Bohumil
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/523878/bmid_bohumil-652015403fddf.jpg
4
74
19
Jak složité je žít jednoduše? Bohumil je málomluvný stařík, toho času správce hřbitova. Narodil se do světa, kterému ještě bylo možné rozumět. Který bylo možné rozebrat, opravit a zase složit. Než aby o svých kvalitách dlouze plkal a chvástal se, raději jde a udělá, co je zrovna třeba. Funkčnost a trvanlivost preferuje před líbivostí. Jeho urputnost a praktičnost je pro okolí občas otravná. Vidí svět jednoduše a příliš nedbá na to, že ostatní lidé mají tu nevyzpytatelnou nepříjemnost zvanou emoce. Ačkoli by ho mnozí označili za podivína, jeho srdce je skrz naskrz dobré a bezelstné. Nečekejte však od něj nabubřelá gesta. Své city vyjadřuje skrze činy. Protože když pomoct může, tak pomoct musí. Vyřeší sebezapeklitější technický problém. Dokáže opravit všechny přístroje na světě. Bohumil by si z hloubi duše přál, aby to tak jednoduché bylo i s mezilidskými vztahy. Může ale člověk ze dne na den zbourat základy, které stavěl přes 70 let?... celý text
Přidat komentář
Bohumil je opět výborně napsaná kniha, která vás pobaví a současně vede k zamyšlení nad některými absurdnostmi, které se v naší společnosti dějí a nikdo kompetentní je neřeší. Závěr překvapivý, úžasný a nečekaný. Za mě velmi skvělá kniha stejně jako Božidara.
(SPOILER) Bohumi mi sedl víc než předchozí kniha Božidara. Možná jsem se víc dokázala naladit na mužskou sílu, nebylo tu tolik prvoplánových mouder a pro mě tolik nelogičností, které jsem vnímala v Božidaře. Líbil se mi úsporný život a styl Bohumila a celý příběh okolo byl tak příjemně kompaktní. Objevovaly se v něm postavy, které už člověk znal (Bohumilův bratr Mojmír je oním Mojmírem, za kterým odjela Božidara do Portugalska), ale i v rámci této knihy se osoby hezky prolínaly (uklízečka Valerie). Závěr byl trochu červená knihovna a člověk si může říct "proboha, jak se mohl s tím obydlím ostat bez jakýhkoliv problémů a zádrhelů tak daleko? nehoupe nás autorka moc? ", ale k čemu. Nijak zásadně mi to vlastně nevadilo a čtení jsem si celkově užila.
Za mně příběh, jaký jsem si myslela, že bude... Hodně mužské energie, která mi tu vlastně vůbec nevadila, protože mi velmi jednotlivé vyjadřování Bohumila připomínalo mého muže :-). Knížka se zase skvěle četla a děkuji Veronice za její opět "mimo" informace, které si spolu s knížkou můžete pořídit a nahlédnout pod pokličku psaní knížky.
(SPOILER)
Abych byla upřímná, mám z knihy velice rozporuplné pocity.
Agnes a zakázaná hora pro mě byla topka - jedna z nejnádhernějších knih, které jsem dosud četla. Ostrov stínů byl o něco slabší, přemlouvala jsem se do čtení, ale šlo to. Božidara byla fajn. Co říci o Bohumilovi....
Popsán je tak nějak obyčejný život obyčejného muže... Který se nějak choval, protože něco zažil. Který nějak žil/o někoho přišel, protože se nějak choval. Oukej, v tomhle ohledu to bylo alespoň fajn z důvodu, že se tam člověk mohl zamyslet nad vlastními vztahy - jak člověk třeba vnímá emoce, jak komunikuje (nebo nekomunikuje ve vztahu), jak některé děti potřebují jinou "energii" (tu chlapskou, akční, ne tu "ze všeho poprděnou"). To všechno beru.
*spoiler*
Spřátelení Marie a Bohumila bych ještě pochopila. I to hlídání kluků, jejich zážitky. Všechno v pohodě. Bylo to milé, dynamické, zajímavé, umím si představit, že by to mohlo i v reálu fungovat.
Co dělal v příběhu Vilém a Jánský, to nechápu. To byla tak zbytečná storka, která moc neměla žádné rozumné východisko. Proč se neřešila ta změna územního plánu? Proč tam bylo, že se o post mohl ucházet člověk na základě hlasů na sociálních sítích? Co dělala v příběhu Valerie a co sakra mělo znamenat to spojení s Vilémem? Příběh Valerie a Viléma by sám o sobě potřeboval aspoň 50 stránek navíc na to, aby bylo nějak přijatelné to, co se tam dělo. Bez žádoucího vysvětlení to bylo celé postavené na hlavu.
A konec knihy? Odjet s barákem, který je cihlový? Který byl celých 9 let koncipován jako cihlový a pak najednou.... co... nikdo to neřešil? Na silnici? V zahraničí? Nikdo nic? Asi mi na tom vadí to, že na to, jak to bylo realisticky psané většinu knihy, bylo tohle fakt mimo. Těch několik dějových linek bylo buď mimo mé chápání, nebo potřebovalo víc prostoru k tomu, aby to mělo nějaký vyšší smysl, nebo alespoň nějaký.
Nejsem si jistá, jestli vydání knihy každý rok prospívá jejich kvalitě.
Hezký příběh starého sedumdesátníka hledajícího pravdu a spravedlnost. Poslechnuto jako audiokniha v přednesu vynikajícího Miroslava Hanuše končící lidsky až pohádkově...
Příběh se mi moc líbil, i když musím připustit, že autorčina Božidara byla o trošičku lepší.
(SPOILER) Totálně hloupá, nelogická story od začátku do konce. Vysoké hodnocení přičítám oblibě autorky na internetu. Jinak to nechápu. Bohumil, kterému je 70 let, je vysokoškolsky vzdělaný se chová jako senilní hlupáček, který se nedokáže orientovat v běžném životě. Už to, že si stavební inženýr nezavede elektřinu do dílny (na kterou byl původně jeho domek koncipován) je vysloveně trapný naschvál. Navíc zaměstnanec rozhodně nemá ve svých povinnostech sám kolaudovat stavbu, pozemek mu rozhodně nepatřil, takže martirium s katastrem, povolením stavby a hrozbou pokuty je totální pitomost. Stejná jako ta, že v dnešní době by nějaká příčetná matka svěřila s drzou samozřejmostí na hlídání malé, nemocné děti odcizenému dědovi, kterého téměř nezná a návdavkem se mu nakýblovala do domu na Štědrý večer, aby ukázala partnerovi, zač je toho loket. A nad neskutečně bizarním koncem, kdy dědula posadí zděný dům, který navíc není jeho majetkem na kola a vesele s ním brázdí Evropu (asi po vzoru Alvina Straighta, který cestuje na sekačce) lze jen nevěřícně kroutit hlavou, že někdo něco tak šíleného vůbec dokáže vyplodit. Celkově mě kniha vůbec nebavila a dočetla jí jen s vypětím všech sil.
Musím říct, že se mi příběh líbil. Plynul tak jak život a vnímání světa Bohumila. Jen obecně mi přijde,že autorka neumí dotahovat konce, tak aby nepůsobilý uspěchaně nebo utnutě.
(SPOILER) Příběh se mi líbil. Bohumil byl sympoš, i když se i chápala, proč ho opustila žena. Co se týče děje, určitě nečekejte nic napínavého a vlastně ani světoborného, to vyprávění si spíš tak jako plyne a je trošku o ničem a trošku o všem, nevím jak to jinak vyjádřit. Cítím v tom hodně autorčiny názory na svět, se kterými více méně souzním, ale občas mi to přišlo takové zvláštně prvoplánové... Mne ten konec až tak nevadil, ale je fakt, že působí divně. Nepotřebuji mít uzavřené příběhy a happy endy nebo naopak srdceryvné ubrečené konce. Autorka ale píše píše, a pak najednou to vypadá, jakoby už ji to přestalo bavit a tak to uzavře tak nějak do ztracena.... Přesto hodnotím dobře, protože navzdory tomu co jsem napsala, mě moc bavilo to číst, a bylo to takové pohlazení po duši.
Mám moc ráda, jak Veronika píše. Příběh to byl hezký, jen ten konec (ale je to o úhlu pohledu, záleží, jak se na konec díváme, vlastně konec této knížky byl pozitivní) Ale i tak je tam spousty věcí k zamyšlení a je to moc milá knížka.
Bohužel se musím přiklonit k té části čtenářů, kterým ten konec příliš nesedl. Škoda, jinak se mi kniha docela líbila.
(SPOILER)
Bohumila jsem přečetla jedním dechem, konec byl trochu urychlený, to uznávám.
Ale i tak mě to bavilo dávám 5*.
PS: Taky vám přijde že Mojmír je ta stejná postava jako v Božidaře? To přece nemůže být náhoda...nebo ne?
(SPOILER)
První ¾ knihy mi v lecčem připomínají stoletého staříka od J. Jonassona a to s tím rozdílem, že se příběh nese v mnohem laskavějším duchu a reálie nejsou severské, ale pochází z naší malé české kotliny a vše je tak nějak malé, milé a známé. Při čtení jsem se podivoval, že je to vlastně moc příjemná oddechovka plná laskavého humoru a milé nadsázky.
Závěr to však, dle mého názoru, pokazil. Z milé satiry udělala autorka pohádku, což je podle mě škoda, protože to nekoresponduje s prvními ¾ knihy, které jsou sice humorné, ale obávám se, že by je dětský čtenář nepochopil, a pokud ano, pak by je nedokázal ocenit.
Naopak já, coby dospělý čtenář, nedokážu ocenit pohádkový konec.
Přesto hodnotím 60%.
Po předchozích knihách Agnes a Božidara jsem se na tuto mužskou velmi těšila a opravdu si ji užívala a bavila mne. Samotný konec mě ale zklamal, jako by k předchozímu příběhu ani nepatřil a zanechal mě zmatenou. I přes to stojí kniha za přečtení. Je v ní spousta vtipných momentů, jako i těch k zamyšlení.
Mně se závěr líbil! Je to něco, co možná potřebuje každý z nás... Nakonec si splnit sny, které máme a kterým se v životě z různých důvodů bráníme!
Kniha se mi líbila více než Božidara, protože nebyla tolik nátlaková na předávání mouder, ale bylo to takové jednoduché a uvěřitelné ze slov Bohumila. :-)
Jak jednoduchý byl svět, kdyby každý z nás měl kousek z Bohumila.
Četla jsem docela se zájmem, už asi proto, že kniha žije známými situacemi. Až na závěr - ten mi vůbec nesedl, připadl mi jako nepasující přílepek.
Ke knihám Veroniky Hájek Hurdové jsem nacházela cestu pomaleji, ale poslední dvě - Božidara a Bohumil - se mi líbily na první začtení. Jsou nekomplikovaným způsobem přes zamotané vztahy a zdůrazňovanou složitost světa lidské (v dobrém slova smyslu) a hřejivé. Jen ten závěr Bohumila mi přišel zrychlený..."ujetý", nejen tematicky.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Kniha Bohumil je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 110x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 16x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 11x |
(SPOILER) „Základy je někdy dobrý zbourat, když tě drží tam, kde už to pro tebe není dobrý.“ (str. 409)
Za mě jsou knihy Veroniky Hájek Hurdové čtivé, její styl psaní mi vyhovuje (vyskytovalo se tu ale docela dost chyb). Založila jsem si, stejně jako v Božidaře nebo Agnes, několik vět, ke kterým se chci v budoucnu vrátit a připomenout si je, např. „Často obdivujeme jedince, co konají velké věci a srdnatě se pouštějí do zásadních bitev pro dobro celého lidstva. Málo však oceňujeme ty, kteří navzdory fackám osudu zvládají jen stát na místě. Někdy je totiž takové obyčejné stání mnohonásobně náročnější než sprint.“ (str. 209) nebo „Starat se o věci, které můžeš zlepšit. Netrápit se tím, s čím nic nenaděláš. Víc dělat než mluvit. … Život není složitý, když si ho složitý neuděláš.“ (str. 39)
Kdybych měla porovnat Bohumila a Božidaru, líbila se mi druhá zmiňovaná kniha více (oceňuji lehké propojení skrze Mojmíra). V Bohumilovi mi úplně nesedlo politické téma, knihy čtu převážně z důvodu úniku od reality a tady to bohužel nešlo…neříkám, že s některými názory nesouhlasím, ale nebavilo mě o tom číst. Stejně jsem to měla i se stavební dějovou linkou, která se u mě taktéž nesetkala s větším zájmem. Kapitoly, které se věnovaly Vilému Hladíkovi pro mě byly nejméně zajímavé, i když ke konci, kdy se staral o jezevčíka Forresta mi byl už bližší. Rozesmál mě Vilémův vstup do světa pejskařů. :) Fandila jsem mu s paní Šestákovou, to byla postava, která mě bavila. Přečetla jsem i autorčiny poznámky ke knize, těšila jsem se, že se tam dozvím o Valérii něco více, ale nebyla tam o ní žádná zmínka, škoda. Nejblíž jsem měla k Marii Jánské, jednak věkově, protože její postava je stejně stará jako já, a stejně jako ona i já mám dvě malé děti, takže jsem se dokázala snadno vcítit do většiny situací, které prožívala. Na Marii se mi hodně líbilo, že změnila výchovný styl, že nepokračovala ve výchově synů Jeníka a Vašíka v tom samém duchu, jak bylo zvyklostí u nich doma (aneb šílená výchova Dobroslava Jánského, „Často nejvíc zraňuje, když od nejbližších nezazní to, co tak zoufale toužíme slyšet.“ (str. 132)). A i mě napadla stejná otázka jako ji: kam Bohumil chodí na záchod. :D Dějová linka s Lubošem měla až moc sladký konec. Bohumil mi byl poměrně sympatický. Líbilo se mi na těm to, že víc konal než mluvil. „Na světě jsou zkrátka věci, které je potřeba udělat, a nemá smysl nad nimi dlouze rozjímat.“ (str. 315). A že chtěl žít jednoduše. Ale s jeho nemluvením obecně to byl naopak druhý extrém. Mrzelo mě, že nebyl rozebrán jeho vztah s dcerami po tom co odjely s Blankou do Francie, to s nimi úplně přerušil kontakt? Ony za ním nikdy nepřijely na návštěvu do Čech?
Oceňuji, že autorka dala nahlédnout do mužského světa, ale za mě je to z jejích dosud čtyř čtených knih ta nejslabší.
„Život není to, co se vám děje, ale to, jak se k tomu postavíte.“ (str. 371)