Doktor Živago

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Doktor Živago, dlouhá léta ve vlasti autora i u nás obestřený fluidem zakázaného, vyvolal rozruch a paniku hned v r. 1956, kdy jej Pasternak dopsal a nabídl k uveřejnění. Neuspěl. O rok později vyšel rusky v Itálii, zanedlouho pak italsky, anglicky, švédsky, norsky, francouzsky a německy. Roku 1958 byla spisovateli udělena Nobelova cena, kterou však byl donucen odmítnout… Jednotlivé části románu zachycují klíčové okamžiky života titulního hrdiny Jurije Živaga, spojené s významnými společenskými událostmi v Rusku: 1905 - ruská revoluce a stávky dělníků, první světová válka, revoluce 1917, porevoluční vývoj. Jako červená nit se románem vine láska, děj je rovněž prostoupen úvahami o smyslu života a umění. Mimořádnou roli sehrává v díle náhodná osudovost, která vstupuje do životů jednotlivých postav a vzájemně je propojuje. Podle románu byl r. 1965 natočen úspěšný film ověnčený pěti Oscary....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2051/big_doktor-zivago-8wz-2051.jpg 4.3568
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Доктор Живаго, 1957


více info...
Nahrávám...

Komentáře (111)

Kniha Doktor Živago

marhoul
02. srpna

Tolik pravdy. Nadčasové, mistrovské, těžké, jako život tam.

Kabuky
23. července

Náročné, ale nádherné čtení.


konicekbily
24. dubna

Žádné filmové zpracování románu jsem neviděl. Počkal jsem si, až budu "dospělý". A něco si přečtu, abych mohl hodnotit. Román je fikcí, o tom není pochyb. Ale je plný autorových životních zkušeností, prožitků a postojů, které si utvořil jako přímý účastník překotných událostí té doby (první čtvrtiny dvacátého století v Rusku). Četba je to velice náročná, asi jako Dostojevského. A nutí čtenáře k zamyšlení, možná k hlubokému přemýšlení.

Leona333
21. února

Čtení tohoto mistrovského literárního díla od básníka Borise Leonidoviče Pasternaka, bylo pro mě slastí a zároveň, neuvěřitelným bolem.
Opravdu velice hluboce, až na samé dno, popsal autor dobu a charaktery lidí tehdejšího Ruska, pozdějšího Sovětského svazu. Stěžejní postavou toho všeho je samozřejmě doktor Živago, který je tak trochu snílek, idealista, což se mu samozřejmě vymstí...
Po dočtení této knihy na mne dolehlo několik tíživých otázek...
,,Třeba zda má jedinec menší nárok na své názory a pocity, než zprofanovaná většina?"
,,Nebo zda je kolem nás, i v dnešní době tolik hlupáků, jako v době Studené války, aby jim jako zbraň postačila, posloužila kniha, literatura...?"

Květ
25. ledna

Krásná, ale těžká četba, četla jsem ji dlouho s přestávkami pro jiné odpočinkovější knížky, přesto ale stojí za to. Překonání prvních sto stránek je pro množství postav s trojslovnými jmény téměř nadlidský výkon, postavy a děje spolu zdánlivě nesouvisí, pak se ale začne vše spojovat a rozvíjí se příběh lidských osudů v náročném období dějin. Román je plný úvah o životě, umění, kultuře i filozofických otázek psaný bohatým jazykem. Nedá se zhltnout jako jednohubka, ale pomalu, pozvolna vychutnávat.

Atanone
08. ledna

Tohle košaté dílo mi dalo vážně zabrat. Paradoxně právě tím, co jsem si od něj slibovala. Autor do něj vměstnal podle mě obrovskou část Ruska se vší jeho neměnností a zároveň obrovskými zvraty a paradoxy. Zaplnil svůj román desítkami postav a postaviček, s některými pobydeme déle, některé jen projdou a zase zmizí v soukolí dějin. Všechny mají svoje osudy a názory, které nám na stránkách knihy sdělují, dozvídáme se někdy o jejich minulosti i současnosti a jelikož se román odehrává v pro Rusko tak dramatické době, jediné, o co se můžeme právem třást, je jejich budoucnost.
S doktorem Živagem jsem se setkala nejdřív ve filmové podobě a do filmů (obou) jsem se hned zamilovala. Horší už to bylo se samotným Jurijem Andrejevičem. Upřímně řečeno bych netoužila být ani Toňou ani Larou. Natož Marinou. Živagovi jsem trochu odpustila až v poslední třetině knihy a co mě vzalo úplně nejvíc je obraz rozvrácené země i lidí. Asi nejlíp to vystihuje postava Lary, když na jednom místě říká: “...jsem přesvědčena, že válka zavinila všechno, všechna neštěstí, která následovala a která dodnes doléhají na naši generaci. Dobře se pamatuji na dětství. Zažila jsem ještě dobu, kdy platily ideály pokojného minulého století. Bylo obvyklé svěřovat se hlasu rozumu. To, co člověku napovídalo svědomí, pokládali za přirozené a nutné. Usmrcení člověka rukou jeho bližního byla vzácnost, cosi neobyčejného, událost, která se vymykala z řádu. Vraždy, jak jsme se domnívali, se vyskytovaly pouze v tragédiích, v románech ze světa špiónů a v novinách, v kronice událostí, ale nikoliv v obyčejném životě.
A pojednou přišel ten skok z poklidné, nevinné pravidelnosti, skok do krve a nářků, do všeobecného zešílení a zdivočení každodenního a neustálého, skok do uzákoněného a vychvalovaného zabíjení.“

Pochopitelně doporučuji

Vesmich
30.12.2021

Oj, holoubku můj sivý, nikdo se nedokáže zavrtat do duše tak, jako Rus! Vrtat, tahat za nervová vlákna, uvláčet, uslzet, vyvolat chandru a současně nějakou naději, samozřejmě že marnou. Tak jednou za deset let si to vždycky přečtu a jeden by řekl, že už si na to zvyknu, že otupím. Kdepak, otupět se nedá.

Vikomtka
19.12.2021

Juročko, Laro, Toňo! Bože, co to s vámi všemi provedli!
Číst tuhle knihu je jako brodit se totálním zmarem, zoufalstvím a beznadějí. Nic prvoplánového, žádné černobílé odsudky. Pasternak umožňuje pochopit, co stálo u zrodu bolševické revoluce, co ji umožnilo... a do jakých hrůz se to zvrhlo. Historie vyprávěná prostřednictvím několika postav, jejichž životy historie rozmělnila na kaši.
Pasternak tímto románem spáchal literární sebevraždu (jsme v SSSR 50. let) - soudruzi mu zabránili převzít si Nobelovu cenu za literaturu, hrozili mu ztrátou občanství nebo vyhnanstvím na Sibiři. Můžeme se jen domýšlet, jaký pekelný tlak na něj museli vyvinout. V Rusku vyšla kniha až v 80. letech. Ale dost politiky, zpátky k literatuře: Doktor Živago zařadil Borise Leonidoviče Pasternaka mezi největší spisovatele všech dob.

1