mynamail komentáře u knih

Bože, prosím, už nikdy. Nikdy ať se toto neopakuje.
Lidi, prosím, už nikdy.
Tolik bolesti. Tolik slz.
Po čtení jsem se chodila dívat na svou spící dceru...
Naše "problémy" jsou nic. Jedno velké NIC.

12 26.11.2018

No teda! Báječně jsem se pobavila, tedy alespoň hned na prvních stránkách určitě! Mluva mladých holobrátků a jejich dialogy byly super. Všechny postavy věrných kamarádů mi byly sympatické a všem jsem fandila. Samozřejmě Ed byl pro mě ten největší sympaťák, i jeho pes Portýr :-) Moje představivost jela na plné brátky a moc se mi to líbilo.
Ale pozor - hluboká myšlenka jednotlivých poselství k zamyšlení opravdu vyzývala. Kolik štěstí a radosti lze rozdat maličkostmi, jako je dobré slovo, pohlazení, popíchnutí k činům. Není to opravdu moc naivní? Ale i naivní věci jsou nutné. I naivní věci my sami potřebujeme k životu. Je fajn jim někdy věřit. Proto doporučuji všem.
Knížku bych akorát možná přeřadila z oddělení pro děti do oddělení pro dospělé....
Ha!?! A nebo jsem možná ještě dítě! No jak jsem omládla teda...
:-D

11 23.01.2017

Tento neskutečně tragický příběh, celé téma, je popsáno tak jednoduše. Opravdu jako vyprávění někoho, s kým se člověk potká a naslouchá jeho zážitkům. I ty nejkrutější pasáže jsou popsány čtivě. Nedá se přestat číst. Mrazí v zádech. Chce se plakat. Kroutila jsem nad tím hlavou. A ani ty nejfantastičtější představy nás čtenářů se nemohou srovnat s tím, jak to tehdy doopravdy bylo.
Doporučuji číst i závěrečné pasáže. Vysvětlují politickou situaci té doby. Proč se něco dělo a proč naopak byly státy nečinné. Popisuje možnosti, úvahy.
A asi si budu muset doplnit své historické znalosti, protože mnohé jsem ani netušila.
Čtěte. Hlavně vy mladí čtěte.

9 18.11.2016

Všude se o knize a filmu mluvilo, všude se o příběhu psalo, každý měl na to nějaký názor, promítací sály byly plné lidí, ale já přesto věděla, že na film - podle toho, co jsem slyšela - určitě nepůjdu. Buď film neuvidím vůbec a nebo si počkám, až bude možnost si ho "dát" v klidu doma s možností kdykoliv ho přerušit. Takže jsem v prvé fázi sáhla po knize.
Chlapce jsem litovala, Jeho zážitky plné krutostí, zvráceností, násilí musely dětskou bílou duši poznamenat nevratně. Primitivnost a zvířecí chování vesničanů mě šokovalo. Byl příběh opravdu zasazen do období 2.světové války? Připomínalo mi to spíše Hru o trůny... Bylo to hnusné. Jak píše někdo níže ve svém komentáři - bohužel podobné věci se stále ve světě dějí. Brutalita spojená s lidskou rozpínavostí a ruku v ruce s hloupostí je nebezpečná v každé době. A důsledky jsou obdobné, i když se nám nechce věřit.
Omlouvám se, asi nepopisuji knihu. Spíše své pocity po přečtení vedoucí k zamyšlení.
Zpět ke knize. V závěrečné části mě poněkud "vadilo" náhlé odhodlání chlapce stát se sovětským hrdinou. Přesný odraz vštěpování ideologie ruským vojákem osvoboditelem. Tímto prosím nijak nesnižuji jejich zásuhy. Jen chci říct, že když se dítěti něco opravdu opakuje, předvádí, vštěpuje a věnujeme mu péči, dítě si tohle odnáší daleko do své budoucnosti, do svých názorů. Je to pro něj zkušenost, s kterou dále pracuje. Bohužel náš malý hrdina měl tolik hnusných zážitků, že možná ta Stalinovká byla pro nějak ta nejlepší.
Odnáším si "nabarvené ptáče" (zámerně s malým n na začátku) jako metaforu. Pro život příští. Svůj. Váš. Náš. Jejich. Podobnou knihu už nechci nikdy číst. Na film nepůjdu. Myslím, že já určitě nezapomenu. Ale chci si tvořit budoucnost hezčí. Kýčovitě krásnou s létajícími bělásky nad rozkvetlými kopretinami, dívkami s vlajícími sukněmi a vánkem čechrajícím prameny neposlušných vlasů. Přesto budoucnost reálnou, možnou.

8 18.11.2019

Bavila jsem se úžasně. Stejně, jako u Staříka, možná i více. Nombeko byla skvělá. Škoda, že historické události opravdu nejsou ovlivněny takovými Nombeko, to by byla teprve psina! I když je fakt, že producírovat se několik let s atomovkou po světě možná až taková sranda není. Je fakt, že spousta věcí v knížce se nesmí brát vážně, ale o to tady jde. Bavit se. A pokud někomu historické souvislosti vadily, tak mně naopak vyhovovaly. Jen škoda, že nejsem chlap :-) a tudíž si zapamatuji sotva 5% politických informací :-(
Kdo se chce bavit, ať čte.

8 23.10.2018

Srdcervoucí příběh. Plný vzájemné solidarity dvou tak odlišných žen se stejným osudem. Obdivuji morální víru obou, smekám před jejich bojovností, taktikou, láču nad jejich utrpením, nad bolestí těla a žalem dušem.
A jako bonus všeho trochu stravitelné historie Afghánistánu.

8 11.06.2018

Kniha napsána přívětivým stylem, ačkoliv popisuje těžké osudy. Jizvy, které ani čas nezacelí. Rány, které se nikdy nezahojí. Tělo odejde, ale duše zůstává. A s ní vzpomínky, výčitky, bolesti. Smekám před Hanou.
Líbilo se mi zpracování a - ano - u posledních stránek jsem plakala a plakala a plakala...

8 17.01.2018

Ten človíček se neustále usmívá!!! To je tak inspirující...
Všechno, co se v knížce píše, mám pocit, že všichní víme! jenom se podle toho ne vždy chováme. Neprožíváme. Nemluvíme. Nedáváme. A vymlouváme se, že na to nemáme čas...
Takže stačí se jen na chvíli zastavit... Zvlášť teď v tomto předvánočním čase.
Knížka se mi četla dobře. Navíc jsem nedávno byla na autorově talk show, takže si slova spojuji i s jeho - nazvěme to "atypickou" - polsko českou verzí mluveného projevu.
Obojí - kniha i živé vystoupení - stojí za to. A je plné hlubokých a přitom tak jednoduchých myšlenek.
A to prosím nejsem věřící!

8 08.12.2017

Začátek mě téměř nebavil, i když jsem byla zvědavá, jak takové "obyčejné" téma bude zpracováno. A nakonec jsem byla do děje zatažena tak, že když jsem četla závěr knihy, tak jsem propadla takovému smutku, takové nechuti cokoliv dělat či podniknout, jako by ze mě vyprchala všechna jiskra, jako bych ztratila veškerou energii, byla jsem smutná, apatická, bez nálady. A to jsem si vůbec nechtěla děj vpustit pod kůži!
Úplně jsem viděla sebe a svoji maminku. Taky mám takové vzdorovité chvilky jako Hana. Taky si myslím, že vše, co dělám, dělám přece nejlépe pro všechny, a že mám právo na svůj život, a že do mých rozhodnutí mi nemá kdo co mluvit, že jsou to jen a jen má rozhodnutí... A chvíli jsem se pro změnu ztotožnila s Evou - na pokraji sil a vyčerpání prostě musí mít hotovo vše, co je zvyklá dělat, ať to stojí co to stojí, ať je zdravá či nemocná... Akorát s Viktorem teda nemám nic společného :-) , ale to jistě chápete.... A byla to právě jeho postava, kterou jsem si tak nějak zamilovala nejvíce.

7 15.07.2019

Takže asi tak, postupně:
- osudy Gerty v jejím dětství na mě dýchaly neuvěřitenou láskou maminky, snahou dítěte zůstat dítětem, bohužel Gerta dospěla příliš brzy
- drama konce války a pochodu z Brna mě překvapovalo každou větou, pocity viny a neviny, myšlenky v hlabách Gerty a jejich přítelkyň, nenávist, zloba, potupa, otázky "proč my, když my jsme válku nechtěly, ničím jsme se neprovinili, jen tím, že máme německou národnost"...... Nutilo mě to však velmi, velmi srovnávat s osudy nevinných lidí nahnaných do koncentračních a vyhlazovacích táborů. Chápu bolest, jakou si všechny a všichni prošli. Těžko soudit, čí bolest byla větší...
- období 60.let a let následujících bylo pojato letem světem. Gerta již přežívala jak se dalo, bez svých snů a bez snů pro svou dceru. Měla těžký osud... Osud, kterému nijak nešla naproti. Ale promiňte mi to přirovnání, stala se z ní zapšklá ženská.
- Gerta v celé knize přemýšlí o ztrátě majetku, o ztrátě domova, o své nevině, o potupě jako člověka, jako ženy, o ztrátě naděje. Někdy to na mě bylo příliš.
Zpracování úžasné. Toto téma takto zpracované jsem četla poprvé. Závěr dojemný. Určtiě doporučuji. Ale potom si musíte dát nějakou nenáročnou oddychovku...
-

7 06.03.2019

No tak to bylo něco! Pecka! Přečteno za jednu noc - o díky, že občas trpím nespavostí :-)
Během čtení jsem si kolikrát říkala, že "tohle přece znám!" Připomínalo mi to chování některých lidí... Člověk opravdu neví, zda to, co se třpytí, je skutečně zlato. Italská domácnost je někdy šťastnější než páreček s dokonalým společenským chováním.
A copak se asi děje za zavřenými dveřmi vedle nás/vás?

7 11.06.2018

Zvláštní je, jak člověk vnímá tyto příběhy. Jak mu změní pohled na svět. Jak vždy začnu přemýšlet a ptát se - PROČ?
Nedávno jsem Osvětim a Březinku navštívila. O to více jsem se vcítila do pocitů fotografa. Přesně jsem věděla, o co jde, když popisuje blok 11. Jak vypadalo místo pro selekci. Kudy kráčeli stále ještě s nadějí ženy, děti, muži...
Svědectví této knihy je varováním. Není čtenáři vnucován názor. Nevyžaduje hodnocení. Je popisem holých skutečností. Nezapomeňme....

7 18.05.2018

Strašně jsem se na knihu těšila. Témata tohoto typu mě baví.
Jenže: pořád se přeskakovalo z místa na místo. Jedna stránka o tom a další o úplně něčem jiném. Ztrácela jsem souvislosti, pletlo se mi jedno s druhým, mívala jsem v tom chaos. Nedokázala jsem vnímat osobní osudy některých postav.
Dočetla jsem jenom proto, že jsem dočíst chtěla.
A přitom to bylo téma, které se dalo tak krásně uchopit. Abychom si oprvadu uvědomili, co se stane, když vypadne proud. Že to není jen o tom, že po otočení vypínačem se nic neděje, že si neuvařím čaj, nenaberu benzín do auta, bude mi zima... Důsledky by byly v širokém rozměru a některé si ani nedokážeme představit (pasáž, která mi utkvěla v paměti - ubohé krávy, které pojdou v hrozných bolestech, protože bez elektřiny nebude fungovat dojící zařízení a manuálně to nikdo nestihne...).

7 22.02.2018

Báječná kniha. Donutí čtenáře přemýšlet o lidech a o tom, co je lidské a co je již zvrhlé. Nevím jestli bych chtěla žít v době a za podmínek, jaké popisuje kniha. Zamyslela jsem se nad mnohými pasážemi: v době smrtelnosti - a přiznejme si, že tak právě žijeme - lidé neměli čas, pořád někam spěchali, něco museli, o něco se snažili, aby něco prožili, aby to stihli. V době nesmrtelnosti, kdy lze obrátit list a vrátit se znovu a znovu o několik let zpět, nikomu nic neuteče, nikdo nemá potřebu se vzdělávat, přijít něčemu na kloub, hledat léky, nové možnosti. O nic není třeba usilovat. Proč taky. Vše ví, na vše odpoví, vše zjistí Nimbus.
Nepřeskakujte čtení deníků jednotlivých smrtech. Je v nich tolik pravdy...
Na konci je to jako pohádka, v té také vše končí dobře.
A ještě něco na konec: myslím, že je to spíše kniha pro řekněme dospělejší čtenáře, YA - a to prosím neberte jako urážku - to nemohou pochopit...

6 05.02.2019

Vážení.

Jsem teprve v půlce knihy, ale už teď mám jasno. Jsem tak trochu "ostravak", takže pro mě je tohle čtení potěšení. Po pár kapitolách už jsem si vzala ke čtení noťas a vyhledávala ulice, které neznám, pátrala po skutečných osobách z příběhů, zjišťovala, zda jsou to fakta či fikce. Ostravská mluva mi nevadila, i když sama ji nepoužívám. Byla roztomilá a pro ty, kdo nejsou místního dialektu znalí, jen drobnou informaci - to, co jste si v knížce přečetli, ta slova, ty výrazy, to krásné "mi" namísto "mně", to vůbec není přitažené za vlasy. Takhle občas promluví i dámy z vyších vrstev... :-)

Hrůznost, se kterou jsem se zatím v první části setkala, je bohužel také realita. Doufám, že ne častá, ale vyskytující se. Tak proč před ní zavírat dveře? Mráz mi běhal po zádech. Na jedné straně milí lidé, kteří mají druhou tvář? Jak pak komukoliv věřit? Nevěřit nikomu? A nebo si myslet, že pokladní v samoobsluze se něco takového nemůže stát? Že se s nikým takovým nemůže potkat spořádaný podnikový právník? Profese jen uvádím jako příklad, s knihou nemají nic společného...

Ale je fakt, že přátelství Bo a Řídi, takový úzký vztah a skutečně na rovině přátelství, je záviděníhodný. Až neuvěřitelný.

Možná mě to příliš dostalo. Těším se (no, těším asi není to správné slovo vzhledem k povaze příběhu), jak to dopadne. Hvězdy možná ve finále upravím, zatím jasné 4!

6 05.03.2018

Kdo čeká detektivku, bude zklamán. Linie pátrání po zmizelém není tou hlavní. Jde o proniknutí do osudů jednotlivých obyvatel jednoho zcela obyčejného rozpadlého domu. Lidí, kteří se náhodou sešli v jednom domě. Obávám se, že pro čtenáře neznalého "kraje razoviteho" to možná bude nuda. Možná nebudou příběhy pochopeny. Není se co divit. I kratka ostravština může někomu vadit. Pro mě to však bylo čtení velmi zajímavé, vtáhlo mě do životů hrdinů a autorce jsem to vše věřila. Proto plný počet hvězd.

5 02.04.2021

O vlčích dětech jsem neměla ani ponětí. O krutostech vojáků Rudé armády ano. Ale toto? Útlá knížka, kterou jsem si původně dala do kabelky na cestu vlakem. Nepřečetla jsem ji. Tak jako to dokážu jindy. Četla jsem ji pomalu, důkladně, s kapesníčkem v dlani. A jak se píše v doslovu - "... válka je strašlivý a zcela nepřirozený stav lidství. .... nakonec prohrávají všichni.... stávají se z nich vrazi, i když nebýt války by asi žili běžným životem jako my všichni."
Strohý styl psaní formou vypravěče mi vyhovoval, k tématu se velmi hodil, žádné kudrlinky a hluboké analýzy postav. Prostě takhle to bylo a takhle to vyprávím. Skvělé.

5 31.01.2021

Hana byla lepší čtení, ale i Tiché roky byly fajn čtení.

5 30.08.2019

Dána jsem četla poprvé, a zcela jistě ne naposledy. Takové zápletky a tok příběhu mám ráda, vše nakonec zapadne jedno do druhého, prostředí kriminálky se zdá být věrohodné, i dialogy a slovní zásoba hlavních postav mi tak nějak seděly. Úsměvné bylo dostat se zpět do porevolučních let a "obdivovat", jak vyšetřování fungovalo bez dnes samozřejmých věcí (třeba taková maličkost - mobilní telefon...).
Trošinku mi vadila linie místní mafie vybírající výpalné, ale jinak jsem si vyšetřování užila!

5 31.07.2018

Autor popsal přesně to, co sám zažil. Jak sám pracoval, kam se sám dostal, co on sám viděl, slyšel a co si jeho paměť podlomená prožitými hrůzami byla schopna/ochotna vybavit a přenést do knižní podoby.
Kdo čekal detailnější popisy práce Mengeleho či chodu Osvětimi jako celku, bude zklamán. Za sebe mohu říci, že jsem měla dost i z toho, co bylo napsáno. Ani nevím, jestli bych snesla více.... Vaření lidských těl ve velkých kotlích na nádvoří znamenalo odložit knihu do klína a....

5 29.06.2018