kiki11
komentáře u knih
V tomto domě straší
John Boyne
Ponurá atmosféra staré Anglie - to je přesně to, co mám ráda. A ta úžasná atmosféra se nese celou knížkou. Příběh mi místy hrozně připomínal Janu Eyrovou, jak dějem, tak autorovým stylem psaní. Nečekejte žádnou velkou akci, je to spíše oddychovka ideální na upršené odpoledne, hororem bych ji opravdu nenazývala. :)
Knížka se mi moc líbila, četla se úplně sama. Jediné, co mě mrzelo, bylo, že přišel konec. :) Mohu jen doporučit.
Vězněná
Pavel Renčín
Mám tak rozporuplné pocity, že nevím, co napsat. Po přečtení prvních pár stránek jsem byla docela zklamaná, nečetlo se mi to moc dobře a uvažovala jsem o tom, že knihu odložím. Jakmile přišla na řadu dějová linka Máji, začalo mě to bavit víc, i když někdy jsem si říkala, že autor některé věci až moc rozepisuje, přestože nebyly důležité, a to mě trochu nudilo. Někde před polovinou se to ale rozjelo a najednou dostal příběh takové grády, že jsem se nedokázala od čtení odtrhnout, četla jsem se zatajeným dechem a pořádným mrazením v zádech. Ve chvíli, kdy se protnou dějové linky a na scénu přichází fantasy žánr a několik kapitol je naprosto zmatených, jsem už tak nadšená nebyla. Při troše fantazie to možná ani jako fantazy působit nemělo, stačí si přičíst pár halucinací hlavních hrdinů. Ale na každého čtenáře to může působit jinak.
Jak knihu ohodnotit? Některé kapitoly byly tak na 3*, pak byly chvíle, kdy bych dala klidně 10* a konec byl zase tak na ty 3*. Dávám 4*, autor bezpochyby psát umí, umí čtenáře opravdu zaujmout a navodit infarktové stavy, jen škoda, že to nebylo více realistické. Podobnost s Kingem bych nejvíc viděla právě v tom konci přitaženém za vlasy, protože ač je King machr, ty konce občas trochu odflákne.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Podle recenzí a komentářů jsem čekala mrazivý thriller. Toho se mi bohužel nedostalo, nicméně i tak byla kniha čtivá a dobře utíkala. Zpočátku mi vadilo, že tam chybí uvozovky, ale pak jsem si na to zvykla a nakonec to bylo docela fajn, protože když jsem přestala číst někde uprostřed kapitoly, nemusela jsem pak hledat, z kterého pohledu je to vyprávěné. Krátké kapitoly pěkně přidávaly na dynamičnosti.
Víc mě bavil pohled Jane, Emma mě někde od poloviny začala tak hrozně štvát, že bych ji nejradši jednu ubalila, aby se vzpamatovala. Nechápu, že sebou obě nechaly tak orat, zvlášť Emma, po oslovení Edwarda "tati" jsem jen protáčela oči. Konec se mi moc nelíbil, autor už asi nevěděl jak dál, tak to prostě nějak napsal.
Jako celek se mi kniha líbila, ale četla jsem lepší.
Nezapomenutelná cesta
Nicholas Sparks
Na chvíli jsem si chtěla odskočit od thrillerů k něčemu odlehčenému, takže jsem sáhla do červené knihovny. Bylo to vůbec moje první setkání s tímto autorem. Asi bych tuto knihu nazvala takhle - klišovité, ohrané a neoriginální, ale přesto nádherné. Hlavní postavy byly sympatické, zvlášť Jamie si nejde nezamilovat. Od knihy opravdu nelze očekávat nějaké drama - je to zkrátka oddychová jednohubka na volné odpoledne. Dobře se mi to četlo, takže až budu mít zase chuť na nenáročné čtení, klidně sáhnu po dalším Sparksově příběhu.
Škoda jen, že anotace prozrazuje tolik z děje. Kdyby tam nebylo napsáno, že je Jamie nemocná, nemusel by čtenář poměrně dlouho nic tušit a mít tak ze čtení lepší zážitek.
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Na tuhle knížku jsem se fakt těšila. Začátek mě ale trochu zklamal, protože se mi nečetla tak dobře jako ostatní knihy od této autorky. Ve druhé části se stále řešilo to samé, chvíli mě to už trochu nudilo, ale za to mi to dokonale vynahradila třetí část, od které jsem se nemohla odtrhnout. Rozuzlení mě víc než překvapilo, to by mě ani ve snu nenapadlo. Jsem vděčná za postavy, které se chovaly celkem racionálně, narozdíl od předešlých knih, kde byly tak hrozně naivní ženské až to bolelo (i když se mi jinak knížky líbily) a taky jsem ráda za to, že tahle knížka je jiná, jinak podaná a zápletka je originální. Těším se na další autorčinu tvorbu.
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
Páni, to bylo něco. Neuvěřitelně čtivé a napínavé. První polovina plyne svým tempem, ale rozhodně nenudí. Ve druhé polovině se to pěkně rozjede a přestat číst je téměř nemožné, přestože je jedna hodina v noci a já ráno vstávám do práce. Musela jsem to dočíst. Za mě tedy super a rozhodně doporučuji.
Panský dům a jeho dědictví
Anne Jacobs
Po minulém dílu jsem byla nadšenější, tento mi přišel už jako trochu zbytečné natahování. Nic moc se tam nedělo, příběh si jen tak plynul. Na druhou stranu jsem ráda, že vím, jak postavy žily dál a některé věci se dokončily. Líbilo se mi, jak autorka prohloubila charaktery, že byly ženy emancipovanější, nebály se říct svůj názor a třeba se i rozvést, což bylo dříve nemyslitelné. Celkově se mi celá sága líbila a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Teď už ale jdu na něco akčnějšího. :)
Panský dům a jeho dcery
Anne Jacobs
Ve druhém dílu bylo znát, že se autorka vypsala a píše poutavěji, více "spisovatelsky" nebo jak to říct, než v prvním dílu. Líbilo se mi, že rozvinula osudy vedlejších postav (Humbert, Hanna), za to Marie a Paul trošku upadli do pozadí (díky nepřítomnosti Paula). Panský dům se pomalu, ale jistě stává jednou z mých srdcovek a já se už nemůžu dočkat posledního dílu.
Panský dům
Anne Jacobs
Byla to taková směsice Panství Downton, Grandhotelu a Pýchy a předsudku, ale já mám tyhle historické příběhy ráda, takže se mi to moc líbilo. Občas to bylo trochu klišé, ale nevadilo mi to. Divím se, že má tato kniha tak nízké hodnocení. Mě bavila a už se chystám na další díl.
Nejsem jako vy
Jodi Picoult
Moje první kniha od této autorky a určitě ne poslední. Jodi Picoult si vybrala neuvěřitelně těžké téma, které opravdu mistrně zpracovala a rozšířila svým čtenářům obzory. Líbilo se mi zakončení, protože to jsem rozhodně nečekala.
Panenka
Hollie Overton
V první polovině knihy se nic moc nedělo, pořád jsem čekala na něco, co trochu rozproudí děj a dočkala jsem se toho až skoro na konci. Líbilo se mi, že byla kniha napsána z pohledu více postav, bavil mě pohled Ricka - je zajímavé nahlédnout do hlavy psychopatovi. Jako celek se mi líbila, ale od thrilleru očekávám něco jiného. Jako psychologický román je ale fajn.
Život jedna báseň
Colleen Hoover
Po řadě thrillerů jsem potřebovala změnu, takže když jsem objevila tuhle knížku, neváhala jsem. Ze začátku jsem si říkala, že je to hrozné klišé (ale ne že by se mi to nelíbilo :D ), pak se ale děj otočil jiným směrem a začala se řešit vážná témata. Na jednu stranu je to takový obyčejný dívčí román, ale na stranu druhou je to psychologický náhled do duší několika těžce zkoušených lidí. Líbilo se mi, jak autorka dokázala některé věci odlehčit.
Je to moje první knížka od této autorky, ale určitě ne poslední. Colleen Hoover píše lehce, čtivě a s citem a to je přesně to, co mám ráda. Jen škoda, že nejsou k sehnání další díly.
Do vody
Paula Hawkins
Po přečtení mě napadá jediné - šíleně zdlouhavé. Kdyby byla kniha o polovinu slabší a autorka všechno zbytečně nenatahovala, nedávala tam tolik postav, které tam nebyly důležité, mohl z toho být dobrý thriller. Každou kapitolu vypráví jiná postava, od začátku musíte dávat pozor, abyste se zorientovali kdo je kdo - ale pokud budete číst pozorně, není problém si to zapamatovat. Z vyprávění každé postavy je cítit nějaké tajemství, mnohdy stejnou věc vypráví několik postav ze svého pohledu, což mi přišlo zbytečné. Navíc mi nikdo z postav nebyl sympatický, všichni byli spíš otravní. Připadalo mi, že se to autorka snažila napsat tak, aby kniha působila hrozně vážně, proto ji vypráví takovým divným způsobem, ale ve výsledku mi to vyznělo jako mnoho povyku pro nic. Ze začátku mě to bavilo, ale jak jsem četla dál a pořád čekala na něco, co mě šokuje (s tím množstvím tajemství jsem myslela, že nějaký šok prostě musí přijít), tak ono prostě nic nepřišlo. Některé věci jsem odhadla předem, takže se žádné "wau" nekonalo. Ke konci už jsem se těšila, až knihu dočtu, abych se mohla pustit do jiné. A to je špatně. Nápad je hezký a zajímavý, jen zpracování špatně uchopené. Nejdřív jsem si chtěla přečíst i Dívku ve vlaku, ale po tomto počinu to asi vzdám. Nechci říct, že to byla vysloveně ztráta času, ale podruhé bych do toho nešla.
V pasti lží
B. A. Paris (p)
Mám hrozně ráda thrillery, takže když jsem narazila na tuto knížku, s chutí jsem se do ní začetla.
Hlavní hrdinka je zde úplně stejně naivní (až hloupá) jako v "Za zavřenými dveřmi" (až jsem měla chvílemi pocit, jako by to byla tatáž postava), děj je od začátku hodně průhledný, ale musím říct, že rozzuzlení vymyslela autorka hezky.
Kniha je ale neuvěřitelně čtivá, líbilo se mi, že autorka čtenáře nezatěžuje zbytečnými odbočkami od děje, neřeší žádnou nepodstatnou omáčku. Nemusím knihy psané v přítomném čase, ale tady mi to ani nevadilo, protože jsem byla od začátku tak vtažená do příběhu, že jsem si to ani neuvědomovala. Kdybych měla porovnat "Za zavřenými dveřmi" s touto knížkou, tak tato se mi asi líbila o chlup víc, ale pořád to není na plný počet. Na pět hvězd asi potřebuji originálnější nápad. Nicméně se těším na další autorčinu tvorbu a doufám, že příště už to na těch 5* bude. :)
Kříďák
C. J. Tudor
Kříďak se mi dostal do ruky úplnou náhodou a jsem za to moc ráda, protože to bylo super počtení. Rozjezd byl malinko pomalejší, autorka nám postupně odkrývá střípky příběhu, které na konci vytvoří obraz. Vraha jsem neodhadla, tipovala jsem někoho jiného, takže to pro mě bylo překvapení. Naopak úplný závěr jsem tušila od začátku, tam jsem překvapená nebyla. Podobnost s Kingovkami je hodně okatá, ale mně to ani nevadilo. Na prvotinu skvělé, jsem zvědavá na další díla autorky.
Sama sebou
Jojo Moyes
Konečně jsem se dostala k přečtení této úžasné knížky a jsem za to moc ráda. Druhý díl byl tak o půl hvězdičky horší než díl první, ale "Sama sebou" se zase kvalitou vrací k "Než jsem tě poznala".
Louisa Clarková si uvědomila kým je, kde chce být a s kým. Moc se mi líbí poselství, které čtenářům autorka předává a myslím, že spoustu z nás to nakopne k tomu, abychom se zamysleli nad vlastním životem a třeba i podnikli nějaké kroky k vlastním cílům.
Trilogii o Louise Clarkové (která má čestné první místo v žebříčku mých oblíbených literárních postav) jsem si opravdu zamilovala - dokonce mě po přečtení napadlo, že začnu od začátku :) - a jsem hrozně ráda, že jsem ji objevila. Na jednu stranu mě mrzí, že se nemůžu těšit na další díl, na druhou stranu ale vím, že všechno musí jednou skončit. Zase přijdou další krásné knížky. Vím ale, že k Louise se určitě v budoucnosti vrátím. :)
Prázdné křeslo
Jeffery Deaver
Po Tanečníkovi, který mě moc nezaujal, jsem se pustila do dalšího dílu a doufala, že mě nezklame. A nezklamal. Prázdné křeslo se čte samo, je tam spousta zvratů a nepřestává překvapovat do poslední stránky. Na můj vkus až moc postav, občas jsem se malinko ztrácela kdo je kdo, ale jinak super, vše do posledního detailu geniálně vymyšlené. Sachsová a Rhyme jsou mými oblíbenci, takže se určitě brzy pustím do dalšího dílu.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
O Malém princi jsem nejednou slyšela, že je to kniha, kterou by si měl přečíst každý, proto jsem si ji koupila.
Po jejím přečtení mě napadá jen jedno slovo - zvláštní. Opravdu je to zvláštně napsaná kniha. Mezi řádky je plno životních mouder, často čtenáře při čtení donutí se zastavit a zamyslet se. Přesto jsem asi očekávala něco trochu jiného, něco mi tam chybělo, díky čemu nemůžu dát víc hvězdiček. Nevím, třeba když si Malého prince znovu přečtu za několik let, možná tam to "něco" najdu.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Jelikož mám spoustu mezer v povinné četbě a měla jsem chuť na něco krátkého, začetla jsem se do Bílé nemoci. Viděla jsem jako první divadelní inscenaci, která se mi líbila, tak jsem byla zvědavá na předlohu. Ta se mi líbila úplně stejně, mohu doporučit. Četla se mi dobře a vůbec nenudila.
Memento
Radek John
Očekávala jsem něco jako českou verzi My děti ze stanice ZOO - to se mi dostalo jen častečně. Tématicky ano, ale zklamal mě styl, jakým je kniha napsána. Děti jsou psány čtivě a poutavě, což se o Mementu říct nedá. Radek John často používá oznamovací věty v infinitivu a mně tenhle styl prostě nesedí. Neříkám, že autor neumí psát, ale mě to zkrátka nezaujalo. Na druhou stranu je asi nejdůležitější poselství, že drogy jsou špatné, že dokáží zničit člověku život, což tam bezpochyby je, ale já potřebuji, aby se mi kniha dobře četla, což o Mementu říct nemůžu.