Luciluc komentáře u knih

Knížka čtená dceři. Stejně jako předchozí díl, Dobrodružství v muminím údolí, jsme měly vypůjčeno z knihovny. Dcera má muminky ráda, mě se po grafické stránce také líbí, ale samotné příběhy mě osobně zas tak moc nezaujaly, v tom smyslu, že by se mi nějaký tak moc líbil, že by mi uvízl v hlavě. V tomto díle mě hodně překvapila kapitola Podivný případ paní fififjonky, kde se řeší vražda...Obě knihy hodnotím jako průměr, slabší tři hvězdičky.

1 09.01.2024

(SPOILER) Po přečtení Domu knih jsem se rozhodla zařadit do četby více románů založených na skutečných událostech. V knihovně mě upoutal titul Židovské jesle, který je založen na příběhu Betty Oudkerkové, která s kolegyněmi z židovských jeslí zachránila před smrtí na šest set dětí.
Děj se odehrává v Nizozemsku mezi lety 1941 a 1943 a hlavní hrdinkou je teprve sedmnáctiletá Židovka a dětská ošetřovatelka Elisabeth, jejíž rodina vlastní obchod s látkami v Amsterdamu.
Postava Betty mi byla sympatická, byla odvážná, měla smysl pro humor, nehroutila se, byla tvrdohlavá, ale někdy až moc riskovala. Přála jsem jí vztah s Joopem, frajírek Leo si ji nezasloužil. Betty měla několik sourozenců, nejstarší Gerrit, prostřední z bratrů Nol a nejmladší Japie, a sestra Leni, ke které měla komplikovanější vztah, každá byla „na jiné vlně“. Obdivovala jsem pracovnice jeslí (Mirjam, Sieny, Virrie,...), že dokázaly k dětem nepřilnout (i když ne vždy se to všem podařilo Greetje, Remi, Aron,...) a jejich každodenní práci od vybírání vší, přes krmení, přebalování a hraní si s dětmi. Poklona ředitelce Henriëttě Pimentelové, že dokázala vytvořit síť o tolika lidech a systém, díky němuž se podařilo děti pašovat z jeslí pryč. Líbilo se mi prostředí jeslí, které vytvořila. „Řídím se filozofií pedagoga Friedricha Fröbela, který vychází z toho, že dítě se vyvíjí nejlépe, pokud má dostatek tvůrčích a aktivních podnětů. Kromě toho jsou samozřejmě zásadní tři věci: klid, čistota a pravidelnost...“. Po přeměně jeslí na pobočku divadla, kde děti čekaly na transport do koncentračního tábora, to pro ně i tak muselo být útočiště, kde svět byl ještě alespoň trochu v pořádku. U některých popisů pašování dětí jsem skoro nedýchala, bylo to napínavé. A moment, kdy Betty uteče z jeslí před aus de Füntenem, skrývá se a následně bloudí ulicemi Amsterdamu, neví kam jít, co si počít, to bylo silné čtení ta bezradnost, zoufalství, samota. Líbila se mi kapitola Doslov a Osudy postav, zajímalo mě, jak to s jednotlivými postavami skončilo. Velký obdiv, poklona, uznání a poděkování všem, kteří se postavili režimu a bojovali proti němu záchranou lidských životů. A taky všem matkám, které dokázaly dát své dítě pryč, do neznáma a s nejistotou, aby ho zachránily.

„Máš povinnost přežít, Betty! Je to jasné?“

Určitě doporučuji k přečtení.

4 04.01.2024

Knížka čtená dceři. Nádherně ilustrovaná kniha, která seznamuje malé děti s ovocnými stromy a keři, které rostou v zahradě. Slavík, který přilétá až z Afriky se chce usídlit ve staré zahradě a hledá místo, kde by se mohl uhnízdit. Seznámí se s višní, třešní, hrušní, se slivoněmi, jabloní, myrobalánem (tento název byl novinkou i pro mě), angreštem, černým a červeným rybízem, šeříkem a kdoulovcem. Během povídání se slavík a čtenář dozvídá informace o vzhledu (větve, kůra, tvary listů), o květech a plodech, někdy i o historii (zajímavost: latinský název šeříku je Syringa = „pastevecká píšťalka“ – tvar květů). Čtení je záležitost na pár chvil (my přečetly na třikrát), pro malé děti někdy až zbytečně detailní popisy, ale pro trochu větší, které se navíc zajímají o přírodu, určitě super. Měly jsme půjčeno z knihovny, podívám se tam ještě po knihách „Kdo roste v lese“ a „Kdo roste v parku“. Jen mi pořád vrtá hlavou název... proč to není „Co roste v zahradě?“ ale „Kdo“? Líbilo se mi i barevné rozlišení stránek u každého stromu či keře. Povedené, doporučuji.

2 03.01.2024

Knížka čtená dceři. Lesní pohádky jsou čtvrtou knihou, kterou jsme od autorky četly. Chtěla jsem napsat, že je to kniha poslední...ale pak jsem zjistila, že máme doma k přečtení ještě Popelářské pohádky, ty jediné nejsou z knihovny, ale dcera knížku dostane jako dárek (kupovala jsem v době, kdy jsme s autorkou ještě neměly zkušenost). Kapitoly jsou krátké, většinou jsem před spaním četla dvě pohádky za sebou. Je to takový pohádkový mix všeho možného, pokaždé je zde nějaká, alespoň malá, vazba na les. Ale žádný z příběhů nebyl takový, že by mi vyloženě utkvěl v paměti. Kniha je určena pro děti od pěti let. Ilustrace jsou celkem fajn, ale mě zkrátka vadí „autorčino smýšlení“...v příbězích se objevují věci/postoje/názory, se kterými nesouhlasím a tím pádem se mi to pak dcerce nechce předčítat. Takže ještě přečteme ony zmiňované Popelářské pohádky, a doufám, že budou lepší, a s knihami od paní Pospíšilové už končíme. Slabší tři hvězdičky.

1 03.01.2024

Knížka čtená dceři. Hledala jsem v knihovně knihu, která by nás provedla adventem, ideálně jeden příběh na jeden prosincový den a jediná volná byly právě Vánoce pro Kočku. Kočka jménem Kočka vypráví třem dětem (Viky, Sisi a Maxovi) každý večer před spaním příběhy spjaté s postavami, jejichž figurky děti s rodiči ten den umístily do betléma. Dočtete se zde např. o volkovi, oslíkovi, svatém Mikuláši, o vlasatici, kohoutovi, o Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi, o koni, slonu a velbloudovi, o jmelí, proč jíme na vánoce rybu či jak to bylo s vánočním stromečkem a proč slavíme vánoce v zimě. Některé příběhy byly docela zajímavé, ale pro dceru (4,5 let) byly kapitoly ještě moc dlouhé a příběhy složitější, musela jsem často dovysvětlovat či kapitolu stručněji shrnout, aby si z toho něco vzala. Ilustrace nejsou můj šálek kávy. Za nás hodnotím jako průměr a doufám, že příští rok se nám dostane do ruky něco lepšího.

1 02.01.2024

Na knihu jsem náhodou narazila v dětském oddělení naší knihovny, a i když už dávno nejsem cílová skupina, zaujala mě anotace, a rozhodla jsem se ji přečíst. Téma duší a posmrtného života mě zajímá a tak jsem byla zvědavá, jak s ním autorka naloží. Ze začátku jsem byla nadšená, Ryder mi byl hodně sympatický, jeho přemítání o životě (po životě) mě bavilo. Pak se ale dostavilo lehké zklamání. Maggie mi zrovna dvakrát sympatická nebyla, i když mi bylo líto, jaký měla osud, nedokázala jsem se do ní vcítit. Vadilo mi Ryderovo časté „vzdychání“ po tom, jak je do Maggie zamilovaný a jak je úžasná. U Maggie mi vadila většina jejich myšlenkových pochodů vůči Charliemu. Ryder na mě působil vyspěle, líbilo se mi, jak se k Maggie choval. V knize bylo pár momentů, které mě přiměly přemýšlet o „vyšších věcech“, ale jinak to bylo klasické YA. Z postav mi byla ještě sympatická Ryderova kamarádka Jade. Příběh se mi četl dobře a rychle. Konec nebyl žádné velké překvapení, čekala jsem, že to takto dopadne, jen mě překvapil „způsob provedení“. Škoda, že autorka více nevyužila potenciál tématu. Hodnotím jako lepší nadprůměr a mladším čtenářům doporučuji k přečtení.

3 20.12.2023

Knížka čtená dceři. U nás v pořadí již sedmá knížka, narazila jsem na ni v knihovně, kam ji teprve nedávno pořídili. Bohužel už se pro mě ztratilo počáteční kouzlo téhle dvojice. Kocourek Fiškus mi přišel nevděčný, celkově mě příběh zas tak moc nezaujal. Tentokrát jen 3,5 *

1 04.12.2023

Knížka čtená dceři. Povedená kniha z pera české autorky. Pro větší děti - školáky, nebo děti, které se už orientují v přeměnách skupenství. Příběh poměrně hezký, ale bohužel jsme četly brzy (dceři ještě nebylo ani 5 let), asi to pro ni bylo hodně abstraktní. Zajímavým zpestřením jsou vysvětlivky některých slov, které se vyskytují v dané kapitole. Ilustrace mě zaujaly tak napůl. Pro větší přírodovědce doporučuji :) 3,5 *

3 04.12.2023

(SPOILER) Zarezervovala jsem si v knihovně všechny tři knihy autorky (Jak přežít svého muže, Couru a Kolouška) a jako první se ke mně dostala její poslední kniha. Ale myslím, že to vlastně ničemu nevadilo. S hlavní hrdinkou mě spojuje stejné jméno, věk a názor na Malého prince („Vlastně tomu celému dodnes úplně nerozumím. Jak můžou všichni tenhle příběh milovat?“). Styl psaní pro mě byl zvláštní, četlo se to na jednu stranu dobře, ale působilo to na mě zároveň i nějakým způsobem jednoduše, skoro až „dětsky“. Dialogy postav mi mnohdy připadaly, jako kdyby se bavili lidé, kterým je -náct, než -cet. Chování Lucie bylo často na hlavu, moc jsem jí nerozuměla...ale dokázala jsem se do ní alespoň vcítit, když byla postavena na start závodu, který vůbec nechtěla běžet. Střídaly se lehké a vtipné části s těmi těžšími...bylo to o duších, o sebelásce a sebepřijetí, o dětech, o životě... Vtipná mi přišla příhoda jak jeli na vodu. Dějová linka s Denisou mě celkem zasáhla, ale líbilo se mi, jaký si pro sebe vybrala konec. Luciina kamarádka Alča mi lezla na nervy, Viktor byl zaláskované ucho a obdivovala jsem Karla za to, že dokáže žít s Lucií. Celkový dojem z této knihy je takový rozpačitý, pořádně ani nevím, jak hodnotit. První dvě knihy už ani číst nebudu a na film Jak přežít svého muže si počkám v televizi.

3 21.11.2023

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Zaujala mě v knihovně názvem. Je to soubor vtipných básniček o zvířatech určený pro děti od čtyř let, ale možná bych věkovou hranici posunula o kousek výš. Mě to jako dospělou bavilo, u dcery si nejsem jistá, jestli všem slovním hříčkám porozuměla, u některých slov jsem vysvětlovala význam. Celkově je to povedené, vtipné, má to lehkost. Pro milovníky krátkých básniček super. Bonusem jsou zajímavé ilustrace a na konci hledání zvířat ve větách (pro starší děti). Doporučuji.

Tyhle dvě básničky se mi líbily:


Čtenářka liška
Kde najdeme lišku?
V pelíšku čte knížku.
Má v něm křeslo houpací,
a jak stránky obrací,
jen si brouká. „Houpy, houpy,
kdo hodně čte, není hloupý.“

Co to je?
Než se změní v motýla,
je chlupatá, otylá,
a když někdo hledat zkusí,
nalezne v ní mládě husy.

1 20.11.2023

(SPOILER) Knížka čtená dceři. Tuto trochu atypickou knihu jsme si vypůjčily z knihovny. Kromě příběhu o víle Jasmínce, která přicestovala z Vysokých Tater na Železnou studánku na chmýří z pampelišky, zde najdete „herbář“ (popis rostlin a jejich léčivých účinků), návody (jak si vyrobit stojánek na tužky, přání), informace ohledně recyklace a jak využít například starý svetr, jaká zvířata žijí v Tatrách, co má obsahovat krabička poslední záchrany (tzv. KPZka), je zde i recept na nepečené kuličky nebo si můžete zahrát hru na zadních deskách knihy. Knížka hodně cílí na ochranu přírody a snaží se ukázat, jak i malými věcmi můžeme přírodu chránit (např. používat látkové tašky a vlastní krabičky,...). Byl mi sympatický skřítkovský pár Oliver a Ola. Kniha to byla zajímavá, ale nečekejte pohádkový a magický vílí příběh, ten je totiž na úkor edukativních informací dost osekaný a mnohdy na mě působil dost rozkouskovaně a moc nenavazoval. Ilustrace jsou hezké, kapitoly tak akorát dlouhé. Recept jsme s malou obměnou vyzkoušely a doporučuji ho, stejně jako knihu, pokud hledáte trochu jiný formát pohádkové knížky a vaše dítě je milovníkem víl, skřítků a přírody. 3,5 *

1 19.11.2023

Knížka čtená dceři, půjčeno z knihovny. Moc hezké, konečně příběh, ve kterém mi nic nevadilo (možná jen to občasné a pro mě zbytečné, vyplazování jazyka, ale to je detail). Pan Klubíčko je zvědavé a vynalézavé klubko modré příze, které vypadlo babce Pletařce z košíku když šla přes les. V kapradí ho najde zmrzlého a promáčeného zajda Chlupáč a stanou se z nich přátelé. Příhody vás provedou celým rokem od zimy do podzimu. Díky kouzelné přízi mají všechna lesní zvířátka na zimu čepice a šály, Klubíčko vymyslí ranní rozcvičky a založí lesní školku, a všichni si užijí zábavu při stavění sněhových soch, sbírání borůvek nebo drakiádě. Kapitoly jsou tak akorát dlouhé a jsou doprovázeny hezkými ilustracemi. Doporučuji k přečtení, za mě milé překvapení.

1 16.11.2023

Knihu jsem dostala od mamky jako dárek k svátku. Od Garyho Chapmana jsem četla Pět jazyků lásky a ani jsem netušila, že spolu s Rossem Campbellem vydali knihu zaměřenou přímo na děti. Hodně informací se opakuje, resp. je znám z předešlé knihy, ale opakování - matka moudrosti. V knize jsem si hodně věcí i zvýraznila. Jediné co mi vadilo bylo nadužívání spojení „citová nádrž“. Myslím, že koncept naplňování citové nádrže je čtenáři brzy jasný, a autoři by s ním nemuseli tak často operovat. Já osobně knihu četla hodně dlouho, ale ne z důvodu, že by nebyla čtivá, vždy jsem ji na nějaký čas odložila a vracela se k ní až po delší době. Jedná se ale o poměrně útlou knihu, která se dobře čte a přináší zajímavé informace k zamyšlení. Doporučuji k přečtení, i když ne se vším jsem v knize souhlasila.

2 10.11.2023

(SPOILER) „'Nikdy' je velké slovo. My lidé ho rádi používáme. Zdá se však, že osud ho nezná.“
Na knihu jsem narazila zde na Databázi knih, kdy mě prvotně zaujal název s obálkou, a poté i anotace, takže jsem si ji šla vypůjčit do knihovny. Líbilo se mi, že příběh má reálný základ. Chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala v postavách, obzvlášť v rodině Ullsteinových. O berlínském nakladatelském impériu té doby (20. léta) jsem neměla moc ponětí, takže jsem se i dovzdělala. Moje dvě nejoblíbenější postavy byly Rosalie (Goldschmidt/Gräfenberg/Ullstein/von Waldeck) a Lili Blumová. Krásná třicátnice Rosalie mi byla sympatická od první chvíle pro její vzdělanost, šarm, módní vkus, takt, morálku a světovost. Na tu dobu to byla zcestovalá a pokroková žena znalá politiky, která bohužel dávala lásku nesprávným mužům. Po přečtení knihy jsem si dohledávala další informace o některých postavách a potěšilo mě, že se Rosalie dožila vysokého věku. Vztah s Franzem Ullsteinem mi ze začátku přišel zvláštní (a ne jen pro ten třicetiletý věkový rozdíl), pak jsem mu přeci jen uvěřila, že je pro něj Rosalie vším, a nakonec jsem byla jeho chováním zklamaná. Ale paradoxně to bylo kvůli budoucím historickým událostem pro Rosalii dobře, že dal přednost nakladatelství. Lili, fiktivní postava, byla obětavá, morální, pracovitá, měla srdce na pravém místě a fandila jsem ji, aby se prosadila jako spisovatelka Lola Monti. Vicki Baumová na mě v příběhu působila neutrálním dojmem, ale opět jsem se dozvěděla něco nového, do této doby jsem ji jako autorku neznala (např. Lidé v hotelu, zfilmováno v Hollywoodu jako Grand Hotel). Franz Ullstein byl typický workoholik, který bez nakladatelství a jeho řízení nemohl žít. Kniha se dobře čte, nejsou tam žádná hluchá místa, z počátku to na mě působilo jako „vyprávění, kde se nic moc neděje“, ale pak to dostalo větší spád a bylo to i napínavé. Jen popis soudního procesu mi přišel zbytečně zkrácený. Ocenila jsem i fotografickou linku Emila Friesicka. Doporučuji k přečtení a hodnotím 5 *.
Poznámka na konec: Nový dům Rosalie a Franze se nacházel v Jilmové aleji, já se (snad brzy) budu stěhovat do domu v Jilmové ulici :)

5 10.11.2023

Tahle kniha mě zaujala ve vteřině. Má dechberoucí ilustrace! Půjčila jsem si ji, upřímně, jen kvůli tomu, že jsem se chtěla kochat těmi obrázky. Až pak jsem začala zkoumat o čem vlastně je...Smutný, ale krásný příběh. I slzu jsem uronila, to se mi hodně dlouho nestalo. Textu je pomálu, ale i tak to má myšlenku a poselství. Za mě opravdu povedené dílo, pokud chcete menší děti seznámit se ztrátou někoho blízkého a jak z toho ven.

5 08.11.2023

Knížka čtená dceři, její první kniha s tematikou vikingů. Je určena dětem od čtyř let. Paní knihovnice při půjčování říkala, že se nám bude určitě líbit. V podstatě ano, líbila. Jen škoda, že jednotlivé příběhy nejdou víc do hloubky. Narozeninovému dortu je věnována jen jedna (první) kapitola, což mě mrzelo, čekala jsem, že celá kniha se bude točit kolem tohoto tématu (něco ve stylu Fiškuse). Kapitoly jsou krátké a najdete v nich pokaždé nějaké ponaučení. Ilustrace jsou nevšední, obálka mě zaujala na první pohled. Ještě jsem postrádala nějaké úvodní seznámení s postavami ze Šeptajícího lesa, ale možná je to v jiných dílech, nevím, zatím jsme četly jen tento. Dalším dílům určitě dáme šanci. Hodnotím 3,5 *.
Pozn. Pozastavila jsem se nad tím, že havrani mají rádi blýskavé předměty, myslela jsem, že spíš vrány..:)

1 08.11.2023

Knížka čtená dceři. V knihovně mě upoutala názvem, ilustrací na obálce a následně i anotací. V příběhu se dočtete nejen o včelách, ale i o vosách, čmelácích, beruškách či mandelinkách. Naučných informací je tu mnoho (i pro dospělé), ale na mě to bohužel často působilo našroubovaně a těžkopádně, některé pasáže se mi i špatně předčítaly. Zkrátka jsem postrádala pohádkovou lehkost příběhu. Kniha nese název Včelka Meduška, čekala jsem, že se tam bude tato konkrétní včelka vyskytovat častěji. Za mě lehké zklamání, ale velké plus je popis toho, jak to v úlu (a nejen v něm) funguje. Ještě je druhý díl Včelka Meduška – Pohádky z rozkvetlé louky, který budeme také číst, protože dcerku nejvíce zajímaly včely létavky a těšila se, až Sedmikráska s Nešikulkou vylétnou poprvé na louku, k čemuž v tomto díle nedošlo. Pro nadšence o hmyzí svět, a včely obzvlášť, doporučuji.

2 05.11.2023

Knížka čtená dceři. Od autorky jsme četly Baobabu a jiné příběhy a zajímalo mě co dalšího napsala. Příběh O lišce Matyldě a Medvědu Šimráčkovi měl vysoké hodnocení, a tak jsme ho vypůjčily z knihovny. Nápad s proměnou lišky a medvěda (ve dne plyšáci, v noci živá zvířata) se mi líbil, podle anotace jsem však čekala něco jiného. Mě osobně kniha nenadchla, ale dceři se to líbilo. Ilustrace průměrné a kapitoly tak akorát dlouhé. V hlavě mi tato kniha asi neuvízne. Hodnotím jako průměr.

1 20.10.2023

Knížka čtená dceři. Vybrala jsem ji v knihovně, protože se mi líbilo, že je rozdělena na tři části (bajky, pohádky a příběhy) a chtěla jsem dcerku s bajkami seznámit. Kniha je pro čtenáře od šesti let, ale zvládnou ji i o něco málo mladší děti. Každá část obsahuje sedm kapitol. Nejvíce se mi líbily bajky, pohádky tak půl na půl a příběhy vůbec. Nejhorší byl příběh Nebezpečné bacily, část, kdy se tatínek napřahuje, aby dal synovi výchovný pohlavek jsem přeskočila a nahlas ani nepředčítala. Snad v každém příběhu byla nějaká „podivnost“, se kterou jsem se neztotožňovala. Z příběhů byl hezký jen Šiškáček, z pohádek se mi líbila Hluchavka a slepýš, Skřítek popleta nebo Dobré skutky a z bajek Sova a liška nebo Medvěd a blecha. Škoda, že se v závěru můj celkový dojem z knihy tak zkazil. Doporučila bych jen první dvě části knihy.

1 15.10.2023

Knížka čtená dceři. Kniha mě zaujala na první pohled obálkou a názvem, ale půjčila jsem ji z knihovny hlavně kvůli krátkým kapitolám. Je to čtení pro prvňáčky, takže text má velká písmena, jednoduché věty a krátký rozsah. Příběh je koncipován jako noční výprava do lesa v jednotlivých obdobích roku, každé obsahuje čtyři příběhy o různých živočiších. Moc se mi líbilo, jak autorka dokázala na malém prostoru utvořit jednoduchý příběh, který byl poutavý a zároveň naučný. I já, jako dospělá, jsem se dozvěděla pár nových informací. Od autorky si půjčíme ještě nějakou z jejích dalších knih. Ilustrace jsou jednoduché a hezké. Za nás opravdu krásné čtení, doporučuji.
P.S. plusové body o vyvracení mýtu, že ježek nosí jablka na zádech na bodlinách a živí se ovocem :)

1 13.10.2023