LilyGorch komentáře u knih

Vikomt Anthony Bridgerton se rozhodl oženit a vybral si už i dívku, která by mu mohla být vhodnou manželkou. Je jí kráska Edwina Sheffieldová. V cestě jim ale stojí Edwinina starší sestra Kate, která nechce dát svolení k sňatku. Je totiž přesvědčená o tom, že si její sestra zaslouží někoho, kdo si ji vezme z pravé lásky a ne z pouhé povinnosti. Také právě Katina tvrdohlavá neústupnost však zamotá Anthonymu hlavu a začne jej ke Kate nenápadně čím dál více přitahovat.
Jde o druhý díl ze série románků Bridgertonovi.

15.05.2022

(SPOILER) S týdenním zpožděním jsem konečně dolouskala Druhou šanci, která se četla v dubnovém společném čtení s Knihami Dobrovský. Pozdě, ale přece!
Jsme zde svědky putování muže zvaného Pětka a záhadné dívky Jenny polorozpadlým, nefungujícím světem. Během jejich pouti se Pětka s pomocí Jenny pokouší rozvzpomenout na svoji minulost, na to, kým byl dříve, ale také na to, jaké je jeho opravdové jméno. Pětka s Jenny se několikrát v různých časech a na různých místech setkávají s Danielem, kterého následuje tzv. temnota. Dalo by se říct, že Danielovým opakem je postava Elly. Ta je vytržena z vlastního světa, bojuje o svůj život a následně i o osud dalších světů.
Příběh je postaven na myšlence, co by se stalo, kdyby lidé měli možnost “druhé šance” - kdyby si mohli vzít pilulku, která by je dokázala vrátit do jakéhokoli bodu jejich života a žít jej znova, lépe. Kdo a jak však zaplní prázdné trhliny po těch, kteří tímto způsobem najednou změní reálný svět? A co když je svět už natolik “děravý”, že se opravit nedá?
Myslím, že jde o knížku pro náročnějšího čtenáře. Děj totiž není vyprávěn posloupně, ale čtenář během čtení rozkrývá jednotlivé střípky - části příběhu. Obávala jsem se, zda se stihnou jednotlivé poházené dílky skládačky smysluplně poskládat. To se také stalo, takže jsem poslední stránku otočila se spokojeným pocitem, že jsem právě dočetla příběh, který byl poutavý až do samého konce.

"Představ si, že ztratíš milovaného člověka. Celý vesmír pozbyde smyslu a najednou se objeví možnost, jak to napravit. Kdo by ji nevyužil? A nemusely by to být ani tak velké věci. Neúspěch ve škole? Špatně zvolené povolání? Lidé se zbláznili do představy, že mohou žít nekonečně životů. Žádná volba by nemusela být definitivní. Mohli teď hledat tu nejlepší verzi svého bytí a sebe samých." - "Ale vždyť všechno nechali za sebou. A zůstalo tam po nich jen prázdné místo." - "Nejen prázdné místo. Zbyl po nich zástup špatných rozhodnutí a lidí, kteří také začali hledat cestu, jak z tohohle rozpadajícího se a nudného světa utéci.."
4/5 *

3 08.05.2022

(SPOILER) Jde o detektivní thriller, ve kterém sériový vrah zaživa upaluje podobně staré, bohaté muže. První oběť vykazuje i známky mučení. Do těla třetího upáleného bylo navíc vyřezáno jméno suspendovaného detektiva Washingtona Poea. Poe je proto povolán zpět do služby a jeho pravou rukou se stává vynikající analytička Tilly Bradshawová. Společnými silami rozklíčují nejen důvod vražd, ale i zdánlivě nesouvisející vazby mezi obětmi a samozřejmě odhalí vraha samotného.
Přibližně sto stránek před koncem bylo jasné, kdo je vrah, autor však píše velice dynamickým stylem, výborně vykresluje ponuře tíživou atmosféru a dokáže si čtenáře udržet až do poslední stránky. Místy jsem musela rozdýchávat nechutnou zvrácenost některých popisovaných scén, ale to už nejspíš k tomuto žánru patří. Za zmínku také stojí skoro až zázračná proměna vyšetřovatelky Tilly, která je ze začátku sice “bedna přes počítače a všemožné databáze”, ale jinak si pomalu ani sama nezaváže tkaničky, jak je pro praktický život nepoužitelná. Na konci je to však už “Superman Tilly”, která jedná zcela samostatně a překvapivě zachraňuje situaci.
Přestože bych si Loutkové divadlo momentálně ke čtení nevybrala, přijala jsem ho jako výzvu v rámci březnového “Závisláckého společného čtení” u Knih Dobrovský. Svého rozhodnutí rozhodně nelituji. Jde o napínavě a smysluplně vystavěný příběh. Ještě nějakou dobu po přečtení budete přemýšlet, nakolik a zda vůbec důvod a motiv ospravedlňuje vraha a jeho hrůzné činy. Svým způsobem jeho uvažování totiž pochopíte.. Ale vražda pořád zůstává vraždou a je neodpustitelná - tím spíš, když jde o několikanásobnou vraždu..
4/5 *

3 06.04.2022

“A tak se lev zamiloval do jehňátka… To je ale hloupé jehňátko. To je ale šílený masochistický lev.”

Upír Edward Cullen se zamiluje do obyčejné dívky Belly Swanové. Ani on jí není lhostejný - spíše naopak. V prvním dílu upírské ságy Stmívání byl jejich vztah popisován z pohledu Belly. V Půlnočním slunci, které vyšlo loni, sledujeme příběh očima Edwarda. Máme tak možnost pozorovat jeho pocity, myšlenky, ale i neustálý vnitřní souboj jeho temné stránky řídící se upířími instinkty s jeho galantní stránkou, kterou plně ovládlo milující, i když “mrtvé” srdce. Díky tomu, že Edward dokáže číst myšlenky ostatních, se dozvídáme nové informace jak o členech Cullenovy rodiny, tak i o některých obyvatelích městečka Forks, kde se odehrává většina děje.
Půlnoční slunce jsem si koupila jenom chvilku po tom, co u nás vyšlo. Těšila jsem se, že se do knihy začtu, přesně jako kdysi, když vycházely předchozí díly a já se do nich vždycky úplně ponořila a odložila je teprve, až když jsem byla na konci. V tomto případě tomu tak bohužel nebylo. :o( Po neustálých Edwardových vnitřních rozporech “sežrat - nesežrat?!” jsem knížku asi v polovině odložila a vrátila se k ní až po Novém roce, kdy jsem si dala za úkol dočíst co nejvíce rozečtených knih. Nakonec jsem ji přelouskala a musím přiznat, že druhá polovina je zajímavější než ta první, i když trhák to ani tak není.
Zároveň je také škoda, že si pozorný čtenář v knížce jistě všimne mnohých překlepů, chybek, vynechaných předložek a podobně. Přitom by třeba jen stačilo si knížku ještě jednou přečíst..
2/5 *

2 07.03.2022

(SPOILER) Tuto knížku jsem četla v rámci únorového “Závisláckého společného čtení”, které pořádaly Knihy Dobrovský .
Stoletý Eddie zde vypráví o svém životě, promlouvá ke čtenáři poutavým způsobem, jako by seděl přímo vedle něj. Začíná v roce 1920, kdy se narodil v Lipsku jako Abraham Salomon Jakubowicz. Časem přijímá falešnou identitu ztraceného chlapce Waltera Schleifa, aby mohl studovat v oboru strojírenství. Právě možnosti vzdělání si hlavní hrdina velice cení, protože šikovnost a získané dovednosti mu později několikrát zachránily život. 9. listopadu 1938 je totiž po německém rabování židovských domů, obchodů a synagog během tzv. Křišťálové noci zatčen a odvezen do Buchenwaldu. V koncentračních táborech ztrácí nejen svoji svobodu, ale i důstojnost a víru v lidskost. Je pouze nicneříkajícím číslem, jedním z mnoha. Sám si začne říkat Eddie Jaku - jménem, které zní více anglicky a ne jako jeho rodné jméno odkazující na jeho minulost a německý národ, který ho tolik zklamal. Jak už jsem zmínila, díky svým schopnostem dostává místo v nacistických továrnách, kde sice vládne přísný režim a nelidské podmínky, ale zajistí si tím přežití. Dokud je pro Němce potřebný, dokáže den za dnem vítězit ve hře o přežití.
Nejde o objektivní líčení historických událostí, čtenář musí počítat s tím, že si nechává vyprávět životní příběh, vzpomínky stoletého muže, a jak už to se vzpomínkami bývá, časem se mění a jsou subjektivní. Knížka je velice čtivá, má rychlý spád, na můj vkus by dokonce některé pasáže stálo za to více rozvést. Na Eddiem si nejvíce cením toho, že vždy našel energii jít dál, a také jeho pracovitosti. Vykonával spoustu povolání - ať už za války v továrnách nebo později v Austrálii, kde si založil autodílnu. Získal také makléřskou licenci a otevřel si vlastní realitní agenturu. Do zaslouženého důchodu odešel až po svých devadesátých narozeninách.
4/5 *

1 20.02.2022

(SPOILER) Aby se vévoda Simon Basset zbavil vdavekchtivých nezadaných slečen a jejich matek, které se je za každou cenu snaží provdat, domluví se s okouzlující Daphne Bridgertonovou, že budou předstírat vzájemnou náklonost. Předstírání však časem přeroste v zamilovanost jak jednoho, tak později i druhého..
Čtivý jednoduchý román(ek) pro ženy na pomezí červené knihovny.

2 06.02.2022

Pohádkový příběh chudého farmářského chlapce, který si z dračího vejce vychová a následně vycvičí dračici Safiru. S tou se poté vydává na cestu za velkým dobrodružstvím, během nějž kousek po kousku objevuje historii Dračích jezdců. Čím dál víc si uvědomuje, že i on se může počítat mezi jednoho z nich.

2 03.02.2022

Poté, co jsem na Nový rok nedočkavě shlédla Návrat do Bradavic natočený u příležitosti výročí 20 let od vydání prvního filmu z kouzelnické série o Harrym Potterovi, jsem dostala chuť na rereading knížky.
Nepamatuji se už přesně, kdy jsem propadla Potterománii, ale vím, že první dva tři díly v knižním podání jsem četla docela rychle po sobě. S pozdějšími díly už to pak bylo horší - čas do jejich vydání jsem si krátila čtením neoficiálních fanouškovských překladů. Také jsem chvíli dělala na jednom webu korekturu fan povídek odehrávajících se právě ve světě HP. Nejoblíbenějším tématem pro mě byla doba Pobertů, tj. doba, kdy v Bradavicích studovali Harryho rodiče a spol. Idolem byl samozřejmě Sirius Black (k němu později přibyl Severus Snape - protože “After all this time?” - “Always.”) Přispívala jsem na fan fóra, diskutovala o všech možných i nemožných teoriích, jakým směrem se bude dál ubírat děj..
V čase mezi vydáním jednotlivých dílů filmů se zase řešilo, kdo bude obsazen do rolí nových postav, jaké šaty vynesla Emma Watson na premiéry, že Tom Felton je mimo roli Draca docela sympaťák atd. Byl to příběh, se kterým jsem vyrůstala, a to se už nezmění..
6/5* =D 0=)

Duch domu Ashburnů byl vydán v roce 2019 jako první díl ze série Strašidelné domy z pera australské spisovatelky Darcy Coates.
Adrienne nevlastní nic víc než věrného přítele - huňatého kocoura Wolfganga, kufr s oblečením a osobními nezbytnostmi a dvacet dolarů. Po své nedávno zemřelé pratetě Edith však zdědí osamělý dům stojící na kopci nad městečkem Ipson. Takové dědictví by bylo jistě fajn, kdyby se o něm v celém městečku nepovídaly prapodivné strašidelné historky, díky kterým se domu téměř každý raději vyhýbá. Adrienne je ale odhodlaná nevěřit nepodloženým povídačkám a ve stařičkém sídle se chce usadit. Kromě bydlení v bytě s kamarádkou totiž nemá žádnou jinou možnost, jak si zařídit domov. Už při prvním průzkumu Ashburnu nachází znepokojivé věci, jako jsou například nápisy “ŽÁDNÁ ZRCADLA” v místech, kde by logicky měla být zrcadla umístěná, nápis “JE PÁTEK, ZAPAL SVÍCI” vyrytý do desky kuchyňského stolu, děsivě tajuplné portréty sledující každý krok kolemjdoucího na chodbě v prvním patře a podobně. Postupně odhaluje další a další tajemství svého nového domova, zjišťuje, že na popletených povídačkách je přece jen něco pravdivého, až je nakonec nucena bránit i svůj život.
Knížku jsem začala číst po Vánocích s tím, že Nejmilejší má dovolenou a že se proto případně nebudu sama doma bát. Pokud jste takovej podělánek jako já, tak doporučuji číst jen za denního světla, protože jinak vás vylekají i hloupý větve stromů, který se kývou ve větru a ve světle pouliční lampy hází stíny na chodbu. Pro ty, co už jsou na podobné duchařiny zvyklí, to možná bude jen slabý odvar.. Moje napětí během čtení občas zachránila nereálnost některých scén, takže když šlo opravdu do tuhého, musela jsem se spíš pousmát. Jako faktor strachu spíš působila moje bujná fantazie a myšlenky typu “nestojí někdo na zahradě a nedívá se teď na mě, zatímco já ho ve tmě nevidím” a nebo “když teď kouknu do zrcadla nad umyvadlem, nebude za mnou někdo stát”.
4/5 *

9 09.01.2022

“Svět je teď stabilní. Lidé jsou šťastni. Dostanou, co chtějí, a chtějí jen to, co mohou dostat. Daří se jim dobře, jsou bezpečni; nikdy nejsou nemocní, nemají strach ze smrti; netrápí je matka ani otec; nemají ženy ani děti, nemají lásku, kterou by silně prožívali; jsou predestinováni tak, že se prakticky nemohou chovat jinak, než jak se chovat mají. A když se něco nedá, je tu soma. A vy si teď přijdete, pane Divochu, a vyhodíte somu z okna ve jménu svobody. Svobody! zasmál se.”

Konec civilizace je dystopické dílo z pera A. Huxleyho popisující vizi světa budoucnosti, kde se lidé nerodí, ale “klonují” a následně šlechtí v laboratořích, čímž jsou již od samého počátku předurčeni (predestinováni) k příslušnosti do náležitých kast. V rámci těchto kast pak po celý život vykonávají svoji přidělenou roli, díky čemuž je zajištěn hladký chod celé společnosti. Pravda a krása je nahrazena pohodlím a štěstím. Jedinec nemá právo být nespokojený. Kdyby se tak přece jen stalo, je tu naštěstí soma - “Jeden gram vzít - lépe než klít.” jak ostatně naučeně recituje jedna z postav.
V kontrastu s tímto vším působí postava Johna, který je přivezen z rezervace “divochů” jako atrakce. John představuje vše, co je člověku přirozené, cítí lásku, touhu po svobodě a odmítá tupě nastavené pohodlí.
Kniha je často přirovnávána k Orwellovu 1984, podle mě jsou však tato díla odlišná - aneb jak jsem si dohledala: “Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.”

P.S.: Podle této knihy byl natočen i seriál s názvem Brave new world a je k dispozici na Netflixu.

6 26.12.2021

Z hlediska časové posloupnosti jde o první díl historické ságy vynikajícího vypravěče Kena Folletta. Tento díl však vyšel teprve letos, jako poslední z celé série.
Děj se odehrává na úsvitu středověku, kdy se Anglie potýká s nájezdy Vikingů, v církevních kruzích bují mnoho neřestí, zatímco ti nejchudší se snaží zajistit alespoň svoje základní potřeby, aby dokázali přečkat tvrdou zimu.
Od začátku není pochyb o tom, která postava je kladná a která záporná. Bohatý chce být ještě bohatší a v zajetí touhy po moci se nezastaví téměř před ničím. Na druhou stranu v tomto příběhu vystupují také “dobráčtí snílci”, kteří si svůj cíl tvrdě vydřou a dobudou - ať už jde o srdce krásné a chytré normanské šlechtičny, která je však zaslíbena jinému; nebo o vybudování rozsáhlé klášterní knihovny a skriptoria.
Autor vykresluje charaktery svých postav do nejmenších detailů a rozhodně svoje hrdiny ani trochu nešetří. Čtenář tak se zaujetím sleduje nejen jejich vývoj, ale také neustálý souboj dobra se zlem, který nemusí vždy dopadnout spravedlivě. Ať tak či onak, najednou si stejně uvědomí, že těch 750 stránek uteklo poměrně rychle a že už je najednou na konci knihy.

4 26.12.2021

“Jste tím, na co myslíte. - To zní přesvědčivě, ale takhle jednoduché to není. Já třeba často myslím na štěňátka, ale ocásek mi zatím nenarostl.”

Na internetu najdete spoustu mouder a zaručených receptů na život, ale kromě případné chvilkové útěchy vám v ničem nepomůžou. Chvilkový pocit úlevy rychle odezní, všechny tyhle triky jsou totiž velice povrchní. Gary John Bishop na to jde trochu jinak.
V úvodu knihy se autor zabývá tím, co je to vlastně “moudrost”, jak ji odlišit od “špatné moudrosti”, která není vůbec prospěšná. V následujících desíti kapitolách se snaží poradit, jak se vyrovnat s neúspěchem lásce, se ztrátou milované osoby, jak nepropadnout strachu, ale naopak jak nad ním zvítězit, dostat situaci pod kontrolu apod.

“Zapamatujte si, že moudrost není kelímek instantního kafe, který si koupíte ve Starbucks a kopnete ho do sebe. Zpomalte, myslete, vstřebávejte.”

Nejde o knihu s příběhem, který vás do sebe vtáhne. Na tuto knížku je třeba, aby si čtenář udělal čas, zastavil se, zamyslel se nad jejími řádky, nad sebou, svým životem a postupně jej měnil ke své větší spokojenosti. Po přečtení se vám přes noc jako mávnutím proutku nezmění zázračně život. Časem se k ní ale můžete vracet (klidně si zatrhávejte pasáže, které vás více oslovily), berte ji i jako inspiraci do budoucna. Až vám svět zase hodí nějaký klacek pod nohy, vy už budete vědět, jak s danou situací a hlavně sami se sebou pracovat.

“Vždycky ale přijde chvíle, kdy vám váš žal přestane být prospěšný, kdy vám začne škodit, bránit vám jít dál a sloužit jen jako výmluva, proč se vám nedaří. … Když ten čas nastane, musíte být připraveni smířit se s tím a svůj žal přesadit jako rostlinu tam, kde vám nebude vadit a zároveň nezahyne. … Ztráta vás nemusí nutně zlomit. Vždycky se s ní můžete vyrovnat tak, abyste byli silnější, ne naopak.”

1 26.12.2021

“Nikoho takovýho jsem nikdy neměl. Jaký to je?”
“Nevím, řekla bych, ze můžeš být sám sebou, ať už to znamená to nejlepší, nebo to nejhorší, co v tobě je. A stejně tě ten druhý má rád. Můžeš se s ním i pohádat nebo poprat, ale i když jsi na něj naštvanej, pořád víš, že nepřestal být tvůj nejlepší kamarád.”

Theodor Finch je fascinován smrtí a ostatní ho vnímají jako podivína. Co o něm ví málokdo, je to, že trpí bipolární poruchou. Naproti tomu Violet Markeyová je obyčejné děvče odpočítávající zbývající dny do maturity. I ona si ale nese svůj šrám z minulosti v podobě vzpomínek na tragickou autonehodu a smrt své sestry. Jednoho dne svede osud kroky těchto dvou studentů dohromady. Oba se náhodou setkají na římse školní zvonice. Nelze zcela jasně říct, kdo koho zachránil, šlo však o zlomový okamžik v životě obou. Následně spolu začnou pracovat na školním projektu, během nějž mají objevovat krásy Indiany. Možná ale spíše poznávají jeden druhého..

Děj je poměrně jednoduchý, co bych ale vyzdvihla, je autorčina schopnost vnímavému čtenáři dokonale nastínit pocity postav a vzájemné vztahy.

“Pak si povytáhne košili a pohladí si břicho - pořád ploché, ale už ne s vyrýsovaným pekáčem buchet - potřese hlavou a usmívá se na mě, je to úsměv člověka, který má novou ženu a nového syna a nový dům a dvě nová auta a komu stačí vidět svoje staré, původní děti na hodinku nebo dvě.”

Tento příběh se mi vryl pod kůži víc, než jsem čekala. Předpokládala jsem, že si přečtu oddechovou, nenáročnou knížku. A pak se najednou v noci, kdy jsem si před spaním přečetla pár stránek, z ničeho nic probudím se zvláštně smutným pocitem a myšlenkou: Theodore Finchi, já ti tak nějak svým způsobem rozumím a je mi tě moc líto. A minimálně další půlhodinu jen tak ležím, čučím do stropu, hlavou mi lítají myšlenky jako splašený a já jen čekám, až to přejde a až zase co nejdřív usnu..

“Někdy, Ultraviolet, je pravda to, co cítíme uvnitř, i když to tak ve skutečnosti není.”

5 25.11.2021

Komiks Pes baskervillský je výborně zpracovaný, takže člověk po chvíli zjišťuje, že se vlastně jen kochá obrázky a nechává na sebe působit načrtnutou atmosféru. Obzvláště v tomto ponurém podzimním období se čtenář lehce ponoří do děje a během chvilky má “přečteno”. Příběh je sice osekaný a zkrácený, berme ho však jako nalákání na to, abychom sáhli po klasickém zpracování slavného detektivního románu.

4 21.11.2021

Chlapec, krtek, liška a kůň je knížka, kterou přečtete do půlhodiny, ale přemýšlet nad ní budete mnohem déle. Nejde tu vůbec o příběh, jako spíš o myšlenky a životní moudra podaná laskavým a milým způsobem, takže zahřejí a pohladí na dušičce. Přestože tyto životní pravdy všichni známe a nosíme je tak nějak v sobě, často na ně zapomínáme, proto není špatné si je občas připomenout. :o)
Text hojně doplňují místy lehce abstraktní ilustrace - někdy tak stačí jenom listovat, převracet stránky a prostě jen koukat na obrázky, přečíst si kousíček, zamyslet se, nechat plynout čas, oddychnout si alespoň na chvilku sám v sobě, v tichu a klidu od uspěchaného a vystresovaného okolního světa.
Toto dílko bývá často srovnáváno s Malým princem. Malý princ je však jen jeden a na toho si sáhnout nenechám. =D I přesto že se mi tato knížka velmi líbila, Malý princ je přece jen někde jinde..

8 30.09.2021

(SPOILER) “Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den.”

Heather Morrisová vypráví příběh slovenského Žida Lalea od chvíle, kdy je spolu s bezpočtem mladých mužů nucen absolvovat v dobytčím vlaku cestu do neznáma. Podle pokynu má totiž každá židovská rodina poskytnout dítě starší osmnácti let německé vládě má práci. Tehdy ještě Lale netuší, co mu osud chystá.

“Když Lale procházel železnou bránou, podíval se nahoru, na německý nápis složený z kovových písmen.
ARBEIT MACHT FREI - Práce osvobozuje
Nevěděl, kde je ani jaká práce ho čeká, ale představa, že by ho mohla osvobodit, mu připadala jako hloupý vtip.”

Postupem času Lale zjišťuje, co si ke kterému dozorčí smí dovolit, jak ke komu přistupovat a jaké jsou čí slabosti. Jednou se mu poštěstí a stává se tatérem, který má za úkol označovat nově příchozí vězně číslem na předloktí. Nejprve se mu tato práce příčí a vykonává ji velice nerad, později ale zjišťuje, že díky své funkci může využívat drobných výhod. Může například tajně vyměňovat peníze a šperky zavražděných Židů za jídlo a léky pro alespoň některé ze spoluvězňů. Riskuje tak sice vlastní život, ale i přesto je odhodlán vyjít z tábora živý a pomoci přitom co nejvíce nešťastníkům, kteří by bez jeho pomoci nepřežili.
Jednoho dne se během tetování nových věznů setkává s Gitou, která se brzy stává jeho životní láskou. Společně si vysní krásnou budoucnost mimo zdi koncentračního tábora a ještě víc si umiňují, že se ze všech sil budou snažit přežít. Pevné odhodlání a představy společného života na svobodě jim dodávají sílu i v těch nejhorších chvílích na pokraji života a smrti.
Ve srovnání s některými jinými knihami s podobnou tematikou nevyznívá tato až tolik “drsně”, jak by mohl někdo čekat. Nehledejme zde však senzaci, ale zkusme se na tento příběh podívat jako na výpověď jednoho z těch, kteří museli projít tímto peklem na zemi.

“Gitu jsem neznala. Až její smrt a touha se s ní znovu setkat Lalea přiměly, aby svůj příběh vypověděl. Chtěl jej zaznamenat, aby - dle jeho vlastních slov - se to už nikdy nemohlo stát.”

7 20.05.2021

“..Někde hluboko uvnitř mě se něco rozbilo už dávno, možná ještě dřív, než jsem se narodila, protože jsem se narodila rozbité mámě a všechno se pořád opakuje.”

Spolu s hlavní postavou - Vladěnou - se vydáváme na cestu Evropou a během tohoto putování ji postupně máme možnost poznat. A že je to někdy opravdu jízda!
Celý příběh plyne jako nekontrolovaný, volný proud myšlenek hlavní postavy - dalo by se říct spíše antihrdinky. Díky tomu se poměrně rychle čte, i když se čtenář občas (hlavně ze začátku) může ztrácet a nemusí mu být hned jasné, zda Vladěna vzpomíná na svoji minulost, popisuje přítomnost, zda je čtenáři předkládána realita, nebo jej “má poplést” zkreslený pohled hlavní hrdinky.
Pokud hledáte román z červené knihovny, koukněte se raději po jiné knížce. Tato svým stylem totiž vybočuje mimo komfortní prostor běžného čtenáře, nejedná se o pohodlné či snad zábavné čtení. Jde o první knihu, kterou jsem od autorky četla. Sama tedy bohužel nemohu soudit, ale podle ohlasů je toto dílo odlišné od jejích předchozích knih. Uvidíme, třeba se k některé z nich také dostanu a budu moci porovnávat..

3 19.11.2020

Další díl příběhů o zaklínači Geraltovi z Rivie. Hlavní hrdina jako by od prvního dílu nepatrně zestárl, také se mi zdál rozvážnější, více přemýšlivý. Kapitoly už téměř nejsou vystavěny dle schématu většiny povídek z dílu prvního - vyskytne se problém, je povolán zaklínač, problém vyřešen - naopak, příběhy jsou více provázané. Do děje se vkrádá více romantiky, i přesto se však určitě nejedná o romantiku "hloupě" prvoplánovou, není nadbytečná ani vtíravá. Mám-li Meč osudu porovnat s Posledním přáním, pravděpodobně se mi líbil více než díl první.

7 02.03.2018

Kniha ukazuje, že i když je člověk veřejně známá osobnost, stále má také naprosto běžné starosti a problémy, díky čemuž se autorka hodně přibližuje svým čtenářkám. Je zde popsán její soukromý život, místy se však setkáme i se zážitky a pocity ze "života celebrity". Vtipně často působí rozpor mezi něžnými ženskými představami a sny a všední realitou - např. představuji si, jak se vzbudím do krásného sluncem zalitého rána, posnídám kávu, přečtu si noviny, hezky se upravím atd., ale reálně to dopadá tak, že naštvaně zaklapnu budík, s velkým sebezapřením vylezu z postele, vyřídím to nejnutnější z ranní hygieny, jednou dvakrát ukousnu z buchty od včerejška, honem běžím na mhd a ve výsledku jsem ráda, že jsem se nezapomněla učesat. Která z nás by to někdy nezažila? =D Jedná se o lehké příjemné holčičí čtení, které se hodí i jako výplň volného času při jakémkoli čekání, jelikož jednotlivé kapitoly jsou tak akorát dlouhé a vzájemně na sebe nenavazují.
V tomto případě nelze opomenout pochválit také grafickou stránku díla. Hravé ilustrace skvěle korespondují s obsahem knihy a posunují ji tak ještě o úroveň výš. :o)

2 25.07.2016