Bohumil
Jak složité je žít jednoduše? Bohumil je málomluvný stařík, toho času správce hřbitova. Narodil se do světa, kterému ještě bylo možné rozumět. Který bylo možné rozebrat, opravit a zase složit. Než aby o svých kvalitách dlouze plkal a chvástal se, raději jde a udělá, co je zrovna třeba. Funkčnost a trvanlivost preferuje před líbivostí. Jeho urputnost a praktičnost je pro okolí občas otravná. Vidí svět jednoduše a příliš nedbá na to, že ostatní lidé mají tu nevyzpytatelnou nepříjemnost zvanou emoce. Ačkoli by ho mnozí označili za podivína, jeho srdce je skrz naskrz dobré a bezelstné. Nečekejte však od něj nabubřelá gesta. Své city vyjadřuje skrze činy. Protože když pomoct může, tak pomoct musí. Vyřeší sebezapeklitější technický problém. Dokáže opravit všechny přístroje na světě. Bohumil by si z hloubi duše přál, aby to tak jednoduché bylo i s mezilidskými vztahy. Může ale člověk ze dne na den zbourat základy, které stavěl přes 70 let?... celý text
Komentáře knihy Bohumil
Přidat komentář
Jak zde již několikrát zaznělo, přednes pana Hanuše posunuje literární zážitek o patro výš.
Nechci rozebírat samotný příběh, pouze své pocity, které vyvolal. Kniha je milá, vlídná, zajímavá a velmi čtivá. V českých vodách netradiční kladné pólování mě poutá k příběhu víc, než nějaké skuhrání, fňukání a odsuzování lidské malosti. Autorka má pochopení a kus naděje pro každého. Skvělé! Nejvíce se mi líbilo, jak si pohrála s postavami a zcela nečekaně hlavně dětí.
Bohumil Hladík je celkem fajn chlápek. Alespoň teď v pozdním věku. Samorost. Praktik. Sympaťák.
Marie a kluci osvěžují děj, ale tím to pro mě trochu končí.
Primátor Prahy, územní plán, Vilém Hladík a všechno kolem byly trochu vycpávky. Ne, že by mě téma politiky a médií nebavilo, ale tady bylo podané dost tristně, byť asi i pravdivě. Překáželo mi tam (a všechny ty mužské postavy na facku) rozhodně víc než dům na kolečkách, to byla vlastně milá recese na závěr :o)
Sem tam vtipná situace třeba při venčení Foresta. Po Božidaře docela zklamání. Ještě, že mi to četl skvělý Miroslav Hanuš!
(SPOILER) Z této knížky mám trochu rozporuplný pocit. Na jednu stranu se moc dobře četla a postava Bohumila, jeho chování a životní styl mi byly moc sympatické. Na druhou stranu jsem narazila na poměrně hodně chyb (chtělo by to lepší korekturu!), což můj dojem vždycky dost srazí. Hodně nerealistické mi přišlo chování Marie - proboha která aspoň trochu soudná žena by svěřila své nemocné děti na hlídání prakticky cizímu člověku, ještě k tomu žijícímu v dost spartánskych podmínkách? Nicméně první dvě třetiny knížky mě bavily (i když pasáže o Vilémovi méně), závěrečná část už moc ne. A ten konec, to byl úplný úlet, který se zbytkem vůbec nekorespondoval a hlavně byl úplně mimo realitu. Poznámky k postavě, které autorka nabízí na svých internetových stránkách, by mě sice zajímaly, ale platit za ně nebudu. Autorka by je měla čtenáři, který takto projeví zájem o její knihu, poskytnout jako bonus zdarma. Není nutné chtít na všem vydělat.
Další knížka od autorky, kterou jsem si poslechnul. Krásný, milý příběh a líbilo se mi, jak jsou postavy navzájem propojené. Miroslav Hanuš je naprosto správně zvolený interpret, načetl to hezky.
Božidara byla boží, ale Bohumil mě absolutně a bezvýhradně chytil za srdce. Už dlouho jsem nečetla tak milou a laskavou knížku, kdy jsem měla celou dobu chuť Bohumila prostě obejmout...i když jemu by se to asi nelíbilo, na doteky on moc není :) Ale oblíbila jsem si i všechny ostatní, obzvlášť Jeník s Vašíkem byly skvělé postavičky. A hlavně to bylo opravdu ze života, všichni měli nějaké mouchy, ale zároveň pak dokázali udělat něco, za co je člověk musel mít rád. U audioverze skvěle zvolený interpret Miroslav Hanuš! Doporučuji.
Autorka, která má vtip, lehkost, fantazii a vůbec... První kniha, kterou jsem od ní četl (jako Bohumil jsem ji dostal k svátku), ale určitě se vrhnu i na další její díla.
A její Bohumil jsem tak trochu i já. Nejen jménem. Nejen věkem. Málokdy mám tendence se s literárním hrdinou ztotožňovat, ale pokud k tomu dojde, je podle mého skromného mínění známka kvality.
Knihy Veroniky Hurdové se čtou samy. Příběh příjemně plyne a líbí se mi, jak jsou do sebe zaklesnuté dějové linie jednotlivých postav. Navíc se dá sympatizovat s každou postavou, charaktery nejsou černobílé, prostě ze života. Dále oceňuji všechny paradoxy a nesmyslnosti moderní doby, na které autorka v knize poukazuje, a také formu, kterou je předkládá.
Bohumil mi velmi připomíná vlastního tátu, se všemi světlými i stinnými stránkami, a jednoduchost života této postavy je pro mě vzorem, obzvláště v dnešní přetechnizované době.
Zakončení bylo milé, i když se přiznám, že jsem od toho očekávala trochu něco víc. Každopádně vynahradila mi to poslední věta, která mi v hlavě bude rezonovat asi ještě hodně dlouho a kterou si pro sebe beru jako osobní vzkaz.
Doporučuji také přikoupit si doplňkový materiál ke knize, je to příjemný dojezd.
Hezká kniha s hřejivým a milým příběhem o Bohumilovi. Takového dědu bych si přála mít… nebo spíš – taková bych sama chtěla být. Žít si po svém, zůstat věrná svým hodnotám a nenechat se strhnout uspěchaným světem.
Bohumil mi byl od začátku moc sympatický a jeho životní filozofie se mě dotkla.
Některé pasáže mi ale přišly zbytečně zdlouhavé a děj by si možná vystačil i s úspornějším vyprávěním. Přesto se kniha četla hezky, příběh mě bavil a zanechal ve mně příjemný pocit. Není to však kniha, kterou bych musela hltat od první do poslední stránky bez přestávky, spíš takové poklidné čtení, ke kterému je příjemné se vracet.
Hezký příběh starého sedumdesátníka hledajícího pravdu a spravedlnost. Poslechnuto jako audiokniha v přednesu vynikajícího Miroslava Hanuše končící lidsky až pohádkově...
Knihu jsem četla docela dlouho, nic mne úplně nenutilo se k ní vracet a určitě to nebyla kniha, ze které bych padla do kolen a sotva, co bych přišla domů, tak musela pokračovat ve čtení. To opravdu ne. Nicméně, staříkův životní styl, takový krásně jednoduchý, ten se mi líbil moc. V dnešním zrychleném světě je to vzácnost, pokud se někdo trhne od systému a žije si po svém :-)
Oproti Božidaře takové normálnější a uvěřitelnější. Bohumil s poněkud autistickými rysy představuje svět řádu, obětování se pro druhé, odkládání splnění vlastních snů.
Marie vykazuje příznaky ADHD a přitom se snaží žít podle představ okolí, které ale samozřejmě nemůže nikdy naplnit.
Přirozeně se potkají a jeden druhého leccos naučí.
Závěr trochu divný.
Docela by mě zajímala identita Mojmíra. Nebo se ten pán, za kterým Božidara do Portugalska jezdila, jmenoval jinak?
Každému dítěti bych přála takového dědu Bohumila. Jen je škoda, že si vlastním vnukům takovým dědou nebyl. I když jsem doufala, že se mu podaří vyhrát boj s větrnými mlýny byrokracie. Kniha se četla dobře, stejně jako Božidara byla i v Bohumilovi touha po cestování.
Bohumil je opět skvělý počin. Sice mi byla bližší Božidara, ale Bohumil měl také mé sympatie.
Je krásné jak se v prostém příběhu zrcadlí tolik životních mouder, které tam Veronika vepsala. Těším se na další knihu.
Skvělá kniha u které jsem se výtečně bavil. Bohumil Hladík je prostě úžasný člověk který dokáže každého chytit za srdce. Autorka dokázala postavy vybarvit tak krásně že celý příběh působí jak balzám na duši. Příběh nabízí úplně všechno nad čím může čtenář přemýšlet a podle toho si uspořádat svoje priority. Tato kniha vás pobaví a zároveň pohladí.
Opravdu milá kniha. Takového Bohumila mít ve své blízkosti by si asi každý přál. Pohlazení po duši, byť konec byl na mě až moc úlet. Zajímavý nápad autorky s poznámkami a nahrávkou ke knize. Zajimalo by mě, zda si někdo dodatek koupil? Přemýšlím o tom...
Krásný příběh o jednom neobyčejném dědovi (Bohumil Hladík), který v sobě skrývá svá tajemství. Tajemství, která se postupně dostávají na povrch...
Zcela jinou povahu má jeho starší bratr (Vilém Hladík), do jehož života také nahlédneme. Další zajímavou postavou je mladá maminka (Marie), její dva synové (Jeník a Vašík) a neposlední řadě i manžel. Autorka krásně vykresluje myšlenky a pocity jednotlivých postav, jejich názory, trable i úvahy o životě. Osudy jednotlivých postav se prolínají a malým chlapcům tak do života vstoupí opravdový děda, kterého si velmi oblíbí a on si zamiluje je.
Hlavní motto příběhu: "Jak složité je žít jednoduše."
Myšlenek je v knížce spousta.... já vybírám tuto:
"Základy je někdy dobrý zbourat, když Tě drží tam, kde už to pro tebe není dobrý."
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Veronika Hurdová také napsal(a)
| 2020 | Agnes a Zakázaná hora |
| 2022 | Božidara |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2017 | Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |

80 %
57 %
67 %


Milý, příjemný a až na (nudnou) politickou linku a (nereálný) pohádkový závěr lidský a svěží příběh, který neskutečně povyšuje podání Miroslava Hanuše coby průvodce děje u audioknihy.