jen mrzelo, že si nás autorka nepustila víc k tělu a neukázala nám trochu víc z vlastních pocitů z téhle šílené zkušenosti. Hlavní postavě chyběla trochu větší lidskost a otevřenost, vyprávění ze soustředilo především právě na její "přítelkyně".

Výborná kniha, která působí autenticky a místy až mrazivě. Prostřednictvím mikropříběhů žen vypraví svědectví o přátelství, lásce, ale i nenávisti, smutku a beznaději a to vše v kulisách vězení za totáče. Tuhle zkušenost si ráda odpustím, ale čtení je to zajímavé.

4 09.03.2018

Nestydím se za to a přiznávám, že Hunger Games mě neskutečně bavilo. Od první do poslední stránky. Už je to řadu let od doby, co jsem četla první díl a stejně bych byla schopná jej z fleku odvyprávět. Natolik kniha upoutá.

Výborný napínavý příběh, kterému nechybí akce, napětí, zajímavé zvraty, ale i přátelství a láska. Opravdu vydařená fantasy s výborně vystavěným světem, nápad s jednotlivými kraji byl zajímavý a velmi dobře popsaný.

Na Hunger Games hlavně oceňuji vedlejší postavy, které byly obzvlášť vydařené, charismatické a dodávaly celému příběhu neuvěřitelnou šťávu. Právě postavy jako Haymitch, Cinna, Johanna a Finnick skvěle celý příběh dotvářely. Jsem ráda, že je autorka neodbyla a krásně je vylíčila, každá z postav si nesla svůj příběh, svou historii.

Téhle sérii dokonce odpustím i klišé v podobě milostného trojúhelníku. Byla by velká škoda celou sérii zavrhovat a dívat se na ní skrz prsty, jen kvůli tomu, že ze z ní stal fenomén mezi mladšími ročníky (především díky filmu), nebo ji mylně považovat pouze za slaboduchou červenou knihovnu.

Hunger Games má hodně co nabídnout, ať už skvělé postavy, zajímavý svět nebo pořádnou dávku akce a napětí.

8 09.03.2018

Gejša je opravdu vydařená kniha s nádhernou atmosférou předválečného Japonska, když k tomu navíc připočítám tajuplné gejši, poměrně smutný a drsný životní příběh a velkolepou milostnou linku, opravdu to snad ani nemohlo skončit fiaskem.

Kniha rozhodně zaujme nejen obdivovatele Japonska a asijských tradic, ale i milovníky strhujících životních příběhů. Příběh je sice notně zromantizovaný, ale pořád si při to zachovává uvěřitelnost. Nejsilnější stránkou knihy je právě ta dokonalá atmosféra a silné emoce.

Autor má až nezvykle jemný styl psaní, plný přirovnání, který ovšem k celé knize neskutečně dobře pasuje. Velmi pěkná kniha.

5 09.03.2018

Představa postapokalyptického sci-fi, kde chytré květinky mydlí zbytky lidské společnosti, se mi nejevila příliš zajímavě, ale opak je pravdou. Den Trifidů je naprosto skvělá a promyšlená kniha, která si rozhodně zaslouží tak vysoké hodnocení.

Den Trifidů obsahuješ všechno, co očekáváte od skvělé sci-fi: výborná originální zápletka, sympatické postavy - Billovi jsme fandila do poslední stránky, zajímavé nepřátele a spoustu napětí. Navíc výborně popisuje, jak se lidská společnost snaží vytvořit nějaké fungující uskupení přeživších, což po takové katastrofě je rozhodně velký oříšek. Celý příběh působí dokonale promyšleně a chytře.

Tahle kniha krásně ukazuje, jak konec jedné éry - té lidské, může přijít mnohem dřív než čekáme. Bezvadné sci-fi a pevně doufám, že ani nikdy v budoucnu nebudu mít na zahradě takovouhle krásně modifikovanou rostlinku.

20 08.03.2018

Odporná a fascinující kniha. Zbožňuji Merleho a stejně tak Smrt je mým řemeslem. Pro mě to byl, je a vždy bude nejlepší válečný román, i když jde spíš o sondu do duše jednoho fanatického nácka.

Autor vše podal neskutečně realisticky, jak jeho myšlenkové pochody, tak i celý přerod ve válečné monstrum. Hodně oceňuji i fakt, že nám nic nepodsouval a celé vyprávění vyznělo věcně. Nepředstavil nám Langa hned od začátku, jako zrůdu největšího kalibru, čtenář k tomu plynule došel sám.

Naprosto bravurně je popsaný celý složitý přerod z obyčejného člověka v naprosto necitelnou zrůdu, která je ochotná plnit jakékoliv rozkazy. O téhle knize se nedá vyprávět, musíte si ji přečíst, pak teprve pochopíte v čem je tak děsivá a zároveň skvělá. Tady snad ani těch pět hvězd nestačí.

11 08.03.2018

Divergence i Čáry života mi potvrzují, že Veronica Roth sice má celkem zajímavé nápady, ale jejich zpracování už pokulhává.

Rothová dle mě prostě není příliš dobrá spisovatelka, možná za to může i její mládí, ale kniha obsahují spoustu hluchých pasáží, při kterých jsem se doslova nudila, postavy jsou navíc celkem špatně vykreslené a často se chovají i poměrně hloupě. O nelogičnostech v ději raději pomlčím.

Celkově mi kniha přišla hrozně zmatečně napsaná a první polovina se neskutečně vlekla. Námět by byl dobrý, ale to zpracování. Čáry života pro mě ničím nevyčnívají z průměru.

2 08.03.2018