Kamys komentáře u knih

Necekala jsem moc - a nebylo to spatny. Jednotlive postavy byly dobre vykreslene, uveritelne a bavilo me o nich cist. Od detektivky cekam, ze me nekomplikovanym zpusobem strhne, splneno tak 4 z 5, pomalejsi tempo, ale nakonec jsem docitala v pul treti rano. Akorat me ve finale uz ani tolik nezajimalo, kdo to byl, ale spis jak, a ve finale mi zaver prisel prekombinovany a neuveritelny. Nicmene po dalsim Strikeovi klidne zas v pauze mezi narocnejsi literaturou sahnu.

4 16.09.2018

Smutné, vtipné, smutné a dojemné. Jacob je slaboch, citlivý, patetický a otravný ve svých chabých pokusech žít svůj život tak, aby s ním byl spokojený, nějak ho ovlivnit. Jeho žena je z těch dvou silnější, ale o nic míň otravná, zejména tím, jak se cítí být nad Jacobem nadřazená. Upřímně chce být fakt dobrý rodič, ale dělá věci správně spíš než aby dělala správné věci, a tak chybuje, jako všichni rodiče. Jejich manželství Foer zkoumá pod drobnohledem, je tak obyčejné, tak podobné spoustě jiných manželství, ve skutečnosti lepší než mnoho jiných manželství, ale stejně se rozpadá kvůli nedostatku otevřenosti a odvahy. Autor nutí člověka přemýšlet, co možná sám skrývá před svými blízkými, před svým partnerem. Kniha se silně dotýká témat smysl života, láska, smrt, dospívání (a děti jsou nejsympatičtějšími členy rodiny Blochů, ty popisuje Foer skvěle), a to celé rámované otázkou, co to znamená být Žid v dnešní Americe, nebo Israeli. Mnohokrát jsem se při čtení smála, mnohokrát jsem se hluboce zamýšlela, i dojímala. Na druhou stranu je ta kniha bohužel poněkud beztvará. Líbí se mi, jak Foer píše, jeho jazyk, ale tady se zdá, jako by šlo o hromádku krátkých příběhu spíš než o román, po dočtení zůstal dojem jakési rozplizlosti a čtení mě stálo dost sil, občas se po pauze přinutit knihu zas otevřít.

3 01.08.2018

Přestože autor za knihu dostal Man Bookerovu cenu, nebo možná právě proto, čekala jsem víc. Je to zajímavý nápad, vyprávět příběh přes budovu. A až příště budu v Brně, budu určitě vilu chtít vidět. Bylo to příjemné a zajímavé čtení, přečteno při angíně za 3 dny.
Ale - na to, jak dramatickou dobu autor popisuje, v ní vlastně zas tolik dramatu není. Jakoby čtenáře trochu chránil před emocemi, chybí mi syrovost Gerty Schnirch od Tučkové. Náhody, které se v knize tu a tam dějí, jsou totálně nepravděpodobné, slouží jen pokračování příběhu, dovysvětlení osudu postav, nebo naopak větší dramatičnosti - zbytečně, doba byla dramatická dost. A sexuální scény - nijak mě nepobuřují, ale redukovat vilu jen na to, kdo všechno na její podlaze souložil, mi taky připadá málo. V celkovém součtu oddechovka, která mohla být něčím víc.

9 31.07.2018

Pribehy Homo sovieticus, ze kterych mrazi. Male, obycejne zivoty, nekdo v rozpadu Sovetskeho svazu videl nadeji, jiny hrozbu, vsichni si do noveho sveta prinesli jizvy z toho stareho. A nikdo nicemu nerozumi. Jak v novem svete zit, kdyz od kojeneckeho veku znate jen lagr a v 5 letech vas odvezou od mamy do detskeho domova, kde vas uci milovat Stalina? Kdyz zjistite, ze nastavajici tchan byl kat? Kdyz se do sebe zamiluji Armenka s Azerbajdzancem v dobe armenskeho pogromu. Jak zit v dobe, kdy se vira ve velke komunisticke ideje zmenila v hon za konzumem? Alexijevicova se snazi najit odpovedi, ale stejne zustavaji hlavne otazky, nejde to pochopit. Castecne by to mohlo byt i o nas, ta doba tu sice nebyla tak tvrda, ani vira v komunismus tak silna, ale nevyrovnani jsme stejne.

7 29.07.2018

Mistrovsky vystavěný příběh, Ishiguro pomalu pouští další a další doplňující informace, jako když padá jeden závoj za druhým. Děj je opravdu spíš pomalý, postavy archetypální. Něžná, hluboká, smutná knížka o nevyhnutelnosti, lásce i válce. Zanechá hluboký dojem dlouho po dočtení.

15 28.05.2018

Vlastně pořád nevím, co si o té knížce myslím. Příběh není ničím nový. Napsaný před desítkami let, skoro před stoletím. Děj se odehrává v místě a čase, o kterých toho moc nevím, Fante je ale popisuje tak dobře, že si je dovedu představit. Hlavní hrdina Arturo bojuje o svoji lásku a spisovatelskou kariéru, dává do toho všechno, a hlavně o tom mluví úplně otevřeně. To mně nakonec dostalo - syrové, opravdové emoce a myšlenky, pocit, že před čtenářem Arthuro / Fante nic neskrývá, ať to vyzní trapně, divně, naivně, nevhodně. Asi hlavně tím umí být čtenáři blízko, vždyť jsme podobné stavy zažívali a stále zažíváme.

První kniha, kterou jsem od Josefa Kariky četla. Nejsem zrovna fanoušek thrillerů, slyšela jsem na ni ale tolik chvály, že jsem ji chtěla zkusit. Velmi příjemně mně překvapila. Líbí se mi, jak je vyprávěná, skvělé je propojení s reálně existujícími články na internetu. Zdaleka není jen strašidelná, zasmála jsem se u ní, dobře popisuje reálný dnešní život. A splnila i to, co se od thrilleru očekává - dočetla jsem jí v půl druhé v noci a byla jsem svázaná úzkostí a bála jsem se usnout. 95% věcí, co tam je napsaných, se opravdu mohlo stát přesně tak, proto je to děsivější, než řádící vraždící maniak.

14 22.03.2018

Překvapilo mně, jak je kniha pořád aktuální, možná víc než dřív.
Hlavní sdělení je jasné - z racionálního pohledu zahazuje paní Bovaryová všechno, co má, pro neurčitý příslib štěstí, nebo spíš vášně. A dopadne špatně, a to se dalo čekat.
A dneska? Kdo se dnes řídí racionalitou, kdo by dneska byl s partnerem, kterého nemiluje? V dnešní době "instantního uspokojení"? Na jednu stranu se zdá, že je zralá na profackování - ale pak si sáhněte do svědomí, co děláte jen proto, protože se vám chce, i když to nemá racionální důvod, i když vám to může způsobit problémy?

14 07.03.2018

Jsem ráda, že už mám dočteno a nemusím ji znovu otvírat, nebylo to příjemné čtení. A zároveň jsem ráda, že jsem ji přečetla. Pořád nevím, co si o ni myslet. Odpudivě zajímavá, jako bouračka, kolem které projíždíte. Kaleidoskop, ve kterém červená je krev (jako tekutina i jako rodina), šedá beznaděj, černá smrt, hnědá špína, zelená voda, žlutá písek do soukolí za každou křivárnu a modrá za naději, té je nejmíň.
Zběsilá jízda jako od Jonassona, jenže jen dolů, s malými pauzičkami na oddech.
A ten jazyk, poeticky naturalistický, krása a hnus v jednom, černý humor i soucit.
A o čem to teda bylo, jaké je poselství? Já v tom četla, jak každý hledá ten kousek jistoty - rodinu, domov, společenství, a jak snadno to může protéct mezi prsty, a nemusí to být kvůli tomu, že Bůh spočítá hříchy, ale klidně prostě jenom tak. Taky je to exkurze do malých špinavých životů (a jsou životy "intelektuálů z města" větší a čistší?), aktuální politická lekce, tihle hrdinové jsou voliči Zemana a Okamury.
"Von pan prezident připlul loďkou k Palírně, kormidloval krz víry, fakt, nesl se po vodě... (...) sošnej a pevnej v člunku nad hlubinou, líbaly jsme ho i pohledem, všechny my ženský shromážděný po vobou březích. Oděn byl jen v záchrannym kruhu, to jako hlava státu mít musí, a v plavkách. (...) A to se náš Zeman vrátil z Ruska a Číny. To je, pane, někdo. Co věděl mistr Hus o Číňanech? Hovno, s vodpuštěním. Náš pan prezident je mocnější, řeknu vám. A za panem prezidentem tichounce plyne Sázava a mně snad celá vláha tý řeky naší vstoupila do očí. A nejen do očí, však on je sošnej, mužnej, ten prezident náš."

4 18.02.2018

Krásná pomalá knížka, pro mně hlavně o tom, jak je těžké dospívat a dospět. Hrdinové (nejen Toru) přemítají nad všemi důležitými otázkami - jakou má roli láska, sex, kariéra? A někdy jen, jestli je v budoucnosti vůbec pro co žít, jestli vůbec lze žít. Každá postava do těchto úvah přidává svůj střípek. A Murakami je nesoudí, naopak, ukazuje, jaké (různé) cesty si nacházejí podle toho, čemu věří, co jim dává smysl, co jim umožňuje jejich vnitřní nastavení a předchozí životní zkušenosti. Knížka mi připomněla moje vlastní dospívání, vlastní boje.

16 15.02.2018

Na tuhle knížku jsem se moc těšila. A předčila moje očekávání.
Je dostatečně podrobná, abychom si při čtení mohli představit, jak se v těch letech žilo, zejména lidem, kteří nechtěli sehnout hlavu. Zároveň je psaná lidsky, s pochopením, přitom novinářsky přesně, jak to jen jde vzhledem k dostupným informacím. Nepopisuje jen život Magora, ale i mnoha lidí z jeho blízkého i vzdálenějšího okolí, poměrně detailně -takže se opravdu dozvídáme hodně o "Magorově době", nejen o něm. A jsou to věci, které, řekla bych, málo kdo zná, což je hrozná škoda. Ve škole se o té době neučilo a moc neučí. Málokdo z našich rodičů mohl mít k undergroundu 70. / 80. let blízko, aby nám o tom mohl vyprávět. Překvapilo mě, jak tvrdá byla ještě 80. léta, i jen pár let / měsíců před revolucí. Přála bych si, aby aspoň úryvky z ní slyšely děti ve škole.
Nejdojemnější je asi kontrast mezi první kapitolou a hned tou následující - Magorovy poslední měsíce a týdny versus Ivan Jirous jako student, dychtivý po vzdělání.

9 29.01.2018

Pro mě docela zklamání, zvlášť po tak dobrém hodnocení knihy jak na goodreads, tak na databazeknih.
Jako plus vidím netradiční a napínavý příběh v zajímavých kulisách staré Barcelony. Pokud knihu neodložíte po prvních 50 stranách, tak už ji asi neodložíte. Když hledáte jen oddechovku, tak asi dobrý.
Naopak mě při čtení iritovaly jednotlivé postavy, snad všechny. Měla jsem problém uvěřit, že by někdo takový mohl existovat, připadaly mi spíš jako karikatury, ploché a bez jakéhokoliv vývoje. Málem mě odradil už popis, jak se ani ne 11letý hlavní hrdina zamiluje - jednoho jedenáctiletého doma mám a takhle to teda v tomhle věku ještě nefunguje. Vyjadřování postav bylo taky protivné - četla jsem v angličtině, tak jsem to možná nechytla úplně přesně, ale připadalo mi šroubované a teatrální.
A hlavní myšlenka? Když ztratíš "lásku svého života", povedeš už navěky život plný utrpení? Nikdy už nemůžeš potkat nikoho, kdo by jí sahal aspoň po kotníky? S tím se nemůžu ztotožnit.
Závěr: navazující knížky zatím číst neplánuji :-)

8 23.01.2018

Klasický Gaiman. Miluju jeho knížky povídek, objevování světů, které dokáže přesvědčivě načrtnout na pár stránkách, to, jak postupně odhaluje klíčové souvislosti. Některé povídky jsou prostě skvělé, mrazivé, napínavé, s překvapivým koncem. Někdy to dopadne i dobře - aspoň pro některou ze stran příběhu většinou, jak sám píše ;-)
“Thank you for coming. Enjoy the things that never happened. Secure your own mask again after you read these stories, but do not forget to help others.”

Nemusím jeho egománii, jak ke každé povídce musí přidat nějakou historku, jak vznikala a proč. Ale tak je nečtu, ty historky.

2 09.11.2017

Odporná kniha. Pokud jsem někdy litovala, že jsem strávila čas čtením, tak tady. Připadalo mi, že autor se vyžívá ve zvrácenostech, víc smyslu tam není.

Čekala jsem... čekala jsem asi trochu něco jiného. Je pravda, jak píšou někteří ostatní recenzenti, že knížka je asi určena mladšímu publiku. Taky mi možná nesedl překlad (Heda Kovályová), měla jsem problém si popisné části představit, jazyk mě rušil.
I kvůli tomu jsem se snad do dvou třetin s knížkou trápila a četla ji jen kvůli knižní výzvě (kniha se zvířetem v názvu). Finálovou třetinu pak ale jedním dechem.
Ze ztroskotání na rajském ostrově se noční můra stává jen velmi pomalu a nenápadně. Stejně jako si hlavní hrdina jen tak mimoděk uvědomuje, jak špinaví všichni po čase jsou a kolik z civilizačních nánosů už ztratili jen na vzhledu. Popis chování dětí se mi zdá velmi realistický - není možné čekat, že se budou, vzhledem k věku, chovat nějak "rozumně", okamžitý užitek a zábava nutně musí převážit nad dlouhodobým nudným plánováním záchrany.
Ze závěrečných scén mrazí a jsou v dokonalém kontrastu s tím pozvolným začátkem. Asi chápu, proč knížka patří ke světové klasice.

3 04.10.2017

Zpocatku jsem nechapala, proc se prakticky veskery dej knihy dozvim z predmluvy. Ale tohle neni knizka, kde by cas dejove zvraty zvedaly ze zidle. Je dojemna a chvilemi beznadejna, ale nepotrebuje k tomu zvlast tragicky osud. Je vyjimecna tim, jak v nekolika malo slovech dokaze autor popsat situaci, prostredi, charakter tak, ze mate pocit, jako byste to videli pred sebou, krasnym, uspornym a presto bohatym jazykem (cetla jsem v anglictine, nevim, jaky je preklad). A v konecnem dusledku klade otazku, jak moc nebo jak malo je potreba, aby byl clovek spokojeny s zivotem, kdyz se ohledne zpet, kdyz stoji na jeho konci. Byl Stoner bezvyznamnym ucitelem se zpackanym rodinnym zivotem? Nebo dokazal jit svym zpusobem za svou vasni? Nebo je to jeste jinak?

2 21.09.2017

Pro mě kdysi obrovský objev, šok, srdcovka. Pořád je mi blízká. Víc než Racek, možná proto, že jsem ji četla dřív. Už jenom tohle, to prostě miluju:
"A když na něj davy začaly znovu naléhat se svými strastmi a dožadovat se, aby je léčil, aby se za ně učil a aby je neustále sytil svými znalostmi a bavil svými zázraky, usmál se na ně a s potěšením jim řekl: "Skončil jsem."

Zástup na chvíli oněměl úžasem.

I zeptal se jich: "Kdyby člověk řekl Bohu, že chce ze všeho nejvíc za každou cenu pomoci trpícímu světu, a Bůh mu odpověděl a řekl mu, co má udělat, měl by ho poslechnout?"

"Samozřejmě, Mistře!" křičela většina. "Mělo by mu být potěšením prožívat pekelná muka, kdyby to Bůh žádal!"

"Bez ohledu na to, jaká muka a jak obtížný je ten úkol?"

"Mělo by pro něj být ctí být pověšen, blažeností být přibit na strom a upálen, kdyby tomu chtěl Bůh," řekli.

"A co byste dělali," zeptal se Mistr zástupů, "kdyby k vám Bůh promluvil tváří v tvář a řekl: ‘PŘIKAZUJI VÁM, ABYSTE NA TOMTO SVĚTĚ BYLI ŠŤASTNÍ, DOKUD BUDETE NAŽIVU.’ Co byste dělali pak?"

A dav byl úplně zticha a na úbočích kopců v celém údolí, kde stáli, nebylo slyšet ani hlásku.

A Mistr promluvil do toho ticha: "Poznání, pro které jsme si vybrali tento život, najdeme na cestě našeho štěstí. Právě to jsem se dnes naučil a rozhodl jsem se vás opustit, aby každý z vás mohl jít po své vlastní cestě podle svých vlastních rozhodnutí."

Prošel davem, opustil jej a vrátil se do každodenního světa lidí a strojů."

3 29.08.2017

Kdysi mi změnila život. Dneska už bych to nečetla.

29.08.2017

Kdo psal anotaci knihy tady, tak ji zjevne necetl. Zahadna kniha o tom, jak hledat vuli zit a jak baplnit svuj zivot. Krasne napsana, hluboke porozumeni lidem ruznych druhu.

5 11.08.2017

Přečteno jedním dechem. Jednotlivé složky jako by byly nekompatibilní - ale nejsou. Dohromady do dává zajímavý celek, který nedovoluje knížku odložit.

2 18.07.2017