My

kniha od:


Koupit

Své stěžejní dílo, románovou antiutopii My, napsal Zamjatin v roce 1920. V letech 1924/25 se objevila v překladech do češtiny, angličtiny a francouzštiny. V Rusku byla vydána až v letech přestavby, v roce 1987. Jádrem díla je život v „Jednotném státu“ vzniklém někdy ve třetím tisíciletí po „dvousetleté válce“. Lidé v této době už netrpí bídou, ztratili však jména a stali se pouhými „čísly“, lidmi – šroubky. Ženy jsou v pojmenovány samohláskami, např. I – 330, a muži souhláskami, např. hlavní hrdina je D – 503. Život těchto lidí je organizován a přísně střežen Úřadem Strážců. Všichni lidé žijí v prosklených domech, takže nemohou nic skrýt. Vstávají každý den všichni ve stejnou minutu, stejně odchází do práce a stejně jdou i na odpočinek. Na každé sousto při jídle mají předepsaných padesát skousnutí. Na dítě musí mít povolení, jinak jsou popraveni. Vůle kolektivu zde pod totalitním diktátem Dobroditele zcela vytlačuje svobodu lidského myšlení....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11395/my-Gcv-11395.jpg 4.2544
Žánr
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno, Odeon
Orig. název

Мы (My), 1920

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (110)

Kniha My

Přidat komentář
bílárůže
04. května

Půlku knihy mi trvalo, než jsem vůbec pochopila, jakým způsobem je mně jako čtenáři podáván pohled na popisovaný svět. I přes složitost a horší chápání textu jako takového z mé strany musím říct, že se jedná o velmi zajímavou četbu. Orwellovo 1984 jsem zatím nečetla, ale vzhledem k jeho návaznosti na Zamjatinovo My jsem za to ráda. Již dříve jsem se chtěla pustit do četby tohoto románu, ale nebyla jsem toho schopna. Utopická a antiutopická četba je pro mne zatím jednou velkou neznámou, proto si s jejím poznáváním dávám načas. Jedná o náročnou četbu, která vyžaduje notnou dávku pozornosti, předvídání a také znalosti některých souvislostí z roviny politické. Pro lepší pochopení díla bych si jej asi potřebovala s odstupem ještě jednou přečíst, jelikož po jeho přečtení mám pocit jakéhosi nedostatečného pochopení. Jediné, co mi na četbě vadilo, byla absence uvozovek, která akorát napomáhala mému zmatení z některých pasáží My. I přes to hodnotím 4/5 za nadčasovost, která se tomuto dílu, stejně jako Farmě zvířat, nedá upřít.

ozzak
10. dubna

první anti utopický román doporučuju


MilkyA
31. března

Velmi divne sa mi to citalo, divne vyjadrovanie, rec casto v naznakoch, nedopracovane detaily, takze si clovek vela toho domysla cestou, ale napriek tomu je to proste Masterpiece, je to kniha o niecom a nie akcnom nicom.. Spokojnost :3

Emily82
19. března

Ke knize jsem se dostala díky 1984 a asi jako všichni ostatní jsem si nejprve přečetla Orwellovu klasiku.
U této knihy jsem nejprve bezradně úpěla a vzhledem k humanitnímu vzdělání jsem si připadala iracionálně jako odmocnina ze záporného čísla a v hlavě mi běhala spousta neznámých x.
Přesto jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Spojitost s 1984 jsem cítila na každém kroku a i přes svou matematickou podobu jsem se jí statečně prokousala. Přestože je útloučká, trvalo mi to několik týdnů.
Vzhledem k technickým popisům je Orwell určitě čtivější, ale toto snad ještě mrazivější. Dobrotitel nebo Velký bratr, je jedno, kdo ovládá národ. Velká operace je zmaření všech posledních nadějí po protestech na náměstí Jednomyslnosti. A ten závěr...no brrr, naprostá beznaděj. Snad horší než 1984, přestože zde chybí surovosti, čtenář je v knize dost dobře vidí.

JP
25. ledna

Víceméně jsem se k tomuhle dostal jako svého druhu ústupek kvůli příteli, který mě urgoval, abych si znovu přečetl Orwellovo '1984', které jsem svého času ve svém věku přece "nemohl logicky pobrat" (a má pravdu). Ale nechtěl jsem znovu číst '1984' a tak jsem se rozhodl pro tenhle prequel. 'My' je samozřejmě veliká a symbolická klasika, bla bla bla, ale je prostě outdated, zestárlo to a všechny ty utopické pokračování, které posouvají tu pomalu se blížící budoucnost, přeci jen dělají lepší práci. Bradbury a pak už se jen můžete spustit tobogánem. V tomhle ohledu, i když byl Zamjatin režimu osinou v zadku a jeho dílo má bezpochyby svoje místo, literárně už to taková hitparáda není, definitivně asi ne jako těch sto járů zpátky... sto járů v šachtě žil, nečančal jsem, sto járů fáral sem uhlé, sto járů šalina jela. Neměl bych si z toho dělat legraci, ale v tomhle bodě si už nemůžu pomoct. Možná ten čtvrtý šálek kávy. Ale věřím, že bych tomu v budoucnu měl možná dát další šanci.

Pavlina50
15. ledna

Dystopie docela vyhledávám, baví mě je číst. Většinou mě hodně děsí život, jaký v těchto knihách jejich postavy prožívají, a pak mě děsí ještě víc myšlenky ohledně naší reálné budoucnosti a obavy, jestli se třeba něco podobného se světem opravdu nemůže stát. Nejinak to bylo i v této knize. Na to, že byla napsána už v roce 1920, byl její děj opět opravdu velice překvapivý a aktuální. Zamjatin zřejmě patřil do řady dalších velkých vizionářů. Bohužel jsem nemohla zkousnout tu její formu, bylo to pro mě moc těžké a namáhavé čtení, dočetla jsem ji s velkým sebezapřením.

Lisa_Fox
01. ledna

Nebylo to snadné čtení... myšlenka je určitě zajímavá, ale nĕjak jsem se v tomto světě ztrácela, chyběla mi tam spousta detailů. Konec mě však příjemně překvapil, a tak nějak mi došlo, proč ten roman nebyl celých 67 let v SSSR publikován :)

Alphwen
19.12.2020

Asi kvůli stáří knihy (1920) a že jsem dystopií četla už celkem hodně, jsem neměla velká očekávání, takže mě příběh hlavního konstruktéra vesmírné lodi Integrál D-503 mile překvapil. Na můj vkus se sice všechno přespříliš točí kolem (milostných) vztahů, ale zazní zde i řada pozoruhodných myšlenek o společnosti jako takové a fascinuje mě, že něco takového někdo napsal před sto lety. I když některé představy moderního světa budoucnosti, jako například růžové kupóny na přidělené sexuální chvíle, jsou úsměvné. Ale ty úžasné matematické metafory! Zajímavý je taky Zamjatinův vztah k SSSR.

1