Luciluc komentáře u knih

Kniha mě v knihovně upoutala názvem, anotací i obálkou. I přes nízké hodnocení zde jsem jí chtěla dát šanci, ale musím říct, že u mě spadla do kategorie „za pár měsíců si na tuhle knihu ani nevzpomenu“. Je to v podstatě oddechové a nenáročné čtení, u kterého se člověk místy zasměje, protože některé pasáže jsou i vtipné, …a někdy pravdivé. Dost často mi ale kniha přišla zvláštní a přehnaná. Co mi vadilo, bylo nadužívání sprostých slov, zřejmě za účelem vtipného vyznění. Ale paradoxně na mě tato slova v textu působila opačně než měla, místy mi to připadalo až trapné. Přitom by se to dalo vtipně napsat i bez vulgarit. Štval mě i výraz „kozy“, její neustálé odpočítávání, kdy se konečně vrátí do práce a to, že o svém dítěti někdy mluví jako o „pitomém harantovi“ a „potměšilém hajzlíkovi“. O tom, že měla Annie radši svého kocoura Doogana než vlastního syna Sama, ani nemluvě…Možná, kdyby pořád nečučela na televizi, měla by víc času na sbližování se a vytváření si vztahu se svým dítětem a nemusela tak pořád dokola opakovat, že Sama v podstatě nezná a je to pro ni cizí člověk...svého kocoura před sedmnácti lety taky neznala a musela si k němu vytvořit vztah, tak to v životě chodí. Na to, že Annie bylo 36 let, měla někdy uvažování dítěte (a tím rozhodně nechci shazovat dětské uvažování! :) ). Vím, že kniha měla působit vtipně a odlehčeně, ale moc se jí to nepodařilo. Je to čtení spíše pro ženy, které si mateřskou zažily na vlastní kůži, ale když si knihu nepřečtete, rozhodně o nic nepřijdete.

6 13.11.2019

Ačkoliv je Uvolněné rodičovství naučná kniha, dobře se mi četla. Styl psaní je svižný a srozumitelný. Líbilo se mi, že autorka zařadila příklady z praxe a jejich řešení, díky čemuž byla teorie mnohem jasnější. Asi nejvíce se mi líbila část III Zvládnout negativní emoce. Kniha pro mě byla i takovým uvědoměním, protože některé věci podvědomě prostě víte, jen je v praxi zapomínáte aplikovat.
Chystám se přečíst si od autorky i její předešlou knihu Zdravý rozum ve výchově.

2 28.10.2019

Ačkoli nejsem cílovou skupinou, sáhla jsem po Stránkách světa, protože jsem si oblíbila autora už při čtení série Arkádie a jako dítě jsem od něj četla sérii Sedm pečetí, která se mi také líbila. Jelikož jsem velká fanynka knížek a čtení, upoutala mě anotace knihy na první dobrou.

Co se mi líbilo a co mě zaujalo:
- celkově námět knihy, svět, který Kai Meyer stvořil (bibliomantika, exlibri, prázdné knihy, Libropolis, dušeknihy,…)
- netradiční jména některých postav (Furia Salamandra Faerfaxová, Pip, Tiberius, Severin, Isis Nimmernis)
- dopisování si Furie se Severinem Rosenkreutzem prostřednictvím knihy, i když je dělilo dvě stě let
„Pro mě znamenala bibliomantika vždycky to kouzlo knih, které jsme četli v dětství,“ řekl. „Někdy cestou ke stáří se ztratila. Staré příběhy vybledly, a když se znovu začteme, připadá nám těžké je milovat tak jako tehdy.“ (kap. 56)
- lampa a křeslo naplněné bibliomantským životem
- les mrtvých knih a kalisté (bývalé dušeknihy, které jsou přes den lidmi a v noci stromy)
- Kai Meyer „nemá problém“ nechat zemřít hned několik postav a to i zkraje příběhu
- všechny postavy (až na Okouzlující a její kavalíry) mi byly svým způsobem sympatické (líbila se mi dějová linka Cat-Finnian)
- odkaz na Shakespeara (Puk a Ariel, Bratři Bardi, Shakespearovi exlibri)

Ačkoliv mi dlouhou dobu trvalo, než jsem se ke knize vůbec dostala a poté jsem ji i dlouho četla, líbila se mi, i když ji beru jako první rozjezdový díl a někdy do budoucna bych si ráda přečetla i pokračování. Myslím, že pro děti, které jsou cílovou skupinou, bude dobrou volbou.

„Síla není otázkou nástroje, nýbrž postoje.“ (kap. 21)

3 27.10.2019

Na tuto knihu jsem v knihovně čekala půl roku, už to trochu svědčí o její oblíbenosti. Uvědomění si, a praktikování, primárního jazyka lásky toho druhého vede podle autora ke šťastnému manželství, popř. vztahu, protože je tak naplněna citová nádrž lásky partnera. Na příkladech manželských dvojic, se kterými se setkal během své praxe, nás seznamuje s jednotlivými jazyky lásky – slova ujištění, pozornost, přijímání darů, skutky služby a fyzický kontakt. Zajímavá je kapitola „Jazyky lásky a děti“, je důležité vědět, jak správně projevovat lásku partnerovi, ale také našim dětem („Rodiče mohou své dítě upřímně milovat, ale upřímnost nestačí.“). Zaujala mě teorie povahových typů „mrtvého moře a bublajícího potoka“ („Velice často si Mrtvé moře vezme Bublající potok. Většinou je to proto, že v období schůzek si vzájemně připadají neodolatelní.“). Zajímavá je i myšlenka, že „To, co jsme pro sebe ochotni dělat před vstupem do manželství, není žádnou zárukou, že to budeme dělat i po svatbě.“ a že „Partner, který nějakým způsobem kritizuje mé chování, mi tak zároveň dává ten nejjistější klíč k určení jeho primárního jazyka lásky. Lidé mají většinou tendenci kritizovat partnera nejvíce a nejhlasitěji v té oblasti, na které jim samotným nejvíc záleží. Jejich kritika je neefektivním způsobem, jakým se snaží dobrat lásky.“. Při čtení mě napadla i otázka, co dělat, když se mi jazyk lásky partnera „nezamlouvá“. I na toto autor dává odpověď: „Láska je to, co děláme pro někoho jiného, nikoli pro sebe. Pokud děláte něco, co je vám nepříjemné, je to ještě větším důkazem vaší lásky. Láska je volba“.
Kniha je návodem jak zjistit a projevovat lásku tomu druhému, krátké a srozumitelné čtení, které bude mít největší účinek, pokud bude přečteno oběma partnery.

8 17.09.2019

Možný spoiler.
Kniha mě zaujala jak názvem, tak obálkou, navíc je na ní napsáno, že je pro fanoušky románů Hvězdy nám nepřály a Než jsem tě poznala, anotace zněla taktéž slibně, takže jsem po ní v knihovně sáhla. Hlavní postavy, Maddy a Albert, mi byly sympatické. Autorka nastínila, jaké to je žít s autistou, Maddyina mladší sestra B, čeho všeho se člověk musí vzdát, jak musí vše dopředu plánovat apod., a jaké to je vyrůstat v rodině, kde je váš otec (s prominutím) idiot. Nechápu, jak se k vlastnímu dítěti někdo může takhle chovat, a že se Albertova matka Wendy nepostavila Colinovi dříve a nechala Alberta vyrůstat v takových podmínkách. A ani po tom všem, co se stalo, se v Colinovi neobjevilo ani trochu citu, smutné. Jaká může být příčina takového chování? Mrzelo mě, že se ti dva nestihli rozloučit, ale konec knihy byl i přes tragický závěr relativně optimistický. Normálně jiní je čtivá smutná oddechovka. „Žal je zvláštní prastará věc. Slábne a sílí stejně jako příboj, co omývá pobřeží.“

1 28.08.2019

Třetí díl Kronik pozůstalých se mi líbil ze všech dílů asi nejvíc. Nejzajímavější pro mě byla ta část, kdy se Lia vrátila do Morrighanu. Závěrečná bitva mě trochu zklamala, respektive to, jakým způsobem byla ukončena, nepůsobilo to na mě uvěřitelně. Docela mě překvapila dějová linka Pauline, to, jak "její příběh" skončil, konkrétně s kým, připadalo mi, že se to objevilo z čistajasna, postrádala jsem nějaký vývoj. Celkově ale knihu hodnotím kladně, rozhodně stojí za přečtení.

7 10.06.2019

Kniha se dobře četla, byla i napínavá, byla jsem zvědavá, co se Nastye stalo, proč je taková jaká je, proč nemluví. Líbilo se mi, že se střídaly pohledy Joshe Bennetta a Nastyi Kashnikovové. V knize vlastně nebyla postava, která by mi vadila. Drew Leighton byl sice trochu zvláštní, ale i toho jsem si oblíbila. Líbila se mi myšlenka konání nedělních večeří u Leightonových a chtěla bych vidět některé Clayovy kresby. Josh byl prototyp dokonalého kluka s tragickou minulostí, nešlo si jej neoblíbit už od prvních stránek.
Líbil se mi i závěr knihy, který byl uvěřitelný, doporučuji k přečtení.

12 15.04.2019

Druhý díl mě bohužel trochu zklamal, mám z něho smíšené pocity. Na to, kolik stran kniha měla, se tam toho zas tolik podstatného neodehrálo. Přišlo mi to občas až lehce chaotické a zbytečně dlouhé.Během četby se střídaly části, které mě bavily s těmi, které mě až tolik nezaujaly. První díl se mi líbil více. Pokud bude i třetí díl, určitě si ho přečtu, zajímá mě, jak se bude osud Ilan vyvíjet dál.

9 04.04.2019

Knížka byla oddechovkou, která se dobře četla. Posledních cca sto stran bylo nejzajímavějších. Trochu mě jen překvapilo, že Aimee nezačala Jamese hledat dříve. Hodně jsem si oblíbila Iana, fandila jsem mu. Doteď jsem nevěděla, že existuje něco jako disociativní fuga, takže mě kniha i něčím obohatila.

6 15.03.2019

Na Greena jsem se moc těšila, ještě jsem od něj žádnou knihu nečetla, jen jsem viděla několikrát film Hvězdy nám nepřály, který se mi moc líbil. A tak jak jsem se těšila, jsem byla i zklamaná. Skončila jsem na straně 70 a už nemám sílu číst dál. Mrzí mě to, ale děj ani postavy mě vůbec neoslovily a do dalšího čtení se nechci nutit. A to mi anotace knihy přišla zajímavá...

4 08.03.2019

Taková jednohubka, díky které se vrátíte do světa dvorů. A ačkoliv se v knize vlastně nic moc zásadního neděje, většinu času se všichni chystají na oslavy zimního slunovratu a přemýšlí či vybírají dárky pro ostatní, rychle a dobře se to četlo. Škoda, že se víc neřešily vztahy mezi jednotlivými postavami, děj by byl zajímavější.

3 08.03.2019

Utajená sestra je oddechová knížka, která se dobře a rychle čte. Má určité napětí, ale je i tak trochu předvídatelná, nebo alespoň u mě se žádný velký wow efekt bohužel nekonal. Hlavní postava Riley mi byla sympatická, Danny byl zvláštní, na jednu stranu mi ho bylo líto, na stranu druhou jsem jeho chování chvílemi vůbec nerozuměla. Jeannie a Christine mi ze začátku lezly na nervy, ale na Jeannie jsem v průběhu čtení změnila názor. A Tom a Vernice..."podivíni". Zápletka byla dobrá, příběh se mi líbil, za přečtení stojí :)

3 17.02.2019

Kniha, od které se nebudete moci odtrhnout! Zaujala mě už anotace knížky, protože Jack Rozparovač je legenda, i když bohužel ve špatném slova smyslu.
Ocenila jsem krátké kapitoly, které byly velmi čtivé, děj rychle plynul, protože se neustále něco dělo, bylo to napínavé a plné zvratů, a obzvlášť konec byl opravdu velmi překvapivý.
Zpočátku jsem nevěděla, co si myslet o Marku Joesburym, nakonec mi ale přirostl k srdci a doufala jsem, že autorka rozvine nějakou intimnější linku mezi ním a Lacey.
Detailní popisy vražd byly docela drsné, až žasnete nad tím, co je člověk člověku schopen udělat. Ale to platí i v případě popisů znásilňování. Prostě se otřesete hrůzou.
V příběhu mi nebyla žádná z postav nesympatická, což se mi už delší dobu nestalo.
Určitě mám v plánu přečíst si i Volavku, jsem zvědavá, jak se bude osud Lacey dál vyvíjet.

9 03.02.2019

Ke knize jsem nejprve přistupovala s obavami, trochu mě odrazovalo, že se děj odehrává v budoucnosti a že je kniha z pera české autorky. Obavy byly zbytečné, kniha mě velmi mile překvapila a nedivím se všem těm pozitivním hodnocením. Styl psaní mě pohltil, děj plynule ubíhal, ani na chvíli jsem se nenudila. Ilan mi byla sympatická od prvních stránek. V průběhu čtení jsem si oblíbila hlavně Vargase a pak i kapitána pětadvacítky. Líbilo se mi, že autorka používala nová slova a že na konec knihy zařadila slovníček, kde byly výrazy vysvětleny. Celý ten nový svět mě zaujal, stejně tak jako záhada na Otortenu a nasterey. Už se moc těším na druhý díl! A ještě jednou se omlouvám autorce za předsudky :)

14 27.01.2019

Hezky zpracovaná kniha plná rad, tipů a návodů. Velmi se mi líbila i grafická podoba knížky a ocenila jsem rejstřík éterických a rostlinných olejů. Je to spíše taková "listovací" kniha, když člověk hledá řešení konkrétního problému. Pro člověka, který se o aromaterapii začíná zajímat je to dobrý průvodce, jsem ráda, že mi kamarádka knížku půjčila.

2 08.01.2019

Za mě nejlepší díl z celé trilogie. Už od prvních stránek se pořád něco dělo, nechybělo napětí, odkryla se spousta tajemství (nejvíce mě asi překvapila dějová linka s Apolloniem). Hybridi byli dobrým zpestřením, stejně jako Harpyje. V hodnocení prvního dílu jsem psala, že jsem zvědavá, jakou roli bude mít v příběhu Fundling. V tomto díle měl roli poměrně zásadní, ale nemůžu se ubránit zklamání z podivného zakončení knihy, z celé té „Fundlingovy role“ na konci příběhu. Ne úplně vše bylo vysvětleno a závěr zůstal „polootevřený“. Ráda bych si přečetla případné pokračování :) Kai Meyer se zařadil k mým oblíbeným autorům.

2 09.12.2018

Druhý díl mě trochu zklamal. Připadal mi docela rozvleklý, nejvíc mě bavilo posledních asi 150 stran, kdy se konečně něco začalo dít. Oblíbila jsem si postavu Aster, takže mě naštvalo to, jak s její dějovou linkou autorka naložila. V hodnocení prvního dílu jsem psala, že Kaden i Rafe mi jsou sympatičtí oba stejně. Po přečtení druhého dílu se ručička sympatií přiklonila spíše ke Kadenovi. Postava Komizara byla zajímavá, ale ještě víc mě zaujala Calantha, na kterou jsem si dlouho nedokázala udělat názor. Ačkoliv mi Zrádné srdce přijde jako takový ten „přechodový díl“, i tak mě dokázalo nalákat k přečtení si Temné krásy.

2 22.11.2018

Druhý díl Arkádie se mi líbil více než díl první, a to se mi u trilogií moc často nestává. Děj byl dynamičtější, pořád se něco dělo, odkryla se spousta tajemství. Vzpouru jsem četla asi deset měsíců po Procitnutí, takže jsem občas musela trochu zapátrat v paměti po dřívějších událostech a souvislostech. Rosa mi přišla ještě o něco sympatičtější než v předchozím díle. Alessandro měl podle mě tentokrát o trochu méně prostoru, ale naopak jsem byla ráda, že se v příběhu častěji objevovala Iole. Jsem zvědavá, zda se v dalším díle ještě setkáme s Valerií, protože její linka nebyla zas tak úplně uzavřena. Stejně tak jsem zvědavá na roli Contessi di Santis. Celkově zůstalo hodně záležitostí otevřených, takže se už těším na třetí díl.

2 28.10.2018

Kniha mě zklamala. Četla jsem ji nadvakrát, po přečtení prvních asi šedesáti stran jsem ji na několik měsíců odložila a pak dočetla během pár dní, protože „už jsem to chtěla mít za sebou“. Příběh mě nedokázal vtáhnout, několikrát jsem se přistihla, jak při čtení myslím na něco jiného a děj nevnímám. Myšlenka mi nepřišla špatná, nápad s dopisy adresovanými osobám, které už nejsou mezi živými, mi přišel zajímavý, ale jinak byl děj rozvleklý a nudný. Nejsem cílová skupina, možná kdybych knihu četla jako mladší, měla bych na ni jiný názor. Ale teď mi to přišlo všechno nějaké divné, nedokázalo to ve mně, ani přes smutné téma, vyvolat žádnou emoci. Ani nevím, jestli mi byla Laurel sympatická nebo ne, May spíš ne, jediný, koho jsem si docela oblíbila, byl Sky. To, jak Laurel obdivovala May mi přišlo zvláštní, chápu, že to byla její sestra, ale ta posedlost, aby se jí co nejvíc podobala…Divný byl i přístup rodičů, to si opravdu mysleli, že když byla Laurel přímo u toho, když May zemřela, že se z toho dostane sama bez pomoci nějakého odborníka, že se prostě „oklepe“ a všechno bude zase v pořádku? Zvlášť v jejím věku, když dospívá. Jak už jsem psala, přišlo mi to celé nějaké divné. Ke knize už se rozhodně vracet nebudu.

3 18.10.2018

Dala jsem si malé čtenářské předsevzetí – přečíst si znovu celou sérii mého oblíbeného Harryho Pottera. Připomenout si ten fascinující kouzelnický svět, který mě doprovázel celým mým dětstvím, plný kouzel, famfrpálu a přátelství Harryho, Rona a Hermiony. Mám sice trochu strach, abych si „nezničila pěkné vzpomínky“, a i když musím říct, že po letech vnímám první díl úplně jinak než tehdy, stejně se mi pořád líbí, byť jsem ho teď vnímala spíš jako takovou pohádku pro děti. Někdy je ale zkrátka fajn vrátit se do dětství :)