Fotograf z Osvětimi

od:


KoupitKoupit eknihu

Historická biografie na pomezí biografického románu vypráví osudy Wilhelma Brasse, který byl v létě 1940 internován v Osvětimi. Tam se mu podařilo přežívat díky tomu, že byl šikovný fotograf, a pro nacistickou mašinerii, libující si v přesné evidenci a dokumentaci, fotografoval vězně, ale i popravy a lékařské pokusy na lidech. Dohromady zhotovil přes 50.000 snímků. Kniha rekonstruuje pět let, které Wilhelm Brasse strávil ve vyhlazovacím táboře, a vychází z historických dokumentů a ze vzpomínek samotného autora, který zemřel v roce 2012 ve věku 94 let....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/288376/fotograf-z-osvetimi-xdE-288376.jpg 4.7199
Orig. název:

Il fotografo di Auschwitz (2013)

Žánr:
Literatura faktu, Biografie a memoáry
Vydáno:, Ikar (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (63)

Přidat komentář
Danka1975
předevčírem

Co napsat??? Že se mi kniha líbíla???? :-(. . .Než jsem ji vůbec začala číst, jak mě fotky fakt dostaly????. . . :-(.. .a dva , tři dny mi trvalo, než jsem se dostala ke čtení samotnému (normálně jsem zvažovala, jestli do toho vůbec půjdu). .ty oči lídí, zejména na titulní stránce jsou takové. . . . . no prostě šílený, je v nich utrpení, bezmoct, odevzdanost. . trhá mě to za srdce. . a ty děti. . .říkala jsem si, že se třeba zahchránily a datumy úmrtí u fotek, zejména u mladých dívek jsou překlepy a třeba se v knížce dočtu nějakého zázraku.. .to se nekonalo. . :-((. .
Knížku jsem měla u postele a co jsem dělala po dočtení, že jsem knihu dávala přední stránkou dolu (ty oči z obálky prostě nic moc :-((((( )
Zase i tady jsou pasáže, které se mi vryly pod kůži a nezapomenu na ně dlouho. . . :-(

A teď se odprostím od obsahu a trocha hodnocení textu.. .. . .Nedávno jsem dočetla Mengeleho děvče a tady musím uznat, že mě jako čtenáře písmenek mě Děvče pohltilo více. jestli je to tím, že byla popisováná v první osobě. . Každopádně teď si dám pauzu od tohoto tématu, abych měla lepší spaní.

Anahk1
01. října

Kruté... jako všechny příběhy a knihy zabývající se touto tématikou.. ale velké díky za ně!!!

Pistácie
01. října

Kolikrát si při čtení říkám, že se takové hrůzy přece nemohly odehrát, ale důkazy a historie mluví jasně. I příběhu z této knihy máme spoustu důkazů (fotografií), jak takové místo vypadalo, a co tam asi lidé zažívali. Fascinuje mě, jak to dnes dokáží lidé i po tolika letech, z vyprávění druhých, popsat skoro do malých detailů. Při čtení mám někdy pocit, jako bych tam s nimi byla, a kdykoliv se blíží nebezpečí, nebo možnost nějakého odhalení, a strach ze smrti, úplně se při čtení chvěju. Tohle dokáže jen kniha. Úžasně sepsáno.

Marekh
15. srpna

Kniha je založena na skutečných událostech. Kniha je výborně napsaná a knihu doporučuji. Další příběh s námětem holokaustu viděn očima fotografa, který pořídil obrovské množství fotografií v Osvětimi. V této knize jsem se dozvěděl další zdrcující informace. Myslel jsem si, že už mne nemůže nic překvapit, ale spletl jsem se..

Hlavní postavou je Wilhelm Brasse, syn rakouského otce a polské matky. Jelikož se nechtěl přidat na stranu Němců, byl deportován do koncentračního tábora Osvětim. Byl vynikající fotograf, proto se Němci rozhodli, že bude fotograficky zaznamenávat jednotlivé Židy z různých úhlů pohledu. Začal pracovat v oddělení identifikace. Kromě běžného focení také pořizoval snímky s různými pokusy, které prováděli doktoři v Osvětimi. Kromě Dr. Mengeleho se v Osvětimi vyskytovali další šílenci!!! Když jsem pročítal, jaké experimenty prováděli, bylo mi hrozně a vůbec si nedovedu představit, co musel prožívat Wilhelm! Musely to být nepochybně okamžiky plné smutku, beznaděje, zoufalství, které jej musely poznamenat po celý jeho život.

Wilhelm byl poctivý, měl své zásady, nechtěl vstoupit do Wermachtu, ačkoliv byl mnohokrát přemlouván nacisty, poněvadž se nemohli smířit s tím, že člověk, který je Árijec, kterému koluje v žilách německá krev, se nechce přidat k Němcům a nadále chce setrvat v Osvětimi. Pomáhal Židům, zamiloval se do jedné dívky, pomáhal v odboji.. Byl to statečný a čestný člověk a závěr knihy to jasně dokazuje.

Takže Wilhelm Brasse si určitě v mých očích zaslouží obdiv za to, že setrval v koncentračním táboře po dobu 5 let a nepřidal se na stranu Němců. Někteří Židé podlehli, přidali se k Němcům z důvodu, že chtěli odejít z Osvětimi. Ne každý člověk měl takovou vůli jako Wilhelm. Musí se také přihlédnout k faktu, že měl určitě daleko lepší podmínky k životu než jiní Židé a sám si to moc dobře uvědomoval. Nacistům byl k užitku, často se na něj obraceli, když chtěli vyfotografovat. Díky talentu, který měl, si zachránil život v Osvětimi. Pokud by nebyl vybrán za fotografa v Osvětimi, mohl kdykoliv zemřít, poněvadž by nebyl užitečný pro nacisty.

Zaujal mne citát z přebalu knihy, kdy řekl: "Po válce jsem se pokoušel pracovat jako fotograf, ale nemohl jsem. Ty ubohé židovské děti jsem měl stále před očima. Existují věci, na které se nedá zapomenout."

V knize se také vyskytují černobílé fotografie, které nafotil. Na jedné fotce jsou zobrazeny 4 mladé dívky, o kterých se v knize vypráví. Pohled na dívky je katastrofální, jsou úplně vyhublé, kost a kůže!!! Je to velmi smutný a srdcervoucí pocit vidět tyto dívky v tomto stavu!!! Na přední a zadní předsádce knihy se rovněž vyskytují fotografie, kde jsou zachyceny Židé z různých úhlů pohledu, tak jak je zvěčnil Wilhelm.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Chlapi, tohle není sanatorium. Je to koncentrační tábor. Tady Žid přežije dva týdny. Kněz tři. Obyčejný vězeň vydrží tři měsíce. Ale umřít musíte všichni! To si zapište za uši! Kdo si to zapamatuje, nebude tak trpět!

Neustále zapomínat. Nepřestávat s tím. Každý den vymazat to, cos viděl včera. Hodit za hlavu každou hodinu, pohřbít ji v temnotě. Pravidlo, které umožňovalo jít dál. I vůči budoucnosti se Brasse snažil mít víčka pevně stisknutá: žádné sny, žádné iluze. Žít daným okamžikem, a tak přežít. V následujících dnech si naordinoval ztrátu paměti, jak míval ve zvyku.

Pracujeme pro budoucnost. Biologický determinismus je pravda, na které stojí svět. Zdokonalíme naši rasu a vytvoříme lidstvo, které nepozná slabost a nemoci. Naše děti nám za to poděkují, budou nás uctívat jako bohy. V podstatě jimi jsme. Bůh není, Herr Brasse, omluvte mou upřímnost. A víte, proč jsem o tom přesvědčený? Každý den se setkávám s důkazy, že Bůh jsme my. Jsme strůjci našich osudů, tvůrci světa, páni času. Dnes jsme jen mocní, brzy budeme mocní a vědoucí. Stojíme na prahu velkých objevů, uvidíte.

Teď Brasse věděl, a pokud přežije, dosvědčí to: i v Osvětimi existovala láska. V různých formách, jako zamilovanost mezi mužem a ženou, sebeobětování pro záchranu jiného vězně, upřímné, věrné přátelství, láska k vlasti. Očekávání lepšího světa pro všechny.

Lotka
13. srpna

Další - jiný a velice zajímavý pohled na události v Osvětimi.

piittii
27. července

Literárně sice nevýrazné dílo, ale s nevyčíslitelnou dokumentární hodnotou, stejně jako podobné méně známé příběhy z holocaustu. Jsem ráda, že jsem knížku objevila a přečetla. Doporučuji všem, kteří nehledají tvrdá data, ale příběhy obyčejných lidí v šílené mašinerii. Přidané fotografie člověku berou dech...

tereza2627
07. července

krásně napsaná kniha, četla se skoro sama

rajen
11. června

Knihy s tématem koncentračních táborů čtu poměrně hodně a toto je další, která odkryje jeden z mnoha střípků z života nešťasníků, kteří se v nich ocitli. Je to už přes půl roku, co jsem ji četla, ale některé pasáže si dodnes vybavuji přesně. Je třeba takové knihy číst, aby se nikdy nezapomnělo. Kdo je schopen číst toto téma, neměl by minout ani tuto knížku.

mynamail
18. května

Zvláštní je, jak člověk vnímá tyto příběhy. Jak mu změní pohled na svět. Jak vždy začnu přemýšlet a ptát se - PROČ?
Nedávno jsem Osvětim a Březinku navštívila. O to více jsem se vcítila do pocitů fotografa. Přesně jsem věděla, o co jde, když popisuje blok 11. Jak vypadalo místo pro selekci. Kudy kráčeli stále ještě s nadějí ženy, děti, muži...
Svědectví této knihy je varováním. Není čtenáři vnucován názor. Nevyžaduje hodnocení. Je popisem holých skutečností. Nezapomeňme....

zuzka894
09. května

Krásná kniha. Četlo se to samo, stránky ubíhaly rychlostí blesku. Jsem ráda že jsem si knihu koupila.

Spunttrix
08. května

Neskutečný příběh zanechávající spoustu emocí... rozhodně doporučuji všem!

pastelka53
30. dubna

Šokující, bez jakéhokoliv mazáníčka okolo.
Důležité svědectví člověka, který přežil ... až ve mě zůstává smutné prázdno.

Trustty
24. dubna

Není potřeba komentáře.....doporučuji

evice26
22. dubna

Není to lehké čtení :-( Jedná se o drsné svědectví fotografa, který dokumentoval hrůzné pokusy na lidech. Fotografie v knize jeho vyprávění ještě umocňují.

aleza1
11. března

Mrazivá kniha, mrazivý děj z každé stránky...I v té hrůzné době a na strašlivém místě měl vlastně Wilhelm "štěstí" v neštěstí...stal se obrovským přínosem pro Němce a nepostradatelným....proto i jako Polák mohl přežít. Při představě, že podobných snímků udělal kolem 50 tis. a všichni zemřeli....Nedivím se, že se k povolání fotografa již nikdy nevrátil....

Owain
06. března

Ty snímky ještě podtrhují děj.Běhal mi mráz po zádech, když si představím, že jich vyfotil přes 50 tisíc ....

Makaja
02. března

Přečetla jsem již dost knih s podobnou tématikou, většinou nemám problém, ale tady jsem knihu často odkládala, takže jsem jí četla půl roku. Ne z důvodu, ze by byla špatně napsaná, ale protože ten obsah můj žaludek občas nezvládal. Tak či tak, knihu nelze než doporučit, je to kus historie, svědectví o nepochopitelné krutosti a na druhé straně touze žít i přes nelidské zacházení. A ty fotky, dívala jsem se a plakala..... a vim, ze kdykoli knihu otevřu na stránkách s fotkou, budu brečet zas.

Mire
28. února

Mohu doporučit, sice to bylo smutné, někdy jsem měla i husí kůži, ale určitě by si to měl každý přečíst.

kleous
11. února

Neuvěřitelně silný zážitek při čtení knihy, přečetla jsem již opravdu hodně knih s tematikou holocaustu, ale tato ve mne zanechala opravdu silnou stopu a musím se k ní neustále vracet ikdyž ji mám již dočtenou, pohled na Osvětim z jiného pohledu než v ostatních knihách, které sepsali přeživší vězni, ještě teď mne mrazí v zádech když si vybavím jednotlivé úryvky....

pobijecmuch
10. ledna

Literatura faktu psaná formou vyprávění příběhu o zrůdnostech nacistického režimu tak trochu z jiného pohledu. Z pohledu mladého vězně - fotografa, kdy veškeré svědectví dostává mírnější formu. I když se jedná o nepříjemné téma, samotná kniha je velmi dobře napsaná a dá se přečíst na jeden zátah. Knihu doporučuji všem, kteří se zajímají o tuto část našich dějin. Prostě takové povinné čtení i pro čtenářky knihy Vyhnání Gerty Schnirch.

lugh
05. ledna

Velmi sugestivní, mrazivé a drsné svědectví o životě v koncentračním táboře. Vylíčení života, který balancuje mezi strachem z toho co přinese zítřek a nezlomnou vůlí přežít a předat svědectví pokolením budoucím. Knihy jako tato popisují život, který si neumíme ani představit a hlavně bychom ho nechtěli zažít. V Osvětimi jsem se byl podívat a i po těch letech cítí člověk tu hrůzu, která v těch místech zůstává, jdete cestami po kterých před vámi šli statisíce, miliony ztrápených, zmučených lidských bytostí. Každá taková kniha napomáhá tomu aby jejich odkaz nezůstal zapomenut.

bai.Cerna
04. ledna

Náhodou jsem si všimla, že tato kniha se zařadila do mého seznamu jako tisící „přečtená“ a toto tak nějak „významné“ místo si opravdu zaslouží. Jsem „posedlá“ obdobím holocaustu, něco málo mám již načteno, a knihu doporučuji nejen stejně „posedlým“ čtenářům, ale i těm, kteří se teprve odhodlávají ponořit se do osudů přeživších tohoto hrůzného období.

mack12
06.12.2017

Kniha je skvěle čtivá, detailně popsány hrůzy Osvětimi... Jen mi trochu vadil useknutý konec (např. jak se přesně potom fotky našly, kdo se dostal první do zabarikádovaného archivu, atd. Přeci jenom se jich většina zničila...). A doteď nevím, do jaké míry to byla beletrie a do jaké literatura faktu. Za to jedna hvězdička dolů, jinak velmi doporučuji.

NADEI
29.11.2017

Osvětim a mladý nadaný fotograf, co všechno mohl dokázat, nebýt války. Místo krásných fotografií, fotí zbídačené,vyhladovělé a mrtvé vězně s odhodláním přežít. Kruté svědectví které se mi zarylo pod kůži a kniha na kterou nezapomenu. Doporučuji přečíst !

1v8na
16.10.2017

Kniha je velmi čtivá a nachází se v ní velmi silný příběh, který ukazuje holá fakta, která nacisté opravdu prováděli. Chvílemi mi až běhal mráz po zádech, čeho všeho byly Němci schopní. Kniha mě opět přesvědčila v tom, že bychom neměli zapomínat na krutou minulost a rozhodně bychom ji neměli opakovat.

Zumajda
25.08.2017

Přečetla jsem jedním dechem, tragické, šokující.

lenkavildomcova
21.08.2017

Šílené. Tragické. Velmi čtivé. Doporučuji.

Hellsbells
20.08.2017

Skvělá kniha, čte se jedním dechem.

Damato
16.08.2017

Co k tomu dodat? Všechny ty komentáře přede mnou vyjádřily to, co člověk při čtení cítí, všechen ten strach, bezradnost a zoufalství těch lidí, co tam byli najednou přeskočí i na čtenáře a vy jediné, co si v tu chvíli přejete je to, aby se tohle už proboha nikdy neopakovalo. Emoce se mnou mávaly a v tu chvíli jsem měla strašný strach o děti, o partnera,o rodiče, o kamarády. Stejně je nepředstavitelně obdivuji, ty lidi, co přestože nepřežili, dokázali v tom prostředí vegetovat a jakž takž si tu lidskost udržet..

Askarinka
08.08.2017

Říkám to stále, o tomhle tématu by se mělo mluvit a mluvit a mluvit. Nemělo by se zapomínat na tyhle hrůzy. Doporučuji jako spoustu dalších knih s touto tématikou. Opravdu bychom neměli zapomenout...