Olymp

Olymp https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21895/bmid_olymp-bgs-21895.jpg 4 122 17

Ílion série

< 2. díl

O hněvu Achillea, syna Péleova, zabijáka soucit neznajícího, osudem k smrti předurčeného, nám zpívej, ó Múzo. Ta slova napsal slepý Homér ve starověku, ale začal jimi i náš příběh. Potomci lidstva v něm sami sebe transformovali do podoby řeckých bohů a rozehráli mezi sebou hru, v níž se hrdinové trojské války znovu střetnou o osud mýty opředené metropole. Boj však neprobíhá podle předem vytýčeného plánu a přestává být pouhým představením. Thomas Hockenberry, univerzitní profesor klasických studií z časem zavátého dvacátého století, již není pouhým pozorovatelem pevně daných událostí, ale je přímým účastníkem nemilosrdných bojů mezi božskými stvořeními vzdálené budoucnosti. Současně se na Zemi zbytky obyvatel, geneticky upravených k dlouhověkosti, pokoušejí přežít vyhlazovací snahy vedené stvořeními z jiného vesmíru. Harman, Daeman, Ada a další se bezděčně stávají těmi, na nichž možná spočívají poslední naděje starého lidstva. A nakonec jsou tu moravci – lidmi vytvoření kyborgové původně určení k pracím na asteroidech a vnějších planetách. Přilákáni zvýšenou kvantovou aktivitou v okolí Marsu a Země, hlásí se ke svému lidskému dědictví a pokoušejí se zastavit šílenou destrukci dříve, než bude nenapravitelně narušen samotný vesmír. Olymp je nádherným a strhujícím dokončením událostí z románu Ílion. V dech beroucím tempu se jednotlivé nitky příběhu splétají, až se protnou v dramatickém finále, v němž jsou konečně zodpovězeny otázky, které trápily stovky čtenářů po dočtení předchozího svazku.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Sci-fi

Vydáno: , Laser-books (Laser)
Originální název:

Olympos , 2005


více info...

Komentáře (17)

Komentáře 17 Recenze 6

Chmur
Chmur
13.02.2024 3 z 5

Kniha plyne pomalu jako všechna Simmonsova díla, která jsem doposud četl. Byl jsem trochu zklamán z toho, jak autor některé dějové linie uzavřel. Třeba ta Odysseova/Nikoho mě vyloženě zklamala. Taky mě mrzí, že Simmons spoustu věcí vůbec neozřejmil. Jak vlastně vznikli Moravci? Vytvořili je postlidé? Kdo je přesně Sycorax? Kdo je Klid? A takových otázek mám spoustu. Možná je ale chyba v mé pozornosti a paměti. Nejsem si jist. Podle mě si ale Simmons utrhl příliš velké sousto a nechal proto mnoho v Olympu otevřeno.

Tyet
Tyet
19.11.2023 3 z 5

Druhý díl sci-fi ságy odehrávající se ve třech dějových liniích. První díl s názvem Ílion jsem četla už před lety, krátce po jeho českém vydání v roce 2009 a tenkrát jsem byla nekritickým a nadšeným obdivovatelem tohoto příběhu i Simmonse samotného. Druhý díl nešel dlouho sehnat, až letos se to podařilo a já s velkou netrpělivostí začala znovu číst první knihu, abych mohla hladce a bez přerušení otevřít tu druhou. Uvědomuji si, jak jsem vlastně po těch čtrnácti letech četla úplně jiný příběh. Okouzlení se nedostavilo ani u druhého dílu s názvem Olymp, i když oceňuji mimořádné vypravěčské umění autora a jeho bezbřehou imaginaci. I když mě příběh samozvaných olympských bohů, Trójanů v čele s Hektórem a Paridem, řeckých hrdinů vedených lehkonohým Achilleem a mocným králem Agamemnónem, posledních zbývajících lidí starého typu na pusté Zemi nebo robotů zvaných moravci, kteří slynou větším humanismem než lidé, stále zajímá a baví, všímám si i věcí, které mi vadí a rozčilují mě. Především jde o podsouvání toho správného světonázoru a stanovení největších padouchů všech dob – muslimů, kteří v náboženském vytržení neváhají před zničením celé planety. To se mi na příběhu, který se odehrává nějakých tři tisíce let od současnosti, a měl by mít přesah a nadhled, zdá poněkud nevkusné. Pak mi trochu překáží zbytečné sexuální scény, které nemají žádný význam pro děj a neustálé připomínání varlat řady mužských hrdinů, to už ale patří spíš do sféry trapnosti než rozčilujících dějových zápletek. Zajímavé v tomto kontextu je, že vaječníky ženských hrdinek nejsou zmíněny ani jednou.
Všechna moudrost, tedy to, co jsem před lety za moudrost považovala, se mi dnes jeví jako povrchní kalkul a to ještě špatně maskovaný. Celý autorův velkolepý humanismus se v některých momentech příběhu ukáže jen jako tenká a křehká slupka, která čtenáři brání vidět pravdu. Pravdu o nadřazenosti a neomylnosti jen některých. Zkrátka Simmons už zřejmě nepatří mezi mé nejmilejší spisovatele, i když jeho Terroru si stále velice vážím. Možná ale jen do doby, kdy si tu knihu znovu přečtu, protože člověk se mění a neustále vyvíjí. A tak je to správně.
Autor v knize cituje revolucionáře a komunistu Antonia Gramsciho: „Krize spočívá přesně v tom, že staré umírá a nové se nemůže zrodit; v tomto mezivládí se objevuje velká pestrost chorobných příznaků.“ A mě napadá hned několik takových chorobných příznaků naší doby. Snad to znamená, že nové se právě rodí a bude lepší než staré.


lampernaqui
lampernaqui
10.11.2023 4 z 5

Bál jsem se, že se celý ten ohromný příběh Simmonsovi nepodaří ukočírovat, ale zbytečně. Všechny tři dějové linky se propletly a vyústily v pěkný logický konec. Klobouk dolů před člověkem, který si jednoho dne řekl, že napíše scifi, do kterého přimíchá postavy z Homéra a ještě ke všemu to dává smysl. Zatím mám za sebou jenom sérii Ílion a Terror, ale rozhodně si rád od autora přečtu něco dalšího.

lazarus
lazarus
01.07.2023 5 z 5

Veskrze epické vyvrcholení Simmonsova eposu. Valná většina otázek nastolených v Ilionu je zodpovězena a uspokojivě vysvětlena a příběh je smysluplně uzavřen. Co víc si od více jak 1500 stránkového románu přát. Za mě spokojenost a desetileté očekávání naplněno. Tak teď už jen knížku doplnit do Simmonsovic police v mé knihovně jakmile na podzim, snad konečně, vyjde.

ludek.n
ludek.n
16.06.2023 4 z 5

"Žádný člověk nezemřel v Homérově Iliadě beze jména nebo bez břemene..." A Dan Simmons se snaží vyprávět svůj příběh stejným způsobem a zahrnout do něj kvantum dějových zvratů, historických detailů, vesmírných teorií, postapokalyptických scénářů a v neposlední řadě i životních pravd. Téhle figuríně bujných tvarů a lepých proporcí pak obleče dobrodružný kabátek s hromadou kapes a záhybů, halenku s romantickými volánky a šikézní kalhoty volného střihu, aby ji takto připravenou a vymóděnou vyslal na cestu za objevováním tajů hned několika literárních žánrů. A světe div se, drží mu to pohromadě a ani to moc neskřípe. Ne nadarmo je Dan Simmons označován za mistra psaného slova. Šestnáct set stran textu (počítaje v to oba svazky této megalomanské duologie) a člověk se ani na chvíli nenudí. Přestože jsem v závěru tohoto druhého dílu očekával přece jen o něco větší třesk a hromobití, Simmons vyklouzl ze všech udiček, které sám na sebe nalíčil, inteligentně a s grácií. Možná nevysvětlil všechny záhady, které se v průběhu vyprávění objevily, ani neposvítil do všech temných koutů nebo nenakoukl za roh, ale to je v pořádku: máme díky tomu možnost spekulovat, na sci-fi conech vést sáhodlouhé diskuze a domýšlet se coby kdyby a kde se vzali. Jestliže nás Ílion vystřelil do vesmíru nespoutané fantazie, Olymp nás pomaloučku a polehoučku vrací zpátky na zem. V tom je jeho síla i prokletí.

Shashlick
Shashlick
19.07.2022 4 z 5

I když jsem druhý díl také víceméně zhltal, tak mi přeci jen přišel spíše jako vysvětlovací soupis k první části.
Simmons má navíc nějakou podivnou zálibu ve zvracení.

evickakyticka
evickakyticka
10.02.2022 4 z 5

Po dlouhé době jsem dočetla druhý díl Ílionu. Neskutečné dílo, chytne a nepustí. Kombinace sci-fi a řeckých bájí, to snad dokáže jen D. Simmons. Víc mě bavilo putování a "řecká část s bohy" než popisování černých děr a fungování vesmíru. Ale budiž, našla jsem si tam to svoje a rozhodně nelituji. Chce to ovšem čas a trochu se do románu ponořit, aby vše krásně do sebe zapadlo.

Eyghon
Eyghon
03.12.2020 5 z 5

Stálo to za to. Olymp je důstojné pokračování Ília. Je akčnější než první díl a vysvětlí se v podstatě všechny nevyřešené otázky.

desert.fox
desert.fox
30.01.2020 5 z 5

Tak, konečně jsem to pochopila. :-) Anebo otazníky z prvního dílu vysvětleny.

Finn69
Finn69
06.09.2019 4 z 5

Dalších 900 stran trojské války, vzpour proti bohům, robotů, kyborgů a cestování časem i prostorem. A i přes ten (možná trochu přehnaný) počet stran to byla celou dobu dobrá zábava. Vazba na Homéra je už o hodně volnější a řečtí hrdinové tak mají víc prostoru se projevit - a taky to udělají. Takže pokud se chcete dozvědět, jak by to v Tróji dopadlo, kdyby se do toho vložili kyborgové z Jupitera a malí zelení mužíčci, jen do toho, nebudete litovat :)

karel0684
karel0684
13.09.2018

Pokračování a uzavření Ilionu a platí to samé - nemám rád tlusté knihy, ale tuhle jsem dočetl. Četlo se to celkem samo. Rozvláčné jen místy. Vazba na Homéra je příjemná.
Konec je divny

tartan
tartan
07.12.2017 5 z 5

Škoda toho záveru, ktorý sa Simmonsovi trochu rozpadol pod rukami, viacerých nezodpovedaných otázok i nie celkom presvedčivých motivácií u niektorých postáv (Odysseus, ehm), inak výborné. Dialógy moravcov o starej ľudskej literatúre a zmysle života jednoducho brilantné. A hoci je Simmons grafoman a občas to s hustotou textu preháňa, keď sa v príbehu začne niečo diať alebo príde na nejakú akciu, berie to skutočne dych. V každom prípade povinné čítanie pre fanúšikov Homéra, Shakespeara, Prousta a epickej sci-fi.

Achilleus vyjde po dvoch schodoch k obrovskej čiernej postave. Štít má na predlaktí, ako by bol pripravený bojovať. "Hej, nezabudli ste, že som tu tiež? A stále čakám odpoveď na moju otázku. KDE JE ZEUS?“ Nyx sa k nemu nakloní a namieri jeden bledý, kostnatý prst ako zbraň. „Tvoja kvantová pravdepodobnosť, že zomrieš mojou rukou, je možno nulová, synu Péleov, ale keď by som ťa rozstrieľala na atómy, na molekuly, možno by vesmír – dokonca aj na kvantovej úrovni – mal dosť práce, aby ten axióm udržal.“ Achilleus čaká. Už si všimol, že bohovia často trepú podobné nezmysly. Jediné, čo môže robiť, je počkať, až zase prídu k rozumu.

nezbi
nezbi
28.10.2017 5 z 5

Škoda že zůstalo spoustu otázek nezodpovězených. Čekal jsem že do sebe vše zapadne ale i tak dávám 5/5, 1600 stran jsem se náramně bavil!

Voynix
Voynix
31.05.2017 4 z 5

Velkolepé dílo. Tak velkolepé, že vlastně sám autor se chvílemi ztrácí. Po ílionu celkem zklamání. Simmons je vynikající spisovatel, jeho znalosti literatury jsou obdivuhodné, ale...Olymp měl být odpovědí na otázky, které položil první díl serie, a presto na mnoho z nich neodpoví a nechá ve mne prázdná místa.
Vystupuje zde velké množství postav, drtivá většina je nám představena jmény, snad jako v Homérově Iliadě proto, aby nikdo nezemřel beze jména, žádný jiný důvod k jejich vystupování nevidím...a tím kniha dostává stále nové směry, které nikam nevedou, jen plní stránky...
celkem 1600 stran textu (oba díly), ale odpovědí pramálo.

nexm4rky
nexm4rky
09.06.2015 4 z 5

Jak již psali ostatní, kniha je trochu neukočírovaná a rozporuplná. Někdy jsem si říkal, že je to ještě lepší než Ílion, a jindy se ptal sám sebe, jestli to má smysl číst dál. Někdy se přečetlo 50 stránek jak nic a jindy jsem se do dalších musel nutit. Pokud ale budete na dualogii pohlížet jako na "Ílion" a "Co bylo po něm" tak snad nebudete zklamáni.

Erezka
Erezka
24.01.2013 5 z 5

Stále hodnotím pěti body, ale rozhodně už se to nerovná báječnosti prvního dílu. Největší problém je, že děj se stále rozjíždí, ale nic se nevysvětluje. Kniha má tisíc stran a na osmisté stránce se to pořád nechílí ke konci a nějakému rozuzlení. A najednou se vše tak na sto stranách utne. Zničeho nic. A spousta věcí se samozřejmě nevysvětlí. Rozhodně se autor neměl tak rozepisovat, nebo měl připojit třetí díl. Mám ale obavu, že ani ten by ale neukočíroval a akorát by vše prodloužil se stejným výsledkem.
Druhým problém je paradoxne začátek. Ilion končí skvělou monumentální scénou, která slibuje v dalším díle něco velikého. A ono to nepřijde. Škoda.
I tak se mi to ale líbí. Ovšem je to poměrně složité a s mnoha dějovými liniemi. Myslím, že druhé přečtení nebude rozhodně na škodu. Předpokládám, že se mi toho dost vyjasní.

pistalka
pistalka
06.09.2011 3 z 5

Olymp jsem začal číst 25. června a dočetl jej 6. září. Tak dlouho jsem – pokud je mi známo – žádnou jinou knihu nečetl. Možná by ale bylo přesnější napsat: od žádné jiné knihy jsem neměl nutkání tolikrát odskočit k další knize. Není to dáno rozsahem románu – sám jsem už přečetl několik tisícistránkových knih v poměrně rychlém čase a nemám s nimi problém (naopak, rád je vyhledávám) – ale spíše způsobem, jakým Simmons své dílo napsal.
Ílion, který Olympu předchází, byl velmi zdařilým sci-fi románem se spoustou myšlenek a nejvyššímu hodnocení mi bránila pouze přílišná spojitost s Homérovými eposy, ve kterých jsem se místy ztrácel. Olympu už podobná návaznost chybí, protože děj se příliš odchýlil starověké literární předloze a hrdinové jednají na vlastní pěst.

Příběh brzdí skutečnost, že Simmons je až příliš velký puntičkář. Popisuje, popisuje a neváhá zaplnit deset stránek dialogem, který ve své podstatě není pro vývoj románu ničím zásadní. To se dalo omluvit u předešlého svazku, který plnil funkci rozjezdu a u kterého čtenář netušil, kam se bude děj vyvíjet a jak budou tyto popisné pasáže pro děj zásadní. V závěru románu už ale takové věci obtěžují. Zkrátka, některým věcem bylo věnováno příliš pozornosti a některé byly úplně zbytečné, což odnesla celková čtivost románu. Prvních 300 stránek se prakticky nic neděje a vy začnete dumat nad tím, proč. Pak se děj naštěstí rozjede, a to velmi slibně, že otáčíte stránku za stránkou. Simmons je perfektní vypravěč a mistr slova, a pokud mu něco nelze upřít, tak fantazii, která bere dech. K tomu do románu opět zařadil spoustu kulturních odkazů na nejrůznější literární díla, jak je u autora ostatně zvykem (jen málo z nás asi docení, kolik toho do svého díla vložil a kolik s tím strávil času). Okolo stránky 700 se však děj znovu zabrzdí. To jsem upřímně myslel, že umřu.
Nejvíce mě zklamal odfláknutý konec románu. Ílion s Olympem dohromady čítají cca 1650 stran. Po takto vydatné porci nelehkého čtení by si čtenář zasloužil velkolepé vyvrcholení, ve kterém se zodpoví desítky záhad a otázek, které se v průběhu čtení hromadí. Opak je však pravdou. Poslední kapitoly Olympu působí, že Simmons psal, psal, psal… až nakonec zůstal bezradný a zapomněl, jak to chtěl ukončit. Jak jinak si představit poslední část knihy? Navíc, nemohu být spokojený ani se způsobem, jakým se protnuly tři hlavní dějové linie (viz můj komentář k Ílionu). Asi jsem od druhého dílu čekal příliš.

Olymp je čtenářsky náročná, bezpochyby však zajímavá kniha, která nadchne nejednoho fanouška fantastiky. Bohužel se však neumím zbavit pocitu, že ji Simmons pokazil. Být o třetinu kratší a mít lepší závěr, mohl to být jeden z vrcholů spisovatelovy tvorby. Takhle to je jen obrovské množství textu, ve kterém se autor ke konci ztratil.

Klady:
+ literárně bravurně zvládnuté
+ autorova imaginace
+ celá dějová linie, odehrávající se na Zemi
+ Diova soulož s Hérou (!)
+ brilantní český překlad

Zápory:
- velmi dlouhý rozjezd a místy pomalejší tempo
- časté odbočování od hlavních témat
- rychlý závěr
- spousta nezodpovězených otázek