Sergej Lukjaněnko

Čtu Denní hlídku, jsem v půlce. Ten (s prominutím) kokot Igor, zabil Alici a nikdo to neřeší? To je rasismus proti ženskejm a Temnejm! Podle mě by měl jít před tribunál a pak do smrti shnít v nějakým vězení. To samý ten (s prominutím) kokotskej Vitalij. On zabije Tygříka a všichni pohoda.. A JE ÚPLNĚ JEDNO, ŽE TO BYLA JEDNA Z MÝCH OBLÍBENÝCH POSTAV!

Děkuji za stovky hodin čtenářské rozkoše :)

Mocný autor, vrelo odporúčam, po desiatich knihách od neho, chcem ho mať v knižnici kompletného. Číta sa ľahko a pritom sa vie dotknúť ťažkých tém so samozrejmosťou a ľahkosťou hubára, ktorý si chodí roky na svoje miesto v lese roky odrezať tri dubáky do polievky. Je kultový za života a skromný, čo je u mňa plus naviac. Nech mu to píše ešte roky.

Skvelý autor, hlavne čo sa fantázie týka. U mňa 95 %

V prosinci 2014 vyšlo v Rusku zatím poslední pokračování série o Hlídkách - "Šestá hlídka". V českém překladu se zřejmě objeví až v prvním kvartálu roku 2016, ale recenzi originálu si mezitím můžete přečíst zde:

http://www.konstantins.info/recenze_sesta_hlidka.html

Naprosto si mě získal sérií Hlídek. U nich jsem se naučila analyticky rozebírat a vyhodnocovat situace. Skvěle píše a díky jeho perfektním místovým popisům máte za chvíli dojem, že dané místo opravdu znáte. Často jsem při čtení nahlížela do mapy a koukala se, kde se hlavní hrdina pohybuje. O to víc mě to vtáhlo do děje.

V životě by mě nenapadlo, že si oblíbím ruského spisovatele. Nejdřív jsem viděla film Noční hlídka, pak přečetla knihu a už jsem v tom jela. Od té doby čtu cokoli od Lukjaněnka - jen by nebylo špatné ubrat trochu té ruské povahy (pořád dokola ruský koňak a jídla) a navíc s každou další knihou je tam víc a víc filozofování a dumání o duši, o světě a trochu ztrácí to kouzlo starších románů.

Jeden z nejlepších autorů městské fantasy, co jsem četla. Jeho hlídky jsou originální a jeho svět velmi lidský.

Lukjaněnko patří bezesporu k autorům SF a obdobných žánrů, který prokázal notnou dávku fantazie a jehož některé knihy se staly nejen v Rusku, ale i ve světě doslova kultovními díky jeho kreativním nápadům. Co je doslova fascinující, je skutečnost, že po svých prvních úspěších neustrnul, že nezačal vykrádat sám sebe a jeho záběr je stále široký (žánrově), že se nenechal zlákat pozlátkem úspěchu (a i chechtáky v kešeni), že každá jeho nová kniha přináší originální a nečekané zápletky. Vyhovuje mi jeho styl psaní, jakási ležérnost, nehraní si na super literaturu a vůbec mi nevadí, že používá skoro výlučně ruské současné reálie. Kladem je , že při jisté akčnosti děje, dokáže do knih přidat i často inspirující myšlenky. A skutečnost, že některé své knihy psal ve spolupráci s jinými autory (byly zpravidla ale řazeny k těm slabším kusům) ve mně vzbuzuje pocit až jakési renesančnosti - mistr a jeho pomocníci - jak byla praktikována ve výtvarném umění.