Luciluc komentáře u knih

Kniha mě na první pohled zaujala obálkou a poté názvem. Po přečtení několika prvních kapitol jsem si myslela, že to bude nezáživné čtení, které mě nebude bavit, kde se nic moc neděje, že je to předvídatelné a tak trochu klišé.. Ale pak.. pak se to přehouplo do fáze, kdy jsem se rozhodla dát o jednu hvězdičku víc než jsem měla původně v plánu. Příběh mě vtáhl a já četla se zájmem, jak to vlastně celé dopadne. A dopadlo to skvěle (i když záleží z jakého úhlu se na to díváte), já jsem však za takový konec ráda a právě kvůli němu knihu hodnotím kladně. Některé části byly obzvlášť poutavé, líbila se mi např. část, kdy Sadie mluví s Henrym o lásce (kap. 25). Láska, bolest, smutek..dle mého byly emoce v knize popsány přesvědčivě, uvěřitelně, člověk se do pocitů hrdinů dokázal vcítit. Líbí se mi jméno Grace, takže jsem ocenila, že autorka pro hlavní ženskou postavu zvolila právě toto jméno. Kdybych měla Grace Townovou charakterizovat několika slovy, byla by to: hluboká láska, život, prázdno, smutek, oddanost..Henry Page byl milý kluk, nic mi na něm nevadilo, na druhou stranu jsem si ho ale ani nijak zvlášť neoblíbila - i když za hlášku "Hink připomínal čerstvě narozenou gazelu, která se ještě pořádně nenaučila chodit" u mě získal plusové body a nemůžu mu upřít, že některé situace dokázal popsat vtipně. Murray a Lola byli skvělé postavy, kamarádi jak se patří (ujetí, ale stojící pevně za vámi).
Tato kniha je pohled na první lásku trochu jinak.
"Mám tě rád jako místa, která sotva kdo tuší. Skrytá v tajnosti, mezi stínem a duší."

2 24.06.2017

Konečně kniha o vílách, která mě bavila, a moc. Líbil se mi celý tenhle nový svět a ocenila jsem mapu Prythianu, která se nachází na začátku knihy. Tamlin si získal mé sympatie hned od začátku, k Feyre jsem měla neutrální vztah, Luciena jsem ze začátku moc nemusela, ale nakonec jsem si ho oblíbila (jeho dějová linka byla zajímavá), stejně tak jako Nestu, která mě nakonec velmi mile překvapila. Rhys je záporák, který však má své kouzlo a jsem zvědavá, jak se to s ním bude vyvíjet dál (jaké následky bude mít slib, který mu Feyre dala), Amarantha byla dobrá mrcha. Celá kniha se dobře četla, mělo to spád, jen občas ty překlepy v českém překladu..Jediné, co mě zarazilo bylo to, že Feyre trvalo tak dlouho než vyřešila hádanku. Děj byl místy dost předvídatelný, ale nijak zvlášť mi to nevadilo, čekala jsem, že to dopadne dobře. Těším se na pokračování.
P.S. Při čtení této knihy jsem si vybavila Temnou hrdinku od A. Gibbs.

9 11.06.2017

Knížka mě zaujala názvem a je to první kniha od Backmana, kterou jsem četla. Ze začátku jsem z ní ale nijak nadšená nebyla. Na to, že mám ráda fantasy, Miamas a vše kolem něj mi nějak nesedělo a občas jsem se v tom i ztrácela. Pak ale nastal zlom, a když se do příběhů, které Else babička vyprávěla začínaly prolínat reálné příběhy, začalo mě čtení bavit. Co mě ale zarazilo bylo to, že Elsu ve škole šikanují a nikdo s tím nic nedělá.. Postava Elsy mi byla sympatická, byla to taková vševědka :) Babička mi přišla někdy až moc bláznivá, sprostá a lehkovážná, ale i tak jsem oceňovala, co všechno byla schopná pro Elsu udělat. Trpělivost Elsiny mamky bych chtěla mít. Vztah Elsy s worsem byl úžasný, stejně tak s Příšerou. Osudy všech postav byly zajímavé, ať už šlo o Alfa, Černou sukni, Kenta či Britt-Marii (ta mi tedy lezla na nervy, někdy jsem ji až nemohla vystát). Elsin biologický táta byl zvláštní tvor, George mi byl jako táta milejší. Postavy a jejich osudy byly zajímavé a dobře propracované. Překvapila mě také "současnost" příběhu - wikipedie, Harry Potter, X-meni atd., to jsem při čtení anotace nečekala. V knize najdete humor, ale i smutek, pohádky i realitu, ale hlavně lásku, tu rodinnou.

3 03.06.2017

Kdybych měla porovnat 40 dní pěšky do Jeruzaléma a Pěšky mezi buddhisty a komunisty, je mi první zmiňovaný titul mnohem bližší. Neříkám, že mě čtení o cestování Nepálem a Čínou nebavilo, ale oproti předešlé knize mi v ní něco chybělo (možná větší lehkost, s kterou je první díl psaný). Druhá část knihy (Čína) mě bavila o trochu více než první, líbilo se mi, že bylo vyprávění o jednotlivých státech barevně rozlišeno, ilustrace se také povedly. Nasmála jsem se sice méně, ale nasmála („Kluci, chcete říct vtip?“ zvolal jsem česky na celou místnost. „Víte co dělá panda, když hoří les?“ Pozorně mě sledovali, ale mlčeli. Nikdo nevěděl. „Hoří taky,“ řekl jsem a začal se hlasitě smát. Muži pochopili a připojili se…Čínská zdvořilost totiž velí na chválu odpovídat její negací. Napadlo mě, zda Číňané reagují stejně, když jim někdo pochválí potomka. „Ale kdepak, není to hezké dítě. Vždyť se podívejte, vypadá jako zrůda.“) Uznávám, je to drsnější styl humoru, ale do Ladislavova vyprávění mi to sedí. Má můj obdiv za to, s jakým klidem přistupuje k řešení rozličných ošemetných situací („Věci se dějí. Problém z nich uděláš, až když se jimi necháš naštvat“). Zibura je každopádně velmi zajímavou osobností, která dokáže člověka inspirovat, rozesmát a přimět nebrat věci tak vážně.

7 29.04.2017

Příjemné a oddechové čtení. U některých Ladislavových zážitků jsem se musela zasmát i nahlas (oslava, při které tančil za zvuku výstřelů ze zbraní a "vylepšovák" ve formě dámských vložek do bot), jeho humor je mi blízký a styl psaní mi také vyhovoval. Někdy jsem si říkala, jestli se tolik vtipných okamžiků a "nehod" může stát jednomu člověku při jedné cestě. Moc se mi líbily Ziburovy úvahy a postřehy (obzvlášť začátek kapitoly Den 38), ilustrace knihu navíc příjemně ozvláštňovaly. Má můj obdiv, že takovou pouť podnikl a těším se na další zážitky z cest při čtení Pěšky mezi buddhisty a komunisty.

3 17.04.2017

Obsahuje spoiler!
Easy? jsem měla v hledáčku už delší dobu. Na první pohled mě zaujala pěkná obálka. Celý děj byl napsán velmi čtivě a hlavní postavy mi byly sympatické - hlavně tedy Lucas/Landon, toho jsem si velmi oblíbila (ať už kvůli jeho tajemné povaze, chování, tetování či břišním svalům :) ), ale i Jacqueline byla fajn. Kennedy na mě působil jako frajírek a Erin byla kámoška na pravém místě. Hlavní téma (sexuální násilí) do příběhu "zapadlo" a jsem ráda, že autorka dokázala skloubit tak vážné téma na jedné straně s romantikou na straně druhé. Šťastný konec jsem tak nějak očekávala, ale vůbec mi to nevadilo, Jacqueline a Lucas zůstali spolu, Buck byl potrestán, vše jak má být :)

3 11.04.2017

Sedmilhářky mě mile překvapily! Od Liane Moriarty je to moje první kniha a s velkou pravděpodobností si od ní ještě něco dalšího přečtu. Co se hlavních postav týká, Madeline, Jane i Celeste mi byly sympatické, nejradši jsem měla Madeline. Celý příběh byl napsán čtivě a poutavě (líbily se mi komentáře na koncích kapitol), mělo to spád a napětí, momenty překvapení, závěr knihy se mi líbil. Rozuzlení příběhů Jane a Ziggyho a Celeste a Perryho pro mě bylo překvapující. Některé matky mě svým chováním "šokovaly", snad se s tímhle gangem šílených ženských nikdy v reálu nesetkám :) Možná někdy kouknu i na seriál, ale trochu se bojím, abych si nezkazila dojem z knihy, který je rozhodně kladný.

3 19.03.2017

Po knize jsem sáhla, protože jsem nejprve viděla film, který se mi líbil. Překvapila mě forma knihy - vyprávění pouze prostřednictvím dopisů, chatů, pozvánek a oznámení. Bylo to čtivé a milé. Líbilo se mi, jaký vztah spolu Alex a Rosie měli, jejich přátelství bylo úžasné. Ruby byla dobře trhlá kamarádka a vztah Rosie-Katie a Katie-Alex byl moc hezký. Nejméně mě bavily pasáže internetové diskuze "Rozvedení Irové v pohodě". Z hlavních hrdinů jsem měla o trošičku raději Alexe. Další muži v Rosiině životě mi asi ani nestojí za komentář... Ačkoliv jsem věděla, jakými peripetiemi hlavní hrdinové projdou, některé události mě i tak překvapily - např. že měl Alex dvě děti.. ale to už moc porovnávám s filmem. Kniha byla fajn oddechovka se šťastným koncem.

2 11.03.2017

Komentář obsahuje SPOILER!

Veronika se rozhodla zemřít je první kniha, kterou jsem od Coelha četla. A po přečtení musím říct, že nejspíš i poslední. Coelho je poměrně propagovaný autor, mé dvě dobré kamarádky ho mají v oblibě, tak jsem si od něj chtěla také něco přečíst. Styl psaní nebyl zas tak špatný, ale obsah mě vůbec neoslovil. A to jsem podle názvu a anotace čekala zajímavé počtení. Možná jsem knihu četla ve špatný čas, kdybych ji četla v jiné době, možná bych na ni měla jiný názor.. a nebo taky ne :) Posledních cca 60 stran jsem četla z donucení, chtěla jsem knize dát šanci a udělat si názor až po úplném dočtení. Tak nějak jsem tušila, že dr. Igor Veronice lhal a že nakonec přežije, takže ani závěr pro mě nebyl nijak překvapující..a asi jsem úplně nepochopila smysl této knihy. Abych žila naplno a vážila si života, musím žít ve strachu, že za pár dní umřu? Každý přece ví, že jsme na světě omezenou dobu, každý jednou dříve nebo později zemře.. Veroniku jsem vnímala jako znuděnou holku, která neví co chce. Mě tato kniha bohužel opravdu nic nedala.

2 19.01.2017

Úžasná kniha! Neskutečně mě nadchla a upoutala. Ze začátku jsem se trochu zarazila nad nespisovnou mluvou, ale rychle jsem ji přijala a nakonec mi do příběhu i dobře pasovala. Styl psaní mě bavil od prvních řádek. Kniha je napsaná velmi poutavě, děj má spád, nutí vás to číst dál a dál, protože chcete vědět, kdo karty posílá a jak se to bude celé dál vyvíjet. V jednu chvíli jsem si musela přikázala zbrzdit a číst pomaleji, abych si knihu víc vychutnala, ale po několika stránkách mě kniha opět strhla k rychlejšímu tempu a jí ji hltala stránku za stránkou. Ed , Marv, Ritchie i Audrey mi byli sympatičtí, ke každému jsem si našla cestu. A nesmím zapomenou na Portýra, psa, kterému chutnalo kafe :) Obzvlášť překvapivý pro mě byl příběh Marva. Každý příběh se mi líbil - obzvláště ten s Millou a Sophií, tyto dva příběhy pro mě měly kouzlo. Celá kniha mě donutila si připomenout, jak důležité jsou v životě maličkosti, jak důležité je dívat se kolem sebe, všímat si detailů, nebýt lhostejný k okolí a k lidem kolem sebe, a jak se každý může zapsat někomu jinému do života i pouhou drobností a spojit tím tak dva úplně cizí osudy dohromady. "Každý třeba dokáže žít za hranicemi svých schopností." Jen se nebát a najít odvahu a energii ty hranice překročit.

12 29.12.2016

Ve znamení Štíra je pátá kniha od Maggie Stiefvater, kterou jsem četla - upoutala mě její trilogie Vlci z Mercy Falls, takže jsem si od ní chtěla přečíst něco dalšího (četla jsem ještě Nářek, ale ten mě bohužel příliš neupoutal). Z počátku jsem byla mírně na rozpacích, protože nejsem zrovna fanda "koňské literatury". Pak jsem se ale více začetla a příběh mi utíkal řádek po řádku. Sean Kendrick mi byl sympatický hned od začátku, Kate Connolyová, Šotek (ani nevím proč se jí tak říkalo..), mi přirostla k srdci postupem času. Co se týká jejích bratrů - Gabe mi ze začátku přišel na ránu, bezohledný sobec, ale nakonec jsem jeho chování pochopila, i když se mi nelíbilo a Finn, ten byl úžasný! Benjamin Malvern - padouch, ale fér, což se však nedá tvrdit o Muttovi, to byl ale ha*zl! Vytáčel mě a zasloužil si přesně takový konec, jakého se mu dostalo. Vztah Seana a Corra byl úžasný. Příběh dopadl podle mých představ, s knihou jsem spokojená - jak s postavami, tak s dějem a zápletkou. Klidně bych ještě přidala pár kapitol na závěr, takovou sladkou tečku o Kate a Seanovi :) Doporučuji k přečtení a těším se na Osudný polibek.

2 28.12.2016

K Eadlyn jsem měla zvláštní vztah, takový rozpolcený, v jednu chvíli mi přišla nesnesitelná a namyšlená, vzápětí mi jí bylo líto a v některých situacích jsem ji i chápala. Psychologie postavy mi přišla dobře popsaná, líbilo se mi také pouto Eadlyn-Ahren. Mohlo to ale mít větší spád. Oceňuji však, že předem nevím, koho si Eadlyn vybere. Kile je mi moc sympatický, stejně tak Eikko. Další díl si určitě chci přečíst a doufám, že se charakter Eadlyn bude zlepšovat a že to bude "akčnější".

2 11.12.2016

Má druhá kniha s vílí tématikou. Ačkoliv jsem už od začátku věděla, že je tato kniha hodně mimo moji věkovou kategorii, i tak jsem si ji chtěla přečíst. Styl psaní mi přišel dost kostrbatý, nepřirozený a vadilo mi, jak se ve větách pořád dokola opakovalo jméno hlavní hrdinky, nadbytečně. Laurel tohle, Laurel tamto, Laurel, Laurel, Laurel...někdy mi to až lezlo na nervy. Prvních sto stran pro mě bylo nudných (původně jsem už knihu chtěla odložit nedočtenou), pak to začalo být alespoň trochu zajímavé a nejlepších bylo posledních devadesát stran. Námět to má dobrý a zajímavý, o tom žádná (čtyři druhy florel, trollové, Avalon), to všechno se mi líbilo. Jen to mohlo být napsáno zajímavěji. Co se týká hlavních postav, k Laurel jsem měla neutrální vztah, Davida jsem si oblíbila, Tamani mi ze začátku vadil, ale pak jsem si ho také oblíbila, i když více sympatií má u mě stejně pořád David. Jestli budu číst i další díl zatím nevím, možná ano, ale až za nějaký čas. Pro mladší čtenářky ale k přečtení doporučuji :)

2 03.12.2016

Šťastně až navěky jsem si přečetla po dočtení První, na Dceru se ještě chystám. Byla jsem ráda, že si můžu přečíst, jak se to s některými postavami vyvíjí dál, seznámit se s tím, co předcházelo či vidět stejnou věc z jiných úhlů pohledu. Teď pár komentářů k některým částem:
Část Královna - Clarksonova matka, královna Abby, byla otřesná, pěkná mrcha. Nedivím se, že to ovlivnilo Clarksonovo chování, nevyrůstal zrovna v idylickém prostředí. Ale i tak jsem na něj nezměnila názor, zůstal pro mě stejně nesympatický a krutý. Jeho chování bylo otřesné už za mlada - dokazovat někomu poslušnost tím, že si ostříhá vlasy? Filozofii "když tě o něco požádám, uděláš to" nijak nesdílím. Amberly mě v tomto překvapila.. to kdyby jí řekl ať vyskočí z okna, tak to udělá?
U části Aspen a Lucy mi trochu chybělo to, jak se vlastně dali dohromady, ten úplný začátek, prvotní impuls, kdy to mezi nimi zajiskřilo.
Nejhezčí částí pro mě bylo vyprávění Marlee. Bylo to plné lásky, síly, dojemné.
Část Celesta - přesně takové vyprávění jsem od ní čekala :)
Za mě spokojenost.

4 18.11.2016

Na tuto knihu jsem se těšila hodně dlouho. A teď, po dočtení, co na to říct.. jsem z toho mírně rozpačitá. Nebylo to špatné, to vůbec ne, zápletka dobrá (cestování v čase je super nápad), dobře a rychle se to četlo. Ale..přišlo mi to celé takové "povrchové".. Albus mi skoro celou dobu lezl na nervy, Harry se choval zvláštně. Nejvíc mi asi seděly postavy Scorpiuse, Rona a Draca (i když se Ron a Draco chovali jinak než bych od nich čekala). Byla jsem ráda, že se alespoň na chvíli objevil Snape! Začátek mi přišel dost chaotický, skákání od jednoho k druhému. Je to scénář, takže nemůžu čekat nějaké prokreslení postav apod., ale mě to prostě hodně chybělo. Jsem ráda, že jsem se zase mohla ponořit do kouzelnického světa, jen mě mrzí, že to nebylo napsáno stejnou formou jako předešlé díly. Dojem z knihy je dobrý, ale takový neúplný a to je škoda.

6 16.11.2016

Dárek na rozloučenou jsem objevila náhodou v knihovně. Zaujal mě jak název a obálka, tak i anotace, proto jsem si knihu vypůjčila i když jsem chtěla původně nějaké veselejší čtení. Moc se mi líbilo vyprávění z různých úhlů pohledu. Úplně nejraději jsem měla kapitoly Eleanor, i když jsem s některými jejími rozhodnutími nesouhlasila. Na Melissu jsem si musela chvíli zvykat, něco mi na ní stále vadilo a v některých situacích jsem nechápala její chování, ale ke konci už jsem jí pronikla pod kůži a trochu víc ji pochopila. Kniha byla velmi čtivá a měla pro mě jistý druh "napětí" - chtěla jsem vědět jak se to bude dál vyvíjet a to mě nutilo číst další a další stránky. Líbila se mi i forma deníku - recepty, fotky, vyprávění, ale i přiznání. Vyskytlo se i pár překvapivých momentů, konec byl sice trochu předvídatelný a klasický happy end, ale i tak se mi kniha líbila - i přes vážnější téma to bylo "oddechové" čtení.
P.S. Miluji Pavlova takže mě potěšilo, že Eleanor právě tenhle recept zařadila :)

3 09.11.2016

Obsahuje spoiler!!
Pro mě byl z celé trilogie tento díl nejlepší. Po druhém dílu jsem byla celkem na rozpacích a říkala si, jestli mě třetí díl bude vůbec bavit. Byla jsem však mile překvapena! Celá kniha pro mě měla spád a rychle a dobře se mi četla. Objasnila se situace s rebely, America se konečně rozhodla s kým chce být (Maxonovy dopisy pro Mer byly roztomilé), nechyběly ani smutné okamžiky u kterých jsem měla na krajíčku (moc hezké bylo, jak jim otec zanechal dopisy), bylo tam napětí, láska, dobrodružství, příběh jsem hltala a četla pořád dál a dál. Celesta mě překvapila a nakonec jsem si ji i oblíbila, tudíž mě pak mrzelo, že to s ní dopadlo špatně. Kota byl neskutečný id**t. Aspen a Lucy jsou dobrá dvojka. Obálka opět nezklamala, nádherné šaty :)

3 05.11.2016

Čtení, které mi zpříjemnilo kratší cesty vlakem, nenáročné, přidala bych klidně více Harryho poznámek :)

4 31.10.2016

Může obsahovat spoiler:
Po Létu na druhý pokus jsem sáhla proto, že jsem od Morgan Matsonové četla knihu Amy a Roger: na cestě a líbil se mi autorčin styl psaní. Kniha se četla lehce a stránky ubíhaly jedna za druhou. Z počátku jsem si nemohla najít cestu k Taylor, vadilo mi na ní, jak i před sebemenším problémem utíká. Byla jsem hodně zvědavá na to, co tak hrozného provedla před pěti lety.. a ona to ve finále byla celkem prkotina. Přitom by stačilo, kdyby jen s lidmi mluvila, dala jim najevo svoje pocity a nevytvářela si domněnky. Ale postupem času, jak se Taylor měnila, jsem jí měla víc a víc ráda. Na konci knihy už bylo krásně vidět, jak Taylor dospěla, vzchopila se a přestala před problémy utíkat. Postava Warrena mi byla sympatická od první chvíle a bavila jsem se nad pasážemi, ve kterých vystupoval. Gelsey měla taky své kouzlo a Henry byl pohodář a sympaťák s dobrým srdcem. Přišlo mi hodně smutné, že se rodina začala sbližovat až potom, když bylo zřejmé, že pan Edwards zemře. Líbily se mi ty pasáže, ve kterých Taylor trávila čas s otcem v dineru, hráli spolu kvíz a chodili spolu tajně na zmrzlinu. A ta scéna s padajícími hvězdami... Musím přiznat, že to pro mě bylo tak smutné, že jsem se u knihy rozbrečela a probrečela snad posledních dvacet stran. I když už mi bylo od začátku jasné, jak to dopadne, i tak mě to zasáhlo. Jak Taylor hlídala, jestli dýchá, tak jako on, když byla malá.. to vás chytí za srdce. Jsem ráda, že se nakonec sblížila se sourozenci i s mamkou a i za to, jak to dopadlo s Henrym. A otcovy dopisy pro Taylor, krásné gesto. Nádherná kniha.

3 16.10.2016

Kniha mě zaujala názvem a protože mám ráda fantasy, volba byla jasná. Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, až cca po straně sto mě kniha začala více bavit. Oceňovala jsem přidané fotografie, některé na mě působily až strašidelně. Určitě si chci přečíst ještě další díly, abych věděla, jak to dopadne, přibližně posledních 70 stran bylo pro mě nejzajímavějších a nejvíce dějových. Tématicky se mi to líbilo moc- podivné děti, sirotčinec, smyčka, cestování časem, nestvůry apod. Jen jsem občas měla "problém" se stylem psaní autora, nebylo to nic hrozného, ale kvůli tomu mě kniha úplně nepohltila. Nebyla vůbec špatná, doporučuji ji k přečtení, ale na zadek jsem si z ní nesedla :) Zajímavé je, že jsem si u této knihy neoblíbila žádnou postavu, všechny jsem je brala tak nějak neutrálně, což mi přijde škoda - autor mohl postavy více vykreslit, aby si k nim mohl člověk lépe najít cestu.
Když jsem byla cca ve dvou třetinách knihy, zjistila jsem, že jde do kin film. Chystám se na něj jít a jsem zvědavá na jeho zpracování, trailer vypadal celkem dobře.

3 08.10.2016