Ílion

Začátek takový rozvláčný u kterého jsem se nemohl nějak chytit ale pak to docela šlo

Toto je ako typický chatový guláš. Každý príde a niečo doň pridá. A technicky by to nemalo spolu fungovať, ale nejako to funguje a dáva to celkom zmysel. Aspoň taký, aký môže guláš mať.

Ale aj tak mi ležal v žalúdku akosi pridlho.

Strašlivá slátanina, která neuvěřitelně funguje a zcela logicky zapadá do tvorby pana Simmonse.
Četla jsem a u toho bádala, dohledávala a hrabala se v paměti, jak to vlastně bylo a prosím vás, bylo to tak jak píše Simmons. Hrozne moc jsem toho nepochopila, ale náramně jsem se bavila a klidně bych si to dala znovu.

O můj bože pojďme spolu na lože, ale před tím si musím dočíst tuhle knihu!

Začátek fakt potrápí, protože se zdá, že se absolutně nechytnete. Ale pak to začne dávat smysl a je to jízda.

Zajímalo by mě ale, jak taková směska vznikla.

Ide o moju prvú knihu od autora. Začiatok (cca 150 strán) bol pre mňa jeden z najchaotickejších čo som doteraz čítala (časté moje myšlienky pri čitaní boli wtf?). Po prekonaní "bolehlavu" z úvodu sa jednotlivé dejové linky začali vyjasňovať. Dej začal napredovať viacmenej dobrým tempom. Narazila som však aj na úseky, ktoré boli až príliš nezáživné čo pre mňa spomaľovalo plynulosť deja (opisy bojov, diskusie moravcov o literatúre). Záver bol pre mňa zrozumiteľný aj keď sa mi miestami počas čítania zdalo, že myšlienky ktoré autor vložil do jednotlivých dejových liniek sú nespojiteľné.

Je to taková splácanina všeho, která se 450 stran vleče jedna vedle druhé, aby se (ne neočekávaně a už vůbec ne překvapivě) začala postupně spojovat a dávat smysl. Dá se to číst, neměl jsem chuť to odložit. Ale že bych z toho měl nějak významné potěšení, to ani náhodou. Nejhorší jsou sáhodlouhé rozpravy dvou moravců - prokousat se přes ně chtělo hodně úsilí a nekonečné a opakující se výčty bohu s popisem toho, co má zrovna kdo na sobě za trenýrky.

Originální zápletka, kterou rozvíjejí tři linie - roboti z Jupiteru; postlidé (= technologiemi zdokonalení lidé) a lidé starého typu (lidé udržovaní v bezstarostném blahobytu a bez intelektuálních podnětů). Částečně se dá říci, že Dan Simmons rozvíjí myšlenku H.G.Wellse ze Stroje času, že se na Zemi časem vyvinou dvě rasy lidí - technicky vyspělí a prosťáčci.
Kniha se dobře čte a nutí vás přemýšlet, kam autor děj posune; co se na ve vytvořených kulisách může stát.

Tlustá kniha, ale Dan Simmons se je nebojí psát, viz třeba vynikající cyklus Hyperion. Zde se proplétají tři příběhy: jednak Moravců, kteří ze své oblasti okolo Jupitera vyrážejí k Marsu, aby odhalili jeho tajemství, jednak lidí "starého typu", které nechali postlidé žít na Zemi v komfortu a nevědomosti, a nakonec příběh Hockenberryho, který se na Marsu ocitá uprostřed války mezi Trójany, Achájci a bohy.
Zdá se to hodně nakombinované? A přesto to spolu souvisí a minimálně dva příběhy se v tomto prvním díle prolnou. Mně se nejvíce líbil ten odehrávající se na Zemi a jejím prstenci. Velmi dobré počteníčko, váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami.

Po skvělém Hyperionu a Endymionu tu máme další knihu z pera mistra Simmonse. Ze zmiňovanými mají něco málo společného, ale jedná se o úplně jiné knihy.
Zajímavý mix antického Řecka a sc-fi je zajímavý vymyšlen. Postupně zjišťujeme detaily světa a začíná to dávat smysl.
Kniha zachycuje tři na první pohled nezávislé příběhy, které se ke konci postupně propojí a čtenáři začnou dávat smysl.
Kniha se čte dobře, ale je zdlouhavá a občas trošku drhne.
Musím také pochválit skvělé vydání od nakladatelstvím Fobos.
Hodnotím 75 %.

Ílion je těžko hodnotitelná kniha. Z hlediska vykreslení postav, výstavby děje a budování atmosféry je to naprostá paráda. Všechny tři vypravěčské linie mají něco do sebe a každá by obstála jako samostatná kniha odehrávající se ve svém vlastním fikčním světě. Jenže postupem času se mi na mysl vkrádal sílící pocit, že je Simmons k sobě násilně narouboval, jen aby dokázal, do jaké hloubky své tři velké předchůdce nastudoval. Občas z textu probleskne autorovo opájení se vlastní erudicí, které vyvrcholilo v monolozích Kalibána. Vypadá to, že celá linie Prospero, Kalibán, Ariel (a další), je tam jen proto, aby měl Simmons důvod odkazovat se i na Shakespearea. Kdyby se tato mytologie škrtla a její místo by zaujala anonymní obluda, tak by příběh o nic nepřišel a tempu by to prospělo. Sluší se ovšem podotknout, že tato pasáž je s přehledem nejčtivější v celém eposu. Ílion se přelomovým dílem literatury nikdy nestane. Jednotlivé linie jsou v žánru postapokalyptické sci-fi, hard sci-fi a technofantasy bez debat špička, ale kniha jako taková občas trochu vrže.

Měl bych být ideální čtenář, ale... Začátek strašně zdlouhavý. Tak zdlouhavý, že jsem napoprvé knihu odložil a vrátil se k ní až po 15 letech. Trója je místy zábavná, místy zdlouhavá a místy intelektuálně onanistní (jakoby Simmons chtěl ukázat, co všechno si k tématu načetl v odborné literatuře). Moravci jsou ze začátku nejnudnější a na konci nejsympatičtější. A lidská linka za mě nefunguje, Kalibán a Prospero úplně přitažení za vlasy. Taky se tu projevuje Simmonsova epizodičnost. Spousta akce je zajímavá, ale vlastně hlavnímu ději vůbec neprospívá, a kdyby se vynechala, nic by se nestalo... Lavíruju mezi 3 a 4 hvězdami. Hyperionu s jeho genialitovou jak po stránce dějové, tak po stránce stylistické, nebo Terroru s jeho psychologií postav a budováním napětí to nesahá ani po kotníky, ale když překonáte ukrutně pomalý začátek, nabere to spád a čte se to fakt jedním dvěma dechy. Navíc ten oblouk s ústředním tématem jako hněvem v závěru mi přišel fakt geniální. A kdo se v tom bude chtít intelektuálně rochnit, ten asi může. Nejblíž bych to asi přirovnal k Endymionu. Je to zajímavé, nápadité, dobrodružné, na konci to všechno do sebe zacvakne, ale zároveň je to strašně ukecané a někdy zbytečně jen na efekt. A za pár let si z toho nebudu pamatovat nic. Do pokračování se ale pustím.

Ílion je typický Simmons, což znamená, že to v žádném případě není oddechové čtení. Děj plyne pomalu, z počátku místy až úmorným šnečím tempem. Přesto má kniha i v těchto pomalých pasážích díky Simmonsově neuvěřitelné imaginaci své kouzlo. Pokud čtenář vydrží, prokouše se počátečními kapitolami, začne děj postupně gradovat a poslední třetina knihy je už celkem jízda, ve které vše do sebe parádně zapadá. Navíc Ílion v sobě obsahuje části s bohy a hrdiny řecké mytologie, což bylo pro mě velké plus. Osobně se mi Ílion líbil. Řekl bych, že je dokonce čtivější a zábavnější než slavný Hyperion.

Dan Simmons mě zatím nikdy nezklamal. Jeho Kantos Hyperionu je suprové scifi, které vyčnívá a Terror je pro změnu nejlepší hororová kniha a masterclass v budování napětí. Čtení Ílionu pro mě ovšem bylo velmi vyčerpávající a přitom ani nemůžu říct, že by se jednalo o špatně napsanou, nebo snad nudnou knihu. Snažím se přijít na kámen úrazu. První část knihy, odehrávající se v Iliadě je už od popisu velmi přitažlivá a vlastně ve všech metaforách - boží. Pět hvězd za ní. Druhá část je scifi ve stylu Clarke/Bradbury, přičemž má svoje kouzlo a i přes občasnou nepřehlednost se nakonec zdařile završí a dějově propojí s Iliadou. Problém pro mě byla až část třetí a to příběh na Zemi, to mě od začátku nezaujalo, nebavilo a v poslední části knih i dosti vytáčelo (především když se na scéně objevuje Kalibán). On Simmons je především vášnivý milovník literatury a já ho za jeho originální náměty na knihy silně obdivuji, ale Ílion jsem si neužil a objektivně tomu nemohu dát ani čtyři hvězdy - knihu jsem totiž na týden úplně odložil a k tomu mě hrozně vytočil kompletně bezostyšně otevřený konec. Motivace na přečtení pokračování ale není.

Začal jsem edici NSO a jestli i ostatní romány budou mít podobnou kvalitu, tak se mám na co těšit. Od autora jsem zatím četl jen Terror, ten se mi hodně líbil, takže jsem věděl, že Ílion bude zajímavé čtení. Autor nám předloží tři na první pohled nesouvisející příběhy. Samozřejmě vše se začne postupně spojovat. Máme zde učence, sledujícího Trojskou válku přímo z první ruky. Máme zde robotické organismy Moravce, kteří byli vyslání na Mars a jejich mise nekončí podle plánu. A do toho sledujeme osudy několika z posledních lidí, kteří zjišťují něco sami o sobě a své minulosti. Je to tlustá bichle, ale čtení vážně utíká a jsem zvědavý, jak se to celé zakončí.

Starověké Řecko, Homérův slavný epos a proslulá trojská válka o krásnou Helenu, výprava autonomních inteligentních biomechanických organismů tzv. moravců na bohy obývaný Mars k hoře Olympus Mons a konečně hledání smyslu existence a své minulosti hrstkou lidí, žijících na Zemi v podivných, sterilních a izolovaných společenstvích. To jsou tři dějové linie Simmonsovy megalomanské ságy Ílion/Olymp, která se sebevědomě rozkročila do šířky i dálky a vrství jednu sci-fi dobrotu za druhou jako na narozeninovém dortu. I přes hromadu nejrůznějších postav, činů a zápletek, které si ve všech třech rovinách žijí vlastním životem, to není nepřehledné ani zmatené. Člověk do děje vklouzne jako ruka do rukavice a okamžitě si začne užívat jízdu celým tím mistrně spleteným tobogánem. Je sice pravda, že těch trojských a achájských hrdinů a velitelů je tady tolik, že se jednomu až točí hlava a mám vážné pochyby, že je třeba všechny si je pamatovat, nebo alespoň vědět kam který patří. Na druhou stranu, ohavná lidožravá potvora z vesmírného habitatu řečnící jako básník Robert Browning, nebo MZM (malí zelení mužíčci) jménem zekové stavějící na Marsu sochy, to je originalita sama. Ílion není dokonalý, ani není nejúžasnější knihou, jakou jsem kdy četl, ale opravdu hodně, hodně mě bavil.

(SPOILER) Opravdu zajímavý mišmaš postav a prostředí - jen se nedokážu rozhodnout, zda je to klad knihy či naopak. S každou linií zvlášť bych problém neměl, ale jejich splétání dohromady se mi jevilo i v rámci žánru, pro který v tomto ohledu platí velmi volná pravidla, až příliš nepravděpodobné. Nejvíce rušivě na mě působil právě ústřední svět díla - svět olympských bohů a řeckých hrdinů a autorovo chabé vysvětlení (či spíše jen jeho náznak), jak vůbec mohl tento svět v realitě vzniknout. Pochybnosti také vyvolává možnost lidských hrdinů Trojské války vůbec vzdorovat bohům s jejich nadpřirozenými schopnostmi (však se také autor v závěru knihy popisu bojů cíleně vyhnul). Ani psychika postav románu není kdovíjak propracovaná (i když to Simmons jinak docela umí - viz třeba jeho Terror), ale to je podle mých poznatků v žánru scifi spíše pravidlo než výjimka (a to i u kvalitně píšících autorů). Jinak je to ovšem kniha čtivá a poměrně napínavá; pozoruhodná je schopnost autora každou kapitolu ukončit nečekanou, dramatickou událostí, aby následně děj zase zklidnil kapitolou z některého z jiných světů knihy. Není také marné si před četbou osvěžit právě Homérovu Illiadu (nebo aspoň v řeckých pověstech kouknout na dobývání Tróje) a kupodivu také Shakespearovu Bouři, zážitek z četby pak bude o to silnější. Mnohé souvislosti se zřejmě dají najít i s Proustovým Hledáním ztraceného času, ale to už je pro vyložené literární fajnšmekry se spoustou volného času .

Rozjezd byl pomalý, ale ideální pro seznámení se se všemi dějovými linkami. Vše se postupně rozjíždělo a propojovalo. Podobný pocit jsem měl i při čtená Hyperionu, který si asi budu muset zopakovat.
Hned jdu na Olymp.

Knihu asi napsal pejsek s kočičkou, jaký je to mišmaš. Navíc by snesla zkrácení. Olymp už číst nebudu, i když to znamená nezodpovězené otázky.