Kamys komentáře u knih

"Take na nem, na tvem velikem uciteli, je mi vec milejsi nez slova, jeho jednani a zivot dulezitejsi nez jeho reci, gesto jeho ruky dulezitejsi nez nazory. Ne v recech, nev mysleni vidim jeho velikost, jen v jednani, v zivote."
Jemna lehka kniha o komplikovanych vecech.

5 02.10.2019

V posledních letech se dostávám k českým současným autorům a autorkám. Radka Denemarková je pro mě mezi nimi skutečné zjevení. Od knihy jsem nic zvláštního nečekala, přitom mě naprosto rozsekala - od brutálního začátku přes úsečné, stoprocentně uvěřitelné maloměstské rozhovory a reakce, po téma poválečných krutostí, které jsme působili mi Češi a které prostě potřebujeme opakovaně otevírat, abychom se s ním mohli vyrovnat. Obdivuju autorčin sugestivní jazyk, celou dobu jsem měla pocit, že ty postavy prostě stojí vedle mě.

"Seš Němka."
(...)
"Heleďte, vrátila jsem se odtamtud, kde do mě zas hustili, že jsem Židovka. A že jsem Židovka, to jsem nevěděla, doma mi to nikdo neřekl, až těsně předtím, než nás odvezli... A s čím na mě přijdete zítra? Třeba jsem ještě něco, o čem vůbec netuším. Co se dozvím příště, jakou nálepku budu muset nosit? Já mám čelo široké, rozlehlé jak přistávací letištní plocha, tam se může nalepit cokoliv, vypálit jakékoliv znamení."

24 24.08.2019

Druhá kniha, kterou jsem od Ishigura přečetla. Hlavní dojem - je tak jiná než Pohřbený obr! Většinou, když čtu druhou knihu od autora, už trochu vím, co čekat, způsob psaní je v něčem podobný. Tady zůstává podobné jen to pomalé tempo vybízející k reflexi, a motiv cesty.
Stevens a jeho svět je vykreslený bravurně. Snažíte se ho pochopit, a znovu a znovu to vzdáváte, jak může někdo žít tak odosobněný život a vnímat to jako nejvyšší ctnost? Stejně tak se on snaží pochopit pohled druhých na poválečnou Británii, svého nového zaměstnavatele i to, že lidé mají emoce, a opakovaně zjišťuje, že je to pro něj příliš velké sousto. A přesto neúnavně a statečně zkoumá dál, i když v sázce je sám smysl jeho života.

Jak píše Verrrunka níže, neobvyklý smutný příběh, velmi citlivě napsaný.

21 24.08.2019

Vím, že je to kniha, která je pro mnohé výjimečná. Fascinuje mě, že je přes sto let stará a pořád v zásadě zajímavá. Ale na druhou stranu, a to je také důvodem mého průměrného hodnocení, to na ní přece jen vidět je. Ve své době mohla být zjevením. Prokousávala jsem se jí 3 měsíce - možná to bylo o něco těžší tím, že jsem ji četla v originále a musela si poradit se zajímavými slovíčky a přece jen trochu archaickým jazykem. Samotný příběh Darrella Standiga je zajímavý, a představa věznice z té doby děsivá, hrozná bezmoc. Některé z příběhů prožitých v minulých životech jsou opravdu poutavé. Dohromady je to ale trochu nesourodá směska a minulé životy trochu připomínají témata ezoterických knih.

4 22.05.2019

Silný, lidský příběh, vyprávěný nelidským vypravěčem, který má leckdy víc soucitu než lidé. Výborně vystavěný, skvěle pracuje s tím, jak dopředu prozrazuje, co se stane - protože vlastně není vůbec důležité, jak to dopadne. Pro mě neobvyklý pohled na 2. světovou válku ze strany obyčejných Němců. Co bych knize vytkla, že je to snad až moc silná = dobře vypočítaná emoční ždímačka. Jasně, na jednu stranu nás donutí se do postav opravdu vžít, na druhou stranu někdy to vypadá, že autor využije cokoliv, aby nás donutil zaslzet. A pobrečela jsem si, to jo. Naštěstí nejde jen o to, vrstev je tam mnohem víc.

23 10.03.2019

Pořád výborné pokračování skvělé série. S Antonem je pořád zábava, i když povýšil. K celkové konstrukci dobra, zla, šera a síly zase knížka něco přidává, tentokrát život a smrt, hlavně smrt. Pořád skvěle čtivé, pořád brilantně popsané zajímavé lokality. A výtečné finále. Jen už to není tak překvapivé. Chybí víc nových postav. Trochu jakoby Lukjaněnkovi docházel dech, jen trochu, ale na Denní a Šerou hlídku tenhle díl úplně nemá. Pořád je to ale špička žánru.

5 10.03.2019

Skvělá zábava, skvělé postavy (snad jen Světlana je trochu nudná), nečekané posuny a zvraty, krásně rozvíjí předchozí dvě knihy, pořád přináší spoustu nového a originálního. Čte se sama, (bohužel) hodně rychle. Výborná oddechovka s občasným zamyšlením nad povahou dobra a zla.
Jo a když jsem psala komentář k první knize Hlídky, že souboj Světla a Tmy je spíš Sparta a Slávie než Dobro a Zlo, tak jsem se docela trefila:
"Copak ti nedochází, že ani Světlo, ani Tma v čisté podobě prostě neexistují? Obě ty vaše hlídky jsou něco asi jako demokrati a republikáni ve Spojených státech. Přes den se kočkujou a dohadujou, a večer pořádají společné párty."

4 10.03.2019

Asi te knizce trochu nadrzuju. Mozna hodne. Asi je neprelozitelna. Ten jazyk je unikat, jen obcas se prohlizi v zrcadle az moc narcisisticky. Kazdodenni marnost zalita u vycepu Na Zavisti par kouskama a zahalena dymem z jointa. Co uz taky zbyva? Tyhle postavicky jinou alternativu nevidi. Nebo kdyz maji nahodou napad, je to jizda na toboganu s dost vostrejma prechodama. Mozna se budete smat v tramvaji nahlas a nechapat, kam na to chodi. A o stranku dal se ve vas vsechno sevre smutkem, ze zivot neni fer.

"Snazil se o vyvazenou stravu. Jelikoz dost lil, nemel to jednoduchy. Vole Dzudo. S timhle bojuju vod desiti let. Dam si ovocnou stavu. Prima. Spousta vitaminu. Skvely. Pak tam poslu vosm piv. Vitaminy vychciju takovym fofrem, ze ani nestacej pozdravit."

3 04.02.2019

Příjemné překvapení. Bavilo mě množství nápadů, které autor rozvádí jeden za druhým, dobře propracovaný svět, etické otázky téhle verze budoucnosti. K samotnému ději bych měla výhrady, jak píše Trudoš níže, Takeshi Kovacs asi mimo jiné není z nejbystřejších :-) Kdyby to byla jen oddechovka, tak za 3 z 5, za to rozpracování zajímavých nápadů 4 z 5. (Jako třeba jak posuzovat, když spím s tělem svého bývalého partnera, ve kterém je vlastně jiná osoba? Nebo obráceně, stejná osoba, ale jiné tělo? A jak bychom žili, kdybychom mohli žít stovky let, ve zdraví?)

Baví mě ten Škraloupův jazyk, baví mě na fb sjíždět jeho politické glosy, bavila mě jízda prvních 80 stran. Pak už tomu začalo něco chybět. Už to byl jen dlouhej trip, beze smyslu, hlavní hrdina překonal další protivenství, jen aby bez výdechu čelil dalšímu. Bez hloubky. I ten svět už po několika vrstvách ztratil úplně důvěryhodnost a v druhé polovině byl vlastně úplně virtuální. Asi jdou Škraloupovi povídky líp. Kdyby to bylo 10 povídek s různými hrdiny v různých světech, možná by to pohromadě drželo líp.

1 20.01.2019

Nejsem fanoušek komixů, tak tomu asi úplně nerozumím :-) Fanoušek Cavea jsem ale zcela jistě a to mě ke knize dostalo. Byla to zábavná a magická smršť, rozhodně psychedelická jízda, kterou teda asi nikdo, kdo hudbu Nicka Cavea nezná, nemá šanci pochopit. Techniky, které Cave používá při popisování světa kolem sebe, použil R. Kleist při popisu jeho světa a života. Ještě tím asi někdy zalistuju. Vždy s jeho hudbou v uších.

3 20.01.2019

Za mě někde mezi 4 a 5 hvězdičkami. Hodně dobré čtení, dobře popsané barevné, plastické prostředí. Ráchel i Tomáš jsou postavy, které by si čtenář přál poznat osobně. Autorka nezůstává jen u obvyklého příběhu druhé světové války, zasazuje ho do předválečného i poválečného kontextu, o to je příběh vlastně v důsledku drásavější, staví do kontrastu zážitky ze šťastného předválečného období s válkou i poválečnými traumaty těch, co přežili. To je pro mě asi nakonec z knihy to nejsilnější, to uvědomění si, že válka může skončit, ale tu bolest nesou všichni přeživší s sebou dál, nejde jen tak otočit list a být vděčný, že je pryč.

17 20.01.2019

Je to klasika žánru - tak jsem od knihy čekala možná až trochu moc. Jako úvod do prostředí série dobré, ale přece jen trochu překombinované, přečteno za pár dní jen proto, že jsou svátky a na čtení je víc času. Velmi oceňuji autorovy popisy Moskvy, jsou tak živé, jako bych tam byla. Překvapilo mě, že souboj Světla a Tmy je vlastně v jeho pojetí tak trochu souboj Sparty a Slávie, čtenář po chvíli zjistí, že černý a bílý je spíš dres než Jiný, který v něm vězí. Naopak snaha nesmířit se s nějakou předurčeností je velmi sympaticky lidská, byť často marná. V prvním díle Lukjaněnko možná filozofuje a vysvětluje až trochu moc, na úkor spádu knihy, ale bezpečně chytne drápkem a zajistí si čtenáře i pro další díly. A Denní hlídka je o dost lepší!

6 28.12.2018

Taky jsem se ke knize dostala kvůli výzvě (kniha o jídle - no za mě to splňuje).
Ze začátku jsem byla naprosto unešená, je to takový ten typ knihy, kde si oblíbíte hlavní hrdinku, dozvíte se něco, co jste v životě netušili (že pár britských ostrovů bylo okupovaných Němci), je z ní cítit euforie z konce války, zároveň i to, jak se válka všech dotkla. Nápad výborný, zpracování zajímavé, paleta hrdinů pestrá. Škoda, že v druhé polovině kniha sklouzla do přeslazené červené knihovny - za to ubírám hvězdičku.

10 28.12.2018

V rámci letošní výzvy jsem přečetla podruhé - poprvé jsem četla asi před 20 lety. Tehdy to pro mě bylo bláznivé zjevení, nic podobného jsem do té doby nečetla, a obzvlášť mě bavila vedlejší linka s Pilátem Pontským, knih, které by se takhle neuctivě dotýkaly biblických témat, jsem taky do té doby moc nečetla.
Napodruhé jsem doufala, že toho pochopím víc, bude mi to víc dávat smysl - ale spíš ne. Asi to prostě není můj šálek kávy. Buď nad tím přemýšlím málo / špatně, nebo moc. První polovina byla každopádně stravitelnější.
A to je vydání od Rybka Publishers tak krásné!

3 28.12.2018

Naprosto blazniva kniha, smala jsem se nahlas. Necekejte nic hlubokeho, proste par bizardnich postavicek z malomesta a jeden andel, co spatne pochopil, co se po nem chce. Vysledkem je par mrtvol a nekonecne mnozstvi absurdnich situaci a hlasek, ale nebojte, jsou vanoce, nakonec to dobre dopadne ????

9 15.12.2018

Z 80% kniha o politice a historii v obdobi druhe svetove valky a kratce po ni, ve zbytku osobni pribeh rodiny Korbelovych (rodicu Madelaine). Pokud nejste v historii zavrtani odcrana do vecera, s nejvetsi pravdepodobnosti se dozvite dost informaci a souvislosti, ktere jste o te dobe nevedeli.
Pripada mi fascinujici, ze se Madelaine Albrightova dozvedela o svem zidovskem puvodu az v 59 letech - tahle kniha je pro ni asi neco mezi terapii a vzdanim holdu predkum - a pustila se do toho velmi detailne. Z knizky je citit vztah k Ceskoslovensku i zahranicni nadhled.
Nejtezsi bylo docist posledni roky, valka skoncila a dalsi peklo jsme si uz pusobili sami :-(

13 15.12.2018

Vrhla jsem se na ni, protoze jsem na ni cetla dobre ohlasy a ptrebovala jsem do ctenarske vyzvy knihu vydanou letos. Prvnich asi 70 stranek jsem vubec nechapala, proc se o ni tolik mluvi, zdala se uplne plytka. A pak me najednou vcucla a nepustila. Nevim, cim me tak vtahla. Asi tou kombinaci vseho, z ceho je upletena - vicemene uveritelni hrdinove, exotika Japonska, pribehy v pribehu. Precteno za dva vecery. 4 z 5, protoze mi po ni nic hlubsiho v hlave nezustalo.

5 14.12.2018

Roztomilá, zábavná a napínavá kniha o tom, jak taky mohli přemýšlet Vikingové. Jednoduchý svět, kde si v zásadě můžeš vzít, co chceš, a jestli si to udržíš, to je druhá věc. Přitom pořád jsi čestný muž, hodnoty jsou od našich dnešních posunuté o pořádný kus. Ale člověk si ty drsné chlapíky nemůže nezamilovat. A kniha rozhodně nestárne.

"Ostatní muži by rádi věděli, proč ten podivný cizinec odmítá s odporem uzené vepřové maso, ačkoliv se nemůže dosytit horšího jídla. Berse jim vysvětlil, že s uzeným je to asi jako s veslováním v sobotu; židovský bůh prý se zlobí, vidí-li žida jíst vepřové maso; ale proč se vzteká pro takovou maličkost, to Berse ještě nepochopil. Nejspíš asi, soudil, si ten bůh sám libuje v této krmi tolik, že ji nepřeje svým lidem; a muži souhlasili, to že bude nejlepší vysvětlení, a libovali si, že sami mají bohy, kteří se do takových věcí nemíchají."

4 21.10.2018

Tohle byla od zacatku zvlastni knizka. Vlastne doted nedokazu rict, o cem presne byla, proc vznikla. Od zacatku plna otazniku, odpovedi dava podstatne mene. A to mne vlastne vyhovovalo.
Jako klicove tema nakonec vnimam uzkost - svoji vlastni pri cteni, i uzkost hlavni hrdinky, kdyz se nedari. A silu, obrovskou silu se zase zvednout a jit vstrict tomu, co je trochu marnost, ale dava aspon nejaky smysl, pridat k tomu aspon kousek. Hodnota prijeti sebe sama i za cenu, ze nikdo jiny uz me neprijme, neporozumi mi. A zprostredkovane pripomenuti, ze co vypada divne, muze byt pro nekoho spravne. A taky co vypada normalne, spravne byt nemusi.
V recenzich ctenaru hodne ctu, ze Annu bylinky o hodne pripravily - myslim, ze jen z pohledu z venku, ji uvnitr ne. Co mohla udelat jinak? A kdyby to udelala, nechala se presvedcit, chovala se "rozumne", byla by to porad ona?

26 16.09.2018