miri.f komentáře u knih

Další kniha z pera mé nejoblíbenější autorky, která mě po přečtení nenechá dlouho spát a ještě nějakou dobu mne bude nutit přemýšlet nad celým popsaným příběhem. Přečetla jsem ji takřka jedním dechem, od první stránky jsem byla vtažena do děje a už nebylo návratu. Některé okolnosti jsem trochu předvídala, ale stejně jsem na samotném konci zůstala sedět s otevřenými ústy. Paní Morštajnová opět nezklamala a zaslouží si všech pět hvězdiček...

17 30.06.2023

Moje srdcovka z dětství, ke které jsem se nyní vrátila díky dcerce a našemu každodennímu předčítání na dobrou noc. Dcerka si užívala i příběhy kocourka Modroočka, i krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové. Věřím tomu, že přijde čas, kdy se dcerka ke knize vrátí sama.

10 30.01.2022

K této povídce jsem se dostala zcela náhodně a musím říci, že jsem ji přečetla jedním dechem. Bylo krásné představit si život člověka, který zcela nezištně vytváří domov a krásnější svět pro další generace. Kéž bychom tímto způsobem jednou dokázali uvažovat a konat všichni...

9 06.05.2020

Velice čtivě napsaná kniha, která čtenáře vtáhne do děje. Alena Mornštajnová psát rozhodně umí, o čemž mě ostatně přesvědčila již u Hany, která se mi sice líbila o něco víc a jejíž osud ve mně zanechal patrnou stopu o pár dní déle, ale ani Slepá mapa v žádném případě neurazí. Zpočátku mne sice tak trochu rušila všechna ta jména od 'A', ale brzy jsem se v nich zorientovala. V každém případě se již těším na další autorčina díla.

8 20.01.2019

Další kniha, která mě po jejím přečtení bude ještě hodně dlouho nutit k zamyšlení, stejně jako tomu bylo v případě Žižkovských bohyní Kateřiny Tučkové. V tomto případě tím více, jelikož děj provází mé osobě blízké téma. Přitom stačilo tak málo a já knihu s díky vrátila kolegyni bez povšimnutí. Po přečtení anotace mi totiž vůbec nedošlo, jaký neskutečný příběh se v těch pár řádcích skrývá.

8 24.12.2018

Neskutečně zajímavé a poutavé čtení! Knihu jsem četla jedním dechem a to i přesto, že jsem některé z případů znala z jiných zdrojů. Žádná z podobných publikací mi však nedala tolik, jako právě tato kniha. Co musím vyzdvihnout na první místo, tak to je autorův styl psaní. Není to rozhodně žádná "nudná literatura faktu", ale mistrně psaný soubor příběhů, které budete se zatajeným dechem číst až do posledního písmenka...

8 12.07.2016

Styl psaní Simona Mawera mě opravdu nadchnul a opět klobouk dolů, co se týče teoretických znalostí autora. Je vidět, že ho práce s daty baví a dokáže ji úžasným způsobem zpracovat a podat i čtenáři, který by se o podobná témata třeba ani tolik nezajímal. Genetické pasáže mě bavily o dost víc než výklady o stavbě domu ve knize Skleněný pokoj. Ačkoliv v nich bylo obsaženo o dost více teorie, než jsem měla možnost během mých studií pochytit, jak už jsem psala výše, autor je dokázal podat takovým způsobem, že jsem i pro mě dříve nudnou teorii dokázala hltat se zatajeným dechem a klidně bych i četla dál. O něco horší je to s postavou Benedicta Lamberta. Zpočátku jsem cítila něco jako soucit, který byl v některých scénách trochu kalený pocitem nechuti, ale říkala jsem si, že i podrobné popisování úkonů odehrávajících se na toaletě knihovny prostě ke dobře zpracovanému dílu patří. Dokonce jsem hlavního hrdinu na malou chvíli začala mít ráda, ale ke konci to bylo čím dál horší, až mi byl nakonec krajně nesympatický. Konec pak už přišel velmi rychle, překvapil, ale nijak zvlášť do mého srdce nezasáhl. V případě Mawerových knih už je to druhý konec ze dvou čtených děl, který mi nesednul. Každopádně styl psaní je takový, že rozhodně budu číst další díla a třeba se jednou i nějakého toho vytouženého konce dočkám...

7 30.08.2019

Další z knih, nad kterou musím již několik dní přemýšlet. V první řadě smekám pomyslný klobouk před autorem, který se vskutku výtečně teoreticky připravil a opatřil si takové znalosti z oblasti naší historie a kultury, které by mu mohlo mnoho Čechů závidět. Další chvála patří zcela jistě slovní zásobě a způsobu psaní, který se odráží v květnatých slovních obratech a to dává čtení úplně nový rozměr. Přiznám se, že některé pasáže o domu byly natolik sáhodlouhé a tolik mě nebavily jako příběh samotný. Konec bohužel nedopadl podle mých představ, ale v podobně laděných žánrech a dobách, kde se děj odehrával, by byl spíše zázrak, kdyby autor naplnil má zbožná očekávání. Těším se na film, který se prý od knihy podstatně liší, tak se třeba ještě dočkám svého malého happyendu.

7 08.07.2019

Opět jsem se od prvního řádku nechala vtrhnout do zapeklitého napínavého příběhu, který jsem jedním dechem hltala a nemohla se od něj odtrhnout až do samotného konce. Jediné, co mě možná trochu zklamalo, bylo, že pak konec a rozuzlení nastaly strašně rychle a to, na co jsem po celou dobu čekala, pak bylo hned pryč. O tom ale příběhy ze života jsou, takže opět 5* Možná by mě také zajímalo, co se odehrávalo ještě "potom", ale to už by byl jistě jiný příběh...

6 02.06.2019

Co říci, když se nedostává slov? Příběh paní Helgy Weissové jsem znala již dříve, ovšem teprve díky této knize jsem se dozvěděla více. Troufám si říci, že tato kniha je nejzdařilejším a nejlepším dílem z této doby, kterou jsem měla tu čest číst. Velice děkuji za tuto možnost! Nezbývá mi jiného, než pouze smeknout svůj pomyslný klobouk, ačkoliv bych si mnohem raději s touto dámou potřásla rukou.

6 14.09.2015

Svými současníky nepochopen a mnohdy zavrhován... Nikdy jsem nechápala, proč svět oslavuje rádoby umělce, kteří napíší každou volovinu, jež se jim urodí v hlavě a ke všemu se jim to ani nerýmuje. Tento druh poezie mi s největší pravděpodobností zůstane navždy cizí. Nikoliv tvorba Františka Gellnera. Dává nám nahlédnout do svého nitra, jeho básně jsou tolik srozumitelné, a přesto mistrně psané. Pro mě špička poezie! Hodnocení 4*, ale to jen proto, že obsahem knihy jsou i povídky, které mě už tolik neoslovily.

6 04.02.2015

Výtečně napsané, čtivé. Když se podíváme pod slupku celého příběhu, těžko ještě někdy dokážeme nalézt oběť či viníka.

6 02.01.2015

Tak tohle byla opravdu síla. Původně se mi do poslechu audioknihy moc nechtělo, ale dostala jsem tip od člověka, kterého si vážím a chtěla jsem to tedy zkusit. No, dobře jsem udělala. Nebylo to jedním dechem, nýbrž asi na tři poslechy ve volných chvílích. Žasla jsem a nevycházela z údivu, co je ještě v dnešní době možné a rozhodně doporučuji všem jako odstrašující případ, nad kterým člověk dumá a přemýšlí dávno poté, co dočte/doposlechne poslední větu.

5 11.12.2022

Autorova prvotina vydaná v knižní podobě byla tenkrát i mou prvotinou, kterou jsem od něj četla. Bylo mi asi deset let a též jsem si přála takové přátelství. A bylo mi nesmírně divné, že se nenašel nikdo, kdo by jej se mnou sdílel. Postupem času jsem pochopila, proč.

Nemohu a nebudu soudit, jaké autorovy pocity a preference se zrcadlily v popisovaných scénách. Osobně bych neprožívala zjitřenou touhu v případě, kdyby mi nešlo o víc, než o čisté přátelství. Co ale vím jistě, tak tento příběh dokáže velmi dobře kopírovat pocity rozrušených chlapců (a třeba i dívek) v období coming outu.
Mou knihovnou tehdy prošlo mnoho dalších příběhů z pera tohoto autora a protože jsem si chtěla připomenout modrý život, tak po devětadvaceti letech jsem se k této prvotině vrátila. Z pohledu dospělého se již v případě hodnocení budu držet při zemi, kdyby knihu hodnotilo mé desetileté já, asi by dostala o hvězdu (možná i dvě) více. Mám v podstatě dvě výtky. Za první autor nemůže, jelikož přejmenování knihy z "Modrý život Jiřího Dražana" na "Přístav volá" bylo podmínkou vydání knihy, což se mi jeví poněkud nešťastné. Původní název je lepší a výstižnější a o modrý život šlo autorovi především - chtěl v mládeži probudit smysl pro čest a disciplínu. Věřím, že i tak se mu to povedlo, určitě nejsem jediná, kdo tehdy modrým životem zkoušel žít. Druhá výtka už hodnotí dílo jako takové - Jiří ztrácí zbytečně mnoho času hledáním Vilemína, než mu potom přinese přátelství samotné. Dostatečně dobře a možná přespříliš vykresluje Jiřího různé pocity, jsme bohatě obeznámeni s tím, jaké má Vilemín parádní nohy a zbytek pak ve srovnání s tím vším působí jako dopisovaný na koleni hodinu před odevzdáním. Jinak kniha určitě neurazí.

5 18.05.2022

Moc pěkně a čtivě napsaná kniha. Přiznám se, že jsem ji nedokázala číst jedním dechem, ale dělala jsem si kratší či delší pauzy, po kterých jsem se ale vždycky ráda a s úsměvem ke čtení vrátila. V současné době již kočku nemám, ale když si vzpomenu na všechny své dosavadní čtyrnohé společníky, musím dát autorovi za pravdu. Kočičí povahu jsem vždycky obdivovala, možná přesně pro to, pro co ji jiní zavrhují. Někdy mi připadá, že se lidé rozdělují zcela zbytečně na dva soupeřící tábory. Ani já nebyla jiná, kočky jsem milovala, psy jsem nechápala. Dnes to mám jinak, chápu jak kočky, tak psy; a vím, že kočka není hloupá, když neposlouchá povely, a že pes není hloupý, když za kousek žvance je schopen skákat jak pán píská. Prostě je to jejich přirozenost a tak to má být.

5 02.12.2019

Ačkoliv byla tato kniha autorčinou prvotinou, já se k ní dostala až na samotný závěr její dosavadní tvorby. Hořkosladký příběh, který popisuje mnoho lidských osudů, jako by se odehrával v životě každého z nás. Všechny osudy mají jedno společné pojítko - pachuť nikdy nevyřčeného. Možná i to je důvodem, proč je tak dobrý a zároveň zanechá v čtenáři po přečtení knihy stejně tak zvláštní podivnou pachuť, nad kterou musíte přemýšlet ještě dlouho poté, co knihu naposledy odložíte.

5 13.06.2019

Zpočátku mě odradily některé komentáře, které popisují, že je kniha příliš teoretická. Má drahá polovička mne však ujistila, že jde o nejlepší knihu na toto téma, kterou kdy četla. No, co by člověk pro svou lásku neudělal, pakliže jde o přečtení knihy, která dává na samotnou lásku návod. Řekla jsem si, že zkusím pár řádků a pak už jsem se nemohla odtrhnout. Kniha není napsána příliš teoreticky. Naopak, vyskytuje se v ní mnoho příběhů ze života a troufám si říci, že se v jejích řádcích objeví každý, kdo již v manželství nějakou dobu žije. Věřím tomu, že kdyby každý člověk před vstupem do manželství tuto knihu přečetl, rozhodně by ubylo rozvodů. Proto si myslím, že kniha "Pět jazyků lásky" by měla být povinnou četbou pro každého, kdo se pro manželství rozhodne. Zamilovat se je snadné... Ale udržet si lásku na celý život jde pouze za předpokladu, že se rozhodneme ke své milované či milovanému hovořit tím správným jazykem lásky a i jeho necháme tímto způsobem promlouvat k nám samotným...

5 30.01.2019

Knihy tohoto autora jsou pro mne v posledním roce velkou vzpruhou a návodem, jakým způsobem hledět na svět okolo nás, a já se k nim více či méně často ráda vracím. Na autorovi je znát jeho nadhled, který byl způsoben těžkostmi, které musel v životě prožít. Ne nadarmo se říká, že teprve na samotném dnu člověku dojde, oč skutečně jde a oč nikoliv.

5 06.01.2019

Tak tato kniha mě opravdu dostala. Začátek sice nebyl tak poutavý, nicméně velmi brzy jsem byla vtažena do děje a to nejen proto, že pro mne samotnou je geocaching velkou vášní. Jak jsem zjistila, líbí se mi i detektivní příběhy, které jsem doposud nikterak nevyhledávala. Příběh byl skvěle napsaný a vůbec mi nevadilo, že jsem velice brzy prokoukla, kdo se za záhadným "ownerem" skrývá. Už se velice těším, až ochutnám další příběhy z dílničky této autorky a začtu se do nových případů Beatrice a Florina.

5 10.01.2018

První kniha, kterou jsem jako dítě přečetla celou hned po školkové "Kvak a Žbluňk jsou kamarádi". Zároveň nejoblíbenější čtivo mého dětství. Co si pamatuji, četla jsem ji několikrát a doufám, že se k ní jednou zase vrátím v roli maminky, až budu číst svému dítku pohádky před spaním..

5 22.05.2016