Netrpělivost srdce
Stefan Zweig
Psychologický román, jediné románové dílo tohoto rakouského autora, které vyšlo za jeho života, líčí tragický milostný vztah ochrnuté dívky k poručíkovi rakousko-uherské armády. Příběh se odehrává v posádkovém pohraničním městě těsně před 1. světovou válkou. Autor analyzuje citové stavy nemocné dívky, jejíž důvěra v opětovanou lásku postupně mizí, i důstojníka, který nemá dost odvahy obětovat svůj život, city a tvořivou sílu nešťastnému člověku. Zweig je skvělým vypravěčem a psychologem, promýšlí věčné, ale nezodpověditelné problémy lidských vztahů, lásky, odvahy, viny a svědomí umělecky náročnou a působivou formou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Ungeduld des Herzens, 1939
více info...
Přidat komentář
Od autora mám ještě načteno "Zmatení citů" (které mě nadchnulo), a proto jsem od románu čekal podobnou emocionální nálož, mnohdy hraničí až s hysterií. To "Netrpělivost srdce" není - toto dílo je o dost jemnější a pozvolné, dostává se čtenáři pod kůži s každou stránkou o trochu více. Jde o velmi lidský román, který nutí čtenáře o nelehké situaci postav přemýšlet. Hlavním tématem zde není láska, nýbrž soucit. Téma knihy je bravurně promyšlené a závěr jen tak nezapomenu.
Toni Hoffmiller je mladý poručík rakouské kavalerie. Životem vždy procházel pohodlně a bez větších obtíží, doslova jako nůž máslem. Zejména jeho služba u kavalerie je nekonečná, opakující se rutina, která rozhodně nepřeje bohatému citovému životu. Vše se však změní, když pozná invalidní dceru místního šlechtice. Ta v něm probudí obrovský soucit, jenž u něj vyvolá spleť do té doby nepoznaných emocí. Aniž by si to uvědomoval, začíná se chytat do pomyslné pavučiny, a čím více se snaží vymanit, tím hlouběji se do ní zaplétá.
Netrpělivost srdce je psychologický román o podstatě viny, empatie a morální zodpovědnosti. Dějový oblouk sleduje jeden náhodný okamžik, lépe řečeno omyl, který se postupně rozvíjí v nezastavitelnou spleť nedorozumění, nenaplněných očekávání a především zklamání. Hlavním hybatelem všech problémů je právě soucit. Ten je samozřejmě velice důležitým citem, který pomáhá udržovat morální hodnoty, zároveň však může mít svou odvrácenou, sobeckou a zraňující tvář. Kniha v tomto ohledu nabízí zajímavé a poměrně netradiční zamyšlení.
Stefan Zweig nechává čtenáři nahlédnout do myslí několika různorodých postav. Téměř každá postava má jedinečnou osobnost potýkající se s vnitřními konflikty, jejichž impulzem jsou různé formy soucitu. Kniha je ale v tomto ohledu trochu nevyrovnaná. V některých pasážích se dokáže dostat do hloubky, někdy jí ale chybí odvaha a spíše se jen vznáší na hladině.
Podobnou výhradu mám i k nerovnoměrnému tempu dějové linie. Měl jsem dojem, že příběh vždy prudce vystřelí silnou scénou, jen aby mu vzápětí došel dech a nastala delší, nezáživná pasáž. Teprve poté se kniha znovu nadechne k další dramatické scéně. Tato nevyváženost mi bránila v úplném ponoření do děje. Kvůli tomu na mě román ani příliš emočně nezapůsobil, což u psychologicky laděného díla, zaměřeného především na emoce, považuji za velkou škodu. Ani autorův styl mě výrazně neoslovil. Je sice velmi dobře čtivý, zároveň ale nijak zajímavý.
Pokud máte rádi popisné psychologické romány, s Netrpělivostí srdce chybu neuděláte. Dle mého názoru však nepatří k těm úplně nejlepším. Na to jsem u knihy postrádal výraznější styl, atmosféru a lépe vyváženou dějovou linii.
3/5
Nevěděl jsem, že se jedná o jediný román S. Zweiga, i když jsem předtím znal jen jeho skvělé "Hvězdné hodiny lidstva". Poslechnuto jako audiokniha a mé zprvu smíšené pocity bezprostředně při a po poslechu jako audiokniha ustoupily do pozadí, nyní hodnotím jako pozoruhovou analýzu citového pohnutí hlavních hrdinů.
(SPOILER) Brilantní! Jen mi bylo Antona od začátku líto, nepoučený, vychovaný vojáky, v nitru opravdu dobrý člověk, byť poněkud pošetilý, se stal nástrojem nejhrubšího citového vydírání. Nikdo mu nepomohl, nechali ho aby se trápil vinou, která snad ani jeho vinou nebyla.
"Pouze těm, kterým osud ukřivdil, pouze odstrkovaným, nejistým, nehezkým, poníženým je možno láskou skutečně pomoci. Kdo jim obětuje život, vynahradí, co jim život vzal. Jen oni vědí, co je láska, a umějí ji přijímat a dávat tak, jak člověk má milovat: vděčně a pokorně."
(SPOILER)
Brilantní psychologická sonda do vzájemné destrukce postav, které bychom do jedné mohli milovat, ale přesto je tragický konec nevyhnutelný a každý se na něm svou vinou mocně podílí.
Dovolím si kritickou poznámku k dějovému konstruktu – mezi všemi těmi propracovanými charaktery a jejich vývojem zůstane trčet postava Ilony, která poslouží jenom k tomu, aby přilákala poručíka do osudového domu. Poručík je jí na začátku zcela omámen, přesto tato slouží zbytku děje pouze jako Editina společnice, kompars. Škoda, protože všechny ostatní postavy jsou propracovány (a to včetně epizodních, především Editiny matky) fantastickým způsobem.
Román srovnatelný s Dostojevským. Netrpělivost sice nedisponuje takovým utrpením, které zvládá skrze slova předat autor Bratrů Karamazových, ale psychologickými popisy a analýzami soucitu se mu více než dobře vyrovnává.
Zweig mě navíc překvapil primárně svým úvodem k samotnému románu, u něhož stále nevím, jak ho mám pojímat. Historka o vojákovi, který spisovateli předává svůj příběh je buďto úžasná událost, která dala zrod skvělému dílu, nebo zcela geniálním metanarativním prvkem s nímž si Zweig humorně pohrává. Tak či tak jsem se u ní královsky bavil podobně, jako u samotného románu.
K soucitu jako takovému nemám co dodat. Po přečtení Zweiga mám pocit, že vyřkl vše, co jen lze o soucitu říci. Mistrným způsobem ukázal, jak silnou zbraní soucit může být, není-li reflektován. V mysli pak zůstává jen hořká otázka: pokud i tak nesobecký a lidský cit jako soucit dokáže působit bolest a utrpení, existuje pocit, který by nevedl na dno lidské duše?
Dokonalá sonda do vědomí, podvědomí, pocitů, odpovědnosti, výčitek, vydírání a soucitu člověka při porovnávání lidských hodnot a dodržování stanovené morálky. Psychologický román prvotřídní kvality vyprávěný vytříbeným jazykem!
Hluboký filosofický román odehrávající se v Rakousku-Uhersku před první světovou válkou, ale vlastně by se mohl odehrát kdykoliv a kdekoliv. Na vztahu vojáka a postižené dívky a dalších postav z jejich okolí ukazuje a rozebírá věci jako soucit, vina, obětování se a podobné. Povahy postav jsou velmi podrobně popsány, každá má svoji historii a vývoj, důvody pro své chování. Velmi silné a hluboké.
Příběh o soucitu, pochybování, neschopnosti přijmout lásku, podléhání vždy tomu, kdo právě zahltí argumenty, ovlivnění atmosférou dané situace a konečné rozhodnutí s tragickými následky.
Netrpělivost srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím.
Je to viac učebnica súcitu, alebo o súcite a jeho nebezpečnom účinku, keď sa s ním narába neopatrne? Neviem.
Ja som veru súcitila naplno so všetkými zúčastnenými.
" _...lebo neopätovať túžbu ženy znamená uraziť jej hrdosť, podceniť jej ostych;...-každý mužov odpor je prejavom krutosti, vždy, ak neprijme lásku, nevinne sa stáva vinníkom._ "
Poučné dielo, ktoré otvára oči, srdce, berie dych, zahanbuje, dodáva odvahu. Všetko naraz.
Netrpělivost srdce Stefana Zweiga je další klasikou, kterou jsem si přečetla díky čtenářskému klubu s @ann.ctenarskyklub @zazie_v_metru @bary_cteni a několika dalšími :) kniha je mou druhou od tohoto autora, před mnoha lety jsem četla Opojení z proměny. Zajímavé pro mě bylo, že obě knihy mají velice podobnou atmosféru, která se prolíná i jeho životem.
S touto knihou zavítáme do Rakouska-Uherska mezi vojáky. Seznámíme se s Antonem, dobrým vojákem, který ale trpí absencí rodiny a rodinné lásky. Tu mu začne vynahrazovat rodina Kekesfalvů, místní smetánky. Bohatý otec, dcera Edita, která nemůže chodit a její sestřenice Ilona. Krásná dívka, která jí dělá společnost. Edita se do mladého vojáka zamiluje a ve svém mladém srdci doufá v lásku jako trám. Mohl by jí to někdo vyčítat? Samozřejmě, že ne! Ani já jsem to tak nevnímala. I přesto ale pro mě byla Edita z Kekesfalvy postavou nesmírně protivnou, citově vydírající všechny okolo sebe a nedokázala jsem s ní soucítit, i když bych měla samozřejmě jsem jí její osud nepřála, nicméně svou povahou mě rozčilovala. A to i přesto, že si uvědomuji, že v pubertálním věku a v jejím stavu, je to vlastně pochopitelné. Fandila jsem Antonovi, i přesto, že udělal chyb více než dost. Byl mi mnohem bližší a přála jsem mu, aby se z Editina a Kekesfalvova vlivu vymanil a dokázal jít vlastní cestou. Celkově musím říct, že se mi kniha ani nečetla dobře, byla rozvleklá a táhlá.
Knihu hodnotím 3 z 5, ale nadšená jsem příliš nebyla.
Audio Čro: Těžká záležitost, která se díky audiu dokázala moji osobě přiblížit a v celku jsem za to rád. Občas silné momenty a silné poselství. Významná práce.
Další mistr literatury. Už jsem jinde doporučoval Amok nebo Opojení z proměny, a budu v doporučování pokračovat. On ten příběh rakouského poručíka, knemá jiné terý se postupně zaplete do vztahu s postiženou dívkou by mohl být docela obyčejný a není na tom vcelku nic dramatického - nicméně u Zweiga je to mistrná psychologická studie a filozofická úvaha (skrze děj) o tom, co znamená v životě soucit, kde jsou jeho meze, co znamená oběť a jakou má cenu. A protože nahlíží skrze postavy do hlubin lidské duše, odhaluje skryté zoufalství, hrdinství i naprostou zbabělost, sledujeme, jak se osidla zaplétají a jak nakonec hlavní hrdina nemá jiné východisko, než se pokusit páchat sebevraždu. (To nespoileruji, to je jen směr, kterým to Zweig vede.) A navíc je tam kontext jak doby těsně před první světovou válkou, tak před druhou, kde se právě hrdinství a zbabělost projevují nejjasněji.
Zkrátka jako v české literatuře miluju Havlíčka, mistra psychologické prózy, tak Zweig je Havlíček světového formátu.
Je opravdu nasnadě, že Zweig je jedním z největších autorů 19. a 20. století. Jazyk, stavba příběhu a hluboké pochopení lidské duše jsou hlavními plusy této knihy. Na zdánlivě malém konfliktu se mladý muž hlouběji a hlouběji zaplétá do sítí rodiny zmučené dceřinou nemocí. I když chápeme jejich bolest, to dušení a závislost na mladém poručíkovi je nepříjemná a i když nejedná líbivě, nepostavíme se jako čtenáři proti němu. Naopak. Je vlastně kladným hrdinou románu.
Od knihy jsem si příliš neslibovala, ale byla jsem příjemně překvapená. Téma je velice zajímavé.
Ako zatiaľ všetky knihy od Zweiga sa aj táto čítala dobre, avšak z tých všetkých čo som mal doposiaľ možnosť čítať ma táto zaujala najmenej. Ako keby autor písal o jednej veci stále dokola, tie myšlienkové pochody hlavného hrdinu boli celkom fajn, ale stále to bolo všetko málo a nejaká pointa akože bola vyslovene napísaná v poslednej vete, ale príbeh o tom moc nenapovedal. Stefan Zweig má aj lepšie knihy.
Štítky knihy
zfilmováno rakouská literatura 30. léta 20. století psychologické romány utrpení láska neopětovaná soucit, soucítění nešťastná láskaAutorovy další knížky
| 2006 |  Netrpělivost srdce |
| 1979 | Amok |
| 1999 | Svět včerejška |
| 1966 | Marie Stuartovna |
| 1993 | Marie Antoinetta |
Nu, z čiré zvědavosti, jak to dopadne, jsem se nakonec dobral konce, ale v druhé polovině už to bylo s četným přeskakováním. Román je poněkud protahovaný tím, jak jsou oba hlavní hrdinové příšerně ode zdi ke zdi: čtenářsky mě to frustrovalo podobným způsobem jako klasické drogové romány/reportáže Děti ze stanice ZOO a Memento, tam to taky byla nekonečná série upřímných rozhodnutí k abstinenci a prohlubujícího se feťáckého zmaru. Vlastně se dá říct, že v tomhle románu je drogou mužského hrdiny soucit a coby jeho analýza není kniha vůbec nezajímavá. Jen mohla být o něco kratší, různé psychologické a popisné pasáže mi přišly jako takové generické romanopisectví – mohli jste je číst leckde jinde, a tudíž ani nemusely být, a nebo se to tak ve věku strojového generování prózy aspoň jeví. Ženská hrdinka si v prudkých změnách prožívání a předsevzetí se svým protějškem v ničem nezadá, psychologickou věrohodností si nejsem úplně jist, ale co já můžu soudit... Je každopádně trochu děsivé, jak samozřejmě se v tomto románu, situovaném před první světovou válku a dokončeném před tou druhou, pojí lidská hodnota bytosti s jejím funkčním zdravím, a vybízí to k otázce, jak dalece jsme se od té doby posunuli.
Netrpělivost srdce je klasický zástupce dodatečných románových pohledů na sklonek habsburské monarchie. Jestli vás zajímá tenhle rozměr věci, neváhám si přihřát svoji nakladatelskou polívčičku a doporučit podobně časově i společensky situovaný, ale podle mého soudu barvitější román Byli jste sečteni od uherského hraběte Mikuláše Bánffyho.