Netrpělivost srdce

Nádherná analýza soucitu a všeho co přináší. Hlavní hrdina trpí soucitem, který se chce zbavit všech nepříjemností, sobeckou nepokojností srdce, která si hledí především sebe sama, zatímco doktor hraje hlas skutečného soucitu, trpělivého a vytrvalého. Zweigovy romány odkrývají obecně hlubiny, nic se neděje snadno, pod fasádou jednoduchosti zuří hluboké bouře, bezedná moře pohlcují všechny jistoty, a sociální jistoty (především obdiv a souhlas vojenských kolegů) jsou víc než city k jednotlivci.

Ano my lidé jsme příliš komplikovaní

Četl jsem před několika lety a stále mám tuto knihu v živé paměti. Možná proto, že je to tak drásavá a nepříjemná četba. Někdo ji přirovnal k hororu. Čtenář usilovně přeje zoufalé nešťastné Editě (neprávem mnohými označovanou za pouhou hysterku a manipulátorku) a téměř stejně zoufalému poručíkovi, zmítajícímu se v protichůdných pocitech, vykoupení z jejich trápení. Tuší však, že vyústění nemůže být dobré. Pro tento román je 5 hvězdiček málo.
Viděl jsem nepovedenou adaptaci ve Stavovském divadle a výborný dánský Polibek.

Obdivuju Zweigovo spisovatelství. Užíval jsem si každou větu.

Bravurně popsané každé hnutí mysli minutu po minutě. Ovšem nemůžu si pomoct, nemám soucit ani s jednou figurou v tomhle příběhu. Masochismus důstojníka mi pil krev, hysterka Edita taky.

Veľmi som sa tešil na toto dielko. Musím povedať, že sa mi páčilo akým neuveriteľne detailným spôsobom vykreslil Stefan Zweig charaktery postáv, a aj dejové línie.. rôzne nuansy, detailné momentky toho, ako napríklad: Kekesfalva poklesol, pohľad mu zatemnel a v očiach mu ostal záchvev neprekonateľného smútku... (som si vymyslel, takto to tam nebolo napísané).
A nesmierne úprimná ľudskosť postáv, so všetkými slabosťami, silnými stránkami.. jednoducho išla z nich ohromná človečina.
Ale, áno, trošku ma rmútilo Antonovo chovanie.. myslím, že sa nezachoval vždy tak, ako mal/mohol.. ale, nie je potrebné súdiť, ani to tak nemyslím.. napokon.. následky svojho chovania v niektorých zásadných okamihoch si musel niesť sám vo svojom vnútri.

Výborné. Poručík Toni je mladý a citlivý, se smyslem pro odpovědnost. Jedním svým přešlapem má potřebu se ospravedlnit a dělá to opakovaně, až se toto jednání stane prakticky rutinou. Dělá to ale nezištně a je ponoukán svým soucitem. Psáno v první osobě, s nádherným zosobněním postav a napínavým dějem plných zvratů. Ovšem doslov p. Stříteckého je strašný, nebo nemluvím jazykem jeho kmene.

Toto je už moje sedmá přečtená kniha od Stefana Zweiga a ani jednou jsem doposud nebyl zklamán, byť se mi Netrpělivost srdce četla asi nejhůře a nejdéle. O to více odměnující byl výsledný dojem.
Stejně jako na mnohé ostatní přispěvatele, i na mě udělal největší dojem ze všech postav doktor Condor, který byl asi jediný vyrovnaný se svým životem a k tomu i inteligentní.
Z příběhu plyne ponaučení, že soucit může být velmi nebezpečný, pokud se nepoužívá zodpovědně.

Nu, z čiré zvědavosti, jak to dopadne, jsem se nakonec dobral konce, ale v druhé polovině už to bylo s četným přeskakováním. Román je poněkud protahovaný tím, jak jsou oba hlavní hrdinové příšerně ode zdi ke zdi: čtenářsky mě to frustrovalo podobným způsobem jako klasické drogové romány/reportáže Děti ze stanice ZOO a Memento, tam to taky byla nekonečná série upřímných rozhodnutí k abstinenci a prohlubujícího se feťáckého zmaru. Vlastně se dá říct, že v tomhle románu je drogou mužského hrdiny soucit a coby jeho analýza není kniha vůbec nezajímavá. Jen mohla být o něco kratší, různé psychologické a popisné pasáže mi přišly jako takové generické romanopisectví – mohli jste je číst leckde jinde, a tudíž ani nemusely být, a nebo se to tak ve věku strojového generování prózy aspoň jeví. Ženská hrdinka si v prudkých změnách prožívání a předsevzetí se svým protějškem v ničem nezadá, psychologickou věrohodností si nejsem úplně jist, ale co já můžu soudit... Je každopádně trochu děsivé, jak samozřejmě se v tomto románu, situovaném před první světovou válku a dokončeném před tou druhou, pojí lidská hodnota bytosti s jejím funkčním zdravím, a vybízí to k otázce, jak dalece jsme se od té doby posunuli.

Netrpělivost srdce je klasický zástupce dodatečných románových pohledů na sklonek habsburské monarchie. Jestli vás zajímá tenhle rozměr věci, neváhám si přihřát svoji nakladatelskou polívčičku a doporučit podobně časově i společensky situovaný, ale podle mého soudu barvitější román Byli jste sečteni od uherského hraběte Mikuláše Bánffyho.

Od autora mám ještě načteno "Zmatení citů" (které mě nadchnulo), a proto jsem od románu čekal podobnou emocionální nálož, mnohdy hraničí až s hysterií. To "Netrpělivost srdce" není - toto dílo je o dost jemnější a pozvolné, dostává se čtenáři pod kůži s každou stránkou o trochu více. Jde o velmi lidský román, který nutí čtenáře o nelehké situaci postav přemýšlet. Hlavním tématem zde není láska, nýbrž soucit. Téma knihy je bravurně promyšlené a závěr jen tak nezapomenu.

Toni Hoffmiller je mladý poručík rakouské kavalerie. Životem vždy procházel pohodlně a bez větších obtíží, doslova jako nůž máslem. Zejména jeho služba u kavalerie je nekonečná, opakující se rutina, která rozhodně nepřeje bohatému citovému životu. Vše se však změní, když pozná invalidní dceru místního šlechtice. Ta v něm probudí obrovský soucit, jenž u něj vyvolá spleť do té doby nepoznaných emocí. Aniž by si to uvědomoval, začíná se chytat do pomyslné pavučiny, a čím více se snaží vymanit, tím hlouběji se do ní zaplétá.

Netrpělivost srdce je psychologický román o podstatě viny, empatie a morální zodpovědnosti. Dějový oblouk sleduje jeden náhodný okamžik, lépe řečeno omyl, který se postupně rozvíjí v nezastavitelnou spleť nedorozumění, nenaplněných očekávání a především zklamání. Hlavním hybatelem všech problémů je právě soucit. Ten je samozřejmě velice důležitým citem, který pomáhá udržovat morální hodnoty, zároveň však může mít svou odvrácenou, sobeckou a zraňující tvář. Kniha v tomto ohledu nabízí zajímavé a poměrně netradiční zamyšlení.

Stefan Zweig nechává čtenáři nahlédnout do myslí několika různorodých postav. Téměř každá postava má jedinečnou osobnost potýkající se s vnitřními konflikty, jejichž impulzem jsou různé formy soucitu. Kniha je ale v tomto ohledu trochu nevyrovnaná. V některých pasážích se dokáže dostat do hloubky, někdy jí ale chybí odvaha a spíše se jen vznáší na hladině.

Podobnou výhradu mám i k nerovnoměrnému tempu dějové linie. Měl jsem dojem, že příběh vždy prudce vystřelí silnou scénou, jen aby mu vzápětí došel dech a nastala delší, nezáživná pasáž. Teprve poté se kniha znovu nadechne k další dramatické scéně. Tato nevyváženost mi bránila v úplném ponoření do děje. Kvůli tomu na mě román ani příliš emočně nezapůsobil, což u psychologicky laděného díla, zaměřeného především na emoce, považuji za velkou škodu. Ani autorův styl mě výrazně neoslovil. Je sice velmi dobře čtivý, zároveň ale nijak zajímavý.

Pokud máte rádi popisné psychologické romány, s Netrpělivostí srdce chybu neuděláte. Dle mého názoru však nepatří k těm úplně nejlepším. Na to jsem u knihy postrádal výraznější styl, atmosféru a lépe vyváženou dějovou linii.

3/5

Nevěděl jsem, že se jedná o jediný román S. Zweiga, i když jsem předtím znal jen jeho skvělé "Hvězdné hodiny lidstva". Poslechnuto jako audiokniha a mé zprvu smíšené pocity bezprostředně při a po poslechu jako audiokniha ustoupily do pozadí, nyní hodnotím jako pozoruhovou analýzu citového pohnutí hlavních hrdinů.

(SPOILER) Brilantní! Jen mi bylo Antona od začátku líto, nepoučený, vychovaný vojáky, v nitru opravdu dobrý člověk, byť poněkud pošetilý, se stal nástrojem nejhrubšího citového vydírání. Nikdo mu nepomohl, nechali ho aby se trápil vinou, která snad ani jeho vinou nebyla.

"Pouze těm, kterým osud ukřivdil, pouze odstrkovaným, nejistým, nehezkým, poníženým je možno láskou skutečně pomoci. Kdo jim obětuje život, vynahradí, co jim život vzal. Jen oni vědí, co je láska, a umějí ji přijímat a dávat tak, jak člověk má milovat: vděčně a pokorně."

(SPOILER) Brilantní psychologická sonda do vzájemné destrukce postav, které bychom do jedné mohli milovat, ale přesto je tragický konec nevyhnutelný a každý se na něm svou vinou mocně podílí.

Dovolím si kritickou poznámku k dějovému konstruktu – mezi všemi těmi propracovanými charaktery a jejich vývojem zůstane trčet postava Ilony, která poslouží jenom k tomu, aby přilákala poručíka do osudového domu. Poručík je jí na začátku zcela omámen, přesto tato slouží zbytku děje pouze jako Editina společnice, kompars. Škoda, protože všechny ostatní postavy jsou propracovány (a to včetně epizodních, především Editiny matky) fantastickým způsobem.

Je to opravdu požitek číst tak dobře napsanou a propracovanou knihu.

Román srovnatelný s Dostojevským. Netrpělivost sice nedisponuje takovým utrpením, které zvládá skrze slova předat autor Bratrů Karamazových, ale psychologickými popisy a analýzami soucitu se mu více než dobře vyrovnává.

Zweig mě navíc překvapil primárně svým úvodem k samotnému románu, u něhož stále nevím, jak ho mám pojímat. Historka o vojákovi, který spisovateli předává svůj příběh je buďto úžasná událost, která dala zrod skvělému dílu, nebo zcela geniálním metanarativním prvkem s nímž si Zweig humorně pohrává. Tak či tak jsem se u ní královsky bavil podobně, jako u samotného románu.

K soucitu jako takovému nemám co dodat. Po přečtení Zweiga mám pocit, že vyřkl vše, co jen lze o soucitu říci. Mistrným způsobem ukázal, jak silnou zbraní soucit může být, není-li reflektován. V mysli pak zůstává jen hořká otázka: pokud i tak nesobecký a lidský cit jako soucit dokáže působit bolest a utrpení, existuje pocit, který by nevedl na dno lidské duše?

Dokonalá sonda do vědomí, podvědomí, pocitů, odpovědnosti, výčitek, vydírání a soucitu člověka při porovnávání lidských hodnot a dodržování stanovené morálky. Psychologický román prvotřídní kvality vyprávěný vytříbeným jazykem!

Hluboký filosofický román odehrávající se v Rakousku-Uhersku před první světovou válkou, ale vlastně by se mohl odehrát kdykoliv a kdekoliv. Na vztahu vojáka a postižené dívky a dalších postav z jejich okolí ukazuje a rozebírá věci jako soucit, vina, obětování se a podobné. Povahy postav jsou velmi podrobně popsány, každá má svoji historii a vývoj, důvody pro své chování. Velmi silné a hluboké.