LilyGorch komentáře u knih

(SPOILER) Tajemství čokoládovny je druhým dílem ze série Starožitnosti od britské spisovatelky Pauly Brackston. Hned na začátku se musím přiznat, že první díl s názvem Krámek se starožitnostmi jsem nečetla. O=) Věděla jsem sice, že “Čokoládovna” patří do série, myslela jsem si ale, že oba díly na sebe vyloženě nenavazují. Mno a ony navazují.. Nicméně nakonec mi až tolik nevadilo, že jsem “Krámek” nečetla - něco jsem si domyslela a některé informace autorka znova připomíná, takže mi příběh i tak dával smysl. Jakmile budu mít příležitost, dokoupím si a dočtu i ten první díl. ;o)

Xanthe spolu se svou matkou Florou vlastní obchod se starožitnostmi a občas ucítí s některým ze starožitných předmětů podivné spojení. Během prohlížení zajímavých kousků z pozůstalosti k ní začne zpívat měděná konvička na čokoládu. Hned při prvním pokusu konvička dívku přenese do 17. století, kde se znova setkává se svým milým Samuelem. Tomu však nyní hrozí nebezpečí, že se za svoje názory znelíbí králi, což by jej mohlo stát i život. Xanthe brzy pochopí, že jejím úkolem je pomoci Samuelovi. Zároveň v minulosti také potkává mocichtivého záporáka Faifaxe, který může ovlivnit Samuelův osud. Fairfax také dokáže cestovat časem a nutí Xanthe, aby mu vysvětlila, jak schopnost převraceče času funguje a jak lze cestování časem ovlivnit. Xanthe sama ale spoustě faktorů ohledně převracení času nerozumí a musí se toho ještě hodně naučit. Současně je třeba, aby nějakým způsobem vysvětlila svoji nepřítomnost v současnosti, aby ji během jejích výletů do minulosti nikdo nehledal.

Tajemství čokoládovny je příjemné romantické vyprávění s lehkým nádechem historie a s drobným využitím fantasy prvků.

Za knížku děkuji @knihydobrovsky a slibuji, že ten první díl určitě doženu! :o)

4/5 *

26.02.2023

Šestadvacetiletá Beatrice Hyde-Clareová přijíždí se svojí tetou, sestřenkou a bratránkem na venkovské sídlo Skeffingtonových strávit pár dní ve vybrané společnosti. Hned první noc, během níž nemůže Bea za nic na světě usnout, nachází během svého toulání rozlehlým spícím domem v knihovně mrtvolu jednoho z hostů. Aby toho nebylo málo, nachází u ní také povýšeného vévodu z Kesgravu. Ten však tvrdí, že se zavražděným nemá nic společného, že jej objevil stejně jako teď Bea, akorát o chvilku dříve. Druhý den vévoda ohlásí místnímu konstáblovi smrt nebohého pana Otleyho jako sebevraždu. (Jako že jak by se někdo mohl zasebevraždit šlupkou svícnem zezadu do hlavy?? Nechápu.. =P) Beatrice od té chvíle začne mudrovat nad tím, proč tak udělal a jak to bylo se smrtí pana Otleyho doopravdy. Z plaché šedivé myšky se tak rázem stává bystrá cílevědomá žena střádající jeden důkaz vedle druhého v honbě za odhalením hrozivého tajemství.
Knížka má jenom cca 250 stran, takže by člověk řekl, že ji budu mít rychle přelouskanou. Mně se ale četla poměrně pomalu a místy jsem se do čtení musela nutit. Řekla bych, že má docela pomalý rozjezd, druhá polovina je proto za mě lepší než první. Celkově jako by knížce něco chybělo - možná by to chtělo více humoru, silnější romantickou linku mezi Beou a vévodou (už už to vypadalo, že to mezi nimi bude alespoň lehounce jiskřit - v mezích zdvořilosti Anglie na počátku 19. století, samozřejmě :o)) - ke konci to ale téměř všechno vyprchalo). Chtělo by to prostě víc “šťávy”, která by vyprávění dodala větší spád.. =D
3/5 *

1 15.02.2023

Bryn Turnbullová ve svém historickém románu Poslední velkokněžna sleduje očima nejstarší dcery cara Mikuláše II., velkokněžny Olgy Nikolajevny, poslední roky vlády dynastie Romanovců. Předkládá nám tak nejen náhled na část historického období a jeho politickou situaci, ale i do soukromí a běžného života carské rodiny. Jsme také svědky Olžiných nešťastných lásek, kterých se musí vzdát, protože jí její původ předurčil jiný osud. Nedílnou součást příběhu tvoří otec Grigorij Rasputin - pochybný léčitel, který se stará o careviče Alexeje trpícího dědičnou hemofilií. Podle carevny Alexandry Fjodorovny je jediným, kdo dokáže jejímu milovanému synovi a následníkovi trůnu vždy pomoci. Rasputin tím carevnu dokonale ovládne a přes její přímluvy dosáhne velké pozornosti samotného cara. Jeho vliv u carské rodiny v kombinaci s jeho až skandálním chováním je později jedním z více důvodů, proč se lidé začnou proti carovi bouřit.
Kapitoly popisující období od abdikace cara Mikuláše, přes pobyt ve vyhnanství, až po poslední chvíle života carské rodiny střídají veselejší retrospektivní kapitoly plné třpytivých světel plesových sálů, prvních lásek velkokněžny Olgy a Taťány či zážitků z oslav třísetletého výročí vlády Romanovců.
Při čtení jsem obdivovala Olžinu odhodlanost a oddanost rodině a celé zemi - “Jsem dcerou ruského cara a rodinu neopustím. Jestli mě čeká smrt, zemřu na ruské půdě.” Z chování všech členů rodiny byla cítit silná vzájemná láska a respekt. Carovým posledním přáním ve vyhnanství bylo, aby je věznitelé nerozdělovali, ať se stane, co se stane, aby zůstali všichni stále spolu. To se mu také vyplnilo. Brzy ráno 17. července 1918 byli společně všichni členové carské rodiny krutě popraveni.
Pokud vás někoho toto téma zajímá, určitě vám Poslední velkokněžnu doporučuji. Tím, že jde o historický román, není knížka vůbec těžká na čtení. Přijatelnou formou si tak přiblížíte část ruských dějin.
5/5 *
Za poskytnutí knížky k recenzi děkuji Nakladatelství Beta!

04.02.2023

Josie Moraineová právě dokončuje střední školu a vysnila si pokračovat dál ve studiích na Univerzitě Sophie Smithové. Jde o prestižní školu, kam není jednoduché se dostat, natož se na ní udržet. Josie navíc pochází z podsvětí New Orleans. Její matka je prostitutka a o svoji dceru se nestará. Vlastního otce ani nezná. Ochrannou ruku nad ní proto drží svérázná bordelmamá Willie, která dobře ví, jak to na světě chodí, a drží Josie a její sny při zemi. Josie je houževnatá a pracovitá, každé ráno uklízí u Willie a během dne pak ještě prodává v knihkupectví se svým kamarádem Patrickem. Tomu také pomáhá v péči o duševně chorého otce. Přes všechny její snahy a píli ji však matčino sobecké chování stahuje zpátky do bahna Čtvrti. Nemluvě o přítomnosti mafie, s níž není dobré se zaplést. V knížce samozřejmě nechybí ani romantická linka - aby toho Josie neměla málo na přemýšlení, nejednou jí zamotá hlavu nepředvídatelné Patrickovo chování, ale i otevřená náklonnost sympatického kamaráda Jesseho.
Ruta Sepetys se v této knížce dotýká myšlenek na to, jak moc je pro mladého člověka důležitý vztah s rodiči, jak moc předurčuje jeho budoucnost to, odkud a z jaké vrstvy pochází, a také o tom, zda je možné se ze dna vyšvihnout nahoru a zazářit.
Potrhaná křídla se čtou hrozně lehce a rozhodně je můžu doporučit. Byly sice mým prvním setkáním s autorkou, ale určitě se pustím do některé její další knihy. Možná jediné, co mi na příběhu trošku nesedělo, byl konec. Nevadí mi ani tak, co se v něm stalo, ale spíš jakým způsobem se to stalo. Původně jsem možná právě od toho konce čekala víc..
4,5/5 *

„Nemůžeš tady přece zůstat jen proto, že se bojíš. Někdy vyrazíme na cestu, ale nakonec dojedem úplně jinam, než jsme chtěli. Ale to nevadí. Důležitý je vyrazit. Já vím, že to zvládneš. No tak, Josie, zkus ty svoje starý potrhaný křídla roztáhnout.“

5 30.01.2023

Hobita od J. R. R. Tolkiena jsem četla už dřív, ale tentokrát mám pocit, jako bych si to čtení víc užila, jako by mě to bavilo ještě víc.
Tolkien v této knížce, která dějově předchází trilogii Pán prstenů, vypráví příběh putování hobita Bilba Pytlíka a družiny trpaslíků pod vedením Thorina Pavézy. Výprava míří k Osamělé hoře, v níž je ukryt pohádkový poklad střežený hrozivým drakem Šmakem. Bilbo se po cestě setkává se zlobry, moudrými elfy z Roklinky, děsivými obřími pavouky, vypočítavými lesními elfy a prožívá spoustu dalších dobrodružství. Hlavně se zde ale dozvíme, jak Bilbo vlastně přišel ke svému kouzelnému prstenu. A kdo se stane novým Králem pod Horou?
J. K. Rowlingová a J. R. R. Tolkien jsou pro mě dva základní autoři fantasy, jejichž dílo obdivuji a miluji dodnes. Pokud snad někdo s Tolkienem teprve začíná, doporučuji mu ke čtení zrovna Hobita.
5/5 * (zcela neobjektivně =D )

12 17.01.2023

Knihonoš je moje první přečtená kniha v novém roce 2023 a zároveň moje první knižní štafeta, které jsem se zúčastnila. Za tuto možnost děkuji pořadatelce Týnce ze @story_of_our_village_life . =o)
Německý spisovatel Carsten Henn zde vypráví milý příběh Carla Kollhoffa, který už dlouhá léta pracuje v knihkupectví U Brány. Navečer pak pečlivě sbalí do svého batohu pár knih, které si jeho zákazníci objednali, a vydá se na svoji pravidelnou obchůzku, během níž roznese každému jeho nevyzvednutou objednávku. Carl je proto často jediným spojením uzavřených čtenářů s okolním světem. Jednoho dne na své pochůzce potkává čipernou, zvídavou a prostořekou holčičku s neobvyklým jménem Šaša. Právě ona pak Carlovi nakonec nejvíc pomůže, když mu zemře starý přítel a nová majitelka knihkupectví mu dá výpověď, čímž Carl ztrácí smysl života a začne to s ním jít z kopce.
Tato knížka je příjemným a laskavým vyprávěním o přátelství, naději, pomoci a také o tom, že knížky mohou být tím, co spojuje na první pohled naprosto rozdílné lidi.
4/5 *

10 08.01.2023

Alíša pracuje jako brigádnice v knihovně i přesto, že ji knížky téměř nezajímají. Jednoho dne však nachází záhadný seznam osmi náhodných knih a ze zvědavosti se do jedné z nich začte. Čtení pro Alíšu začne být únikem od těžkostí všedního dne, kdy se spolu se starším bratrem musí starat o svou psychicky nemocnou mámu.
Do knihovny jednou zavítá nesmělý stařík Mukéš, který je po smrti milované manželky velice osamělý. Jako úkol si dává vrátit do knihovny jednu knížku, kterou jeho žena už vrátit nestihla. A tak se potkává s Alíšou. Jejich první setkání nedopadne nejlépe, což Alíšu pak mrzí. Snaží se proto napravit svou reputaci a když se s Mukéšem potkává znova, doporučuje mu ke čtení právě jednu z knih uvedených na onom seznamu. Sama musí pokračovat ve čtení dalších zmíněných knih, aby měla starému pánovi příště co doporučit. O přečtených knížkách spolu pak diskutují a stávají se přáteli, což je něco, co oba potřebují.
Alíša se také pokouší díky předčítání příběhů přiblížit své matce. Čím dál víc se jí daří ji vytrhnout z jejího uzavřeného vnitřního světa. Tajemný seznam knih tak mění život nejenom Alíši a Mukéšovi, ale i pár dalším čtenářům, kterým se připlete do cesty.
Knihovna malých zázraků od Sary Nishy Adams je příjemné lehké podzimní čtení, které vás dokáže pohladit po dušičce, ale zároveň se v některých částech nejspíš neudržíte a ukápne vám i slzička. Pro mě například velice tesklivě vyzněly scény s Mukéšem, kdy vzpomíná na svoji drahou ženu, všechno v domě mu ji připomíná, ale přitom v sobě cítí nezaplnitelné prázdno. Nejde o knihu se strhujícím dějem, některé pasáže by mohly být svižnější, ale ve výsledku mi to nevadilo. Sama pro sebe jsem si ji zařadila do skupiny “náladové/pocitovky”..
Děkuji Knihám Dobrovský, že mi umožnili si ji přečíst!
4/5 *

2 31.12.2022

(SPOILER) Lakomý a bezcitný mrzout Ebenezer Scrooge nemá ani kapku pochopení pro vánoční nadšení a nechá proto svého písaře pracovat i o Štědrém dnu. Když jej přijde jeho synovec pozvat k vánoční tabuli, rozzlobeně ho odbyde, aby náhodou nemusel utratit své pečlivě nastřádané peníze za dárky pro rodinu. Večer se Scrooge po práci vrací domů, kde se mu zjeví duch jeho obchodního partnera Jacoba Marleyho, který dřív býval stejně lakomý a zatvrzelý. Předpoví, že se Ebenezerovi postupně zjeví ještě tři další duchové - Duch minulých Vánoc, Duch současných Vánoc a Duch budoucích Vánoc. Tato tři setkání na Scrooge natolik zapůsobí, že rázem změní svoje chování a stane se z něj přívětivý člověk. Nejen ke svým blízkým je od té doby dobrotivý, takže pro každého, kdo jej zná, je sám ztělesněním soucitu a pravého ducha Vánoc.
Vánoční koleda je jednoduchou, příjemnou vánoční klasikou s ponaučením. Pohádkový příběh má přesah i do reálného života (Dickens zde např. poukazuje na rozdíly mezi sociálními vrstvami apod.). Knížka obsahuje i poměrně dost obrázků a čte se hezky, takže ji budete mít za odpoledne přečtenou.
Když se řekne “Vánoční koleda”, vzpomenu si, jak jsme na ni na gymplu koukali jako na film v angličtině - vždycky před Vánocemi, kdy už se nezkoušelo, kdo chtěl, donesl si cukroví, vyměnil si nějaký ten dáreček. I ve škole byla cítit kouzelná předvánoční atmosféra.
5/5 *

9 31.12.2022

(SPOILER) Za bouřlivé listopadové noci se na okraji divočiny severního Ruska Marině a Pjotrovi narodí dcerka Vasilisa. Marina však při porodu umírá. Z neposedné holčičky vyroste odvážná divoška se smaragdovýma očima. Od malička si v sobě nese báchorky, které jí vyprávěla stará chůva. Věří a časem i vidí všemožné nadpřirozené bytosti, které hlídají jejich dům, stáje a koně apod. Vasja tvrdí, že o tyto dobré duchy se lidé musí starat, aby jim dobře sloužili a aby byly vyváženy temné síly. Mnozí obyvatelé vesnice ji ale mají za čarodějnici, vždyť taky může za smrt vlastní matky! Jak Vasjočka dospívá, začne se o ni ucházet sám Zimní král - Mrazík. Ten má zlého a mocného bratra, který se o dívku také zajímá. Pjotr, Vasjin otec, jí mezitím hledá vhodného ženicha mezi lidskými chlapci. Vasja ale jeho snahy neustále maří, až ji nevlastní matka pošle do kláštera. Říkáte si, co bude dělat “čarodějka” v klášteře? A zda se Mrazík nechá jen tak odbýt? To už si dočtěte sami - stojí to za to!
Už z prvních stránek na čtenáře dýchne tvrdá ruská zima, ve vzduchu společně s jiskřivými vločkami poletuje místy až strašidelné napětí, nadpřirozeno si vás zaháčkuje a jen tak nepustí. K tomu také musíme připočítat silné hlavní hrdiny a jejich nezlomnou touhu po životě a pevnou vůli postavit se všemu zlu, které se nenápadně plíží kolem jako první mrazíky.
Kromě příběhu na podkladu slovanského folklóru se mi také líbí, jak autorka barvitě popisuje probíhající roční období a přírodu. Ději to přidává na atmosféře, čímž se čtenář do knížky ještě lépe vžije. Ráda bych ji viděla třeba i ve filmovém zpracování, myslím, že by to byla kouzelná podívaná.

4/5 *

2 28.12.2022

Dvůr Temnoty je první díl ze série Vampyria z pera francouzského autora Victora Dixena. Jde o alternativní historii, ve které se roku Spásy 1715 Král Slunce, Ludvík XIV., nechá transmutovat na upíra a stává se tak Neměnným Králem Temnoty. Ve Versailles se pořádají bujaré plesy a pompézní oslavy a pro nasycení věcně hladových upířích zubů tu teče krev proudem. Je to krev smrtelných neurozených, jimž je pravidelně povinně odebírána. Jenže Temnota se rozrůstá nejen po celé Francii, ale i po jejích místokrálovstvích - po celé “Magně Vampyrii” - a krve je potřeba čím dál víc.
31. srpna roku Temnoty 299 vyvraždí inkvizice a královští vojáci celou rodinu mladičké Johany. Ta je od té chvíle odkázána pouze na vlastní schopnosti. Lstí se vydává za Dianu, dceru barona, která je nešťastnou náhodou zabita. Jako urozeného děvčete se jí ujímá upír Alexandr a přiveze ji ke Dvoru. Johana - Diana zde začne studovat na královské škole, která z těch nejlepších vychovává královy panoše. Stejně jako ona, i její spolužáci však mají svá tajemství.. ..Nemluvě o těch tajemstvích, co skrývají strašidelné kamenné školní chodby a sklepení.
Kniha se mi četla velmi dobře. Poutavý děj do sebe čtenáře rychle vtáhne a má spád. Jediné, co bych vytkla, je to, jak hlavní hrdinka v mžiku bez rozmyslu klidně “potopí” i své přátele. Až přehnaně cílevědomě si jde za tím svým, nehledíc na to, že by svým chováním mohla třeba někomu ublížit. Jinak se ale samozřejmě už těším na další díl a jsem zvědavá, kam se bude příběh dál vyvíjet. =o)

4/5 *

3 05.12.2022

(SPOILER) Hlavní postavou kontroverzní knížky s názvem Znamenitá mrtvola od argentinské spisovatelky Agustiny Bazterricy je Marcos Tejo. Marcos pracuje jako provozní ředitel v mrazírnách Krieg. Po smrti jejich synka jej opustila manželka a tak se teď naplno věnuje své práci, aby zároveň měl z čeho platit svému stařičkému nemocnému otci odbornou péči. Od té doby, co se udála “velká změna”, to totiž s Marcosovým otcem začalo jít rychle z kopce. Ve světě se objevil smrtící virus napadající všechna zvířata. Ta proto musí být utracena a jejich maso se už nesmí jíst. Vláda tedy uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí, čímž je uveden do praxe kanibalismus. Buď jsi ten, kdo maso jí, nebo ten, kdo je konzumován. S tímto novým rozdělením společnosti se Marcosův otec nedokáže sžít a časem se zblázní.

Původně jsem si myslela, že Znamenitá mrtvola bude nabádat k veganství, že to bude jejím smyslem. Naštěstí jsem se mýlila. Znamenitá mrtvola má poukázat na zvrácenost lidstva, na ztrátu lidskosti v určité situaci. Na začátku jsem neměla žádná velká očekávání, nakonec mě však toto dílko překvapilo. Jasně, téma a společnost v ní popisovaná není růžová, není to něco, o čem byste četli rádi. Ale rozhodně na mě tato knížka zapůsobila. A čím silnější pocity ve čtenáři po dočtení zůstanou, tím lepší to bylo čtení, ne? ;o)

“Nebuď idiot. Copak nevidíš, že nás takhle ovládaj? Když se požíráme navzájem, udržej pod kontrolou přelidnění, chudobu, zločinnost… Mám pokračovat? Copak to nevidíš?”

Po dočtení tedy zůstává jen otázka - existoval opravdu nějaký smrtící virus? Nebo ne a vše to jen byla snaha vlád vyřešit některé světové problémy? A je vůbec důležité vědět, jak to bylo doopravdy?

4/5 *

3 13.11.2022

“Svět je plný zlomených lidí a žádné špitály, ústavy ani žaláře nedokážou spravit jejich těžce zkoušená srdce, poraněné mysli a utrápené duše.”

..A co teprve, když do ústavu pro duševně choré zavřou někoho, kdo je psychicky naprosto zdravý? Právě tak se to stalo mladičké Claře Cartwrightové, která se vzepřela rozkazu svého otce a nechtěla se provdat za jím vybraného ženicha. Namísto toho se zamilovala do chudého italského přistěhovalce Bruna, se kterým následně i čekala holčičku. Clara se několikrát ocitla na pokraji zoufalého šílenství. Pokaždé se jí však povedlo zachovat zdravý rozum a naději, že se jednou z ústavu dostane, zase se shledá se svým milovaným Brunem a společně budou vychovávat jejich dceru.
Příběh Clary střídají kapitoly ze současnosti, ve které se sedmnáctiletá Isabella (Izzy) v rámci práce pro místní muzeum se svými pěstouny pouští do pátrání po Clařině osudu. I ona má však svá trápení a nepříjemné vzpomínky z minulosti.. Na konci knížky se obě dějové linky hezky propojí a příběhy obou dívek dojdou k zajímavému závěru. Překvapivě totiž žije ještě pár pamětníků, kteří měli s Willardem něco společného..

Knihu Tmavé stěny Willardu jsem objevila díky výzvě na říjen v románovém bingu a jsem za to ráda, protože bych se o ní jinak nejspíš nedozvěděla. Prostředí psychiatrických léčeben mě děsí a zároveň svým způsobem fascinuje. Snad jenom příběh Izzy by ze začátku mohl být méně jako z amerického filmu, kdy se hlavní postava zamiluje do přítele královny školy, která je neskutečná kravka a o to víc hlavní hrdinku nesnáší a dělá jí naschvály.

4/5 *

4 28.10.2022

Analfabetka, která uměla počítat je humorný román Jonase Jonassona, z jehož pera pochází také Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Staříka jsem četla před pár lety a na Analfabetku jsem si vzpomněla teď, když jsem hledala knížku na září pro splnění výzvy Bingo se zaměřením na romány. Knížku jsem poslouchala jako audioknihu v podání Martina Stránského.
Černošská dívka Nombeko Maeki vyrůstá v Sowetu, což je chudinské předměstí Johannesburgu. Neumí sice číst, zato však exceluje v počtech. Díky tomuto svému talentu a nezlomné povaze se dokáže vysvobodit z bezútěšného života ve slumu a osud ji zavane až do Švédska. Tam potkává svoji spřízněnou duši, Holgera Qvista, kterému přezdívají Holger 2 a který ve skutečnosti neexistuje. Ptáte se, jak je to možné? Přečtěte si tuhle knížku a dozvíte se to.
Autor mistrně využívá veškerých maličkostí a zdánlivých náhod, pohrává si tak s jednotlivými postavami a přivádí je absurdními rozhodnutími do absurdních situací. Díky tomu je kniha vtipná, i když někdy se mi to už zdálo “trochu moc na sílu”. Občas jsem se také ztrácela, když např. některá z postav líčila historii své rodiny až přes x generací do minulosti.
3/5 *

2 09.10.2022

(SPOILER) Autor vypráví příběh kamarádů Harryho a Tyrona a jejich přítelkyň, Marion a Alice. Ve snaze o lepší budoucnost vymyslí plán, že za peníze, které se jim podaří vydělat na nočních brigádách, nakoupí kvalitní heroin, který následně po malých dávkách rozprodají, čímž si přijdou na mnohem víc peněz. Harry s Marion, která pochází z vyšší vrstvy a má umělecké vlohy, sní o tom, jak si za svůj výdělek otevřou kavárnu s obrazy a sochami, jak budou společně cestovat atd. Jenže správný prodejce musí vyzkoušet, jak kvalitní zboží prodává.. Pořád se utěšují tím, že v tom nejedou jako ty politování hodné smažky venku, že přece můžou kdykoli přestat. Postupem času si ale čím dál víc uvědomují, že tomu tak dávno není a že pro získání své dávky udělají všechno možné.
Paralelně sledujeme příběh Harryho osamělé matky Sáry, která tráví většinu volného času sledováním televizních pořadů a soutěží. Sní o tom, že se její syn Harry ožení a dá jí vnoučata, ale také o tom, že bude jednou v televizi, všichni ji tam uvidí a ona bude slavná a možná i něco vyhraje. Jednoho dne jí z jednoho takového pořadu zavolají a prosí ji o účast. Sára se od té doby začne na svoje účinkování v televizi horlivě připravovat - nechá si obarvit vlasy, začne brát prášky na hubnutí, aby se vešla do oblíbených šatů.. Jenže tím si jen nakračuje na bezútěšnou cestu, která ji namísto do televize přivede do psychiatrické léčebny. Tam z ní rychle vyprchávají poslední známky lidské důstojnosti..
Jde o těžší čtení - jak tématem, tak i formou. Knížka nemá vyznačenou přímou řec, místy se čtenář musí zamyslet, kdo co říká. Text je často jednolitý, bez dělení do odstavců. Musím ale říct, že když se mi povedlo chytit se “flow” autorových myšlenek, šlo mi čtení rychle. Střídaly se u mě chvíle, kdy jsem neměla sebemenší problém a příběh mě zajímal, s úseky, kdy jsem si říkala, že knihu nedočtu, že mě nebaví. Nakonec jsem ale vydržela až do konce.
Slabé 4/5 *

2 05.09.2022

(SPOILER) Kdyby nebylo knížky Karin Lednické, neměla bych dnes ani tušení o malé vesnici Životice na Těšínsku, která byla nejprve zabrána Polskem, ale po 1. září 1939 ji Říše přiřadila ke svým dobytým územím. Nevěděla bych o nuceném poněmčování tamějších obyvatel, o krutých trestech v podobě vysídlování či přímo odsunu do nedaleké Osvětimi, pokud se občané nepodvolili.
Stěžejní událostí vylíčenou v této knížce je však noc ze 4. na 5. srpna 1944, kdy v místním hostinci skupina partyzánů zastřelila tři příslušníky gestapa. “Za jednoho mrtvého Němce zemře deset Poláků.” říkávalo se za války. Německá odveta na sebe proto nenechala dlouho čekat. Ráno 6. srpna zavraždilo gestapo třicet šest mužů ze Životic a okolí. Na následky odvetné akce zemřelo později ještě několik dalších obyvatel a desítky jich skončily v koncentračních táborech. Pobyt v lágru přežili pouze čtyři z nich. Vzhledem k počtu obyvatel jsou Životice jedna z nejpostiženějších obcí v ČR.
Autorka zde střídá vyprávění pamětníků s faktografickými pasážemi. Nejde proto o suché nezajímavé čtení, nýbrž o objektivní informace podpořené vzpomínkami svědků tehdejších hrůzných událostí. K dovysvětlení a upřesnění některých termínů slouží četné poznámky pod čarou. Cením také průběžně zakomponované dobové fotografie a kopie historických dokumentů. Paní Lednická odvedla kus znamenité práce, proto její knížku Životice rozhodně doporučuji. Neměli bychom zapomínat..
?/5 * - Jak chcete hodnotit “literaturu faktu”, navíc pokud se týká podobně tragické události..?

11 14.08.2022

(SPOILER) V knížce se střídají kapitoly vyprávěné z pohledu mladé manželky a matky Winnie a z pohledu bývalé psychoterapeutky Juno. Winnie se před patnácti lety provdala za Nigela Crouche (slovy autorky: “Nigel byl chytrý a Winnie krásná.”) a nyní spolu bydlí v Seattlu v domě, který Winnie vybrala a Nigel za něj zaplatil obrovskou částku peněz. Vychovávají svého jediného syna Samuela a na první pohled se zdá, že žijí dokonalý americký sen. Tento až podezřele idylický život rodiny Crouchových sleduje zpovzdálí postarší Juno. Iluzi dokonalého života rodiny jí pokazí náhodně vyslechnutý rozhovor mezi Nigelem a Winnie. Zaseje do jejích myšlenek semínko pochybností a postupně se dozvídá další a další drobnosti, na kterých Juno pak staví svoje domněnky o minulosti rodiny. Jenže kdo je vlastně nyní Juno? Kde získává informace o Crouchových? Jak to, že toho o nich ví tolik, zatímco oni o její existenci téměř netuší? A dokáže se Juno držet své role nečinného pozorovatele?
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knížky začetla. Potom mě začala napadat spousta otázek, na které jsem chtěla znát odpověď a vědět vysvětlení. Ke konci však moje zvědavost opět polevovala. Je zvláštní, že jsem si k žádné z postav nevybudovala žádný vztah, žádné z nich jsem “nefandila” a nebyla na její straně. Místy na mě také chování hlavních hrdinů působilo trochu přemrštěně, některé situace ne moc uvěřitelně. (Spoiler! - Nechápu třeba, že si nikdo z rodiny za celou dobu nevšiml, že jim v domácnosti mizí jídlo. =D) Přesto ale myslím, že nejde o špatnou knížku, to vůbec ne. Námět je rozhodně zajímavý.
3/5 *

1 08.08.2022

Sedmnáctiletá Audrey Rose je dcerou lorda Wadswortha a jako urozená slečna by se měla věnovat výběru luxusních látek a plánování, jaké si dá ušít nové šaty na další čajový dýchánek. Audrey se však ve svém volném čase raději zabývá studiem forenzních věd a často proto v utajení před svým otcem utíká ke strýci Jonathanovi, který ve své laboratoři ohledává mrtvá těla a zkoumá, jaké byly příčiny smrti oněch nešťastníků. A že o materiály ke studiu zrovna není nouze! V ponurých uličkách Londýna totiž pod pláštěm nekonečné mlhy začne páchat zvrhlé a krvavé zločiny Jack Rozparovač. Audrey se spolu s bystrým a pohledným Thomasem, který je také učedníkem strýce Jonathana, vydává na stopu nelidskému monstru, které po nocích brutálně vraždí nevinné ženy z nižší společnosti. Ty nemají na první pohled nic společného, Audrey však záhy zjišťuje, ze některé z nich byly krátkodobě zaměstnány v jejich domě.
Když jsem tenhle příběh začala číst, vzala jsem si k němu na chuť rozmačkané jahody s mlékem a cukrem. Mno, po pár stránkách mi došlo, že vzhledem k popisu některých scén to asi nebyl úplně správný výběr občerstvení (neidentifikovatelné kousky něčeho červeného plavající v růžovočervené tekutině).. =D Na druhou stranu i přes např. líčení toho, jak hlavní hrdinové otevírají tělo zemřelého, mi knížka nepřišla přehnaně morbidní a neměla jsem tak problém ani s těmito pasážemi. Ponuré scény autorka vyvažuje vtipnými dialogy mezi Audrey a Thomasem. Příjemné zpestření byla také romantická linka mezi těmito dvěma postavami.
O mé spokojenosti s touto knížkou svědčí i to, že už mám na cestě druhý díl a těším se, až se do něj začtu. :o)
4/5 *

5 10.07.2022

Koralina je pohádkový příběh s prvky hororu, v němž si na své přijde čtenář jakéhokoli věku.

S využitím originálně nápaditých postav Neil Gaiman vypráví dobrodružství zvídavé dívenky Koraliny. Ta jednoho upršeného dne při bezcílném bloumání starým domem najde za tajemnými dveřmi, jež zdánlivě nikam nevedou, dlouhý temný průchod. Jako správná průzkumnice se jen tak nezastaví, ale naopak postupuje chodbou dál. Objevuje, že se ocitla v bytě, který je na vlas stejný jako ten, ve kterém bydlí se svými rodiči a ze kterého přišla. Něco zde ale není v pořádku. Obývají jej “druzí rodiče” s knoflíky místo očí, kteří netouží po ničem jiném, než si celý den hrát s Koralinou. Obzvláště druhá matka ji nechce pustit zpět. Koralině se podaří utéct, po návratu však zjišťuje, že doma chybí její vlastní rodiče. Je jí jasné, že v tom má prsty zlá a panovačná druhá matka. Koralině tedy nezbývá nic jiného, než posbírat veškeré své odhodlání, potlačit strach, vydat se své pravé rodiče zachránit a přivést je zpět domů.

“Chtěl jsem napsat příběh pro moje dcery, který by jim pověděl něco, co jsem si moc přál vědět, když jsem byl malý chlapec: že když jste odvážní, neznamená to, že se nebojíte. Být odvážný znamená, že se bojíte, opravdu se bojíte, hrozně moc se bojíte, a stejně uděláte to, co je správné.”

Neil Gaiman je geniální a Koralina rozhodně nebyla poslední, co jsem od něj četla. V tomto případě za jednoduchý příběh dokázal ukrýt spoustu moudrých zamyšlení.

"Když tady zůstaneš, můžeš mít, co budeš chtít."
Koralina si povzdechla: "Vy to opravdu nechápete, že? Já nechci, cokoliv se mi zachce. Nikdo to nechce. Co by to bylo za legraci, kdybych jednoduše dostala, co chci. Jen tak, jako nic. To by přece byla samozřejmost, vůbec nic by to neznamenalo. Co z toho?"
"Nechápu to," řekl šeptavý hlas.
5/5*

5 05.07.2022

Moje (tak trochu) utajené dítě od Penelope Bloom je jednou z těch knížek, kterou bych si např. při cestování v MHD asi nečetla, aby mě s ní někdo neviděl a nenabyl dojmu, že mám zálibu v podobně jednoduchých románcích.. =D Na druhou stranu - jde o naprosto nenáročné čtení, takže když člověk potřebuje vypnout hlavu, ještě pořád mu zbude dostatečná kapacita na to, aby přelouskal pár stránek. A umět vypnout a odpočinout si je taky potřeba.
Hlavní postavou je Chelsea, které se po náhodném úletu s neodolatelným Damomen narodí holčička. Damon o ní ale nemá ani tušení. Po pěti letech se Chelsea uchází o místo právě v Damonově agentuře. Když to zjistí, stojí před dilematem, zda Damonovi o jejich dceři říct nebo ne. A má vůbec zájem o to, aby její dcera znala svého otce, když je to určitě arogantní bezcitný záletník? A co když je to ve skutečnosti trochu jinak?
Kdyby nebylo květnové výzvy v rámci Závisláckého společného čtení s Knihami Dobrovský, po tomto dílku bych zřejmě nesáhla. V předvídatelném vyprávění vystupují postavy, které jsou jako podle šablony, místy jednají “bezhlavě” až lehce neuvěřitelně. Zkusit se však má (skoro) všechno a výzvy jsou od toho, aby se plnily! Jen doufám, že další výběr společného čtení bude trochu sofistikovanější.. :o))
2/5 *

1 29.05.2022

"Popelce" Sophii, sirotkovi po hraběti Beckettovi, se podaří proklouznout na maškarní ples lady Bridgertonové, kde stihne okouzlit samotného Benedicta Bridgertona. Než však ples skončí, musí se Sophie zase vrátit zpět domů, aby mohla posluhovat své nevlastní matce a sestrám. Ani Sophie, ani Benedict na svoje osudové setkání ale nedokáže zapomenout..

1 22.05.2022