Poslední hlídka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

5. kniha série Hlídka. V podzemí skotského Edinburghu zahyne ruský mladík Viktor. Přestože po celou dobu zákeřného útoku vedle něj sedí jeho dívka Lera, nakonec nedokáže říct, jak vlastně mladý muž zemřel. Jedinou zřetelnou stopou jsou dva malé otvory na krku, svědčící o tom, že Viktorovu smrt má na svědomí s největší pravděpodobností upír. Do Edinburghu tedy zamíří zkušený hlídkař Anton Goroděckij, jehož na tuto složitou misi tentokrát nevysílá jen jeho nejvyšší nadřízený v Noční hlídce Gesser, ale i šéf Denní hlídky Zavulon. Po spletitém pátrání, které Antona a jeho přátele zavede nejen do Skotska, ale i do středoasijského Samarkandu a do divokých hor v jeho okolí, se ukáže, že viníkem záhadné smrti mladého Rusa i mnoha dalších je Jiný, jehož jak Světlí, tak Temní dávno považují za nenávratně zemřelého. Antonovou pomocnicí se nakonec stává jeho dcerka Naďa, která se tak definitivně stává Velkou kouzelnicí. Překlad Libor Dvořák....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502/big_posledni-hlidka-4E7-502.png 4.4417
Série:

Hlídka 5.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: , Argo, Triton
Originální název:

Последний Дозор (Poslednij dozor), 2006


více info...
Nahrávám...

Komentáře (30)

Kniha Poslední hlídka

John6900
08. září

Pecka, pecka a konec megapecka. Mimo temné hlídky se mi zdá každý díl lepší a lepší. A v každém dalším díle se dozvíme další části do skládačky tohoto skvělého universa.

Navarro
03.11.2020

Měla být opravdu poslední...


Agrim
10.06.2020

Všechny díly super.

zanzara
03.02.2020

Poslední hlidka není vůbec poslední díl řady - zatím existují už 3 další - tady jde jen o název nové party Jiných, kteří si rozjedou vlastní a samozvanou hlídku. Anton si odjede do Skotska a do Uzbekistánu na delegací, setka se s mytologickymí hrdiny, jako perský Rustam a gaelský Merlin, a je to... Zbytek si každy přečte sám. A není to nuda - naopak: radší detektivka. Což já osobně nemám moc rád. Přiliš často se prali, přiliš málo bylo to o Rusku. Ovšem, je tam maličko, i když jen jednou. Jako vždycky libíla se mi zlobivá ironie autora, která stačí za politický komentař: Geser si pořidil terrarium z povouky, jež pro něj funguje jako simulacrum (napodobení) asi ruské společností. Hlavný pavouk sidí na nejduležitějším mistě (je to miniaturní záchodová mísa z plastu činské produkcí), a druhý hraje roli obránce a kormitele. Že by náražka na Dmitrije a Vladimíra?

RMarkéta
05.11.2019

Po této knižce jsem začala bilancovat, protože ji beru jako závěr kultovní série. Ona to kultovní série opravdu je. Ohlížím se přes rameno a zjišťuju, kam jsem s knihou a v knize především, došla. Byla to cesta plná dobrodružství. Teď všechno do sebe krásně zapadlo. Všechny dotazy byly zodpovězeny. Moc hezky zakončeno.

kallisto
07.04.2019

Tuhle serii bud budete milovat, nebo bez zajmu odlozite.

Kamys
10.03.2019

Pořád výborné pokračování skvělé série. S Antonem je pořád zábava, i když povýšil. K celkové konstrukci dobra, zla, šera a síly zase knížka něco přidává, tentokrát život a smrt, hlavně smrt. Pořád skvěle čtivé, pořád brilantně popsané zajímavé lokality. A výtečné finále. Jen už to není tak překvapivé. Chybí víc nových postav. Trochu jakoby Lukjaněnkovi docházel dech, jen trochu, ale na Denní a Šerou hlídku tenhle díl úplně nemá. Pořád je to ale špička žánru.

trudoš
06.11.2018

Přijde mi, že se Sergej Lukjaněnko ocitnul ve smyčce, která hrozí všem spisovatelům sérií, kteří se snaží své hrdiny stavět před nové a větší hrozby. Což je v pořádku, jenže jak jednou vyrukujete s obrnebezpečím, tak každé další obrnebezpečí už tolik „obr“ nevypadá. Podobně je tomu i v tomto díle - hrozba, kterou spisovatel rozehraje, už zkrátka nepůsobí tak hrozivě, jak se snaží prezentovat, a proto i strach o hrdiny je menší. Když jednou zachránili svět, proč by to neměli dokázat podruhé, potřetí, podesáté? Nelze mu však upřít čtivost, díky níž je čtení stále více příjemným požitkem než útrpnou povinností. Možná někoho nebudou bavit zdlouhavé pasáže popisující prostředí Edinburghu či Samarkandu, ale faktem je, že tyhle věci prostě k Lukjaněnkově tvorbě patří. Civilní čtení s fantaskním pozlátkem. Trochu zbytečné mi ale přišlo tradiční rozložení románu do tří částí, když příběhová linka je pouze jedna. Naopak velmi komické je autorovo šťouchání do ruské filmové adaptace jeho románů.

1