keselylenka
komentáře u knih

Literárně skvělé, přečteno za jeden den. Obsahově tak těžké, že v hlavě to budu mít ještě dlouho.


Nerozumím fyzice, jako že vůbec a přesto je tohle jedna z nejlepších knih, kterou jsem letos četla. Úžasný příběh, který vzal za srdce. Skvělé.
“Ty spíš. Já dívám.” Už nikdy nevymažu z hlavy.


Říct, že to byla jízda, by nebylo trefné, protože příběh si plyne jako potůček, místy jako rozbouřená řeka, ale plyne tak svižně, že ho nemůžete odložit. Je to o lidech, o obyčejných lidech a místech, která bychom dneska už nepoznali. Je to o tom, že si lidé byli blíž, i když, nebo právě proto, že trpěli víc. Je to o kraji, který se proměnil kvůli uhlí a lidech, které to zasáhlo. Skvěle vystavěný příběh a hned pokračuju dále.


Mám pocit, že cokoli napíšu bude neskutečně plytké, když pomyslím, co vše kniha obsahuje. Na první chvíli mi blesklo hlavou, že přece jedna rodina nemůže tohle všechno zažít, ale pak si člověk přebere v hlavě 20.století a uvědomí si hrůzy, které jako by nekončily šly jedna za druhou. O co více máme dneska štěstí, že si to vlastně ani neumíme představit. Síla knihy ale podle mě není v těchto velkých dějových zvratech, ale je v drobnostech, v malých připomínkách na vlastní minulost, kdy mi babička z Orlové jako malé zpívala Siedzi mucha na scianie....


Pokud čtete podobné romány a před tímto jste si dali Karin Lednickou, možná budete mít chvíli pocit, že tomuto románu něco chybí. Je to právě ten malebným jazyk, který za mě autor moc nemá. Píše v krátkých větách a souvětí se v knize skoro nevyskytují. Ale je to čtivé, díky tomu možná méně náročné a pro některé přístupnější. Trochu mi vadilo, že tak nějak od začátku přesně víte, jak se příběh vyvine.


Esence deprese, zmaru a zoufalství. Nevadí mi knihy, které jsou smutné, ani takové, které končí špatně, ale u téhle knihy opravdu nebyla kapička naděje. Čtení jsem si musela dávkovat, protože tolik zoufalství nešlo unést. Jestli to byl autorův záměr, pak se povedl brilantně.
V doslovu se píše, že jde o McCarthyho nejpozitivnější knihu, což mě teda upřímně děsí.


Jsem za půlkou knihy, ale mé hodnocení už podle mě nemůže nic změnit. Kniha je napsaná chaoticky, v čase autorka skáče tam a zase zpátky bez zjevné návaznosti. Celé mi to připomíná sezení u psychiatra, kam jakoby autorka přišla, lehla si na lehátko a "vyblila" ze sebe, co ji napadlo. Nelíbí se mi, že špiní prakticky každého, o kom se zmiňuje. Nejhorší je podle mě to, jak mluví o rodině a nevyváží to ani věta nakonec, že jim vlastně vděčí za vše. Ještě než jsem knihu četla, byla jsem přesvědčená, že na její vydání je sakra brzy a to se mi i potvrdilo. Autorka v mých očích obrovsky klesla.


"Když zavřete oči, vybaví se vám všechna vaše životní rozhodnutí. A dojde vám, že jste se při nich vždycky ohlíželi na někoho jiného."
Jasně Britt-Marie je protivná ženská a potkat byste ji asi nechtěli - i když, možná nakonec jen nevidíte, jak moc má ráda. Jen to neumí dát najevo.
Tohle byla pro mě jedna z první Backmanových knih a rozhodně ne poslední.


Budu se opakovat, ale to, co autorka předvádí, je dar. Neskutečný dar. Kniha vás vtáhne do svého vesmíru a vy to všechno vidíte, jako byste tam stáli. Chtěla jsem ať to neskončí, ale bohužel mi těch více než 1000 stránek vydrželo dva dny. Jdu vyhlížet další díl


Posloucháno jako audiokniha. Za ně nejlepší kniha rozhovorů jakou jsem kdy slyšela. Pan Mareš byl měl dělat truecrime podcast


Za mě výborné čtení - četla jsem nové vydání z odeonu, které bylo velmi čtivě napsané. Velmi doporučuji. Je obdivuhodné, jak román z 19. století může být tak současný. Dneska je samozřejmě trend vykreslovat jen silné ženské hrdinky, které se ničeho nebojí, vše vyřeší a nenechají se nikým a ničím ovlivnit, ale myslím, že takových paní Bovaryových mezi námi žije stále až až.


Nejde jinak než dát 5 hvězdiček, byť pro mě nejlepší a nejsrdcovější byl první díl této trilogie. Musím přiznat, že období komunismu mi sedlo nejméně, ale to je rozhodně problém jen můj a ne autorky, protože kniha byla napsaná úžasně.


Doporučení slibovala pohodovou detektivku a do puntíku to tak bylo. Takové knižní Vraždy v Midsomeru. Už se těším na další díl.


Začátek knihy mě doslova zničil a na vlně tichého zmaru už jsem se pak vezla celou knihu. Pro mě úžasný čtenářský zážitek.


Hana byla dobrá ale tato kniha pro mě nemá konkurenci. Už velmi dlouho mě kniha nerozesmála a nerozplakala zároveň. Příběh je opravdový, lidský, přímý a proto se tak zaryje pod kůži. Pochybuji, že tuto knihu pro mě letos ještě něco překoná.


Úžasná kniha, které není co vytknout. Pro mě ale byla ještě o malinko lepší Brit - Marie. Možná tím ženským pohledem, těžko říct. Každopádně od Backmana si ráda přečtu i telefonní seznam.


Autorka je prostě úžasná vypravěčka a to je základ všeho. Knihu bych i přes úctyhodný počat stran klidně přečetla za víkend, ale byla by to škoda. Není totiž nad to, vychutnat si každou větu, každé písmenko, každou zápletku.


Po přečtení mám trochu rozporuplné pocity. Jednoznačně jde o skvělou knihu, ale kdybych ji měla někomu popsat, možná bych spíše řekla, že jde o knihu o vztazích mezi rodiči a dětmi. O otcích a synech. O manželství. O vášních a zklamáních. To samozřejmě včely nevylučuje jen jsem asi původně čekala něco jiného.


Krásná pohádka, kterou jsem si užila, i když nejsem dítě. Rowlingová ten dar vyprávět prostě má.


Zcela upřímně po přečtení třetího dílu jsem k Cece měla určitou averzi a na začátku knihy mi dost lezla na nervy. Nakonec si ale i tato sestra získala mé srdce stejně jako si ho získala Kitty. Škoda těch promarněných let... Závislost je jednoznačně na světě a já utíkám k pátému dílu ????
