Las_T komentáře u knih

Nic složitého na čtení, žádnou hard scifi space operu od toho nečekej. Politický konflikt a zasazení příjemné, bohužel konflikt mezi dvěma protagonisty je až moct na sílu. Ohledně hlavních postav... Holden je nejméně sympatická postava jakou jsem kdy v scifi žánru potkal. Nejspíš jsem mu měl fandit, což bylo nad moji sílu. Z představy, že je hlavní postavou celé série mi trochu běhá mráz po zádech.

11.04.2024

První třetina knihy naprosté pohlcení. Potom to trochu poleví, ale zvraty na konci slušné. Před lety (2019) jsem se vrhl pod obřím hypem na Sandersona a jeho Cestu králů a byl jsem tak zklamaný, že jsem musel pět let chladnout. Mistborn je z počátku hodně dospělé, Kelsier je super borec dle mého gusta, Vin už tak moc ne. Její kapitoly více tíhnou k tomu young adult kdy šestnáctiletá holčina chodí po plesech, zamilovává se do random lidí, chováním je úplně mimo.. Celý ten příběh heistu je ale příjemný a když ho vezmeme na milost tak může vyniknout Sandersonův svět; a právě v budování světů je autor mistrem. Pochmurný, s jednoduchým, ale nápaditým systémem "magie". Jedna z těch knih. která tě hodně baví číst, ale ne dost aby jsi šel číst další dva díly.

01.03.2024

(SPOILER) První polovina je ne moc zajímavý pohled do elitářské rodiny, kde se každému daří, všichni jsou vystudovaní, bohatí a mocní. Galská předehra je pak asi nejlepší část knihy, pohled na liberální Francii, kterou ovládnou muslimové a začnou požírat všechno a všechny. Bohužel kniha v dalších částech neuvěřitelně ztratí dech a z celoevropské katastrofy se přesuneme do Čech kde pan Vondruška předkládá svou vysněnou vizi lokálního feudalismu 21. století - těžká nuda.
Knihu jsem začal číst s otevřenou myslí a na rovinu; právo šaría, zahalování, zákaz vepřového a teroristické útoky, to všechno ve fikci beru, ale když je v knize řečeno že papež ve Vatikánu uznal korán jako svou svatou knihu tak už jsem to fakt lostnul :DD to už je pravděpodobnější, že vyhlásí další křížovou výpravu, než že přijme Alláha ne?

5 06.02.2024

Opět případ, kdy kniha zdaleka překonává hru. Není to totiž příběh o zabijákovi, který se rozhodne v podzemí likvidovat démony. Je to cesta poznání o "farmáři", který se do toho celého jen omylem zapletl a teď musí poznávat barevnou náturu obyvatel moskevského metra. Paleta je přitom pestrá; komunisti, fašisti, kanibalové, fanatici či univerzitní profesoři a hlavně stalkeři. Mezi i těmi nejhoršími z nejhorších se však vždy najde někdo slušný, kdo dá Arťomovi lekci a lidsky mu pomůže. Na konci tedy máme úplně jinou postavu, která přemítá o marnosti boje proti strašnému osudu a vlastně i zpochybňuje zda ten nerovný boj stojí za to. Bylo tam samozřejmě i pár hluchých míst, ale je to vyrovnáno kvalitními zvraty a jedinečnou atmosférou klaustrofobického metra. Kamarádi mě těžce přemlouvají abych dal šanci aspoň tomu třetímu dílu, ale nevim nevim kvůli tomu hodnocení co to dostává jsem na vážkách.

7 22.12.2023

Nejsem tedy úplně znalý upírské literatury, tudíž nemůžu jako ostatní usoudit zda je to tématem smysluplné a dotažené. Napsané je to ale skvěle, četlo se to velmi příjemně, jen bohužel vrcholu dosáhne kniha někdy kolem strany dvě stě a zbytek už je jen takový nemastný neslaný dovětek. Skoro jakoby se Martin snažil to vést trochu jinak než klasický příběh na dobráky a zlosyny, ale úplný konec byl těžce předvídatelný. Mrzout Billy Tipton ukázka nechutného kripla, typ záporáka který vykrystalizoval až v autorově opus magnumu Písni ledu a ohně.

1 07.12.2023

Dan Simmons mě zatím nikdy nezklamal. Jeho Kantos Hyperionu je suprové scifi, které vyčnívá a Terror je pro změnu nejlepší hororová kniha a masterclass v budování napětí. Čtení Ílionu pro mě ovšem bylo velmi vyčerpávající a přitom ani nemůžu říct, že by se jednalo o špatně napsanou, nebo snad nudnou knihu. Snažím se přijít na kámen úrazu. První část knihy, odehrávající se v Iliadě je už od popisu velmi přitažlivá a vlastně ve všech metaforách - boží. Pět hvězd za ní. Druhá část je scifi ve stylu Clarke/Bradbury, přičemž má svoje kouzlo a i přes občasnou nepřehlednost se nakonec zdařile završí a dějově propojí s Iliadou. Problém pro mě byla až část třetí a to příběh na Zemi, to mě od začátku nezaujalo, nebavilo a v poslední části knih i dosti vytáčelo (především když se na scéně objevuje Kalibán). On Simmons je především vášnivý milovník literatury a já ho za jeho originální náměty na knihy silně obdivuji, ale Ílion jsem si neužil a objektivně tomu nemohu dát ani čtyři hvězdy - knihu jsem totiž na týden úplně odložil a k tomu mě hrozně vytočil kompletně bezostyšně otevřený konec. Motivace na přečtení pokračování ale není.

2 23.11.2023

Vyvrcholení knihy je jako dostat od Chrise Cartera facku, takovou až spadneš ze židle. Potom ti pomůže vstát a na posledních dvou stranách ti dá ještě druhou menší, aby ses vzpamatoval. A co udělá čtenář? Poděkuje mu. Poděkuje, jelikož vše předtím je výborná detektivka, taková co kvalitně zamotá hlavu. Odbornost napsaná v lahodně čtivém stylu. 10/10 a svou k prasknutí přecpanou knihovnu slyším plakat, jelikož už ji dochází že do ní budu muset nejspíš narvat všech dvanáct dílů. Stačil první kousek a už jsem fanatik jak Krucifix, děkuji pěkně.

15 22.10.2023

Myslím si, že Steven Erikson už nemusí nikomu nic dokazovat. Způsob jakým píše a vytváří svůj knižní svět bourá všechny nastavené hranice fantasy žánru, většina dnešních autorů by si na tomhle vyrvala vlasy (nechci nikoho shazovat, je to prostě fakt). Opravdu ho docenit je však náročný úkol. Na svém blogu před pár lety napsal, že Bůh nedbá vytvořil pro čtenáře, kteří se chtějí v Malazu utopit, ale dělá jim problémy se začíst do Měsíčních zahrad. A to se mu, alespoň podle mého povedlo. V Malazu byly vždy hezky vybalancovány linky vážných bohů a trochu uhozených vojáků při tažení. Zatímco v Charkanas bylo tlačeno především na to první, v této knize jsou bohově v těžké defenzívě. Celá kniha má vlastně dvě nosné linky. Jedna tentokrát s mariňáky a druhá s Teblory. Nebudu tady psát, které postavy to nejvíc táhnou dopředu, ale obě jsou plné nových postav + jednou postavou z minulosti (nebo silně ovlivněnou předchozími eventy). Je to prostě next level fantasy, plné odkazů a přitom svěží a navíc nejvíc čtivé od Lovců kostí, tedy nejčtivější kniha od Eriksona za posledních patnáct let. Velká poklona samozřejmě patří nakladatelství Planeta9, ti v Česku nemají ve zpracování knih absolutně žádnou konkurenci, jejich knihy jsou přímo nádherné. Děkuji Vám a keep it up.

1 18.10.2023

Ustálo to ten hype, kterému jsem byl před přečtením vystaven. Svět ekologicky nápaditý, ale víc mě bavila spíš ta politika, vždy jsem se při čtení o Paulovi a o tom jak putuje pouští a rozjímá těšil zase na nějakou kapitolu s baronem Harkonnenem to je takový sviňák jak mám rád. Celkově originální a chápu ten kult kolem toho, ale ze starších scífek mám rozhodně jiné oblíbence.

5 05.10.2023

Možná čtivá, ale příšerně černobílá fantasy kniha. Nechápu jak někdo může takovéhle dílo označit jako "svěží vítr v high fantasy". Proboha vždyť to high fantasy nevidělo ani z vlaku. Vélin bojuje ve jménu nějaké víry, ale člověk ani netuší o jakého Boha jde, postrádá to nějaký hlubší pohled do katechismu dané víry, jediné co se nám dostane je vysvětlení, že církev má šest řádů a každý sídlí v nějakém klášteru (nejspíš spolu všechny sousedí?). Rozhodně ale nejsem zbytečně rýpavý, v podstatě každý popisný aspekt té knihy je hrozně ochuzený, ať si říká kdo chce co chce tohle je lazy world building, což by mi nevadilo kdyby se to přirovnávalo k hrdinným fantasy románům z přelomu 80. a 90. let a neoznačovalo za nástupce A Song of Ice and Fire. Vélin mě neskutečně vytáčel, postava která ÚPLNĚ každý problém řeší násilím snad ani nemůže být čtenáři sympatická ne?

4 22.09.2023

Nemám k tomu žádné výtky, grafické zpracování úžasné a bylo fajn si to zase po letech připomenout. Nesmrtelné.

"Přišlo to jako předzvěst smrti, jako by byl o něco méně na živu.
Bylo to, jako by ti dva jeden druhého pomalu, ale jistě ukládali do hrobu."

3 06.09.2023

Tak takhle tedy vypadá mainstream scifi posledních let. Je to úplný opak knih od Andyho Weira (který knihu na obálce doporučuje jako vynikající). Není to vlastně vůbec technické, asi dvakrát za knihu se Crouch snaží vysvětlit něco z kvantové mechaniky, ale působí to jakoby si princip té své krychle půl hodiny studoval na wikipedii a pak kolem toho postavil celý příběh. Zároveň je zde však snaha o nějakou emocionální zpětnou vazbu a to tím způsobem, že hlavní postava, 40ti letý fyzik neustále někde leží a se vzlyky naříká nad tím, že mu někdo ukradl ženu a dítě. Dobře beru, ale nemusíš mi to připomínat doslova na každé páté stránce! To neustále laciné vyznávání lásky už po stránce 100 připomínalo nějakou brakovou červenou knihovnu. Původně jsem chtěl přečíst jako první Zhroucený čas, ale Temnou hmotu jsem ukradl z knihobudky. Do dalších knih od autora nepůjdu, tohle není scifi pro mě.

5 04.09.2023

(SPOILER) První polovina knihy jede v podobném tempu jako jednička, velmi jsem si ji užil. Nešlo jen o to prostředí Univerzity, které se mi sakra líbí, ona je totiž zábavná i část kdy Kvothe odchází do světa a dostává se na dvůr svého šlechtického patrona. Problém nastává až u toho road tripu jehož součástí se stane, na který dále navazuje část z Felurian a uspávací učení u žoldnéřů. Kniha se nakonec vrátí na začátek, ale když jsem to dočítal, nemohl jsem se zbavit pocitu, že to tak nějak vyšumělo do ztracena, což hezky koresponduje s tím, že autor píše třetí díl už přes deset let, asi sám neví jak dál. Furt je tam ale výborných pět set stran, což může hodně autorů jen z povzdálí závidět, takže nemám problém tomu dát tu čtyřku.

6 02.09.2023

Čtení Pata Rothfusse jsem odkládal mnoho let. Vždy jsem si přečetl anotaci knihy a řekl jsem si, jak by mě asi mohla bavit kniha o nějakém minstrelovi, který všude byl a všechno dokázal? Já který byl odkojen fantasy od Martina a Eriksona? Ta anotace je dle mého názoru napsaná opravdu příšerně a je to největší mínus knihy, jelikož mě neprávem odháněla a navíc přímo spoileruje nejvýznamější události knihy. Knize se přitom povedly tři věci; četla se mi úplně sama, takhle čtivou knihu už dlouho nepamatuju. Za druhé je napsaná takovým strašně líbivým způsobem, je čirá radost to číst. Za třetí u mě znovu probudila moji poslední léta pohasínající čirou vášeň pro fantasy (po čtení Eddingse a Sandersona jsem to už potřeboval jako sůl). Chvílema je to skoro až pohádkové, což normálně nemůžu vystát, ale v tomhle případě nejspíš opravdu nad utrpením při čtení příběhu vyhrává spíše katarze. Naprosto skvělá kniha, jsem nadšený. A pro ty kdo čekají na Dveře z kamene, buďte v klidu, já momentálně nikde nedokážu sehnat ani Strach moudrého muže :D

5 03.08.2023

(SPOILER) Z Projectu Hail Mary, jsem lehce v rozpacích. Rylandovy vzpomínky jsou fajn, dobře osvětlují jeho lidskost a do příběhu občas vnesou nějaký vtipný element, nebo kapitolu pro odlehčení. Po prvním kontaktu se nám navíc představuje druhá hlavní postava, se kterou si Ryland prakticky okamžitě vytvoří upřímný kamarádský vztah. Bohužel knize hrozně škodí sáhodlouhé technické a vědecké popisy událostí a procesů. Neberte mě teď špatně, klasičtí autoři scifi také často dopodrobna popisovali různé technické součásti příběhu (např. A.C. Clarke v tom byl velmistr), problémem je že to Andy Weir dle mého neumí dobře dávkovat, popř. je to vědecký fanatik, který se neumí zastavit. Vždy když přijde nějaká vyhrocená situace, nějaký problém, je tady deset i víc stran podrobného popisu každého kroku jak situaci vyřešit. Smekám klobouk, že si s tím dal takovou práci o tom žádná, má můj respekt, ale přeci jenom to není úplně čtenářsky přívětivé. Každopádně z toho jde silně cítit osudovost a já Rylandovi i Rockymu fandil, ale celkově nejsem úplně spokojený. Přeci jenom z těch novějších scifi románů takový Liu Cixin taky ve svých knihách řeší velmi obdobný problém jako Weir ve Spasitelovi a přitom tu technickou stránku popisuje tak nesmírně poutavě...opravdu jsem trošku zklamaný, Marťan se mi hrozně líbil.

8 12.06.2023

Z počátku je to hodně vtahující čtení, přičemž záporáci pro mě byli mnohem víc zajímavější než hlavní hrdina. Onen trochu pohádkový podsvět bych popsal jako "Pratchettovský typ v depresivní fázi". Líbilo se mi to, ale upřímně dávám přednost jinému druhu fantasy, který v této knize dobře charakterizují právě pan Croup a pan Vandemar.

2 21.04.2023

(SPOILER) Jak psali lidé přede mnou, kniha má tři části, všechny se věnují propojení mezi paravesmírem, a každá z nich by nemohla být více odlišná. První část popisující vznik Pozitronové pumpy je asi nejlepší, v druhé Isaac dost originálním způsobem popisuje rasu, která obývá onen paravesmír a v podstatě zde jen sáhodlouze popisuje, jak mezi sebou tihle přátele v tzv."triádě" sexuálně dovádějí a množí svoje potomstvo, opravdu je zde nějaká pumpa naprosto vedlejší. No a třetí část se z nějakého důvodu odehrává na Měsíci, asi chtěl Isaac taky přispět do Měsíčního scifi, chvílema to dost připomínalo Heinleinův Měsíc je drsná milenka či Clarkův Měsíční prach. Určitě jedna z jeho slabších knih.

07.04.2023

Velmi šikovně a chytře napsaná sonda do duše člověka, kterému se poštěstilo být chitrí. Líbí se mi propojení intelektuální a emocionální stránky, vytváří to skvělý konflikt mezi Charlieho srdcem a hlavou. Není to úplně běžné pro tyhle starší scífka, aby tě až takhle vzaly za srdce. Otázkou už tedy jenom zůstává kdy se měl Charlie líp, zda v pekárně kde s přáteli umýval záchody, nebo když seděl doma a osamocený skládal klavírní koncert. Donutilo mě to o tom přemýšlet a to dokážou jen ty nejlepší knihy.

14 30.03.2023

Docela ironické, že jsem se k Já,robot dostal až poté co jsem přečetl celou Nadaci a Sérii o Robotech. Povídkami o hyperatomovém motoru a robotu, který umí číst myšlenky tady vlastně už v roce 1950 Asimov pokládá stavební kameny knihám, které napsal klidně i o více než třicet let později. Dvě části slabší, zbytek skvělý. Jde z toho cítít, že se ještě trochu hledal (např. roboti se tady chovají občas úplně jako lidé a takový humanoidní robot Daneel je v dalších knihách tak správně toporný, jak by se od robota dalo čekat), ale celkově už zde nelze popřít ten obří spisovatelský talent na poli scifi žánru, jakým Asimov bezpochyby byl.

8 08.02.2023

Velmi hutná kniha. Marnivost, láska, osamělost a víra ve svého boha, to jsou hlavní problémy, kterými se Sinuhet ve svém životě potýká a musím se přiznat že jsem byl až mile překvapen tím jak "šedá" postava ten lékař je. Není to nějaký stereotypní klaďas, ale člověk co dělá chyby jako každý. Upřímně jsem na něj měl chvílema vztek, jelikož si za mnohé ze svých ztrát může zcela vlastní vinou, ale třeba na něj změním názor až mé vlasy prořídnou a hřbet se ohne a já si to přečtu znovu, starší a moudřejší. Kapitola s Mineou šílený doják a Kaptah je nejlepší sluha od Sancha Panzy. A pokud se ti ta kniha nelíbí tak na tebe pouštím svoji vodu.

10 13.01.2023