Tmavé stěny Willardu
kniha od: Ellen Marie Wiseman

Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.... celý text
Literatura světová , Romány , Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)
Originální název:
What She Left Behind , 2013
více info...
Komentáře (325)
Komentáře 325 Recenze 13


Moje první kniha od autorky a teda to je nářez.
Nádherný historický román, ve kterém se propojují dvě časové linky, zamilujete si postavy a budete slzet i nadávat nad životní nespravedlností. Prostě wow!


Ještě ted mi běhá mráz po zádech - smutný příběh a opravdu se zneužívali i normální lidi zneklidňující...
Příběh se prolíná minulosti a současnosti plno tajemství, ale i trochu otazníky něco nebylo vysvětleno tak dávám o jednu hvězdičku méně. Na knihu musíte být naladěny nemusí vůbec sednout, ale mě se četla dobře.


Moc poutavé čtení.Občas mě zarazilo pár věcí co mi úplně neseděli s příběhem, ale nic zásadního.Popis léčby ve Willardu mě naplňoval děsem,smutkem,chvílemi mi to připomínalo knihy z prostředí koncentračních táborů.Dvě dějové linky ok, neztrácela jsem se,vše se skvěle doplňovalo.Moje druhá kniha od autorky,chystám se na další.


(SPOILER) Smutné a tíživé téma, ale každopádně stojí za přečtení. Autorka píše poutavě, děj v obou příbězích ubíhá, ukazuje to hezké i smutné. Po tom všem, čím si obě hrdinky prošly jsem ráda za naději a hezký konec. A taky jsem ráda za svůj normální život.


Jestli budete po prvních stránkách přemýšlet o odložení, tak to nedělejte. Dejte tomu šanci, protože potom zjistíte, že se vám do rukou dostala jedna z nejlepších knížek, co jste kdy četli. Dějová linka Clary je vážně silná a detailně popsané praktiky z léčebny, vám budou nahánět husí kůži. Ta bezmoc, se kterou se Clara v podstatě musela smířit, mi připadala tak nespravedlivá a stále jsem doufala v nějaký zvrat a pomstu, kterou jsem pro Claru chtěla...Zajímalo by mě, do jaké míry spisovatelka čerpala z dochovaných záznamů z léčebny, protože s ohledem na to, že se bavíme o době před necelými sto lety, což není moc, je mi z těch praktik docela úzko a nechápu, že se tohle skutečně dělo a někdo to dokonce pokládal za správné...


Tak tohle mě bavilo. Chvílemi jsem měla vztek kvůli konanému bezpráví a chvílemi mně přepadla lítost a brečela jsem. Prostě silný příběh...


Přečteno jedním dechem. Zase jedna o tom kolik nespravedlnosti na světě bylo, je a bude.


Izzy Stonová žije v usporiadanej pestúnskej rodine. Pred desiatimi rokmi jej mama zastrelila svojho manžela, Izzinho otca a odsúdili ju na doživotie. Náhradní rodičia pracujú v miestnom múzeu a Izzy zapoja do projektu katalogizácie predmetov objavených za múrmi chátrajúcej štátnej psychiatrickej liečebne.
Clara v roku 1929 dovŕšila plnoletosť a zaľúbila sa do chudobného prisťahovalca z Talianska. Odmietne sa vydať za muža, ktorého jej rodičia vybrali a otec ju proti jej vôli posiela do nóbl domova pre psychicky labilných ľudí, ale neskôr Claru premiestnia do štátneho psychiatrického ústavu.
Dve dejové línie sú v románe zjavným a jemným spôsobom prepojené. Dej sa odohráva prevažne v strašidelnom prostredí psychiatrickej liečebne. Hlavné postavy sú Clara a Izzy, jedna predstavuje minulosť a druhá súčasnosť. Clara je mimoriadne naivná a niekedy tak trochu "plochá", ale jej príbeh je oveľa pútavejší ako príbeh Izzy, ktorý miestami pripomína skôr román pre vekovú kategóriu young adult. Avšak aj v rozprávaní Izzy je niekoľko zaujímavých tém, napríklad šikana či adopcia.
Autorka odvádza excelentnú prácu opisovaním liečby duševne chorých. Pripomína priam až zarážajúcu brutalitu sestier a lekárov. Napriek tomu, že ide o fikciu, vieme, že v minulosti sa tieto nehumánne metódy používali. Dokonca existuje aj Psychiatrický ústav Willard, ktorý otvorili v roku 1869 v New Yorku. Počas jeho fungovania prešlo jeho bránami 50 000 ľudí, z toho približne polovica nikdy neodišla. Priemerná dĺžka pobytu pacienta bola 30 rokov. Ústav zavreli v roku 1995.
Pútavé, tajomné a tak trochu hnev vzbudzujúce čítanie.


Kniha je pěkně psaná, má kvalitní překlad. Obsah bych osobně pocitově rozdělila. Clařin osud je prostě úděsný. Díky absurdnímu chování rodičů, má zničený život. Ta bezmoc je šílená.
Izzy - klasické americké klišé. Tyhle přehnaně popisované šikany a deprese s následným sebepoškozováním a neustálým rozebíráním problémů jsem vždycky nesnášela. Už můj dědeček říkal, že kdo si hraje, nezlobí. Dřívější generace neměly na jakékoliv deprese čas. Musely makat. Bohužel se tato moderní sebezaujatost dostala i k naší mládeži. Je to katastrofa, která jednou ty mladé semele...


Tady nemám skoro co říct. Úžasná kniha, silný příběh a skvěle napsáno. Střídají se kapitoly o Izzy a o Claře, ale děj zůstává přehledný. Izzy mě sice chvílemi maličko štvala, zato z Clařina příběhu mi bylo hodně smutno, její zážitky jsou příšerné, ale závěr mi vykouzlil úsměv na rtech a zároveň jsem upustila nějakou tu slzu. Vřele doporučuju! A rozhodně se podívám i na další knížky od této autorky, psát vážně umí


Při čtení téhle knihy na čtenáře doslova řve ta hrozná nespravedlnost a neuvěřitelné lidské chování. Kolikrát jsem si v hlavě říkala, jak sakra tohle někdo může dovolit? Linka Clary pro mě byla mnohem silnější, ale asi taky proto, že byla zkrátka drastičtější a víc člověka pohltila. Izzy byl takový spojovatel s přítomností. I když to taky neměla snadné, tak osud Clary zkrátka člověka bral za srdce víc. Trošku mě tam rozčilovaly ty pubertální rozbroje, jak vystřižené z amerického filmu ze střední školy, kde je vždy nějaká taková šikanátorka jako je Shannon, bez ohledu na její důvody. Ale naštěstí jich tam nebylo tolik a ke konci se to už soustředilo jen na hledání pravdy. Ten konec byl ale takový docela očekávatelný, doufala jsem v nějaký další zvrat.


Knihu jsem měla dlouho v plánu číst,ale z nějakého důvodu jsem se stále k ní nedostala. Konečně přišla na řadu a nezbývá mi než ji doporučit ke čtení. Není to úplně pro slabé povahy,nekoná se žádný happyend ,ale tak to v životě bývá.
Už se těším na další dílo autorky.


Kniha s velmi silným námětem. Je popisována z pohledu dvou osob. Musím říct že mě se líbil děj více z pohledu Clary ale kdyby nebylo Izzy tak by to nedopadlo jako to dopadlo. Na konci mě kniha dojala. Člověk si nikdy neuvědomí jaké kruté věci se na světě dějí a dít budou. A i když byl příběh smyšlený tak věřím že se najdou ti kteří si tuhle hrůzu prožili. Za mě tuto knihu rozhodně doporučuji přečíst.


Knížka, která má poměrně silný námět. V knize se vyskytují dvě dějové linky. Dějová linka "Clara" se odehrává v minulosti a vykresluje příběh pacientky v ústavu pro duševně choré. Tato dějová linka byla hodně čtivá a plná různých emocí od bezmoci, smutku, strachu, až po naději a odhodlání. Postavy a zápletky jsou sice smyšlené, místo a praktiky v této dějové lince mají ale reálný základ. Tyto části s Clarou byly poměrně těžké na čtení a občas úplně mrazilo z popisu, jak to v ústavu pro duševně choré probíhalo.
Druhá dějová linka "Izzy" mě bohužel moc nezaujala. Je o sedmnáctileté Izzy a odehrává se v současnosti. Tyto kapitoly mně přišly lepší až ke konci knížky.
Na plný počet to u mě sice není (asi právě kvůli druhé dějové lince), ale 4 hvězdičky si tato kniha díky silné první dějové lince určitě zaslouží.


Asi jsem od toho (dle reklamy všude kolem mě) čekala trošku více... Ale i tak se jednalo o zajímavý příběh (zčásti inspirovaný skutečností), při kterém občas zamrazilo nad pomyšlením, co všechno se mohlo odehrávat v psychiatrických ústavech v první polovině 20. století. Příběh se odehrává ve dvou zdánlivě vzdálených dějových liniích, které se nakonec protnou; to spojení osudů bylo, dle mého názoru, celkem očekávané vyústění děje.


Tak toto bude u mě kniha roku 2023 a to je únor teprve. Tuto knihu jsem nemohl číst více jak 2 kapitoly, opravdu dechberoucí dílo ze kterého mrazí co vše se mohlo stát. Obě dějové linky byli napínavé a dobře že to tak bylo jedna na dřeň ,,nervní,, a druhá situaci trošku odlehčovala jinak by mě kleplo ... DOPORUČUJI... Tuhle knihu u mě asi zatím jen tak něco nesesadí a zůstane mi v paměti hodně dlouho...


Tento příběh mě velice zasáhl, i když vím, že je autorkou smyšlený, Willard přece existoval a takové věci se tam nejspíš opravdu děly. Některé kapitoly jsem doslova četla se zatajeným dechem a nemohla se od čtení odtrhnout. Po dlouhé době kniha, na kterou budu hodně vzpomínat. Vlastně stejně tak jako na Sběratelku sirotků. Ještě mě od této autorky čeká kniha Pro tvoje dobro a očekávám, že to bude opět plně bolesti a slz.


Nejhorší je to, že když dočtete knihu, uvědomíte si jak se naprosto snadno dal zničit život lidem jen tak z rozmaru a nebylo žádné dovolání …. Hrůza


Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, mimo jiné proto, že jsem se obávala "romanticky" zpracovaného hrůzného příběhu (mám alergii na romantické romány z války, koncentračních táborů apod., to už mnohem radši brutální Na smrť). Nakonec se pro mě příběh rozjel a nejvíc mě zaujaly popisy naprosto šílených praktik v "blázinci" začátku 20. století. Jak málo stačí, abyste měli absolutně zničený celý život. Bylo to trochu předvídatelné, váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec volím 4.


Přečtená před lety .
Dvě dívky v časové smyčce, jedna budova skrývající noční můru. Izzy, která nikdy neměla možnost poznat vlastní matku a otec zemřel, má po těžkých dobách snad konečně štěstí. Práce pro místní muzeum je pro ni to pravé - dostane se na místo, u kterého by jeho existenci nepředpokládala ani v tom nejhorším snu. Psychiatrie je v dnešních dobách doufám úplně jiným místem než jakým byla popisovaná v knize. Mladé děvče najde zaprášený a léty zažloutlý deník bývalé pacientky Clary C.
Metody léčení pacientů , které si Izzy přečte jsou těžko představitelné.
Není divu, v ručně psaných zápiscích se nacházíme v minulém století konkrétně r. 1929 a personál tehdy asi nic jiného než elektrošoky a přísný režim neznali. Hlavně ne k těm s mentálním postižením. Clara byla narozdíl od ostatních zdravá, ale skončila tam, kde si podle přísných rodičů zasloužila být. Na nabídku k sňatku s bohatým ženichem řekla ne, milovala přece někoho jiného. Její příběh odhlalujeme Isabellinýma očima a sledujeme ten její. Mohou mít dvě skoro stejně staré holky jiný pohled na svět? Historický román o době, kterou můžete znát leda tak z dějepisu.


A to jsem si myslela, že jsem docela otrlá. Ale tuto knihu jsem chtěla párkrát odložit pro ty negativní pocity, co ve mně vyvolávala. Ta bezmoc! Brr


Když jsem loni díky vynikající Sběratelce sirotků objevila Ellen Marie Wisemanovou, tak jsem chtěla honem sehnat všechny její předchozí knihy, Willard se však sehnat nedal. O to větší mám radost, že si jej nyní mohou v knihkupectví pořídit všichni, kdo ho jako já marně sháněli.
Tmavé stěny Willardu jsou fantastický historický román, ve kterém se prostnou dvě časové linky, zamilujete si postavy a budete dojatí… Kniha je napsaná skvěle a věřím, že vás dostane stejně jako mě, byť uroníte i nějakou tu slzu… Prostě wow!


Příběh o dvou dívkách z jiné doby, ke kterým osud nebyl příliš shovívavý. Izzy,která jde z jedné pěstounské péče do druhé se při práci pro muzeum dostane do prostředí bývalé psychiatrické léčebny a objeví tam mezi osobními věcmi zápisník jedné z pacientek Clary Cartwrightové . Čtení v ní vyvolává spoustu otázek o Claře, ale také o své matce, minulosti i budoucnosti. Zatímco čtenář postupně odhaluje příběh Clary, Izzy prožívá ten svůj. Název i obálka ve mě vyvolávali pocit, ze půjde o nějakou duchařinu, ale není to tak. Příběh je zajímavý, pro mě neotřelý a i když tam bylo pár drobností, které mi neseděli, tak vřele doporučuji.


Tohle mě vážně bavilo. Děsivé čtení o izolování mladé, zdravé ženy v psychiatrické léčebně v dobách, kdy byla péče o pacienty v neutěšeném stavu a léčebné praktiky si mnohdy nezadaly s ohrožením zdraví i života. Kniha je napínavá. Čtenář by Claře tak rád pomohl! Bavil mě i paralelní soudobý příběh Izzy,který se s Clařiným osudem v mnohém protíná. Čtení je to smutné, občas strašidelné, ale napínavé, příjemně stylisticky podané, lidské.


Autorce dávám 4 hvězdičky hlavně za to, že i v románu ve mě vyvolala napětí a knihu jsem musela dočíst stůj co stůj, a to i přes protesty psa a přítele. Zajímavě pojato, bylo vidět, že příběh je hodně smyšlený, protože jsou trochu nepředstavitelné i ty scény. Konec byl trochu přibarvený (za to ubírám) a některé věci byly trochu plytce rozebrány a možná by zasloužily větší důraz pro hloubku knihy. Jinakk samozřejmě opět výborně zvolené téma (po knize Pro tvoje dobro o fyzických postiženích) neotřelé a zajímavé.


Mně to od začátku až příliš připomínalo knihu Klíč, která se zřejmě až příliš inspirovala zde, takže jsem ztratila zájem číst něco až příliš stejného...


Na tuhle knihu jsem byla zvědavá a trochu se jí bála, podobné prostředí na mne působí dost depresivně a člověk si představuje ty neskutečné hrůzy, co se v dřívějších dobách na místech podobných odehrávaly...no,obavy zcela zbytečné. Ač příběh Clary je skutečně zničeným životem, nemůžu si pomoci, je to psáno tak jako uměle,některé situace jsou úplně divné, zkrátka nedovede to ve mně vyvolat ony nepříjemné pocity, jako třeba film Přelet nad kukaččím hnízdem, to je zcela jiná liga!

Kniha, co se mi až neskutečně zaryla do paměti. Určitě se k autorce vrátím.
Dvě časové linky, které průběžně doplňují celkovou atmosféru až nehumánního zacházení s pacienty ústavu pro choromyslné. Clara, jako čerstvě osmnáctiletá, je tam proti své vůli umístěna jen proto, že se vzepřela svým rodičům. Ta bezmoc, bezpráví, bezvýchodná situace prostupuje jejím příběhem stránku za stránkou. Přiznávám, že na konci příběhu i slzička ukápla.


(SPOILER) Zvláštní rozporuplný příběh. Život Clary musel být hrozný. Chování Izzy mně připadalo divné. Škoda, že se nesetkala se svojí matkou, dokud byla zdravá.


Kniha autorky, na kterou jsem se chystala už dlouho, i když původně jsem chtěla nejprve sáhnout po knize Sběratelka sirotků, nakonec jsem se pustila do Willardu a rozhodně toho nelituji. Tato kniha rozhodně není jednoduché čtení a pokud jste citlivky jako já, tak doporučuji, nachystejte si kapesníčky, budete je potřebovat…
Clara a Izzy, dvě hlavní postavy, každá žila v jiné době (30. a 90. léta minulého století) a ani jedna z nich to neměla v životě jednoduché. Z mého pohledu to měla přece jen o něco složitější Clara, ale ani v Izzině kůži bych se nechtěla ocitnout. Zajímal mě životní příběh obou hrdinek, zejména ale Clary, jelikož u Izzy jsme víceméně od začátku věděli, čím si zhruba prošla (i když jsme samozřejmě nevěděli, jak to všechno přesně bylo…), u Clary jsme se vše dozvídali postupně.
Střídání vyprávění z pohledů Clary i Izzy mě nutilo číst stále dál, abych věděla, jak vše bylo a přesto, že to nebylo jednoduché čtení jsem měla knihu hodně rychle přečtenou… Vůbec mi nevadilo, že Izzina linka dopadla přesně tak, jak jsem si myslela, u závěru jsem si hodně pobrečela, zejména teda u příběhu Clary, ale celkově jsem knihu potřebovala pár dní vstřebat.
Za mě to byl velmi silný příběh a určitě si časem přečtu i další knihy autorky, které u nás vyšly, jen to nebude hned… Potřebuji nejprve vstřebat Willard a pak se časem určitě pustím i do dalších knih.
Hodnocení 4,75*/5*


Dvě časové linky příběhu.
1. linka- Clara- Nějak se nemůžu zbavit přesvědčení, že se něco podobného odehrávalo v 50. letech minulého století i u nás a v dalších zemích s komunistickým režimem. Poměrně dost lidí bylo takto "uklizeno" a mnozí z nich se už nikdy nedostali ven. Samozřejmě, léčebné metody na poli psychiatrie byly v rozkvětu a pro dnešní dobu zcela nepochopitelné.
2. linka-Izzy- Tato část příběhu mi přišla taková na rychlo psaná, možná to bylo proto, že hlavním tématem měla být Clara.
Myslím, že kniha určitě stojí za přečtení.


“Svět je plný zlomených lidí a žádné špitály, ústavy ani žaláře nedokážou spravit jejich těžce zkoušená srdce, poraněné mysli a utrápené duše.”
..A co teprve, když do ústavu pro duševně choré zavřou někoho, kdo je psychicky naprosto zdravý? Právě tak se to stalo mladičké Claře Cartwrightové, která se vzepřela rozkazu svého otce a nechtěla se provdat za jím vybraného ženicha. Namísto toho se zamilovala do chudého italského přistěhovalce Bruna, se kterým následně i čekala holčičku. Clara se několikrát ocitla na pokraji zoufalého šílenství. Pokaždé se jí však povedlo zachovat zdravý rozum a naději, že se jednou z ústavu dostane, zase se shledá se svým milovaným Brunem a společně budou vychovávat jejich dceru.
Příběh Clary střídají kapitoly ze současnosti, ve které se sedmnáctiletá Isabella (Izzy) v rámci práce pro místní muzeum se svými pěstouny pouští do pátrání po Clařině osudu. I ona má však svá trápení a nepříjemné vzpomínky z minulosti.. Na konci knížky se obě dějové linky hezky propojí a příběhy obou dívek dojdou k zajímavému závěru. Překvapivě totiž žije ještě pár pamětníků, kteří měli s Willardem něco společného..
Knihu Tmavé stěny Willardu jsem objevila díky výzvě na říjen v románovém bingu a jsem za to ráda, protože bych se o ní jinak nejspíš nedozvěděla. Prostředí psychiatrických léčeben mě děsí a zároveň svým způsobem fascinuje. Snad jenom příběh Izzy by ze začátku mohl být méně jako z amerického filmu, kdy se hlavní postava zamiluje do přítele královny školy, která je neskutečná kravka a o to víc hlavní hrdinku nesnáší a dělá jí naschvály.
4/5 *


Vynikající kniha. Tajemná, čtivá, nemohla jsem se od ni odtrhnout. Při čtení v podzimním pochmurnem dni vás až mrazí.


Tohle rozhodně nebylo lehké čtení ale takhle to dřív chodilo a jsem ráda za 21. století a pokroky v léčbě lidi s psychickými poruchami. Líbilo se mi propleteni příběhu, a i styl psaní i kdyz nelehká slova. A zároveň má celkově kniha i mnoho hezkých příspěvků do zivota


Velmi pěkně napsaný příběh. Ta bezmoc je šílená, skoro k zblázní. Opravdu stojí za čas, věnovaný čtení. Doporučuji


Velmi silný příběh a emotivní příběh, u kterého se dá jen velmi těžko nebrečet. Hlavní hrdinka knihy má nepředstavitelně těžký osud. Nejhorší na tom je na bezmoc, že nemůže nic dělat, postavit se svým trýznitelů, nikdo jí nevěře a celý život prožije v takovém zařízení jen kvůli tomu, že se nechtěla podřídit svému otci. Chudák Clara.


Románový příběh dvou dívek, které dělí dvě generace .Děj je fikce, jak vysvětluje autorka v poznámce. Léčebné metody jsou skutečné, i když byly používané v různých dobách. Věznění nepohodlných členů rodin v psychiatrických léčebnách nebylo až tak neobvyklé. Čtivé, ale spíš pro ženy. Víc psát nebudu, přečtěte si.


Tahle kniha mě nepustila do poslední stránky a ještě dlouho jsme o ní přemýšlela.
Štítky knihy
psychiatrická léčebna tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
2016 | ![]() |
2018 | ![]() |
2021 | ![]() |
2023 | ![]() |
Kniha Tmavé stěny Willardu je v
Právě čtených | 13x |
Přečtených | 1 207x |
Čtenářské výzvě | 168x |
Doporučených | 136x |
Knihotéce | 413x |
Chystám se číst | 690x |
Chci si koupit | 141x |
dalších seznamech | 12x |