knihomolka_68 komentáře u knih
Velice dobře napsaná kniha, které nemám co vytknout, ale přesto mě nenadchla natolik, abych sérii četla dál.
Ilustrace krásné a asi chápu, o co se autoři snažili, ale přijde mi, že to celé vyznělo tak nějak naprázdno.
Za mě rozhodně slabší Lukjaněnko, s trochu uspěchaným a náhlým koncem. Ale špatné to nebylo.
Po skvělém Meči přísahy mě Rytmus války zase trochu zklamal, přišel mi víc rozvleklý a bylo tam víc věci/postav, které mě upřímně moc nebavily. Ale to, co mě bavilo (Kaladin, Adolin, Dalinar, Navani), mě zase bavilo opravdu hodně...
Některé části mě bavily hodně, některé méně, některé jsem se tak trochu musela nutit číst, abych se zase dostala k tomu, co mě zajímalo. Ale celkově vzato moc pěkná kniha.
Přišlo mi, že ačkoli jde teoreticky o knihu pro děti, je psaná spíš tak, že se bude líbit dospělým, protože hodně hraje na struny nostalgie (volba slov, vesnice, babička a její vaření, pečení, slivovice, bruslení na vesnici, „doutníky“ z rákosí...). Já ale asi ta správná cílová skupina nejsem, celý příběh mi přišel tak trochu moc nucený, přeslazený.
Zvláštní kniha s nesmírně silnou atmosférou a velkým napětím, taková syrová, chlad a zima z ní chvílemi přímo čiší, ale zároveň je i plná spousty krásných, laskavých, vřelých momentů.
Glukhovsky tradičně nezklamal – kniha mě bavila, četla se dobře, byla napínavá. Asi mě bavila dokonce o trochu víc než první díl...
Poměrně pomalý rozjezd (a to říkám jako čtenář Malazské kroniky padlých), ale nakonec mě to docela chytlo a s chutí jdu do druhého dílu.
Po pátém díle za mě zase zhoršení, rozuzlení děje poměrně předvídatelné, což sice samo o sobě nemusí být ke škodě, ale musí to být vyváženo dalšími kvalitami, které jsem tady postrádala. Až do konce série mi chybělo silnější pouto mezi Roycem a Hadrianem (kvůli kterému jsem se do čtení vůbec pustila; těch komentářů o skvělé bromance bylo opravdu hodně, ale ve srovnání s „podobnými“ dvojicemi z jiných knih je to opravdu slabé, a to nesrovnávám s těžkými kalibry typu vztah Lockeho a Jeana v Pánech parchantech od S. Lynche).
Za mě nejlepší díl celé série (píšu po dočtení šestého dílu). Konečně mi přišlo, že je to takové koncentrovanější, méně rozvleklé a časoprostorově roztahané.
Já pořád tak nějak čekám, kdy se to pořádně rozjede a začne mě to opravdu bavit, ale zatím stále nic...
Třetí díl mi přišel o něco slabší, než ten druhý. Pořád je tu až moc věcí (a postav), které mě – když to řeknu ošklivě – nezajímají a nebaví. Ale čtu dál...
Určitě lepší než první díl série, ale pořád se rozhodně nedá říct, že by mě to nějak nadchlo. Číst dál ale zatím budu.
Zrovna nadšená jsem z toho nebyla, ale další díly jsou prý lepší, tak tomu ještě dávám šanci.
Přišlo mi to takové trochu neohrabaně napsané, často zdlouhavé, jednání postav nelogické, zkratkovité, a poněkud neschopné (i u těch, kteří by měli být schopní velice).
Druhý díl mi přišel trochu slabší, než ten první – občas některé věci působily trochu nedomyšlené nebo nedopracované, ale i tak mě to bavilo.
Solidní akční fantasy v (pro nás) exotickém prostředí inspirovaném Afrikou. Chvilku mi trvalo, než jsem se v některých jménech a pojmech zorientovala, ale jinak se kniha četla jedním dechem. Cílevědomost a odhodlanost hlavního hrdiny je opravdu neskutečná... A jelikož mám ráda bojové scény a tahle kniha je jich opravdu plná, dost jsem si to užívala.
Zajímavé a velmi edukovaně podané cestování časem do středověké Anglie v době morové rány. Kupodivu mě však snad víc bavila druhá dějová linka, odehrávající se v blízké budoucnosti (dnes už asi spíš alternativní současnosti), kde se vědci kromě zpackané cesty časem musí vypořádávat navíc s epidemií, návštěvou Američanek, přespříliš starostlivou a neodbytnou matkou studenta a spoustou dalších peripetií.
Lukjaněnko prostě umí psát. Zajímavé nápady, dobré postavy, vtipné dialogy, napětí, nečekané zvraty a detektivní zápletky - prostě jako obvykle.