Soumrak dne

Posloucháno jako audiokniha. Ještě nikdy jsem nezažila takový obrat ve svém vnímání. Na začátku, po pár odstavcích jsem si říkala, že na tohle téma a způsob vyprávění, pitvávání pro mě triviálních detailů nemám náladu a poslech ukončím. Po krátké chvíli jsem však příběhu naprosto propadla a s ohromením jsem si uvědomila, že tahle kniha je pro mě zdrojem duševního blaha! Přemýšlení o tom, co se vlastně stalo mě přivedlo k úvaze, ke které se čas od času vracím - jaká je hranice mezi dobře řemeslně napsanou knihou s perfektně vyfabulovanou a komplexní příběhovou rovinou a mezi literaturou, která je uměním. Nedospěla jsem zatím k závěru, k bodům, které věci musí kniha splňovat aby byla tím druhým. Ale tahle kniha tím bezesporu je. Je dokonalá, každé slovo je na svém místě, každá myšlenka přichází v přesnou chvíli. Vnitřní rytmus a struktura vyprávění, která se vine skrze zápletky a dějové prvky a s přesností pražců v kolejišti vede na mnoha rovinách k vrcholu celého příběhu je prostě dechberoucí. Tahle kniha je pro mě letošním objevem, doslova jsem se do ní zamilovala. A musím zmínit, že k mému celkovému dojmu rozhodně přispěl i přednes Jana Vlasáka. Ani bych neřekla, že knihu četl, jako spíše hrál a to dokonale.

Trvalo mi opravdu dlouho než jsem se začetla, ale nakonec jsem si ke knize našla cestu.
Stevens byl přesvědčený o důležitosti svého poslání a o své důstojnosti a to pro něj byla úplná zhouba. Já si myslím, že na tomto příběhu je krásně vidět, že ten největší životní úkol je následující: být k sobě upřímný a umět to ustát.

Rozhodně zajímavý vhled do života majordoma a jeho povinností. Tento majordom navíc téměř nevypadává ze své profesní role, za všech okolností profesionál, až to ničí některé vztahy v jeho okolí, zvlášť v emotivních situacích.

Má první kniha od tohoto autora. Doporučil mi ji pan knihovník a jak se říká, trefil se do mého čtenářského vkusu přesně. 85 %.

Vzhledem k tak dobrému hodnocení, a tomu, že jde o oceňovanou knihu, jsem čekala něco víc. Asi nejsem úplně cílovka. Čteno primárně do ČV, což mám splněno a další autorova díly půjdou kolem mě.

Před lety jsem viděl výbornou zfilmovanou adaptaci s Anthony Hopkinsem, ale román je ještě bohatší. Je geniálně poskládaný a reflexe Stevensova života je opravdu silná. Ishigurova životní témata jako zrádnost paměti a neschopnost komunikace jsou zasazeny do bouřlivého předválečného období a poté do 50. let, kdy Velké Británie prochází svým úpadkem.

*"Ovšem domnívám se, že když se člověk ohlíží nazpět a ony zlomové momenty hledá, má sklon je vidět všude."*

Právem klasika, ovšem... Adaptace je lepší. A to výrazně. Rozdíl mezi nimi je, že předloha je vyprávěna pohledem Stevense, kdy speciálně v neustálém řešením "definice důstojnosti" jsou hodně znát autorovy japonské kořeny. A paradoxně to do skrz na skrz anglického románu sedne. Ovšem stírá se tím ona působivá "fasáda nepřístupnosti" a nosný element "jedince zdánlivě bez názorů, emocí a osobního života". Ishiguro naopak lépe, podrobněji a méně jednoznačně pracuje s rovinou "politika appeasementu jakože jen tak mimoděk". Oba přístupy mají něco do sebe a oba jdou ruku v ruce ne proti sobě.

Krátké, čtivé, podnětné, prostě jak již bylo zmíněno, právem klasika.

PS: Překlad vydání z roku 2010 je, nikoli přímo otřesný, ale minimálně kvalit knihy nehodný. Tu a tam zůstala britská stavba věty, tu a tam je evidentní že pro ustálený britský idiom se hledal tuzemský ekvivalent poněkud na sílu. A cider nalévaný v anglické vísce do džbánu přeložit jako "jablečné víno" také značí, že se překladu nedostalo druhého faktického čtení.

Moje první kniha od Ishigura a jsem nadšená. Dostala jsem ji jako dárek od kamaráda a přesně odhadl, že je to kniha pro mne.

Co je zajímavé... Pro každého z nás bylo tématem knihy něco jiného v souvislosti s tím, co prožíváme. Jsem si jistá tím, že až si ji třeba za 5 let přečtu znovu, zase bude pro mě tématem něco jiného. Proto si myslím, že je kniha velmi komplexní, i když to není zřejmé na první pohled.

Já jsem měla jsem Stevense ráda a chápala jsem ho, i když to ve mně vyvolává dojem, že jsem asi divný brouk. :)
A slečnu Kentonovou jsem si oblíbila moc. Líbilo se mi, jak se hlavnímu hrdinovi snažila život trochu rozcuchat. Byla to postava načrtnutá lehkými tahy a přitom tak snadno představitelná a živá.

Ano, tahle kniha mi připadá jako postupně se zpřesňující kresba, vedená svižnými tahy tuše.

Kniha o vzťahu sluhu, suchopárneho chrena (ktorý svojim vylešteným strieborným príborom zapríčinil 2. svetovú vojnu) a gazdinej, ktorá má permanentný PMS.

16.08.2025

Je pro mne docela obtížné tuto audioknihu okomentovat tak, aniž bych vnímala negativní pocit z hlavní postavy tohoto příběhu. V průběhu několika málo dnů, nám autor přiblížil profesní život majordoma. Pan Stevens je na tuto profesi velmi hrdý i když to z mého pohledu je pouhý šéf služebnictva. Budu si muset na podobné téma poslechnout více audioknih, protože jsem k této postavě majordoma zaujala silně negativní postoj, což mne minimálně podvědomě ovlivnilo v hodnocení této audioknihy. Po nadšení z knihy Klára a Slunce, jsem měla mnohem větší očekávání. Audiokniha je načtena fantasticky a jeden bod k dobru jsem knize dala za znamenitý přednes pana Jana Vlasáka.

Dočetla jsem a tak nějak ve mně přetrvává smutek, nostalgie...
K panu spisovateli se určitě po čase zase vrátím, mám ty jeho knihy ráda.

Velice pěkně podáno, s takovou tou japonskou uhlazeností přenesenou na majordoma, který byl s odpuštěním úplný magor, silně omezený člověk. Já bych z něho vyletěl z kůže po pár dnech, prostě bych ho nesnesl. Film je též velmi povedený, viděl jsem před dvěma lety. V mnohém se shoduje s knihou, ale mám pocit, že i když byl Hopkins i Emma skvělí, režisérovo podání obou hlavních postav je trochu jiné, než cítím z knihy. 80%, 22. 4. 2025.

19.03.2025

Od Ivoryho filmové adaptace (mimochodem výtečné) jsem přemýšlel nad názvem díla. Až na konci knihy se vyjevilo malé tajemství - byl to příměr k podzimu lidského života... Ach, jaké to prozření.
Ishiguro myslím velmi přesně vystihl povahu člověka, který své pracovní nasazení vyzdvihl nad své osobní touhy. Touhy, to je silné slovo. Ve své patologické povaze onen majordomus britského panství hledá význam slova důstojnost. "Důstojnost znamená neobnažovat se na veřejnosti", říká ve svých myšlenkách. Svou práci vnímá jako oddané poslání, emoce neprojevuje, ani si je nepřipouští.
Nádherný je jeho střet s humorem. V pozdní části knihy dochází ke katarzi: "Žertování není vůbec hloupé, je klíčem k vřelosti mezi lidmi."
Hořké katarzi...

Ishiguro se čte dobře, jedná se o tu literaturu u které máte při čtení dobrý pocit, že se něčím obohacujete
Byl jsem zvědavý, proč zrovna Soumrak dne dostal Nobelovu cenu, asi chápu oč autorovi šlo a co se všem líbí, ovšem nejsem cílovka a i když mě kniha bavila a velmi příjemně se četla, přestože se jednalo o smutný příběh, nemyslím, že na ni budu dlouho vzpomínat
Čteno primárně do ČV

Klasický a výborne napísaný román od Ishiguroa, ale nič iné som ani nečakal. Navyše veľmi dobre čítavé. Smutný príbeh, len čo je pravda, excelentne vystihnuté a vyhmátnuté.... Čo už, taký je život, slovami klasika...

Přečteno pro výzvy.

Velmi zajímavá kniha - zpracováním i námětem. Ze začátku jsem měla problém se začíst, ale pak se rozjel strhující příběh. Neznala jsem a byla jsem okouzlena. Rozhodně doporučuji.

Na druhé čtení zvyšuji na plný počet. Tohle je fakt dobře napsané a výborně to vystihuje mentalitu této společenské vrstvy.

Zvláštním způsobem smutná kniha. Prakticky žádný děj, jen vzpomínky, které připomínají rekapitulaci života pana Stevense, tělem i duší majordoma.

"Dal jsem mu to nejlepší, co ve mně bylo, a teď - totiž - asi mi toho na rozdávání už moc nezbývá."