Siddhártha

2 07. listopadu

Je to hezká poeticky napsaná kniha, trochu k zamyšlení, trochu smutná. Jen by ten svět asi moc nefungoval, kdyby všichni odevzdali zuby, drápy a peníze a šli pozorovat řeku. Ono se jim to říká v zemi, kde v zimě nemrzne a kde mohl celoročně pobíhat v bederní roušce a krmit se miskou rýže denně. Na druhou stranu, naučit se žít přítomným okamžikem v každé chvíli života je věc, která by mi určitě život vylepšila.

1 05. září

Popis hledání a nalezení osvícení ve zkratce, kniha by mohla být odrazový můstek pro "studium" východní filozofie. Řekla bych, že jde o čtivě a srozumitelně zpracované vyvsětlení buddhismu. Kniha přibližuje, čeho se mniši (nebo prostě někteří lidé) pokouší dosáhnout.

3 27. června

Tahle knizka je v podstate o takovem mem prumernem vikendu, kdyz mi bylo sedmnact.

Nejdriv sedim doma a cumim na bednu na dokumenty, takze vsechno vim, vsude sem byl (brahmin). Pak je vecer a rikam fotrovi, ze valim se Spacakem (Govinda) na diskoteku, ale fotr, ze nene. Rikam "pudu na diskoteku, naval nejaky mergle nebo te vypnu jak televizu," nacez me teda fotr pusti a da mi stovku na dzus. Na diskotece vsechno buchnu a pak chodim vokolo baru a zebram na lidech prachy na kolu s rumem (poustevniceni). To mi pripada jako vecnost a mezitim vystrizlivim, dokud nejakej magor nezakrici jedem do Znojma do bordelu, kdo jede (Buddha a prevoznik v jednom)? Tak to tam dovalime, pijeme pivo a hazime dvoukoruny po zenach. Kolem paty rano se pozvracim a zjistim, ze to neni zivot pro me. Zpatky to valime po silnici sto osmdesat a Spacak moci z vokynka (prozreni, prevoznik). Vola mi Maruna, ze je tehotna (konflikt se synem), tak ji rikam "zavri kusnu, dyt sme to delali pred trema hodinama," a vypadnu z auta primo pred barakem. Celou nedeli pak lezim v naproste agonii v posteli (zbytek zivota, slunce v dusi)

7/10

5 16. května

To je tak milá a kouzelná kniha! A to píšu i s drzým přiznáním, že jsem si ji koupil jako audioknihu a odevzdal se podmanivému přednesu Miroslava Táborského. Ten mě kdysi z lůžka ve zhasnutém pokoji anonymního hotelu v jedné daleké zemi lehce přenesl na tichý břeh řeky, kde jsem společně s Góvindou, oddaným společníkem Siddhárty, užasl. Hesse napsal filozofickou knihu tím nejněžnějším možným, prostým a krystalicky čistým způsobem. Je to kniha, která nestárne. Nemůže zestárnout. A stejně tak neslábne ani pozitivní energie, kterou si z její četby čtenář (posluchač) odnese. Jak napsal uživatel Malefisto: je to kniha, kterou bych si vzal s sebou na pustý ostrov.

2 08. května

Beletristické spracovanie esenciálnej otázky života - mať alebo byť. Postava Siddhárthu vytvára svoju identitu práve osciláciou medzi dvoma opozitnými pólmi ľudskej hodnoty. Objav myšlienok nevyžaduje znalosť budhistických doktrín, kontext je dôsledkom autorovej prítomnosti v Indii počas vzniku diela. Príbeh má potenciál atakovať hierarchiu hodnôt!

3 07. května

„Indické“ podobenství o člověku, který se vzepřel svému předurčení, žil u asketů v lese, poslouchal Buddhovo učení, stal se „zajatcem světa, rozkoše, žádostivosti, a nakonec i ziskuchtivosti“, propadl hazardu, až k stáru prozřel a začal žít v souladu s přírodou a vlastním nitrem. Svou skutečnou a pravou cestu nenacházel v žádných meditacích, rituálech ani učeních, protože „nikdo nebude vykoupen skrze nauku“, jak Siddhártha říká samotnému Buddhovi. Kdo totiž hledá, činí tak s určitým cílem, kdežto kdo již nalezl, je svobodný a otevřený, žádný cíl už nemá. Siddhártha tak činil hlouposti a omyly, okusil neřesti a prožil zhnusení, zklamání i žalost, zkrátka „musel hřešit, aby mohl znovu žít“. Svět totiž není jednoduše popsatelný, nelze jej rozdělit na černou a bílou, jak se snaží učitelé se svými naukami, neboť: „Vědění je možno sdělit, moudrost ne. Je možno ji najít, dá se žít, může člověka nést, dají se s ní dělat zázraky, ale sdělovat a naučit se ji nelze.“ (10/10)

2 08. dubna

První stránky na kterých se setkáváme s osvíceným chlapcem Siddhártou mě příliš nezaujaly. Vlastně jsem dokonce cítila odpor číst zase něco o tom, jaký je ten "správný" život. Jenže Siddhárta neustrnul na mrtvém bodě a jeho příběh se posouvá dál. K jeho smůle to není cesta mudrcova, ale cesta obyčejného muže, který se dopouští řady běžných lidských chyb.

Paradoxně právě díky této běžné životní cestě autor dokáže přiblížit onen vzdálený ideál osvíceného života. Vše elegantní, citlivou a také čtivou cestou. Knihu tedy mohu doporučit všem, kteří se byť jen trochu zajímají o duchovní rozvoj. Nedá se říci, že by nabízela něco nového, ale jak víme, opakování je matka moudrosti :)

2 05. března

Není to čtení pro každého, aby pochopil. K tomuto musíte prostě sami dozrát.

7 04. března

O této knížce jsme mluvili ve škole a zaujala mě. Musela jsem si ji ten den jít rovnou koupit.
Knížka se mi četla skoro sama, byla fakt zajímavá. Tenhle typ knížek nečtu, ale tahle mě mile překvapila, možná se podívám po podobných :-) Rozhodně doporučuji.

01. března

Nehledejte v tom novou velkou moudrost. Tisícerá interpretace známe nepochopitelné pravdy německou mysli. Možná chápal, ale spíš ne, jinak by o tom nepsal. Sbohem Hermanne Hessea a děkuji ti za Hru se skleněnými perlami.

3 23. února

Jedna ze zásadních knih, kterou by si člověk fakt měl přečíst. Četla jsem ji již před lety, ale brousím si na ni zuby znova.

7 14. února

Líbí se mi určitá uzavřenost příběhu coby zrcadlo nastavené životní pouti jednotlivce. Na začátku máme dobré nápady, díváme se na svět a pochybujeme, ptáme se, hledáme. V pozdější fázi se přece jen necháme zlákat profesním úspěchem, penězi a z toho pramenící poživačností. Na závěr, přesycení, nacházíme jiné důvody a cíle k životu. Ohlížíme se nazpět, vážíme minulost, hodnotíme přítomnost a vydáváme se vstříc budoucnosti.

Zkušenější, moudřejší hledáme někoho, komu tyto poznatky můžeme předat. Varovat před zbytečným a upozornit na podstatné. Jenže. Jenže na rozdíl od Siddhárthy jsme beznadějně staří a nikdo o naše zkušenosti nestojí, neboť si k nim chce dojít vlastní cestou. A tak sedíme na zahradě, popíjíme 7* Metaxu a díváme se na zapadající slunce věštící i náš zánik.

Brrr! Zamyslel jsem se. Štěstí, že jsem ve fázi, kdy se chystám nasycovat se a přesycovat se profesního úspěchu a peněz. Konec psaní komentářů, jdu si nějaké vydělat!

2 11. února

Není štěstím každého autora, aby jeho kniha rostla s jeho čtenářem.
Siddhárthu jsem četl již dávno; knihu jsem chápal jako příběh o indických naukách, jejichž duchovnu jsem rozuměl pramálo.
Ani dnes jim nerozumím, ale knize jsem porozuměl mnohem lépe: dospěl jsem, mám děti i názor na svět a také mnohem více otázek.
Fascinující příběh, který nám Hesse předkládá, neodpovídá na všechny, ale určitě ukazuje cestu - a jak je známo, i cesta může být cíl.
Dovolím si poznámku pod čarou - knihu jsem měl zapůjčenou z knihovny a některý z předchozích čtenářů si zatrhával důležité pasáže. Byly to stejné pasáže, které bych si před lety zatrhl i já; přitom při nynějším čtení jsem považoval za důležité zcela jiné pasáže, jichž se tužka čtenářova ani nedotkla.

1 05. února

Poetické a duchovní knihy nejsou úplně šálek mé kávy ale kniha byla velmi zajímavá a naprosto odlišná od všech dosud čtených knih.

25. ledna

Moja prvá Hesseho kniha, odvtedy ma to už nepustilo. Útla počtom strán, bohatá obsahom, s mnohými zaujímavými myšlienkami a keďže vyšla v Argu, tak aj pekným obalom. No narozdiel od mnohých iných som nebol z knihy totálne odvarený a unesený - možno je to tým, že jej nekonečné velebenie a pozitívne recenzie zo všetkých strán ju v mojich očiach nejak podvedome postavili na piedestál a potom prišla realita.

1 22.12.2017

Moja oblubena ..

2 04.12.2017

Chválím audio knihu namluvenou M.Táborským. V psané podobě by mi asi trvalo déle se dějem prokousat. Není to hold jednohubka..Je tam tolik a tolik myšlenek a poselství, že si zaslouží být přečtena víckrát a pokaždé se v ní objeví něco nového. Doporučuju ji nezhltnout, ale dávkovat, ať má hlava čas si to srovnat.

1 04.11.2017

Piata prečítaná kniha od môjho obľúbeného autora. To je jedno o čom Hesse píše, je to vždy bravúrne.
Kniha je novelou z východu v západnom štýle a nemyslite si že je o budhovy. .)

24.09.2017

Knižka je písaná pekným, pokorným jazykom, napriek tomu vo mne Siddhárthov príbeh vyvoláva viac pocit skľučujúci než inšpirujúci. Samozrejme si uvedomujem, že je to iba tým, že o budhizme mám minimálne vedomosti a navyše si osobne len ťažko viem predstaviť obdobie, v ktorom sa príbeh odohráva (medzi 6. a 4. storočím pred naším letopočtom na severovýchode Indie), ale celý život blúdiť po krajine a hľadať „mier“, žobrať, hladovať a potom zomrieť a nič po sebe nezanechať, mi pripadá skôr prázdne ako niečo napĺňajúce. Dá sa predsa spieť s prírodou a zároveň aj niečo pozitívne tvoriť. Knižka je pre mňa zaujímavá najmä z historického hľadiska.

1 23.07.2017

Je to útlá knížečka, co se dá přečíst za jeden den. Vypráví příběh života Siddhárty, který se v mládí vydá na duchovní pouť ve snaze nalézt osvícení. Po různých zkušenostech a slepých uličkách jej nalézá až na sklonku života. Z duchovního hlediska je kniha trochu naivní, ale i tak velmi podnětná.

2 29.06.2017

Vynikající kniha. Psána bohatým ale srozumitelným jazykem. Je o duchovní cestě člověka, který hledá smysl života. I když jsem o budhismu nic nevěděl a ani jsem neznal základní pojmy, tak mě kniha oslovila.

5 26.06.2017

Moc hezky napsaná kniha pro "hledače pravdy". Kdo hledá a najde tuhle knihu a pronikne hluboko do jejích myšlenek , ten už v podstatě hledat nemusí. Skutečně vyjímečné počtení.

2 18.06.2017

Hlboká duchovná, filozoficko-poetická kniha o hľadaní a (ne)nachádzaní, o (ne)zmysle, (ne)bytí, živote, smrti... veľkých témach, ktoré Hesse jednoducho dokáže spracovať bez moralizovania a pátosu.

2 17.06.2017

I když je to jen smyšlenka, tak impulz, který mi to dalo a stále dává, je nezměrný. Doporučuji také audio verzi namluvenou Táborským. Indové to také zfilmovali ale nemá to tu vypovídací a spouštěcí hodnotu.

1 12.03.2017

Poetická kniha o putování, o hledání, o vědění, o moudrosti, o lásce, o řece, o všem...

3 15.01.2017

Je mi jasné, co tím chtěl autor říci, ale já už jsem přeci jen četl životopisy Marpy nebo Milarepy a za nimi přeci jen Siddhártha pokulhává. Jazyk je krásný, místy trochu poeticky komplikovaný, ale to dle mě nestačí.

1 11.01.2017

Nádherná kniha o životě a o lidské povaze.

5 19.12.2016

Kniha, která mě zasáhla přímo do srdce....nebo duše? Její obsah a duchovní rozměr se mnou natolik rezonuje, že kdybych si musel vybrat jednu knížku, kterou bych si mohl nechat u sebe na pustém ostrove, vezmu si jednoznačně Siddhárthu! Je to kniha, kterou můžete stále číst dokola a vždycky v ní najdete tolik nového a když ji umíte správně uchopit a prožít, vždy Vás dovede přímo k prožitku PRAVDY, Vědomí, Boha....je asi jedno jak to kdo nazve :)

1 14.11.2016

must read-velmi pekne