1. Domů
2. Autoři
3. Hermann Hesse
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 54
• Bazar 25
• Životopis
• Citáty 50
• Diskuze 6

Populární knihy

/ všech 54 knih

Nové komentáře u knih Hermann Hesse

Stepní vlk

„Hluboké dílo, které má tolik vrstev kolik si člověk jen přeje vidět. Jendotlivé věty, obrazy a představy a hlubiny duše přestavují klidnou ranní vodní hladinu /jako Skadarské jezero při východu slunce/, ve kterém se odráží aktuální čtenářova duše a rozpoložení (ať už je to kdokoliv, kdykoliv, vždy jinak). Po prvním přečtení jsem učarován neskutečnou gradací a spádem knihy od kontemplativního pasivního začátku po vášnivé a chaotické finále, magického divadla. Pro mne to bude kniha, ke které su musím vrátit a číst znovu, možná třeba v těch ‚‚padesáti‘‘. Odcházím po přečtení i přes zdání prvního dojmu s pozitívními pocity.“... celý text
— Vindur

---

Demian

„Ke knize jsem se již po druhé vrátila. Čtu ji zhruba po 2 letech a musím říct, že i když se stále nacházím v té podobné fázi života, tedy dospívání a složitém labyrintu hledání identity, kniha na mě působí trochu jinak než kdysi. Tenkrát pro mě byla jako znamení a zhltla jsem ji hned. Dnes mi pokládá mnohem více otázek. Co to vlastně znamená stávat se sám sebou? Co je to za síly uvnitř nás, co nás nevyhnutelně táhnou k naplnění vlastního osudu? A proč je nejdůležitější tuto svoji úlohu během našeho života naplňovat co nejvěrněji, jinak v nás život jaksi vyhasíná? Proč si každý člověk musí zodpovědět otázku, co je dobré a špatné, sám a neexistuje univerzální odpověď? Jak se vypořádat s vlastní nicotou a samotou? Neustálé zpochybňování nás udržuje bdělé. A to není jednoduché. Změna je nevyhnutelná a nic není stálé.“... celý text
— Quyeenh

---

Pouť do Země východní

„Lze zachytit zážitky, dojmy, pocity? Stačí na to slova? Tohle téma mě oslovilo nejvíc. Jazykově brilantní "dílko" jistě ovlivněné dobou napsání působí smutně; hlavní hrdina/autor se netají svým selháním, neví si rady se životem.“... celý text
— Zemlja

---

---

Stepní vlk

„Kniha je to zajímavá, ale náročná. Autor ovlivněný dobou a psychologií (Freud, Jung) rozebírá mysl stepního vlka. Ač to dělá mistrně, vzhledem k době vzniku a také vzhledem k tomu, že knihu psal jako terapii, je potřeba počítat s tím, že to není moc přívětivé ke čtenáři. Myšlenky jsou vrstveny na sebe, přirovnání přibývají a tak počet slov narůstá, aniž by výrazně posuval myšlenku. Jedná se o typický problém filozofujících autorů. I přes tuto problematickou formu je však rozbor mysli hlavního hrdiny velmi zajímavý a konec vás donutí přemýšlet. Proto je hodnocení takovéto knihy velmi ošemetné, rozhodně se nejedná o knihu určenou pro žáky střední školy a není to ani odpočinková četba. Ale v oblasti rozboru lidské mysli se jedná o dílo výjimečné a rozhodně doporučuji k přečtení.“... celý text
— ADLER_CORVUS

---

Pouť do Země východní

„Putování po krajině vlastní duše. Autobiografická fantaskní novela s motivy tzv. nové pohádky (mimo tradiční východní náboženské vlivy a psychoanalýzu zde byla inspirací i tvorba E. T. A. Hoffmanna), která předznamenává poslední etapu tvorby Hermanna Hesse, silně ovlivněné traumatiuzujícími dopady první světové války a soudobým růstem nacionalismu, který postupně spěl k italskému fašismu a německému nacistickému režimu. Hlavní hrdina, hudebník H. H. (Hesseovo alter ego), čerstvý člen duchovního Bratrstva, tajného spolku, putuje se svými druhy fantastkní krajinou při své pouti do východních krajin , domoviny hinduismu, buddhismu, zoroastrismu a dalších orientálních náboženských učení. Vstříc osobnímu osvícení a zázrakům, prostřednictvím putování prostorem i časem, na hraně snových představ a skutečnosti. Vlivem ztráty služebníka Lea se ovšem výprava ocitá v neznámé mystické krajině v nesnázích a H. H. se odcizí svým duchovním bratrům při snaze Lea nalézt. Bez Lea jakoby společnenstvo nedokáže najít „společnou cestu“ a její členové se sami sobě ztrácejí, bez možnosti pospolitost obnovit a pokračovat v započaté cestě. Osamělý a duchovně dezorientovaný H. H. se rozhodne pokračovat v duchovní pouti na vlastní pěst a prožívá silnou duševní krizi, na pokraji vlastních fyzických i mentálních sil. Po mnohých letech bloudění a tápání při návratu své domoviny se H. setkává s Leem a je zasažen zjištěním, že Leo je ve skutečnosti nejvyšším představeným Bratrstva. Po počátečním nezdaru navázat kontakt jak s Leem, tak s dalšími ztracenými členy Bratrstva, je H. H. podroben vlastní sebekritice mj. za svoji pošetilost, když si přivlastňoval výhradní právo na sepsání jeho historie a je za své duchovní „provinění“ ochoten se podrobit jakémukoliv trestu. Ke svému překvapením je Leem povýšen na jednoho z představených společenství a člověka pověřeného prostudovat jeho tajuplnou historii i pochopit svoji pravou roli v něm – skrze studium jeho mystického archivu (chattorum res gestae), který zaznamenává osudy, činy a životní cesty členů Bratrstva... v širším kontextu symbolizujícím hledání lidské identity, kolektivní paměti a širšího duchovního smylsu lidského konání – vycházejícího, jak je v Hesseově tvorbě obdobné, ze syntézy západního mysticismu, psychoanalýzy a východní filosofie. Novela, často literární kritikou vnámána jako prolog Hry se skleněnými perlami, Hesseho vrcholného díla z období pozdní tvorby, reflektuje autorovo mentální rozpoložení v podobě rostoucího skeptického náhledu na vývoj evropské společnosti po první světové válce. Stále více izolován ve svém sídle ve švýcarském kantonu Ticino, se Hesse vlivem skepse a názorových rozchodů s některými svými přáteli z uměleckých kruhů, ocitá ve stále více eskalující osobní krizi a psychických problémech, které dále zvýrazňuje soudobá eskalující nacionalizace evropských zemí, která je v rozporu s jeho vlastními humanisticými ideály. Výrazným motivem je hledání ideálu liství i v umění, mravní čistoty lidství, přesvědčení, že člověk se musí oddat službě ideálům, které jej i jeho konání přesahují. Ono celoživotní hledání - a nemožnost úplného dosažení - „světla“ a „ideálu ducha“, které je vlastní jak lidskému životu, tak i lidské umělecké tvorbě. A právě ona neutuchajícíc skepse, která pramení z tísně, vyvěrajícíc z jistoty, že dosahování takových ideálů není člověku souzeno. Hesse zde reflektuje skrze své alter ego své myšlenky, pramenící z totho poznání: „Zdá se, že člověk kromě hladu po prožitcích nejvíc prahne po zapomění. ... Zoufalstí je výsledkem každého váženého pokusu pochopit a ospravedlnit lidský život.“ Snaží se hledat i myšlenková východiska z této krize lidství: „Má-li být život krásný a šťastný, musí být právě hrou. Člověk z něho ovšem může udělat také všlelicos jiného, povinnost nebo válku nebo žalář, ale život tím nezkrásní.“ Tak jako H. H. na konci novely započne zkoumání onoho bájného chattorum res gestae Bratrstva - v širším kontextu symbolizujícím hledání lidské identity, kolektivní paměti a širšího duchovního smylsu lidského konání – vycházejícího, jak je v Hesseově tvorbě obdobné, ze syntézy západní filososfie a mysticismu, psychoanalýzy a východní filosofie, tak i Hesse sám se touto cestou snaží hledat filosofická východiska vztahující se k lidskému bytí (skrze koncepty kolektivního nevědomý a archetypů, jednoty individualismu a univerzalismu, subjektivní pravdu v konfrontaci se vnější realitou, iluzi času a věčnosti a mnohé další), jdoucí přímo k podstatě humanismu. A tím své dílo činí nadčasové a univerzální pro jakoukoliv čtenářskou generaci. Jedním slovém působivé.“... celý text
— tomas6658