Deník 1938–1945 přehled
V roce 1938, kdy si Helga začala deník psát, jí bylo devět let. Spolu s rodiči prožívala první příkoří, kterých se Židé v protektorátu dočkali, a jen bezmocně přihlížela postupným deportacím svých kamarádů, spolužáků i příbuzných. Roku 1941 se Weissovi dostali do Terezína, kde žili společně až do otcovy deportace do Osvětimi v roce 1944. Dva dny po jeho nuceném odjezdu byly do transportu zařazeny i Helga s matkou. Školní sešit, do kterého Helga po celé ty roky tužkou zapisovala děsivý vývoj událostí i své pocity, zazdil její strýc do jedné z terezínských zdí. Helžin tatínek byl v Osvětimi zavražděn, ale Helga i její maminka jako zázrakem přežily pobyt v Osvětimi, Freibergu a Mauthausenu i náročnou cestu zpátky domů do Prahy. Helze je patnáct a půl, když do deníku dopisuje své zážitky od odjezdu z Terezína. Je jednou z mála Židů, kteří se do Prahy vrátili a i po válce ve městě zůstali.... celý text
Originální název: Deník 1938-1945, 2012
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Deník 1938–1945. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 68 komentářůSouvisející novinky - Deník 1938–1945 (1)
Knižní novinky (1. - 7. 10.)
30.09.2012
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Deník 1938–1945 v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 6x |
| v Přečtených | 456x |
| ve Čtenářské výzvě | 97x |
| v Doporučených | 34x |
| v Mé knihovně | 207x |
| v Chystám se číst | 235x |
| v Chci si koupit | 59x |
| v dalších seznamech | 11x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky Terezín české dějiny holokaust, holocaust podle skutečných událostí přeživší holokaustu rok 1938-1945Helga Hošková-Weissová také napsal(a)
| 2012 | Deník 1938–1945 |
| 2020 | Nikdo nás nečekal |
| 2004 | Zeichne, was Du siehst / Maluj, co vidíš / Draw What You See |

87 %
66 %
Deník 1938–1945
Kdyby příběh nebyl skutečný, člověk by si myslel, že je to vymyšlené. Tohle přece nemohl nikdo přežít...Plakala jsem u knihy, plakala jsem u vyprávění paní Weissové v pořadu Daniela Stacha. Nikdy nezapomenu, jak paní Helga říkala, že dodnes by nevyhodila ani tu nejtvrdší kůrku chleba, protože jí vždy připomene, jak s maminkou musely podstoupit strastiplné přesuny ve vlaku, kdy se je Němci na konci války snažili dopravit do koncentračního tábora, kde by je ještě mohli vyhladit. Češi jim po cestě házeli do vagonu chleba...
Strašné, co si lidi museli vytrpět. Nepochopitelné. A taky vzácné, že ještě žije někdo, kdo to přežil a dodnes o tom dokáže vyprávět, aby se nezapomnělo.
Já za tuto knihu moc děkuji, často si na ni vzpomenu a nezapomenu.