Luciluc
komentáře u knih
Knihu dostala dcera jako dárek od mé kamarádky když jí byl zhruba rok a kousek. Četly jsme ji opravdu často, což se na ni projevilo a momentálně je ve stavu salátového vydání. :) Občas z ní čtu ještě mladšímu synovi. Obsahuje známá i (pro nás) méně známá říkadla a básničky, ale také hádanky či (veršované) pohádky. Některé se mi líbily hodně, některé méně. Děti si oblíbily Polámal se mraveneček, Říkadlo ke skákání, veršovanou Perníkovou chaloupku (tu se dokonce dcera naučila zpaměti), Byl jeden domeček či Princezničku na bále. Kniha je hezky graficky zpracovaná, má různě barevné stránky plné hezkých ilustrací. I přes pár menších výhrad je to za nás celkem povedená kniha.
Interaktivní knihu Můj svět si oblíbila jak starší dcera, tak mladší syn, oba si v ní najdou „to svoje“. :) Hezké ilustrace i zajímavý výběr témat, za nás povedené a doporučujeme.
První Kouzelné čtení, které dcera dostala v sadě společně s tužkou. Četla si v ní opravdu dlouho a často, a i teď, když je o pár let starší, si v ní ještě občas listuje a poslouchá vyprávění skřítka Zvídálka, hlavně pohádky jsou její oblíbené. Kniha má hezké ilustrace a je skvěle namluvená mou oblíbenou Veronikou Khek Kubařovou. Doporučujeme.
Většinou si Kouzelné čtení půjčujeme v knihovně, ale tuto mini knihu o hasičích syn nechtěl vrátit tak dlouho, až jsme se ji rozhodli pořídit domů. Na to, že je určena dětem 5+, si s ní hravě vystačí i tříleťák. Ten můj zkouší už i kvízy. Mě osobně nepadly do oka ilustrace, ale syn je spokojený a to je hlavní. Pro malé i větší nadšence i nadšenkyně hasičů doporučujeme. :)
Mlsné medvědí příběhy máme s dcerou moc rády, takže když vyšly v podobě Kouzelného čtení, koupě byla jasná. Za nás spokojenost, doporučujeme. :)
První Kouzelné čtení, které syn dostal v necelých třech letech. Velmi si ho oblíbil, nejčastěji poslouchá část Záchranáři a Dopravní hřiště a rád zkouší kvízy. Mě osobně některé dialogy lezou na nervy, ale nemůže být vše dokonalé. :) Celkově hodnotím kladně.
Knížku jsem pořídila synovi k narozeninám na doporučení (díky, jatox) a koupě nelituji. Kombinace oblíbeného tématu popelářů, odklápěcích okének a hezkých ilustrací sklidila úspěch. Četli jsme už několikrát. Pro věkové určení 2-4 roky je tu textu tak akorát včetně přiměřených informací, které jsou zajímavě zpracované. Za mě povedená knížečka, doporučuji.
Synova oblíbená. Velkoformátová kniha nabízí krásné obrázky všemožných dopravních prostředků, ať už těch, které lze potkat na dálnici, na stavbě domu, farmě či ve městě po bouři, což je synova nejoblíbenější kapitola. Textu je tu málo, ale zrovna u tohoto typu knihy nám to nevadí. U každé kapitoly je i „hledací otázka“, ale i bez nich se dá najít hodně věcí, o kterých si lze dál povídat. Určeno dětem 2+. Doporučujeme.
Knížka čtená dětem. Vystrašený tuleň je naší pátou přečtenou knihou ze série (nečteme úplně popořadě). Pro mě je to pořád na jedno brdo, ale děti to stejně pořád baví. :) Tentokrát je pozornost soustředěna hlavně na Záchrannou ZOO, hrozí jí uzavření, většinu děje se tedy řeší, jak docílit toho, aby mohla fungovat dál. Tento díl by měl být pojmenovaný spíš po papoušcích, připadalo mi, že ti měli v příběhu více prostoru než vystrašený malý tuleň Snížek, který se bál tmy. A vyřešení jeho problému s tmou bylo oproti jiným dílům dost odbyté. Mladšímu synovi se hodně líbila roztomilá ilustrace tuleně na obálce, starší dcera si posteskla, že je škoda, že obrázky uvnitř jsou černobílé, ale jinak byli oba spokojení.
Mám ambivalentní pocity. S knihou jsem se trápila dost dlouho, v tom smyslu, že mi její přečtení oproti jiným knihám trvalo podstatně déle, respektive její cca první dvě třetiny. Přitom to nebyla první kniha, kterou jsem od autorky četla, už mám za sebou Zapomenutou zahradu, Šepot vzdálených chvil a Tajemství letního odpoledne. Kate Morton řadím mezi mé oblíbené spisovatelky a líbí se mi její styl psaní i to, že rozuzlení příběhu je vždy detailně vysvětleno. Ale se Ztraceným slibem to prostě dlouhou dobu drhlo. Přitom zápletka, pátraní po ztraceném malém Theu Edevanovi, byla napínavá a chtěla jsem vědět, jak se to tehdy celé seběhlo. Asi to na mě bylo zprvu moc rozvleklé, upřímně, do strany dvě stě jsem uvažovala, že knihu ani nebudu dočítat. A pak se to konečně zlomilo, a ve finále jsem dočítala jedním dechem.
Více mě bavila dějová linka z minulosti, která v knize měla i o něco větší prostor. Současná dějová linka, o životě, práci a vypořádávání se s minulostí policistky Sadie Sparrowové, mi připadala trochu povrchní. Případ Maggie Baileyové byl drsný, měl zřejmě poukázat na pouto matka-dítě, tento motiv se totiž v knize opakuje víckrát.
Postavy byly vykresleny dobře. Nejvíc jsem si oblíbila Eleanor Edevanovou, líbila se mi její mladická nespoutanost, živelnost, láska k dobrodružství, to jak milovala Loeanneth a její láska k Anthonymu byla krásná, navíc mu toho tolik obětovala.
„Láska,“ vysvětlil jí pan Llewellyn, když se mu odvážila svěřit. „Ne vždy si můžeme vybrat, kde, jak a do koho se zamilujeme, a láska nám dodává odvahu vydržet víc, než bychom si kdy pomysleli.“ (str. 70)
Byl dobře viditelný vývoj postavy, od malé holčičky Eleanor dobrodružky až po Matku, která ale pořád toužila a chtěla být svobodná a bezstarostná jako kdysi.
„…navzdory okolnostem a strachu o Edwinu se Eleonor zmocnilo zvláštní vzrušení. Bouře, nebezpečí, liják, to vše dohromady z ní spláchlo nátěr Matky. Byla zase Eleanor, Eleanor dobrodružka. Byla volná.“ (str. 304)
V některých chvílích jsem jí dobře rozuměla! „Na náměstí byla dřevěná lavička a Eleanor potěšilo, že je prázdná. Posadila se a půl hodiny tiše pozorovala dění ve městečku. Jako malou by ji nikdy nenapadlo, jaké potěšení může mít dospělý z toho, že jen tak sedí. Nebýt vystavena žádným požadavkům, očekáváním, dotazům a rozhovorům představovalo prostou, čirou radost.“ (str. 298)
Z dalších postav jsem si oblíbila Anthonyho Edevana, Bena Munroa a Bertieho, dědečka Sadie.
Po přečtení anotace jsem čekala, že příběh bude hlavně o Alici, ale nakonec mi přišlo, že hrála spíš roli vedlejší. Nebyla mi nesympatická, ale ani žádné velké sympatie jsem k ní necítila, občas mi připadala až moc zahleděná do sebe.
„My všichni jsme oběťmi svých životních zkušeností,“ pokračovala Alice, „a jsme náchylní dívat se na současnost brýlemi vlastní minulosti.“ (str.284)
Z jejích sester – starší Deborah a mladší Clementine, mi víc přirostla k srdci Clemmie.
Příběhem se line několik variant toho co se v minulosti mohlo odehrát, což udržuje čtenáře ve střehu, je to propletenec většího množství postav a jejich životních osudů, zdánlivě na první pohled nesouvisejících, ale vše spolu nějak souvisí, není to jen shoda náhod.
Škoda překladu, The Lake House by se určitě dalo přeložit výstižněji než Ztracený slib. Navíc, když Loeanneth znamenalo „dům u jezera“.
Líbilo by se mi žít na Loeannethu, autorce se povedlo hezky vykreslit prostředí venkovského sídla a jeho okolí (říčka, jezero, loděnice, zahrada, okolní lesy). Asi se někdy vydám do Cornwallu. :)
I přes počáteční obtíže, a "náhodný" a sladký happyend, nakonec knihu hodnotím kladně, příběh se mi líbil a doporučím ho k přečtení.
Ještě o trochu více jsem se rozepsala v recenzi.
Knížka čtená dětem. Obrázková encyklopedie protikladných vlastností. Každá dvoustrana se věnuje dvojici protikladů (křehký x pevný, horký x studený, rychlý x pomalý, svislý x vodorovný, měkký x tvrdý, voňavý x páchnoucí, starý x nový, nad zemí x pod zemí, noční x denní, zahnutý x rovný, těžký x lehký, špičatý x oblý, velký x malý, bezpečný x nebezpečný, tichý x hlasitý, hodně x málo, živý x neživý). Ke každé vlastnosti je nakresleno několik obrázků zastupujících tuto kategorii, které pokrývají všechny možné oblasti - ať už jde o zvířata, stavby, stroje, lidské tělo, jídlo, sporty, technologie, dopravní prostředky apod. U knihy můžete s dětmi strávit mnoho času povídáním na různá témata. My jsme třeba hráli hru, při které jsme se snažili vymyslet věc, která má alespoň dvě odlišné vlastnosti (např. míč je kulatý, malý, měkký, kámen může být velký, placatý a tvrdý,..). Kniha má větší formát a je určena dětem 4+, ilustrace jsou hezké, za nás povedené.
Knížka čtená dětem. Ze série Mimi & Líza jsme nejprve v době adventu četli třetí díl, Záhadu vánočního světla, a pokračovali v knihovně náhodně objeveným dílem Zahrada, který momentálně sérii zakončuje, což jsem zjistila až po přečtení. Ale ničemu to nevadilo, a alespoň první a druhý díl se chystáme přečíst tak jak jdou po sobě. :)
Kniha má opět příjemný menší formát, deset kapitol na sto stranách a je určena dětem 6+. Příběh je doprovázen velkým množstvím krásných ilustrací, někdy i dvoustránkových. Tematicky se zaměřuje na přírodu a její koloběh a na upcyklaci věcí. Díky skřítku Zázračníkovi zahradnímu a Obludě nechybí ani prvky fantazie. Za mě velmi povedený příběh, který dětem ukazuje, že ne všechny věci, které už stoprocentně neslouží musí nutně skončit na smetišti. Mě osobně se líbilo použití starých forem na bábovky jako květináčů. Někdy stačí menší oprava, nalezení jiného využití nebo se věc může hodit někomu jinému. Čtení se nám líbilo a doporučujeme knihu k přečtení.
Leporelo dostal syn v balíčku s dalšími předměty v rámci Bookstartu, který se konal u nás v knihovně. Nezaujaly ho ani básničky, ani ilustrace. Mě se celkem líbila básnička o čtení a tancujících obláčcích, obrázky mi do oka také nepadly. Pošleme dál, třeba někomu jinému radost udělá :-)
Knížka čtená dětem. Za mě velmi povedená publikace pro ty, kteří se se světem psů teprve seznamují nebo pro děti, které touží po psím kamarádovi. Obsahuje hodně užitečných a zajímavých informací, i pro mě jako dospělou tam bylo pár věcí, o kterých jsem dosud nevěděla. Text doplňují hezké ilustrace i reálné fotografie, po grafické stránce se nám kniha líbila. Mile mě překvapila, určitě doporučuji.
Půjčila jsem v knihovně pro syna a předčítala mu, když byla starší dcera ve školce, i když několik pohádek vyslechla i ona, protože jsem párkrát četla i před spaním pro oba. Nelíbilo se to jí a nelíbilo se to ani mě. Syna to zaujalo tematicky kvůli autům a kapitolu Autožebřík jsem mu musela přečíst dvakrát. Upřímně, pro mě to bylo opravdu utrpení, nebavilo mě to, nelíbilo se mi to. Ne, že by mě nebavilo číst o autech, ale nesedl mi autorův styl psaní a obsahově se mi pohádky vůbec nelíbily. Délka jednotlivých kapitol se dost liší, některé jsou kraťoučké, jiné delší. Ilustrace jsou docela pěkné. Jsem ráda, že už jsme knihu dočetli, že je jen půjčená a můžu ji vrátit. U nás tato kniha úspěch nesklidila.
Leporelo pro malé milovníky a milovnice aut. Měli jsme půjčeno z knihovny, zaujala mě obálka a název. Synovi se to líbilo, četli jsme opakovaně. Rýmy „nedrhnou“. Ilustrace jsou zvláštní kombinací malovaných obrázků a fotek reálných věcí a lidí, synovi se nejvíc líbila černá ilustrace – průjezd tunelem. Za nás povedené.
„Můj maličký, tvoje dobré srdce září jako žhnoucí jiskra.“
Knížka čtená dětem. Jak jsem psala v předchozím hodnocení, Pes, který spolkl svět nás neoslovil a doufali jsme, že Kouzelné pírko bude lepší. A bylo :) Příběh o malém medvídkovi, který si v hloubi duše nepřipadá jako medvěd, se nám líbil. Nápad s fénixovým zářivým pírkem byl originální a „pravé medvědí“ jméno, které Miška na konci dostal se k němu dobře hodilo. Ilustrace jsou nádhera a na větším formátu knihy krásně vyniknou, líbila se mi i pírka na vnitřní straně desek. Doporučujeme k přečtení.
Knížka čtená dětem. Od autorky jsme četli Čekání na vlka, které bylo moc hezké a dojemné, takže když jsem v knihovně zahlédla další dvě její knihy, vypůjčila jsem je a měla velká očekávání. Bohužel Pes, který spolkl svět mě zklamal. Upřímně, asi jsem ani úplně nepochopila autorčino sdělení. Starší dceři to nedávalo smysl a mladší syn se koukal jen na obrázky, které zde mnohonásobně převyšují příběh samotný. Pes dětem připomínal spíše vlka, mě se moc líbila ilustrace „společnými silami obnovíme klid“. Jsem ráda, že máme jen vypůjčeno, snad bude Kouzelné pírko lepší.
Knížka čtená dětem. Má příjemný menší formát, lehce přes šedesát stran a je určena dětem 4+. Je to moc hezky, vtipně a lehce vyprávěný příběh života jednoho králíka, jeho očima. Ilustrace jsou také povedené, i když dcerce králík spíš připomínal psa. :)) Synovi se líbila scéna s pádem do medu a následné koupání. "Snažil jsem se uniknout medu i jí - ona ječela, já makal, sklenice lítaly, prostě rodeo!" :) Na konci jsme si tedy pobrečely, ale takový konec patří k životu. Je to zde podáno velmi citlivě. Doporučuji k přečtení.
(SPOILER) Knížka čtená dětem. Půjčila jsem na doporučení, upřímně, v knihovně bych po ní asi nesáhla, na první pohled by mě vizuálně ani názvem příliš nezaujala. Takže tady opět platí: nesuď knihu podle obalu. Příběh je krátký, měli jsme ho na jedno přečtení, ale nese důležitou myšlenku! Když jsme smutní, vyplakejme se a vypravujme někomu o svém zármutku. A dejme si čas, protože tím jak čas plyne, vezme kousek smutku s sebou pryč.
„S pláčem je to totiž stejné jako s tmavými, těžkými dešťovými mraky. Když se vyprší, jsou zase lehoučké a bílé.“
Pokud se dítěti odstěhuje kamarád(ka) bude tato kniha dobrým pomocníkem zmírnit stesk. Doporučuji k přečtení.