Potrhaná křídla

16. srpna

Nějak mi nesedla, čekala jsem něco trochu víc.

1 13. srpna

Moje první kniha od Ruty a moc se mi líbí způsob psaní. Zajímavý, i když smutný příběh. Bylo to čtivé a napínavé.

31. července

Další nádherná kniha od R.Sepetys.

22. července

Na knihu jsem se hrozně těšila, neboť hodnocení a komentáře napovídají, že se bude jednat o něco fantastického. Já jsem však poměrně zklamaná. Asi jsem čekala něco jiného, prostě mě to nijak extra nezaujalo. Bohužel.

22. července

Před pár hodinami jsem dočetla velmi poutavou knihu s více než výstižným názvem Potrhaná křídla. Ruta Sepetys nás vtahuje do příběhu Josie Moraineové, která se ze všeho nejvíce snaží dostat pryč z nechvalně proslulé Francouzské čtvrti a začít tak nový život. Tento námět je vcelku jednoduchý, přesto v sobě kniha ale skrývá mnohem více, než v co jsem zprvu doufala.

Josie mě spolu s Patrickem učarovala prací v knihkupectví a "hrou", při níž se snažili uhodnout, jakou knihu si potencionální zákazník vstupující do knihkupectví koupí - u toho jsem se upřímně bavila. Kniha ve mně také probudila chuť přečíst si Davida Copperfielda od Charlese Dickense, jelikož na hlavní postavu knihy narážel už Holden Caulfield z Kdo chytá v žitě, takže bych přečtením jistě neprohloupila.

Vedlejších postav v Potrhaných křídlech také rozhodně nebylo pomálu. Začít bych mohla Jessem Thierrym, který byl vážně skvělý a možná mě trochu mrzelo, že v knize nedostal trochu více možností se projevit. Pokračovat mohu zpovzdálí podporující Willie, taxikářem Cokiem, informátorem Frankiem, Patrickovým otcem Charliem nebo dalšími prostitutkami od Willie. Kapitolou sama o sobě je Louise, matka Josie, o níž se v knize rozhodně mnohokrát dočtete spoustu ne zrovna lichotivých věcí.

Charakter hlavní hrdinky Josie se nejspíš nedá bez hlubších znalostí knihy dostatečně přesně vykreslit, jisté ale je, že dělala, co mohla, aby ochránila své blízké, i když kvůli tomu často musela zajít dost daleko a její lži nebraly konce. Josie jsem fandila, její příběh mě však nějak zvlášť nedojal - vážně nevím, proč tomu tak je. Vcelku mě ale uklidňuje fakt, že v tom (podle komentářů níže) podle všeho nejsem sama a zažili to i ostatní.

Na Potrhaných křídlech mi vadila ještě jedna věc a to závěr. Všechny ty události se zkrátka seběhly příliš rychle a připadalo mi to trochu umělé - což byla rozhodně škoda. Tuto nedokonalost ovšem vynahrazují postavy, plynulost děje, čtivost i určitý nádech tajemna v tom co bude dál.

Potrhaná křídla tedy určitě stojí za přečtení, na plný počet hvězd to ale zkrátka nestačí, ještě že jsem četla V šedých tónech jako první. Doufám, že Sůl moře přinese zlepšení a i nějaká ta slza ukápne. :-)

21. července

Kniha byla klasická Sepetys, ale ten konec. Přišlo mi, že se tam autorka dává zbytečně moc tragédií. Úmrtí, odmítnutí, krádež, umrtí. Žádná z postav až na Jesse mi k srdci nijak nepřirostla. Sama jsem nečetla knihu na takové téma a docela toho lituju! :D

06. července

Zajímavé, pro mě netypické téma.
Trošku jiný styl, než na jaký jsem byla u Ruty zvyklá, ale nebylo to špatné. Jen ten konec mi přišel, že se za každou cenu snažil být co nejvíc katastrofický.

2 05. července

Pěkná kniha, ale šla jaksi mimo mě, pár dní po dočtení už se mi vytrácí z paměti. Četlo se to dobře, ale ani Josie ani žádná jiná postava mi nepřirostla k srdci, navíc jsem stále čekala na nějaký větší zvrat v ději, nebo alespoň něco nepředvídatelného a nic se nepřihodilo. Z podobné doby a prostředí je mnohokrát lepší od Fulvia Chlapec, který rozdával sny.

1 04. července

Od této spisovatelky jsem dostala tip na výbornouknihu Sůl moře,tu zrovna v knihovně neměli volnou tak jsem vyzkoušela Potrhaná křídla a moc se mi líbila.Hrdince jsem moc fandila a byl to krásný i když chvílemi smutný příběh.

1 24. června

Čtivá kniha, líbila se. Sleduje život dívky, jejíž matka ji bere jako své příkoří a životní omyl, ale ona k ní stále chová určitý cit, protože to je jednoduše její matka, i když ostatní lidé to s ní často myslí mnohem lépe.
Kniha podněcuje k zamyšlení nad tím, jak je těžké vymanit se z určitého sociálního prostředí, pokud, i přes vaše úsilí, vám nikdo nepodá pomocnou ruku. A to je téma, které bude jednoduše vždy současné.

19. června

Knihu jsem si vybrala hlavně kvůli autorce. Její dílo V šedých tónech na mě hluboce zapůsobilo, i když bylo primárně určeno mladším čtenářům. Kniha Potrhaná křídla není špatná, je čtivá, ale mám pocit, že ten příběh si nebudu pamatovat moc dlouho. Zajímavý je vztah Josie k vlastní matce i k Willie, majitelce vykřičeného domu. No a jako bonus Josiin byt nad knihkupectvím, kde Josie pracuje. Který čtenář by jí nezáviděl? Jako čtení na dovolenou je to super, ale žádnou pecku od autorky tentokrát nečekejte.

17. června

Kdo knize dal žánr "Historie"? Chtěla jsem něco nasát z té doby, ale spíše je to povrchní příběh ... neurazí, nenadchne. Sáhla jsem po této knize po přečtení "V šedých tónech", očekávala jsem další pecku, ale ta se nedostavila.

11. června

Námětem mi připomněla knihu Chlapec, který rozdával sny. Na můj vkus moc zdlouhavé nudné čtení, knihu jsem několikrát odložila. Vedlejší postavy mi přišly nezajímavé.

1 05. června

Po přečtení jsem dlouho přemýšlela, co mi na tom krásném příběhu chybělo. Čtivě psané, pěkné nevšední téma, ale.... Chybělo mi více o dalších hlavních postavách, o Willie, Patrickovi, Jessemu a také o Cokiem a Louise, jejich životní příběhy, více do hloubky pochopit jejich chování.

1 02. června

Četlo se to dobře, taková oddechovka na dva večery, ale těm postavám něco chybělo. Víc hloubky, dokončených příběhů, často jen naznačené, jen takové stékání po povrchu.

31. května

Vcelku dobrá kniha s fajn atmosférou minulého stolení v USA. Není to kniha, kterou bych si koupila, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla.

2 29. května

Už dlouho jsem čekala na knížku, která by mě tak moc chytla. Přečetla jsem ji za víkend a určitě si přečtu i jiné knížky od autorky. Její styl psaní je velice příjemný a vůbec příběh z New Orleans 50. let je opravdu neotřelý nápad. V konkurenci se všemi knihami odehrávajícími se v budoucnosti, je pro mě kniha ve, které se autorka zabývá minulostí vítanou změnou.

2 05. května

Další skvělá kniha z pera této autorky.Co víc k tomu dodat? Snad jen doufat,že každý z nás může roztáhnou třeba i potrhaná křídla a prostě vzlétnout.

3 02. května

Jak jsem Rutu obdivovala za Sůl moře, tak tady musím uznat, že tomu chyběla pomyslná jiskra. Postavy na mě působily nějak ploše, nešlo mi se do příběhu ponořit a prožívat to s hlavní hrdinkou. Konec to mírně vylepšil, alespoň se něco dělo, nicméně hodnotím jako průměr.

15 30. dubna

Josie, je mi to líto, ale my dvě jsme se prostě minuly. Tvůj příběh ve mě nevyvolal žádné emoce, takže přečteno, ale bez většího zaujetí pro postavy, děj nebo zápletku. Nemůžu ale ani říct, že by to celé bylo úplně špatné, své čtenáře si určitě najde. Pro mě ale jen průměr, bohužel...

3 26. dubna

Neurazí, ale ani nenadchne.
Čistá kniha, bez přehnaných zápletek, občas nuda a podle mě až moc dlouhé.

2 23. března

Mě se knížka moc líbila. Je tam skrytá naděje, že se nam jednou splni to co si doopravdy přejeme. Nesouhlasim teda s většinou tady, že knížka je divná. Možná nemam ten pocit, protože je to mije první knížka od této autorky, ale rozhodně už se těším na další.

3 13. března

Mě se příběh moc líbil, kniha je neskutečně čtivá. A pokud jsou Potrhaná křídla podle recenzí nejslabší knihou Ruty Sepetys, tak už se nesmírně těším na Sůl moře a V šedých tónech.

11. března

Nemám potřebu tuhle knihu nějak zvlášť porovnávat s V šedých tónech, nepřipadala mi nějak horší, jak je tu již naznačeno... Byla moc pěkná, ale je jasné, že V šedých tónech na vás víc zapůsobí - však vy víte čím. Nicméně já jsem s tímhle dílem spokojená, ačkoliv jsem dle zdejších komentářů nic moc extra neočekávala. Kapitoly jsou krátké, takže čtení krásně ubíhá. Pořád se tam něco děje, asi jsem ani nenarazila na žádné nudné pasáže... Čekala jsem asi větší popis dob, ve kterých se to celé odehrává, no, moc jsem se nedočkala, ale na konci mi to vlastně ani nechybělo... Pokud si chcete přečíst něco nenáročného, rozhodně doporučuji.

1 10. března

Plno lidí tu tvrdí, že je to nejslabší kniha autorky, ale já si tedy dovolím nesouhlasit. Mně se líbila nejvíc, asi to bude stylem vyprávění, který mi prostě sedl víc než u těch předchozích, které jsou ovšem též skvělé.

25. února

Josie měla matky dvě. Vlastní za nic nestála. Ta druhá ji podporovala z povzdálí a Jo na to přišla příliš pozdě.

4 14. února

Připojím se k ostatním komentářům, i pro mě byla potrhaná křídla nejslabší, ale to vůbec neznamená, že nestojí za přečetení. Asi jsem čekala velké finále, ale závěr mě spíše zklamal. Dám čtyři hvězdičky, ačkoli Sůl moře a V šedých tónech je jiná liga, ale to je dáno taky tématem.

1 14. února

Jednoduše nádherná knížka.

13. února

Jednoduchý příběh, bez nějaký větší zápletky a napětí. Kniha neurazila, nenadchla. Od autorky moje první prectena kniha. Záměrně jsem si, dle recenzí, vybrala tuhle "nejslabsi" jako první, abych se měla na co těšit. Psaná jednoduše, četla se lehce.