Tmavé stěny Willardu

6 předevčírem

Po dočtení jsem pozorně pročetla všechny komentáře a děkuju především těm, jejichž autory jsou Vendisek a Sidonka3. Prvnímu za to, že jsem po dočtení měla podobné pocity, druhému za velmi solidní a logické zdůvodnění.
Obálka byla jedním z důvodů, proč jsem po knize sáhla, ale vzhledem k obsahu mám pocit, že byla zvolena zcela nepatřičně. Já jsem si tmavé zdi Willardu představovala úplně jinak. A nechce se mi věřit ani tomu, že by takhle mohl vypadat třeba Clařin domov.
Jazyková úroveň textu není nijak oslnivá, ovšem je otázka, nakolik oslnivý byl originál; kde nic není, ani čert nebere, jak praví lidová moudrost. Původní název knihy mi však připadá výstižnější než ten český. Poslední odstavec na s. 308 (resp. jeho druhá věta) mě opravdu překvapil, nedokážu si vysvětlit slovo sešité.
A na závěr: obávám se, že praktiky v některých zařízeních tohoto typu byly možná mnohem horší, a to ještě v poměrně nedávné době. Kdo viděl film Frances s J. Lange v hlavní roli, ten asi ví, co mám na mysli.

2 15. února

Velmi zajímavé čtení, chvílemi děsivé. Byla sem velmi zvědavá, jak vše skončí.

13. února

Špatně se mi začítalo, ale pak mě příběh pohltil a měl spád.
Z beznaděje kterou Clara cítila mi bylo hrozně smutno. Kniha byla opravdu emotivni, ale jsem asi jedna z mála které se víc líbila kniha Pro tvoje dobro.

3 11. února

Moc pěkný příběh – dvě časové linky, kde v současnosti sedmnáctiletá Izzy s docela složitým životem pátrá v minulosti další mladé dívky Clary z první poloviny dvacátého století.
Co přivedlo na první pohled šťastnou a zamilovanou Claru do psychiatrické léčebny s téměř nelidskými metodami „léčby“? Byla opravdu blázen, který už se z ní nikdy nedostal? A co se stalo s její velkou láskou? Spousta otázek, otazníků ale také nalezených odpovědí přivádí Izzy k postupnému poznávání a pochopení vlastních životních traumat. Závěr je docela překvapující, což mě na knihách vždycky moc baví. Víc se mi líbila časová linka Clary, její strašný osud jsem s ní fakt prožívala a moc jsem jí přála, aby se jí podařilo dostat se ven a žít normální život, který si zasloužila. Příběh Izzy byl pro mě trochu slabší, možná proto, že se podobal spíš knihám pro teenagery z prostředí středních škol, kde standardně vždy skupina oblíbených a dominantních dívek trápí hlavní hrdinku, která stejně nakonec nejzápornější dívce odloudí nejen její „kamarádky - posluhovačky“, ale většinou i kluka. Ale i přes toto slabší místo knihy jí dávám plný počet hvězdiček, protože čtení bylo opravdu poutavé, napínavé a v případě osudu Clary i mimořádně silné.

29 15.11.2020

Z knížky mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu velmi zajímavý a pochmurný příběh z psychiatrické léčebny 30. let 20.století a na druhou klasická jednoduchá romantika z americké střední. Ta historická linka byla opravdu zajímavá a opět jsem si uvědomila jak těžký byl život žen, jak byl jejich život ovlivňován muži ať už otci nebo manžely, kteří nad nimi měli neomezenou moc. Naopak současná linka mi připomněla young adult literaturu - láska ze střední (chudák přehlížená proti místní krasavici a tyrance). Ty 4 hvězdičky jsou hlavně za historickou linku.

14 11.11.2020

Super, zaujalo mě to. Přečetla jsem jedním dechem. Kniha bohužel doplácí na žánrovou nevymezenost. Někdo si stěžuje, že je příliš romantická a některé prvky jsou jako z červené knihovny, jiný podléhá melancholii a bezútěšnosti, protože těm postavám v ústavu se zde dějí hodně tragické věci, z kterých běhá mráz po zádech. Tohle není klasický béčkovej slaďák ani umělecky hodnotná artovka, je to odpočinkový román, u kterého si úplně neodpočinete. :) Já si myslím, že kdyby to vsadilo víc na reálnější příběhy a velké myšlenkové přesahy, počet čtenářů by značně klesl, protože o bezmoci a útrapách po těžkém dni číst nechcete. Takže je to takovej kompromis. Příběhy o dvou ženách, z nichž jedna měla zničený život a prožila si svoje (traumata). Román pro ženy a thriller současně z psychiatrické léčebny. Knížka má spád, napětí, zabavila. Dávám čtyři a půl hvězdičky, protože temnou harlekýnku, odehrávající se převážně v blázinci jsem ještě nečetla. Dobrý nápad. Dobré melancholické podzimní počteníčko u okna, které jsem vstřebávala schoulená pod dekou, s výborným čajem v ruce, kočkou na klíně, no, co si přát víc?

4 08.11.2020

Dvě dívky, dvě odlišné doby a obě zažívají těžké časy. Izzy hledá své místo v životě a rodinu, Clara se snaží přežít brutální zacházení v ústavu pro choromyslné. Bylo to temné, drsné a především čtivé.