Potrhaná křídla

1 předevčírem

Když jsem si tuhle knihu vybrala, vůbec jsem nevěděla, o čem je. Dala jsem pouze na doporučení kamarádky. A dobře jsem udělala. Příběh se moc hezky čte a vykresluje drsnou realitu 50. let. Člověk si pak hned víc váží toho, co měl a má.

3 30. dubna

Jeden z nejsilnějších příběhů, co jsem kdy četl. Nechápu jak je možné, že se o Potrhaných křídlech skoro nikde nemluví. Za mě je to opravdový poklad.

Prostředí New Orleans, poválečná Amerika, jedna prostitutka a její dcera. Dcera, která nechce následovat stopy její matky.

Boží. :)

23. dubna

Druhá kniha od autorky nebyla tak silná jako první, ale stála za přečtení. Určitě přečtu další

1 10. dubna

Knížka se mi moc líbila, oblíbila jsem si hlavní postavy (kromě těch záporných) a strašně moc jsem všem fandila …

17. března

Zatím nemám dočteno, ale přemlouvám se, abych dočetla, už jen proto, že se mi líbila autorčina kniha V šedých tónech. Nicméně mě opět nesmírně ruší a rozčiluje, nadužívaný výraz, že někdo něco "odtušil". To se nedalo přeložit jinak?! Není stránka, aby to tam nebylo, stejně jako V šedých tónech. Škoda.

15 14. března

Jakmile Josie Moraineová pronesla svou první větu ("Moje matka je prostitutka."), věděla jsem, že si budeme rozumět. Každý z nás chtěl být alespoň jednou v životě někým jiným někde jinde, ale pro Josie to byla otázka přežití. Jediné, co kdy chtěla, bylo být normální, žít a učit se jako všichni ostatní, bez matčina neustálého vměšování a házení klacků pod nohy.
Autorčino psaní je svižné, jednoduché a emoce postav působí tak nějak opravdově, ne vynuceně nebo manipulovaně, ale stejně opravdově jako ty vaše nebo moje.
Byla to zatím poslední kniha od Rusy Sepetys, která mi zbývala k přečtení. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi bude líbit - nemusím knihy o dospívajících dívkách, ani téma prostituce a 50. léta v New Orleans mě zvlášť nelákalo. Rozhodně jsem ale nešlápla vedle, příběh jsem si užila a jednotlivé postavy se mi postupně zabydlely v srdci.
Jako nosný vnímám následující citát: „Rozhodnutí, ta utvářejí náš osud." A tento příběh na pozadí říká, že za jakýchkoliv okolností, ať už nám život přichystá cokoliv, je to nakonec naše volba, jak chceme utvářet to, kým jsme.

3 07. března

Příběh knihy je hodně originální svým prostředím a celou situací hlavní hrdinky, která není vůbec hloupá, ale i přesto jde na konci knihy vidět její vývoj a změna jejího myšlení. Musím říct, že příběh mě téměř hned vtáhl do děje a do prostředí New Orleans až jsem někdy dokázala slyšet hluk z ulic.
Ale i přesto, že příběh je dobře vymyšlený, jde poznat, že jde o jednu z prvních knih autorky. Kniha je psaná kratšími větami, nejsou tam nějaké rozsáhlé vnitřní monology a i rozuzlení je takové plytké a víceméně jednoduché, což je asi tak jediné, co mě na knize mrzí.
Tohle byla má druhá kniha, kterou jsem od autorky četla, a musím říct, že ani teď nezklamala a její příběh ve mně zanechal opět stopu.