Byl jsem Mengeleho asistentem

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor, lékař z oblasti Sedmihradska, byl jako maďarský žid deportován v roce 1944 do Osvětimi, kde strávil osm měsíců. Díky své odbornosti a znalosti němčiny byl při selekci vybrán Josefem Mengelem, aby prováděl pitvy obětí jeho zrůdných experimentů. Jako prominentní vězeň poznal zblízka nelidské praktiky „anděla smrti“ při pseudovědeckém výzkumu dvojčat i nepopsatelné peklo, které představovala práce tzv. sonderkomand v krematoriích. Hned po válce (1946), možná jako jeden z prvních, Nyiszli vydal své svědectví knižně. Nejde o literární zpracování v pravém slova smyslu, spíš o šokující, naléhavý deník, psaný s jediným záměrem: podat zprávu světu. Tak jako mnozí ani on dlouho „své přežití nepřežil“, deset let po osvobození umírá na infarkt. Kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků a rovněž zfilmována (Šedá zóna, 2001)....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/22_/22418/byl-jsem-mengeleho-asistentem-22418.jpg 4.5371
Žánr:
Literatura faktu, Biografie a memoáry
Vydáno:, Academia
Orig. název:

Dr. Mengele boncolóorvosa voltam az Auschwitz-I krematóriumban (2007)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (82)

Kniha Byl jsem Mengeleho asistentem

Přidat komentář
Er.es
08. května

Zatím jedna z nejlepších knih, a že jich mám za sebou docela dost.
Jak píšou ostatní, příběh je zase o něčem jiném. Je až neskutečné, kolik svědectví z různých prostředí lágrů existuje, jakým způsobem se lidé snažili "dočkat konce", co je horší, jestli fyzická nebo psychická újma...
Z knihy jsem cítila, ač to přímo autor nezmínil, že dělal vše, co mu bylo nařízeno jen proto, že stále existovala vidina, že to jednou skončí. Protože, jak se píše v knize "smrt je mým řemeslem": kdybych to neudělal já, udělali by to jiní....

matule
02. dubna

Přečtena jedním dechem ....

klaraj093
28. března

Neskutečný..Strašně mě bavil styl psaní, jako deník.. A to téma.. Myslím, že není třeba komentovat. Hltala jsem každou stránku...Šílené co dělo.

Lka
14. března

Kniha je čtivá...nechci komentovat a ani kritizovat autora, co vše udělal. Nikdo z nás jsme to nezažili a ani si nikdo nedokáže představit jak by se v tý době zachoval. Myslím si, že plno lidí by se zachovalo úplně stejně, jen aby přežili... Pro mne to byl další příběh z koncentračního tábora, který byl plný hrůz...Skvělá kniha, určitě doporučuji přečíst...

inkatenysek
10. března

Už je to několik dnů, co jsem dočetla tuto knížku a stále nevím, jaký k ní mám zaujmout postoj...

Osobně jsem toho o válce četla už poměrně dost, ale musím se přiznat, že něco až tak hrůzného a s detailními popisy takových zvěrstev jsem ještě nečetla. Snažila jsem se Miklóse neodsuzovat, protože člověk nikdy neví, čeho by byl schopný on sám v bezprostředním ohrožení života a v touze přežít, ale po přečtení dalších a dalších informací o jeho činnosti, jsem nakonec doufala, že dopadne jinak, než dopadl. Nechápu, jak po tom všem dokázal sám se sebou žít nebo jak se dokázal podívat do očí své ženě a dceři. Je mi jasné, že jako soudní lékař toho zažil hodně už před válkou, ale to, co udělal během ní...???

Jelikož autor sepsal tyto své vzpomínky již v roce 1946, tak jsou místy jím uvedené informace upřesněné nebo doplněné redakcí vydavatele.

Tento titul rozhodně není pro slabé povahy. Já sama jsem měla místy problém ve čtení pokračovat a několikrát jsem si říkala, že na to kašlu a nebudu to ani dočítat, ale zajímalo mě, jak to s autorem dopadne, tak jsem zatla zuby a dočetla to. Jsem ráda, že jsem si knížku jen půjčila z knihovny. Něco takového bych ani ve své knihovničce nechtěla mít. Je hrozné, jak se lidé k lidem dokážou chovat. A nechápu, že se lidstvo z těchto hrůz nepoučilo a stále díky válkám a nelidskému zacházení přichází denně o život tolik nevinných lidí...

Pistácie
05. března

Už jsem přečetla hodně knih o Holocaustu, ale tahle byla dosud nejsilnější. Dílo autor napsal bezprostředně po návratu z Osvětimi, po konci války a je to cítit na každé stránce, v každé větě a slovu. Je vidět, že toho měl hodně v sobě a potřeboval se z toho vypsat. Je to psáno z jiného úhlu, z pohledu člověka, který zažíval neskutečné hrůzy uprostřed dění. Dostal se do těch "lepších" sfér, a nejen to mu možná zachránilo život. Je to vlastně jeden z mála lidí, který mohl přinést takové očité svědectví ze strany lékaře. Z tohohle čtení a některých pasáží mi šla hrůza do očí. Není to kniha pro každého. Spíš bych to doporučila těm, kdo už si některými knihami prošel a víc, co ho čeká. Není to pro začínající čtenáře a slabé povahy.

Luffi
28. února

Další z množství knih o hrůzách koncentračních táborů, která však trochu vybočuje z řady. Ač se autorovi vyhnuly kruté nástupy v mrazech i vedrech, nehladověl, nepracoval do úplného fyzického vyčerpání a nebyly na něm dělány pokusy (mluvíme-li tedy o pobytu v Osvětimy), zažil tyto hrůzy ze zcela jiného - neméně hrozného - pohledu.

Kniha je psána fakticky, s "nadhledem" a syrovostí. Pocity a myšlenky autora jsou zde upozaděny za jediným účelem - uceleně světu ukázat, čeho jsou lidé schopní.

Marekh
23. února

Knih z 2. světové války včetně tématikou holokaustu jsem už přečetl hodně, tak jsem byl zvědavý také na tuto knihu, která je na českém trhu téměř nesehnatelná. Možná by stálo do úvahy, kdyby nakladatelství znovu tuto knihu vydalo, poněvadž tato kniha si to rozhodně zaslouží. Podle mého názoru je jedinečná v tom, že autor napsal knihu bezprostředně po válce, v Rumunsku byla kniha vydána již v roce 1946 a vzpomínky na otřesné události, kterých byl svědkem, má v živé paměti. Je to příznačné také v tom, že ve větách často zvýrazňuje své dojmy vykřičníkem. Autor se dopouští některých nepřesností, o kterých se dočteme v poznámkách redakce, kdy jsou tyto nepřesnosti uvedeny na pravou míru. Tyto nepřesnosti mi nevadily a nepochybně to nesnižuje kvalitu této knihy. Obdivuji autora za to, že dokázal napsat tuto knihu, dokázal přenést na papír zážitky, které jsou pro mě nepředstavitelné!! Pokud bych se ocitl na jeho místě a měl popsat všechno jako autor této knihy, asi bych na to neměl žaludek a raději bych se snažil na všechno zapomenout. A pokud bych se rozhodl napsat knihu a podělit se s ostatními čtenáři o mé zážitky z Osvětimi, tak bych určitě do vět dal ještě větší množství vykřičníků a stejně by to bylo málo!! Autor nám může přiblížit a popsat všechny hrůzy, ale stejně se to nikdy nedá přiblížit k tomu, co si na vlastní kůži prožil!! To pochopí pouze lidé, kteří prošli tímto peklem!! Dávám spíše přednost knihám s tímto námětem zpracované beletristicky. Kniha je zařazena do žánru literatura faktu (biografie a memoáry), přesto mne kniha oslovila a byla podle mého názoru zpracovaná výborně. Byla čtivá, autentičnost na mne dýchala ze všech stran. Upřímně jsem asi nečekal, že knihu přečtu na jeden zátah, že mne takto doslova pohltí. Autor není spisovatelem, je lékař, a přesto dokázal napsat knihu, která může oslovit jakéhokoliv čtenáře, pokud se zajímá o toto téma, anebo ještě třeba nečetl knihu s tímto námětem a chtěl by se dozvědět autentické informace o koncentračním táboře, napsané čtivou formou. KNIHU URČITĚ DOPORUČUJI a řekl bych, že patří mezi nejlepší knihy, které jsem četl z této oblasti.

Autor byl asistentem Dr. Josefa Mengeleho, muže, který se podílel na smrti mnoha lidí, muže, ze kterého měli všichni strach a hrůzu! Miklós Nyiszli [miklóš nyšli] byl výborným patologem a Mengele byl rád, že pracuje pro něj. Autor popisuje různé experimenty, které prováděl Dr. Mengele na lidech. Zajímavá byla pro mě také informace, že se při pokusech vyvinula léčebná metoda, pomocí níž se dala léčit obličejová sněť. Autor podává také informace o krematoriích a lidech, kteří v něm pracovali, tzv. sonderkomando. Velmi precizně popisuje zařízení krematoria a práci sonderkomanda, lidí, kteří se každý den podíleli na smrti nevinných lidí. Mnohdy pálili v pecích lidi, které znali a které pro ně v životě hodně znamenali!! Autor popisuje také na některých místech věci z lékařského úhlu pohledu, doktor se v něm nezapře. Každopádně tyto popisy jsou minimální, nezatěžují čtenáře, spíše chtějí čtenáře seznámit s oblastí jeho práce a navíc je to podáno způsobem, který je pochopitelný pro "laiky". V koncentračním táboře se vyskytuje také jeho žena a dcera. Jestli přežijí koncentrační tábor se dozvíte po přečtení této knihy.

Určitě je dobře, že se rozhodl autor sepsat tyto hrůzné zážitky, aby podal svědectví celému světu, k jakému účelu koncentrační tábory sloužily!! Někteří lidé, zejména z mladší generace, zpochybňují tyto události, berou je na lehkou váhu a tvrdí, že tomu nevěří! Tyto události jsou historickým a nevyvratitelným faktem. Doporučuji všem, pokud má někdo pochybnosti o koncentračních táborech, nechť navštíví např. Osvětim v Polsku a přesvědčí se na vlastní oči. Jsem přesvědčen o tom, že pokud některý člověk pochybuje o tom, co se v koncentračních táborech dělo, jedna návštěva mu určitě otevře oči dokořán a už nikdy nebude zpochybňovat to, co uvidí na vlastní oči!! V roce 2018 jsem navštívil Auschwitz I a chtěl bych časem ještě navštívit Auschwitz II - Birkenau (Březinka).

Viděl jsem také film ŠEDÁ ZÓNA, který je částečně natočen podle svědectví Miklóse Nyiszliho. Film se mi líbil a určitě stojí za shlédnutí.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Mrtvoly jsou zpopelněny za dvacet minut. V krematoriu je v chodu patnáct pecí. To obnáší spálení pěti tisíc lidí denně. Krematoria o téže kapacitě jsou v táboře celkem čtyři. Denně tedy projdou plynovými komorami a odtud putují do spalovacích pecí dvě desítky tisíc lidí.

Nepřeháněl jsem tedy, když jsem tvrdil, že esesákovi neuvěřím, že je něco černé, ani když to vidím na vlastní oči.