Nestoudná zvědavost

Z počátku jsem se nemohla začíst, ale pak mě začala kniha s nevšedním příběhem opravdu bavit, příjemná oddechová četba!

Nestoudná zvědavost byla pro mě spíše odpočinkovým čtením. Příběh byl zajímavý, ale místy mě úplně nevtáhl – občas jsem se přistihla, že některé pasáže jen rychle přelétám očima.

Celkově šlo o příjemnou, nenáročnou knihu, která se hodí, když si člověk chce na chvíli odpočinout, ale nezanechala ve mně silnější dojem.

Jako... není to zrovna literatura hloubky mariánského příkopu, ale jako letní četba naprosto vyhovuje. Pokud ale někdo nemá smysl pro sarkasmus, asi ho to moc brát nebude, protože značná část zábavy je postavená na sarkastickém kočkování staré panny s vévodou.
Samotný zločin má velmi prosté vysvětlení, což oceňuju, stejně jako to, že pachatele si mohl člověk "najít" i po vlastní ose.
Jediné, co mě občas praštilo mezi oči, byl překlad, protože na jednom místě to vyloženě vypadá, že se překladatelka sekla v látce pro pátou třídu.

Roztomilé. Jediné slovo, které mě napada ve spojitosti s touto knihou.
Beatrice (v 26 letech stará panna, prej) je sympatická, chytrá, drzá a tak trochu předběhla svou dobu.
Dá se do vyšetřování záhadného úmrtí jednoho z navštevníku panského sídla. Pomáhá jí k tomu vévoda, shodou náhod starý mládenec. Chemie mezi nimi funguje, nevinně se špičkují, je to vtipné, milé a trochu to připomíná Jane Austenovou.

Škoda jen, že román není kratší. Od půlky už se to trochu táhne, ztrácí se čtivost.

Jako oddechovka na dvě odpoledne to ujde, ale podruhé bych si knihu nevybrala.

Je to taková milá kniha s prvky detektivky. Na oddechové čtení akorát :)

Příjemné odpočinkové čtení. Výpady mezi hlavní dvojicí mě bavily. Zápletka nijak zajímavá, ale jako celek to fungovalo.

Taková odpočinková četba. Hlavní hrdinka byla sympatická, teta Vera správně nesnesitelná, vévoda neodolatelný. Prostředí staré Anglie se mi moc líbilo.

Vlastně se mi tato kniha dost líbila. Hlavní hrdinka byla vtipná, zápletka jednoduchá a vévoda neodolatelný. Vzájemné jiskření mezi vévodou a hlavní hrdinkou mě moc bavilo, knihy ze staré Anglie mám moc ráda. Určitě přečtu i další díly. Kdo si chce příjemně odpočinout, tak doporučuji.

Už první větou si mě kniha získala:D
Hlavní hrdinka za mě byla tak akorát naivní, zvědavá a důvtipná. Co se vévody týče... byl přesně takový, jakého jej autorka chtěla mít. Přechytřelý, až egoistický a přitom neodolatelný. A chemie mezi těmi dvěma fungovala až překvapivě dobře. (U jedné slovní přestřelky jsem dokonce vyprskla smíchy)
Tak a teď k ději... Hned ze začátku nalézá hlavní hrdinka spolu s hlavním hrdinou mrtvolu. Za mě byl tohle velmi chytrý tah, jak spojit ty dva dohromady. A následné "vyšetřování", nejdřív oddělené, potom dohromady, se mi moc líbilo.
Nechyběl vtip, důkladnější popis prostředí, ani taková ta Victoriánská atmosféra.
Kniha byla moc fajn, doporučuji :)

Tak knížka bohužel nedočtená, vůbec mě nebavil styl psaní a vlastně i příběh.

Byla jsem mile překvapena. Příběh z viktoriánské Anglie o tom, že není všechno zlato, co se třpytí, byl opravdu čtivý. Hlavní hrdinka Bea, která se po nálezu mrtvoly rozhodla vypátrat vraha, to ve společnosti spoutané šílenou etiketou neměla opravdu lehké. Její myšlenkové pochody, představy a dialogy s vévodou byly zábavné. Místy jsem se i zasmála. Ovšem některé akce, jako např. vévodu lezoucího po stromě do ložnice dívky, autorka trošku přehnala. Nicméně kniha se mi četla dobře a hned se pouštím do dalšího dílu.

"Vy přinesete svou přemoudřelost a já rohlíky."
U téhle knížky se člověk pobaví. Vzájemné rýpání Beatrice a vévody je výborným okořeněním děje. Já jsem si čtení nesmírně užila. Určitě půjdu po dalších dílech.

Taková velmi jízlivá Austenová, řekla bych. Moc se mi to líbilo, vraha jsem neodhalila dřív než hlavní postavy, no a to jejich špičkování bylo vysoce zábavné.

Kniha byla velice příjemná a odpočinková. Hlavní postava mi přišla zábavná a ano, pochopili jsme, že je ve 26 letech stále neprovdaná, což na 19. století bylo neobvyklé, a ano, připadá si fádní a obyčejná, ale netřeba to připomínat co dvě stránky. :D Náhodou, postava Beatrice mi přišla velmi sympatická, milá a vtipná. Jemný flirt s vévodou byl rozkošný, jsem zvědavá, jak se jejich linka bude vyvíjet v dalších dílech. Doporučuji a už se těším na další díly.

Poslední dobou jsem si docela oblíbila knihy, jejichž příběh se odehrává v devatenáctém století. Proto jsem konečně sáhla po této knize, kterou mám doma už nějakou dobu.
Celá kniha mě bavila, přestože tempo je poklidné a celé je to takové, asi můžu napsat zdlouhavé, ale ne ve špatném smyslu. Na začátku jsem byla trochu netrpělivá, že Beatrice musí vše v duchu nejdřív řádně a dlouze okomentovat než scéna pokračuje, ale pak jsem si nejenže zvykla, ale celý ten styl mě začal bavit. Popis postav a jejich chování je takový ironický, postavy jsou většinou nesnesitelné, ale cílem je se nad tím pobavit, autorka se nesnaží ve vás probudit nenávist, spíš to celé pojmula humorně a s nadsázkou. Navíc vyjadřování a celková etiketa k té době patří a mně to mnohdy připomnělo mé oblíbené hry psané přímo v té době. Každopádně je zajímavé, jak kdysi všechno bylo tak úzce obehnáno pravidly společenského chování a co vše bylo nepřípustné a co naopak bylo žádoucí.
Beatrice jsem si oblíbila a slovní souboje mezí ní a vévodou si musí užívat snad každý čtenář.
Kdo je vrahem mě napadlo, ale nijak zvlášť jsem se nesnažila hádat a užívala si, jak se to celé vyřeší. Kdo většinou bývá vrahem už nějak tuším a vím, bývá to někdo, na koho není zaměřena velká pozornost, ale stále o té postavě něco víme, aby nás to mohlo při nejmenším překvapit. Jestli to tak bylo i tady, to si přečtěte sami.
Knihu jsem se snažila rychle dočíst a teď mi je to docela i líto. Další díl mě určitě zajímá, ale nepořídila jsem si ho, takže někdy v budoucnu. Rozhodně budu pokračovat ve čtení takových knih, které se odehrávají v historii. Je to velmi zajímavé, jen jsem k tomu musela dozrát.

Kniha je směsicí historické detektivky, historické romance a humoristického románu. Příběh dvaceti šestileté staré panny, která na návštěvě narazí na čerstvou mrtvolu bohatého obchodníka, nad kterou se sklání velmi živý vévoda, mě bavil. Kniha je přiměřeně napínavá, milostná linka jemně naznačená. Ale především, především jsem se zasmála. Vyprávění plyne pomalým tempem a je plné jemného sarkazmu a ironie. A protože humoru v literatuře není zas tak moc, ráda si přečtu další díl.

Hlavní postavou je mladá Beatrice, jenž je starou pannou ve službách své tety. Na rozdíl od své sestřenice ji nezajímají módní ikony a vyšívání. Raději ztrácí hlavu v knihách a cestopisech.
Velice brzy se úvodní povídání strhne, a to ve chvíli, kdy Batrice nalezle mrtvolu v knihovně.
U mrtvoly narazí i na nepříjemného vévodu. A nyní začíná předháněná, kdo z nich zjistí více a kdo odhalí vraha.
Beatrice se zamotá do nejednoho maléru a postupně se z šedé myšky stává sebevědomá a odvážná žena. Zjišťujeme také nelichotivé informace o ostatních návštěvnicích sídla a každou chvíli je podezřelí někdo jiný.
Velkým plus knihy je autorčin vtip. Messina se nebojí použít ostrý a jízlivý humor, což dodává příběhu lehkost a svěžest. Postavy jsou vykresleny uvěřitelně a člověk si k nim vybuduje i vřelý vztah. Kniha je opravdová oddechovka bez zbytečných akcí a zapeklitostí.
První část knihy pro mě byla příjemné uvedení do děje, pak se na můj vkus kniha až moc vlekla a konec měl rychlý spád. Na konci kniha nechává i prostor pro další díly, což oceňuji.

A mně se to líbilo. Pravda, nejdříve jsem si musela zvyknout na poněkud šroubované vyjadřování.

Zaměření na duševní pochody hrdinky mě nenudilo, přestože někomu by mohlo připadat únavné. Jednak docela přesně odráží realitu – leckdo má tendenci se k některým věcem neustále vracet, nestává se mi, že bych se s něčím vypořádávala a zčistajasna to odložila a pak už po tom ani nevzdechla, jednak jich bylo tak akorát, aby nepřekročily únosnou mez. Někdy si sice postřehy drobet odporovaly (zvláště co se týká rodinné situace a vztahů s příbuznými), ale zvlášť mě to nerušilo.

Zaujalo mě vylíčení charakterů - s ironií, ale bez zášti. I ta jen těžko snesitelná úzkoprsá teta Vera se mnohdy projevovala překvapivě upřímně. A třeba naprosto sebestředná slečna Otleyová taky nebyla líčena záštiplně.

Pedantský vévoda mě okouzlil a Bee přisoudila autorka zajímavé osobnostní rysy, které se tlakem okolností projevují, či naopak nemohou projevit, z čehož vzniká napětí a taky realističnost. Trpěná chudá příbuzná si zkrátka musí dobře promyslet, jak bude vystupovat. Jejich interakce byly to nejzábavnější z celé knihy. Pánské postavy mi ale popravdě trochu splývaly (a to jich tam nebylo zase tak moc).

Starosvětské vyšetřování bez moderních metod mi připadalo osvěžující. Lehkou kaňkou je u mě samotné vyřešení vraždy. (Jednak mi úplně nesedí poirotovské vysvětlování každého kroku vyšetřování před odhalením vraha, jednak mi vrahovo jednání vůbec nejde dohromady s jeho předchozím vylíčením. A jak se k tomu postavil nejbližší, je pro mě prostě nepochopitelné.)

Celkově je tato knížka zvláštní směsicí přehnaného a věrohodného, mísí se tady pochopení a ironie, nadhled a vtip. Na mě to funguje a už se poohlížím po dalších dílech.

Naprosto skvělé čtení. Zpočátku pro mě bylo trochu náročnější se začíst, ale po několika stránkách, kdy už došlo na vyšetřování a bližší poznávání společnosti, to bylo skvělé. Hlavní hrdinka Beatrice i její spoluvyšetřovatel byli sympatičtí, každý svým ojedinělým (místy mírně otravným) způsobem. Rozuzlení jsem začínala tušit někdy v poslední třetině, ale ani maličko mi to nevadilo. Protože celý ten příběh nestál a nepadal pouze s vyšetřováním. Naopak byl hodně založený na interakci dvou hlavních postav, jejich výměnách názorů, špičkování, vzájemné nedůvěře a mírné tendenci toho druhého podceňovat. Opravdu fajn čtení. Těším se na pokračování.