Kniha posledního soudu
Connie Willis
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/117878/bmid_kniha-posledniho-soudu-h5z-117878.jpg
4
183
68
Román patří bez přehánění mezi nejvýznamnější žánrové práce dvacátého století. Studentka historie je na své cestě do minulosti omylem poslána do doby morových ran roku 1348. Zatímco se dívka snaží přežít, aniž by se sama mohla vrátit do budoucnosti, profesor Dunworthy musí bojovat s rychle se šířící smrtelnou epidemií chřipky i s tupou byrokracií, aby měl vůbec šanci svou žákyni zachránit. Obě časové linie i přes propast času prozrazují, jak je lidská povaha navzdory civilizačnímu pokroku v podstatě stále stejná. Kromě řady domácích cen v USA se knize dostalo rovněž národních ocenění pro nejlepší žánrový román Německa, Španělska a Itálie.... celý text
Literatura světová , Romány , Sci-fi
Vydáno: 2012 , Triton
Originální název:
Doomsday Book , 1992
více info...
Přidat komentář
Další šílená časovka, šíleně úžasná, ježkovy voči. Poslouchala jsem přes noc :), ve snech se mi střídal středověk a nemocnice...
Tak jako byla kniha "O psu nemluvě" spíše vtipná a prdlá, tahle vychází ze stejného základu a "ústavu" - studujeme minulost tak, že se do ní vypravíme a zaručeně se vždycky něco zvrtne, tak příběh "Kroniky posledního soudu" je ponurý a morový, smrtí smrdící, potem a výkaly taky.
Chtěli byste poznat nějaké zajímavé období lidských dějin? Není problém, stačí se tam vydat. Dostanete dobový oblek, naučíte se starší formu jazyka, oprášíte zemědělské zvyky, ženy třeba i příst se naučí, kravku podojit... (mimochodem té nikdy nepodojené krávy v příběhu mi bylo fakt líto). No a pak stačí jen se vydat do minulosti a dostavit se ve sjednaný čas na místo k vyzvednutí.
Dalo by se říct, brnkačka.
A protože v každém století, co lidská paměť sahá, byla nějaká epodemie, pandemie, válka, nebo jiný konflikt, prakticky vůbec nic se nemůže zvrtnout, protože na všechno budete připraveni. Oprášili jste znalosti, ne? A máte dost elánu všechno zvládnout.
No tak to, co zakoušela Kivrin, studentka historie na vlastní kůži, byste zažít nechtěli.
Autorka střídá dva příběhy, v obou propracovaně líčí zajímavě i vnitřní pochody hrdinů. Píšu to povrchně. Zabřednete do dilemat lidí čtrnáctého a jedenadvacátého století a budete mít pocit, že jestli se něco zvrtne, následky ponesete taky.
A dobré navíc je, že napětí vydrží až do konce.
Zajímavé a velmi edukovaně podané cestování časem do středověké Anglie v době morové rány. Kupodivu mě však snad víc bavila druhá dějová linka, odehrávající se v blízké budoucnosti (dnes už asi spíš alternativní současnosti), kde se vědci kromě zpackané cesty časem musí vypořádávat navíc s epidemií, návštěvou Američanek, přespříliš starostlivou a neodbytnou matkou studenta a spoustou dalších peripetií.
První půlka poněkud volnější, druhá svižnější a napínavější. Přes výhrady uvedené v předchozích komentářích se mi kniha moc líbila.
Škoda, že se autorka nesoustředila spíš jenom na ten středověk, i když předpověď chřipkové pandemie ji asi proslaví víc...
Jinak je to taky taková genderová věc: Málokterého mužského autora by asi napadlo cestovat časem jenom proto, aby si popovídal o vánocích se středověkou holčičkou... (i když Charles Dickens by to asi dal :-)
Červenec 2023: Je dobré vědět, že depresí z rekordních veder se člověk nezbaví čtením pandemických krváků :-)
Pořád je to dobrá kniha, zvlášť do doby covidové, ale taky je tam dost balastu a to věčné opakování, že neví, kdo je místo shozu, nebo že na mor umřelo tolik a tolik lidí, mi místy už lezlo krkem. ...a o psu nemluvě je o level lepší. Odehrává se vlastně ve stejném vesmíru, ale v žánru milostné komedie s kulometnými (až divadelními) dialogy. Ty tady byly hlavně na začátku, pak už to bylo dost "normální", co se stylu týče. Ludek.n to níže popsal skvěle.
Nelze hodnotit nežli plným počtem hvězd, již jsem ji dříve jednou četl, ale to vůbec nevadí, tak kvalitní to příběh je. Námět připomíná Crichtonův Proud času. Nicméně především část odehrávající se v historii je neuvěřitelně dojemná a krásná. Budoucnost nezklame, autorka si dala záležet a příběh krásně odsýpá, dialogy jsou skvělé. Bravo !
„Já, který jsem viděl tolikeré zlo, zapsal jsem vše, čeho jsem byl svědkem. Kdyby snad události, jež by neměly být zapomenuty, zanikly s časem.“ Přestože je Connie Willisová velmistryní sci-fi žánru a sběratelkou nejrůznějších sci-fi cen, Kniha posledního soudu je spíše pandemicko-historickou freskou, než svébytným vědecko-fantastickým počinem. Vlastně tím jediným, co tu připomíná žánr, v němž je Willisová tak vysoce ceněna, je cestování v čase, které ovšem není hlavním určujícím prvkem děje, ale jen odrazovým můstkem, jenž rozštípne dílo do dvou nezávislých časových rovin. V obou liniích se pak odehrávají symbioticky podobné události: v jedné epidemie vysoce virulentní smrtící chřipky, ve druhé pak strašlivé morové rány, devastující celé vesnice a města. Byrokracie státního aparátu na straně jedné a selhání náboženství na straně druhé. Willisová píše podnětně a zajímavě, ale je to strašlivě dlouhé a zbytečně natahované. Obrovské plochy stále dokola omílaných problémů, pobíhání tam a zase zpátky, biblické deklamování, postavy, u nichž si nemůžete být jistí, zda jsou míněni vážně nebo jako komické figurky (a jejichž význam je v mozaice událostí nevýznamný), hledání jehel v kupkách sena… být kniha poloviční, byla by to nejspíš bomba nejvyšší svítivosti. Takto jsem byl v polovině už tak utahaný, že jsem si finále ani pořádně neužil.
Byly tam velmi silné momenty. Velmi drsné, mohu-li říct. Škoda, že příběhová linka z budoucna mi přišla unylejší, za to o hvězdu méně
Nevyhledávám cestování časem, ale ani se mu nevyhýbám. K téhle knížce jsem se dostala na základě doporučení, a podobně jako přiznává mnoho dalších komentářů, první polovina mi připadala zdlouhavá a nudná. Nebýt Colina, úporné Gastritidy a jejího záletného Williama, asi bych knihu odložila. A taky jsem se těšila na objasnění dokonalého utajení páně děkanovy dovolené!
Ti, kdo dočetli, už vědí, že jsem ostrouhala. Naštěstí nečtu anotace, takže ani vyzrazení zápletky, ani tiskařský šotek řádící v jediném číselném údaji mě nerozhodily, a já jsem ve zrychleném tempu dočetla až k pro mě nečekanému konci; středověk s jeho syrovostí a krutostí se zřejmě nehodí protáhnout do našeho času. I tak mi stále vrtá hlavou, proč od s.394 oslovuje Agnes lady Kateřinu jinak . . .
"Bůh nevěděl, kde jeho syn je, pomyslel si Dunworthy. Seslal svého jediného syna do tohoto světa a něco se pokazilo s přesným určením souřadnic, někdo vypnul síť, takže se k němu nemohl dostat a oni ho uvěznili, na hlavu mu posadili trnovou korunu a přibili ho na kříž."
Pro milovníky tématu cestování časem (jako jsem i já) rozhodně doporučuji.
Novodobá zápletka nutí k zamyšlení nad byrokracií a možná boji o křesla.
Středověká zápletka se mi líbila víc, i když byla docela jasně daná.
Konec se dal předvídat, ale proto jsme to nečetli, že? :)
Těm, co si tu stěžují, že se v knize neustále někomu telefonuje, bych ráda vzkázala: S vámi musí bejt na party zábava!
Středověká linie byla senzační, ke konci mi úplně bušilo srdce. Současná (padesátá léta jsou tady vpodstatě za chvilku, na letiště budeme určitě stále ještě jezdit sto devatenáctkou z Veleslavína a Benešův most v Ústí nad Labem bude stále ještě těsně před opravou) linie potom sloužila jako vítaný comic relief, a to i přes pochmurné téma epidemie. Bylo znát, že autorka je Kozoroh, stejně jako samotný mor to kosila napravo nalevo a nebrala zajatce, ale umřít musíme koneckonců všichni. DOPORUČUJI.
Zoufale nudné. Velmi špatné nikam nevedoucí dialogy, ve kterých postavy opakují dvakrát třikrát totéž dokola na jedné stránce, linka z blízké budoucnosti je naprosto o ničem, o něco lepší je linka ze středověku, ale i tam se vše točí na místě, postavy zmateně pobíhají z místa na místo, aniž by se někam posunuly. Hluboké zklamání.
Nekroticke a apokalypticke - tato slova vlozena autorkou do ust Colinovi skvele vystihuji cely pribeh. Historicka linka je fakt narocna, strhujici, napinava a depresivni. Linka z budoucnosti je oproti tomu ponekud usmevna, protoze autorciny predstavy v roce vzniku 1992 nezahrnovaly ani internet, ani mobily - vedle cestovani casem ("siti" :-)) jsou jen "prenosne televize". (Jasne, jsem general po bitve!) Nicmene boj s pandemii je popsan mrazive dobre... zoufalstvi, beznadej a bezmoc se vinou celym textem
Kniha jako dárek k Vánocům. Jiný žánr než čtu, bratr mě láká na čtení sci-fi.
Ale musím říci po prvním nedůvěřivem prozkoumání, že dám knize tedy šanci, jsem mile překvapena. Kniha mě dostala. Velmi mě připoutal dej který se odehrával v minulosti. Jak já hlavní hrdince fandila ať vše zvládne. Kniha mě i přes ne můj šálek kávy dostala.
Na knihy Connie Willis vždy narazím náhodou. Na zaprášené polici zaprášeného antikvariátu, kam celá století nikdo nepřišel. V odlehlé knihobudce, kde knihy bývají prochladlé, zmoklé a smutné ze svého osudu. Tahle naše dostaveníčka musí být pravděpodobně osud, protože její styl vyprávění mi skýtá neskutečné potěšení. Je takové uloudané a upovídané a nevědomky v sobě ukrývá všechnu moudrost světa. Pro mě, čtenáře přežvykujícího každé slovo a vychutnávajícího si každou větu, je tohle hotové literární pošušňání.
Nemám však ponětí, proč jsem zrovna v téhle době vzala do rukou Knihu posledního soudu. Proč trávit čas v příběhu, ve kterém se vymykající chřipková epidemie v blízké budoucnosti paralelně odehrává s morovou nákazou ve středověku. Nebudu říkat, že to nebylo dobré. Bylo to skvělé, ale taky děsivé a kruté a bestiální. Tak moc podobné naší současnosti. Tenhle výlet do jednoho z nejhorších období lidských dějin už nemohl být víc autentičtější, chlad se mi zakusoval do kostí. Možná ještě teď, tam někde v hlubinách času, vyzvánějí zvony za mrtvé a vesnice i celá města zejí prázdnotou a jen stěží se zbavují pachu bezmoci a smrti.
Dlouhé roky budu mít tuhle knihu v hlavě. A pravděpodobně už navždy bude pro mě připomínkou, že ani stovky let nestačí k tomu, abychom se poučili ze svých chyb.
Mám raději svižnější krok. Tady mě brzdila rozvláčnost a opakování stejných „zápletek“.
Velmi příjemné překvapení, tady není co řešit a kniha putuje do poličky mých nejoblíbenějších sci fi. Navíc cestování časem, moje oblíbené téma. Knížka je neskutečně čtivá, a přestože autorka píše poněkud rozvláčným stylem, tady to prostě funguje na jedničku. Moc se mi líbila dějová linka ze (skoro) současnosti, navíc téma pandemie je samozřejmě velmi aktuální . Celkem vizionářský počin. Měla autorka v roce 1992 vidění?
No a samozřejmě středověká linie příběhu, ta vyvolává mrazení v zádech. A nádherně popsané charaktery postav, které si musíte okamžitě zamilovat, všichni ti lidé ze středověku i ti současní, vlastně úplně stejní.
Už dlouho se mi nestalo abych tak rychle otáčel stránky, jen abych se dozvěděl jak příběh dopadne.
Hluboce lidský a smutný příběh o lidech, kteří dokáží být dobří a obětovat se pro jiné, ať už žijí v jakékoliv době. Vlastně velmi povzbuzující čtení.
"Každý musí setrvat u svého zvonu", jak by řekl pan Dunworthy.
Mám ráda sci-fi a historické romány i cestování časem. V tomto případě to ale knížce v mých očích spíš uškodilo, protože jsem četla mnohem vydařenější. Knížka není úplně špatná, nápad je skvělý, a třeba i popis "politikaření" něterých výzkumníků z Oxfordu v blízké budoucnosti taky, jenže taky je to nevyužitá příležitost. Některé motivy a příběhy by stály za rozvedení či dotažení, něco se zbytečně natahuje a opakuje. To, že jsem to četla v době "covidové" je náhoda.
Opravdu zajímavý námět knihy. Autorčin styl psaní mi neskutečně vyhovoval. Kniha je napsaná trochu těžším stylem, proto její čtení trvá déle ale určitě to knize neubírá na její kvalitě. Jediné co bych chtěla vytknout je částečná rozvláčnost, přičemž bych ocenila, kdyby kniha měla o dvě stě stran méně. Obálka je dle mého názoru těžce nezajímavá a troufám si říci, že mezi ostatními knihami lehce zapadne a tím pádem se nedostane k mnoha čtenářům. Od autorky si určitě chci přečíst další knihy.
Štítky knihy
Anglie mor středověk cestování časem 14. století Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) Locus Poll Award (ocenění)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Kniha posledního soudu |
| 2017 |  Slyším tě všude |
| 2012 | ...o psu nemluvě |
| 2003 | I když půjdu roklí šeré smrti |
| 2013 | Vnitřní záležitosti |
Kniha Kniha posledního soudu je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 210x |
| Čtenářské výzvě | 36x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 167x |
| Chystám se číst | 203x |
| Chci si koupit | 51x |
| dalších seznamech | 7x |
Oceňuji nápad a také provedení, ve kterém se prolínají dvě dějové linky. Budoucnost s minulostí. Bohužel zároveň musím konstatovat, že se mi vůbec nelíbil způsob jakým paní Willisová tento román napsala. Neumí vytvářet atmosféru příběhu, ani stupňovat dějové napětí. Místo toho se neustále točí v kruhu a jenom s nepatrnou obměnou opakuje stále stejné situace. A to jak v ději, tak také v dialozích. Knize by strašně prospělo velmi podstatné seškrtání zbytečného textu. Takto se mi opravdu složitě hodnotí. Na 3 hvězdy je to málo, ale 4 jsou již moc. 3,5. Audiokniha je načtena průměrně a načetla ji paní Lenka Andelová.