Lodja komentáře u knih

K sociálním tématům, o nichž toho bylo napsáno už kvanta a kvanta (rasismus, holocaust, drogy) přistupuji obvzlášť pečlivě. Přijde mi doost snadné sklouznout k lacinému dojetí už jenom výběrem tématu, proto, že si nikdo nedovolí ztrhat knihu s tak vážným a bohulibým motivem.

Jako zabít ptáčka je ale vtipná, dojemná, poučná, umí být vážná, děsivá i komická a jsem si jistá, že je to jedna z knih, která osloví dítě, puberťáka, studenta VŠ, matku na mateřské, vytíženého podnikatele i důchodce. A je v ní skryto mnohem více, než za co je kniha primárně oceňována.
A mimo to - Čipera je prostě k zulíbání!

11 16.09.2019

Ge-ni-ál-ní!
Celé je to tak roztomile absurdní, jak tu spolu tři postarší přátelé rozprávějí a připadají si při tom ohromně důležitě. A kouzelník Arnoštek je tak kouzelná postava!

Pravda, trošku mi uniká důvod, proč je do nás jako už do několikáté generace v hodinách literatury vtloukáno toto dílo jako taková hvězda na českém knižním nebi. Subjektivně jsem si ale tuto děvkařskou snobárničku užila velice!

"Tím lépe," odpověděl mistr, "nehněvej se, avšak pokud jde o moje chyby, jsou nenapravitelné. Viděl jsem dnes pradlenu, jež stála po kolena v Orši. Byla daleko ošklivější než Anna, a přece mi bylo jasné, že jsem se nepolepšil. Vezmi si tedy svoje nádobí a jdi za Arnoštkem, je to vzorný kouzelník a řádný manžel."
"Když tě slyším tak hovořiti," pravila paní, opásavši se starou zástěrou a vyškrabujíc hrnec,"zdá se mi, že ses s ním smluvil, abymě odvlékl."
"Nutíš mě, abych se vyjadřoval určitěji," děl Antonín,"nuže, jsi záletná ženská a spala jsi dnes v noci u Arnoštka. Dobrá, nevyčítám ti těla, aškoliv je tučné a škaredé, ale potrestám tě za pomlouvačný způsob omluv.
Ticho," dodal, když paní chtěla odpovídati, "připouštím, abys zůstala, ale nestrpím tvé řeči."
Potom si mistr vykasal rukávy a vykonal, co naznačil.

10 07.01.2018

Nechápu, jak jedna jediná spisovatelka může mít tolik nápadů. Nemyslím tím hlavní příběh, ale takové ty hravé detaily, některé zmíněné třeba úplně mimochodem, tak ty jsou naprosto boží a dělají z toho neobyčejně silného příběhu ještě něco neobyčejnějšího! Pobertův plánek, Gringottovi, Komnata nejvyšší potřeby, hýbající se obrazy, Domácí skřítci a SPOŽÚS, Jinotaj, Chloupek, zvěromágové, telefonní budka, vlasy Tonksové, testrálové, Ufňukaná Uršula, vrba mlátička, myslánka, no a jmenovat bych mohla do nekonečna. Prostě fantazie!

A jenom tak mimochodem a pod čarou - vím, že je strašně in nadávat úplně na cokoli, ale Vladimír ani Pavel Medkovi si to opravdu nezaslouží. Kdo by dokázal přeložit Lenku Láskorádovou, Nebelvír nebo Kráturu? Nejsem sice pro Jindru Hrnčíře, ale myslím si, že bez těchto a mnohých dalších překladů by tam tak úplně nevynikla ta harrypotterovská poetika. A Sirius bez Siriuse? Vždyť je to stejně většinou v přímé řeči a já mít kmotra jménem Sirius, určitě bych mu neříkala Sirie, ale Siriusi. A navíc Severus bez Severa zní blbě, stejně jako Remus bez Rema...

Tuto knihu začal číst můj otec. Kam ten svět spěje?

Jakožto malá nevycválaná gymnasistka (která ještě k tomu valnou většinu knížky přečetla cestou z tréninku) říkám, že to mělo jenom epický děj, krátké kapitoly a velké písmo, geraltovského Krysaře a zajímavý konec. Za pár let možná pochopím nějaké hlubší alegorické myšlenky, dnes si z toho odnáším jenom: NESERTE KRYSAŘE!

9 23.01.2015

Jakub Vágner by mohl závidět :)
Jinak se mi nechce opakovat to, co tu vystihli mnozí přede mnou. Krásné, dojemné a poučné.

8 28.01.2017

Zweig prostě ví a ze způsobu, jakým si bere na mušku netrpělivost, strach vzepřít se davu a hlavně přehnaný soucit, prostě zamrazí.
Tragický, byť sám o sobě trošku patetický béčkový příběh, beru jako podkres pro výbornou psychickou analýzu hlavní postavy (napsat "hrdiny" by bylo doat zavádějící). Popis toho, jak se Toniho dílčí omyly a zbabělosti na sebe nabalují a stupňují, je fakt vynikající.

8 26.09.2016

Jedna z nejromantičtějších knížek, co jsem kdy četla. A to bez klišé, bez lásky na první pohled, bez dvou mladých krásných Američanů na dovolené. Děkuji Elišce, Jozovi a hlavně Květě Legátové za tak silný zážitek!

8 15.08.2015

Jako menší se mi to docela líbilo. Jako dospělé se mi to nejspíš bude taky docela líbit. Ale teď, marná snaha, se v tom snažím najít tu filosofii a krásu, která tam očividně někde je. A zatím bohužel neúspěšně...

Edit po nějaké době:
Asi po třech letech, kdy jsem vyrostla (snad) nebo prostě zesenilněla musím dát zapravdu většině. Sice mě trošku mrzí, jak se to odrhlo a liščin citát najdete pomalu na každých druhých dveří ženských záchodů, ale možná právě to vypovídá o tom, že v Malé princi si něco najde každý a celá ta naše společnost není zase tak děsně v háji.

8 07.03.2014

Příběhy, které jsou tak moc kouzelné, až se mi těžko hledají slova. Není to vůbec žádná hloupá pohádka, ba přímo naopak - přímo srší milou originalitou, už jen třeba, že žádná z postav nemá mezi ostatními postavy a proto jsou i tak zapamatovatelné. Mnoho knih pro dospělé by se mohlo u Medvídka Pú inspirovat, protože tak širokou škálu různých charakterů jenom tak někde nenajdete. A proto se tedy, ať už s dětmi nebo sami, s chutí začtěte do Púa, medvěda, který bydlí pod jménem Novotný, miluje med a skládá písničky, za které se v dnešní konkurenci tucaček bez nápadu nemusí ani v nejmenším stydět. Určitě si ho zanedlouho zamilujete.

7 07.03.2014

Hrozně. Boží. Knížka.

Čtivá, přehledná, aktuální. V zajetí geografie se dostává do úzkého výběru mého "tuhle knihu by si měl přečíst každý". Ani ne tak pro umělecké kvality, přece jenom je to publicistika, ale pro skvěle shrnující aktuální sdělení. Onen každý by si měl ale pospíšit, protože tato kniha má bohužel poměrně blízké datum expirace - ano, geografie zůstane, ale přece jenom ta situace, na které se to dnes tak krásně ilustruje, může být za 5 let už úplně někde jinde.

6 02.04.2019

Zamjatin se živil jako konstruktér lodí - překvapuje vás to? Mě teda rozhodně ne! Ne, protože ta posedlost matematikou, logikou a rozumností je tu téměř hmatatelná. Žádná láska, ale jenom iracionální √-1 způsobující kompresi srdce.
Řekla bych, že to bude možná ten důvod, proč 1984 má mnohem větší slávu a čtenost než My, přestože inspirace je do očí bijící. Moje vlastní hypotéza je tak, že D-503 na rozdíl od Winstona v režimu vlastně spokojený a celou dobu je takový rozpolcený mezi Jednotým státem a I-330. Jeho odbojová činnost není dána vlastním přesvědčením nežít v nesvobodě, ale zaslepenou zamilovaností. Což pravděpodobně není pro čtenáře zrovna inspirující...

Fascinuje mě taky množství narážek na křesťanství a takových, že režim ho nevnímá jako nepřátelskou ideologii (jako to praktikovali soudruzi třeba v 50. letech), ale v mnohém se na něj odkazují. Dává to smysl, křesťanství je přece levičárna jako řemen. Naskýtá se proto otázka, jestli náboženství přinášejí svobodu, nebo otroctví... A líbí se mi, že na ni Zamjatin nedává jasnou odpověď, protože je to příliš zásadní věc, než aby na ni stačil pohled jednoho spisovatele. Jsem ale ráda, že téma jakoby pootevřel.



Ti dva v ráji dostali na vybranou: buď štěstí bez svobody - nebo svobodu bez štěstí. Ti ťulpasové, si vybrali svobodu - a pochopitelně pak celé věky toužili po okovech. Po okovech, chápete - v tom byl celý jejich světobol. Dlouhá staletí! A teprve my jsme přišli na to, jak znovu přivolat štěstí... Ne, jen poslouchejte, poslouchejte dál! Starověký Bůh a my za jedním stolem. Ano! My jsme Bohu pomohli definitivně přemoci ďábla - vždyť to byl on, kdo lidem našeptal, aby překročili zákaz a okusili zhoubnou svobodu, on - ten jedovatý had. Ale my jsme mu botou rozdrtili hlavu - rrup. Hotovo - zase máme ráj a jsme zase prostomyslní jako Adam a Eva.

6 26.11.2017

Určitá rozervanost a tajemnost postav je v knihách obrovským plusem, ale to by tyto postavy musely mít také nějakou lidskou a nesobeckou stránku. A tu bychom u Catherine a Heathcliffa hledali asi dost stěží.

Mimo to jsme se s kamarádkou po zhlédnutí divadelního zpracování v brněnském Buranteatru bavily, jak na to ta Emily všecko přišla? Žena, která za celý svůj život poznala snad jenom špatné počasí a dívčí internáty a napsala knihu, která se jenom hemží lidmi s dosti sporným psychickým zdravím a chovají se k sobě tak neuvěřitelně uvěřitelně.

6 07.06.2016

Ani si nedokážu představit, jak moc musel být Boris Pasternak moudrý, zkušený a pokorný člověk, protože filosofické a náboženské pasáže jsou naprosto ohromnou předností tohoto díla a tetelím se z nich blahem ještě teď. Dále z toho srší láska k Rusku a tomu zakletému národu, který snad nikdy nebyl plně svobodný a šťastný. Ohromně se mi také líbí, jak je vidět, že profláklé motivační citáty typu "za svoje štěstí si můžeš jenom ty sám" nemusí vždy úplně platit, že svět není černobílý a někdy ať uděláte cokoli, není to správně. Velká láska, nebo žena s dětmi? Zaprodat se líbivé myšlence, nebo ohrožovat svoje nejbližší? Když nad tím tak přemýšlím, asi jsem knížce ochotna odpustit příliš románově neuvěřitelné zvraty a občas přílišnou rozvláčnost, Jevgenije ex machina a odbočky k osudům náhodných kolemjdoucích. Dala mi toho totiž víc než bych právem měla za ty občasné chvíle nudy dostat.

6 12.05.2016

Snad první knížka, u které mi nevadilo, že vůbec nedodržuje nějakou časovou posloupnost, že v jedné chvíli je Lenka vzpomínána jako patnáct let zesnulá a za chvíli se společně s ostatními prohání po želarských vrších. Právě naopak - malá želarská tajemství se odkrývala jako kousky skládačky. Některé příběhy lepší, některé horší, ale jako celek to ve vás zanechá hlubokou stopu.

(Jenom ta Lucka snad musela být stará už když se narodila!)

6 15.08.2015

Dva proti říši nejsou hodnotní z toho důvodu, že se dozvíte, jak to bylo - o atentátu na Heydricha ví každý absolvent vlastivědy v páté třídě. Uvědomíte si, že není samozřejmé ani to, že na mapě Evropy je ještě nějaká Česká republika a kolika životy se ten náš stát (na který dneska už umíme jenom nadávat) musel vykoupit a že i vysílání do Londýna bylo pěkně o krk.
A kromě tohoto cenného uvědomění se u Šulcovy prvotiny nebudete nudit. Ani stránečku. Smekám, protože takhle už jsem se do žádné knihy dlouho nezačetla.

6 15.08.2015

"Dělejte se mnou, co chcete!" křičel. "Moříte mě celé týdny hladem. Skončete to a nechte mě umřít. Zastřelte mě. Pověste mě. Odsuďte mě na pětadvacet let. Mám ještě někoho udat? Jen řekněte koho a já vám povím, co budete chtít. Nezáleží mi na nikom, nezáleží mi na tom, co s těmi lidmi uděláte. Mám ženu a tři děti. Nejstaršímu ještě není šest. Můžete si je všechny vzít a podřezat jim krky před mýma očima, a já budu stát a dívat se na to. Jen ne místnost 101."
Neskutečně silné, surové a depresivní. A co je na tom nejhorší, vlastně pravdivé.

6 06.09.2014

Mě to přišlo jako zbytečně komplikovaný mix Harryho Pottera (dobrý) a Stmívání (fuj fuj fuj!). Sice musím uznat, že se to četlo docela snadno, ale nenašla jsem si tam žádnou oblíbenou postavu (leda snad Liss, ale ta se tam moc nevyskytovala), všechno se motalo kolem Paige, Nicka, Strážce a opět slečny dokonalé úžasné vyvolené Paige. Lovestory mi tam taky spíš zavazela....

No, další díly si nejspíš přečtu, protože jsem zvědavá jako opice, ale na druhou stranu musím říct, že jsem čekala víc.

6 27.07.2014

Tak jako Elizabeth přistupovala pyšně a s předsudky k Darcymu, já jsem přistupovala k této knize. Vždyť austenovská romantika je jasná četba pro staré panny a jsem já copak zatrpklá babka bydlící jenom s kočkou a svojí červenou knihovnou?
Nic naplat, děj mi prostě letěl pod očima jako zběsilý a najednou už jenom láska, svatba a konec. Až jsem nemohla uvěřit, jak to ta Jane Austenová dokázala, že jsem zase seděla, nevnímala okolí a posledních sto stránek přečetla doslova jedním dechem. Protože kdyby nic, tak minimálně za ty konce ona stojí.
A ještě si dovolím malé srovnání s Rozumem a citem, mojí první zkušeností s touto autorkou. Obě díla se mi velmi líbila, ale když se na to dívám zpětně, sídlo Dashwoodových bylo popisováno jako hotové nebe na zemi, dvě dívky, které učarují každému. Zatímco Bennetovic famílie, to je kurník, kterému se každý normální muž či žena musí vyhnout snad už kvůli dvěma nejmladším ratolestem. A přestože je to divné, jaksi intuitivně je mi ten kurník před sídlem světic bližší.

6 19.04.2014

Žánr sci.fi jsem nikdy nemusela a ani nemusím, takže jsem ke Dni trifidů přistupovala dost skepticky, ale on mě naprosto ohromil. Není to žádná konzumní sci-fi, ve které musí být obsažen nálet mimozemšťanů, šílený vědec a jeho apokalyptické pokusy, obrovské zemětřesení a do toho ještě konec světa, pokud nestisknete červené tlačítko, ne, toto je opravdu vkusná sci-fi s opravdu dobrým nápadem, nad kterým si autor dal tu práci, zamyslel se a skvěle to popsal.
Když jsem Den trifidů dočetla, byla jsem docela vystrašená, co se může stát, pokud si lidé neohlídají, co dělají. A že to nemusí být přerostlé kytky...

6 03.03.2014