koupit knihy

Hermann Hesse

německá, 1877 - 1962

Nahrávám...
TIP: Jakmile váš oblíbený autor vydá novou knihu, upozorníme vás!

Populární knihy

/ všech 56 knih

Komentáře (4)

Delicius
01.03.2020

Mě nakonec autor začal nudit (pohádky, Demian, a kus stepního vlka).
Myslím, že za to může autorův styl, který pro mě, po přečtení kusu z díla C. G. Junga nebyl zajímavý.
Je to celé psané ve stylu mýtického výkladu pohádek, a lá jungiánská psychologie, no.

Lessana
04.11.2018

Hesseho knihy sú tak zvláštne melancholické a clivé. Nie však samoúčelne. Sú plné múdrosti a skúsenosti. Cítiť z nich autorovu ušľachtilosť a poznanie. Rada ich čítam a nechávam sa unášať autorovým majstrovstvom. Je mi blízka Hesseho lyrická epika, melodickosť jazyka, pomalé tempo rozprávania, spôsob výstavby príbehov, krásne generované obrazy, typy postáv a v neposlednom rade posolstvo, ktoré jeho diela vždy obsahujú. Sympatizujem tiež s jeho humanizmom, antimilitarizmom, nemešťanstvom, príklonom k prírode a individualistickými hrdinami.

Kapis
28.05.2013

Opravdový humanista (ne jak pro příklad jistá česká "ikona" která přišla s orwellovským termínem "humanitární bombardování") a který ideály lidství uctíval bez rozdílu (ne jak selektivní "ochrana lidských práv", kde se to hodilo hegemonovi, který měl tu zmíněnou "ikonu" namotanou na pařátu). Dost už ale o něm, Hesse byl mnohem vyšší morální a humánní kapacita, s konstantními postoji. Musel to být citlivý a jemný člověk a žádná diktatura ani demokratura ho nezlomila, aby se před ní plazil a jakkoli sloužil jejím cílům. Tak jak on dokázal psát o přátelství mezi muži to snad nedokázal nikdo - i když to občas už zdánlivě překračovalo heterohranici. Velká poklona, jeho dílo nebo tedy co jsem zatím měl tu čest číst je jako závan starých (ještě dobrých nezkažených) dob.

JP
20.10.2011

Jako jeden z mála se vymanil z té škatulky, té představy, měšťácky vnímaných intelektuálů a symbolicky se víceméně navrací k prapůvodním kořenům - člověk a příroda, přesněji řečeno rozkol uvnitř člověka a k němu příroda; proti jeho jednoduchému stylu by mnozí lidé mohli mít námitky, ale na to se to čte až příliš ladně a vyvolává příliš mnoho (emocí). Jestliže někoho uznávám, protože dokázal psát stravitelně, s nadějí a jiskrou i o nehezkých věcech, tak je to právě Hesse. Jeho tvorba hladí po duši.

Stepní vlk je obecně považován za jakýsi základní kámen, ale řekněme, že to není úplně tak typický Hesse, ta kniha je odlišnější, zmatenější a těžší, než je u něj obvyklé - ale přesto paradoxně ideální pro seznámení s autorem. Doporučuji zejména Demiana, Narcise a Goldmunda... a samozřejmě Siddhártu. Hra se skleněnými perlami mě neoslovila.