Michla76
komentáře u knih
Matka v trapu
Uljana Donátová
Je to taková dobovka, ale kupodivu ne tuctovka. Dobře se čte.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Tak jako i Heřmánkové údolí mě kniha nadchla schopností autorky sdělit moudro způsobem, který není ani trochu tuctový, což není jednoduché. Většina těch, kteří se o to kdy pokusili, skončili jako Jirotkova teta Kateřina.
Jediná výtka, zpočátku jsem měla pocit, jakoby to ani nepsala autorka, bylo to jak román z předválečných let. Naštěstí skutečně jen začátek. A možná to mohl být záměr, mně to nesedlo. Jinak opravdu opět pecka.
Proč spíme: Odhalte sílu spánku a snění
Matthew Walker
Trochu jsem se stala posedlou spánkem a když nedám 8 hodin denně, jsem z toho na nervy :) Výborně napsaná poučná kniha, četla jsem jedním dechem. Samozřejmě ne v době, kdy mám spát, že.
Tiché dívky
Eric Rickstad
Čekala jsem severskou blbost a ono to nebylo tak špatný! A navíc americký, jak zjišťuju ;)
Chladnou zemí
Jáchym Topol
Vždycky musím obdivovat, že vůbec někoho napadne zpracovat nějaké téma tak, jak ho zpracoval. A přesně tak to mám s "Chladnou zemí".
Jen pro zajímavost:
https://www.reflex.cz/clanek/historie/93478/masovy-hrob-vydal-zatim-730-obeti-radeni-nemcu-belorusko-za-valky-ztratilo-relativne-nejvic-obyvatel.html
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Zase jsem prolila slzy veselí. Místy jsem musela dát pauzu a ulevit bránici. A byla ráda, že nečtu na veřejnosti ;)
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Nejdříve jsem četla Aristokratkua očekávala podobně laděný příběh. Omyl! Je to úplně jiný typ četby a přitom stejně poutavý! Holt, kdo umí umí.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Nikdo, kdo má dar si všechny ty absurdní situace v průběhu četby představovat nemůže napsat, že zas taková bomba to není. Je. Styl, forma, děj, který vždy perfektně navazuje, nevzpomenu si na jediné prázdné místo.
Byly jsme tam taky
Dagmar Šimková
1. vydání originálu 1980 byl zřejmě samizdat??? Nevím, ale vysvětlovalo by to poněkud zvláštní jazyk, jakoby šlo o velmi nepovedený překlad. Málem mě to odradilo, což se NAŠTĚSTÍ nestalo. Silné a opravdové. Syrové - zdánlivě bez emocí a zaujatosti - líčení zvěrstev nejhoršího kalibru, to vše před necelými 100 lety. To je ještě tak nebezpečně blízko a tolik lidí už zapomnělo. Neměli by. Nikdo by neměl.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Není to zlý. Rozhodně lepší námět než deset pámbúvíproč profláknutýho Nesba. Kvůli této knize jsem četla i dvě další autorovy detektivky, z nichž ani jedna se této nevyrovnala. Mělo to být jednou a dost a bylo by to super. Holt, kde je poptávka... Škoda no.
Milujte kráľovnú
Anton Hykisch
"Věřte císaři" je za mě mnohem líp napsaná. "Královna" nepůsobí tak kompaktním dojmem. Možná i proto, že ani doba nebyla ani trochu kompaktní.
Věřte císaři
Anton Hykisch
"Milujte královnu". Tak tady se autor jen rozepisoval, aby pak napsal na dnešní dobu více než jen historický román. Poučný vhled do Josefínské doby. Jakkoli jde v mnoha ohledech o fikci, ostatně jedná se o román, nikoli učebnici dějepisu, lze si udělat celkem reálný obraz doby a jednoho z nejosvícenějších panovníků. Obdiv autorovi. Musel strávit mnoho času studiem autentických zdrojů.
Clona
Samuel Bjørk (p)
Čtu po "V lese visí anděl" a "Sově". Tak tady mi lezlo na nervy snad už úplně všechno, od předvídatelného děje, po neustálé odkazy na minulá díla. Skoro už odpad. Neustále si říkám, nebudu to číst, nebudu a nebudu. Pak se zdá, že by to mohl být na poměry celkem ucházející autor a zas leda prd.
Sova
Samuel Bjørk (p)
"V lese visí anděl" je a doufám, že u toho i zůstane, nejspíš autorovým "vrcholem". Pokud se ovšem můžeme o čemkoli takovém bavit v případě moderních a hojně vycházejících severských blbin, ze kterých "Sovu" určitě nevyjmu.
Jen zvířata
Ceridwen Dovey
Sice zajímavé náměty, mě ale nezaujal styl vyprávění. Je to celé takové nanicovaté a rádoby.
Po týdnu:
Anebo že by ne? Někdy se to člověku tak nějak rozleží. Velmi poetické až snivé. Na to, že je to o smrti.
Čtvrtá ruka
John Irving
Asi bych dala jen čtyři, nebýt umění Johna Irvinga spočívajícího ve vylíčení abnormalit jako čehosi naprosto normálního. A to je dobře, protože nenormální věci jsou normální...
Krom toho oceňuji vyprávění ve 3. os. a to, jak se lovci lvů věcí dějí; zdánlivě bez jeho přičinění.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
(SPOILER) Dost dobrá kniha a super konec. To se u podobně náročného a spousty faktů obsahujícího příběhu hned tak nepovede. Jinými slovy žádnej trapnej deus ex machina.
Dál nečíst před přečtením knihy!!!
Surmena to řekla jasně. Teď se z trumfu, který Josifčenu dokázal držet stranou, stane nástroj té kletby....
Tož tak je, když si někdo zahrává se svým osudem tím, že chce prozradit něco, co podle jiného musí zůstat skryto. I za cenu života.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Od teď, pokaždé když jedu šalinou po Cejlu, je mně tak trochu teskno. Zklamáním je konec knihy - celý příběh to zjedndušilo do jediného pocitu křivdy, a nejsem si jistá, že to je dobře. V každém případě snad už potisící přemýšlím o tom, jak je až neskutečné, jaké hrůzy dokázalo způsobit v podstatě jediné, omezené, fanatické hovado. V podobě Židů i Němců zmizela z republiky značná část inteligence a kultury, která (kromě ruské fronty) umožnila nástup jiných omezených hovad a další odchody lidí z nejschopnějších, na což doplácíme dodnes.
O to víc bychom si měli vážit proslulého Havlovského "nebudeme jako oni".