Káča Máča komentáře u knih

Po větším braku jsem v životě nesáhla. Naštěstí jsem také zůstala duchapřítomna a knihu si pouze stáhla v pdf, abych mrkla, proč je tolik opěvovaná. Naprosto nechápu, jak se tenhle výtvor (mírně řečeno) mohl dostat mezi oblíbené a často kupované knihy. Celá ta horečka kolem "padesáti odstínů" je dle mého naprosto zbytečná, protože i průměrný člověk, který čte občas, pozná, že tohle opravdu nepatří mezi kvalitní literaturu. Odradila mě už jen první strana, dál jsem neměla sílu a jen jsem listovala a četla určité pasáže, abych se ujistila, že je to opravdu hovadina na entou, která akorát vymývá mozky ženám, které začnou toužit po druhém Ch. Greyi a sráží sebevědomí mužům, kteří začnou mít mindráky, že nejsou jako Grey... - tedy alespoň to tak funguje u těch, co tu knížku fakt žerou. Nehledě na to, že to celé trochu zkresluje realitu (např. pojem BDSM). Snad i já, občasný pisálek, který si čmárá historky pro radost, mám lepší styl psaní...

Naprosto skvělá, obohacující a motivační kniha, která svůj název nenese jen náhodou. Skutečně patří do ruky většině populace, která je až příliš zaměstnaná a stále "nemá na nic čas". Měli byste si ho ale na přečtení této knihy udělat, možná to bude jedna z nejlepších věcí, co pro sebe za dlouhou dobu uděláte :). Jedná se o úvod do buddhismu pro lidi, kteří mají rádi napsané vše jasně a srozumitelně - zkrátka se vám nestane, že byste něčemu nerozuměli. Já osobně jsem natolik namotivovaná, že mám chuť přestavět celý svůj život a hlavně způsob smýšlení, což také buddhismus zahrnuje. David Michie je obyčejný člověk, jako my všichni. K buddhismu se dostal mírně řečeno jako "slepý k houslím", ale to, jak se dokázal změnit, je obdivuhodné... a ještě obdivuhodnější, protože svou zkušenost předává stále dál...

8 28.12.2015

No tak jo. Po první čtvrtině knihy jsem měla rozepsanou opravdu drsnou kritiku. Knihu jsem přečetla s docela velkým sebezapřením. A zdaleka to nebylo kvůli tomu, že se na každé páté stránce dělo prakticky to samé (akorát s obměněným prostředím), takže jsem instinktivně vytušila, kdy Mie "vystřelí ruce nahoru", kdy si "olízne ret" a podobné pitomosti, kterých skutečně bylo přehršel a opakovaly se jako v zoufalé smyčce. Nakonec jsem ale zmírnila, jen díky tomu, že jsem to dokázala vůbec dočíst.
Hlavní důvod mých antipatií ke Calendar girl je celé pojetí příběhu. Původně mi to přišlo jako fajn nápad, příběh se jevil tak, že bude popisovat zoufalou ženu, která se snaží vydělat peníze, aby zachránila svého otce tím, že bude dělat společnici. Každý měsíc v jiném americkém velkoměstu. To všechno bylo atraktivní. Dokud jsem se horko těžko neprolouskala prvními stránkami a nedošlo mi, že je to celé tak trochu úlet a nevydařená pohádka o bohatých, dokonalých, prsatých, dobře "vybavených" a já nevím cosi kdesi.
Chybělo mi rodinné pozadí hlavní hrdinky, chtěla jsem se dozvědět víc o její minulosti. Bohužel jsem se dozvěděla jen velmi málo. Možná to autorka napraví v pokračování, ale to já už se bohužel (nebo bohudík) nedozvím, protože druhý díl už bych asi vážně nezvládla.
Po nějaké době mě neskutečně začaly otravovat opálené svalnaté hrudníky "políbené sluncem", všechno vyznívalo tak lacině a kýčovitě a hlavně - nerealisticky. To byl možná kámen úrazu. Ano, bavíme se sice stále o erotickém románu, takže se nedá čekat žádná literární hloubka, ale koho proboha baví číst 300 stran o tom, jak jsou všichni nechutně bohatí a prakticky stejní? Abych pravdu řekla, ten příběh mě chytil jen trochu na konci, což bylo jediné vybočení z toho monotónního příběhu.
A asi největším kamenem úrazu byla samotná Mia, ve které jsem nedokázala najít ani minimální sympatie. Holka, která o sobě tvrdí, že není prodejná šlapka, ale skočí do postele prakticky s každým, kdo se jí dotkne (a samozřejmě vypadá naprosto božsky blablabla…) a ještě považuje ze zoufalosti všechny své klienty za kamarády. Přišlo mi to víceméně dost schizofrenní. Nemluvě o tom, jak se považovala za chudáka, vlastně byla ve strašných depresích čemu se to zaprodala, ale potom si to profesionálně užívala. Takže nakonec místo odpadu alespoň 2 hvězdy, protože například narozdíl od Odstínů jsem tohle aspoň dočetla do konce.
Jedna hvězda za nápad (který se dle mého ale zas tak mistrovsky nepodařilo přenést na papír) a druhá za to, že mi Calendar girl dokázala, že skutečně nejsem cílová skupina podobných "románů" (příznivci tohoto díla prominou uvozovky) a na dlouhou dobu mě odradila od čtení erotické tématiky.

7 09.06.2017

Vypravěčka se zpočátku tvářila jako další z řady knih s tématem války a holocaustu. Dlouho jsem se nemohla začíst a příběh o upírovi celý problém ještě víc komplikoval, protože mi tak nějak nesedl (dokud jsem nepochopila jeho smysl a význam, protože to byla pomyslná třešnička na dortu). Vše se změnilo až s vyprávěním Minky, což bylo přesně to, co celý příběh zachránilo a samozřejmě neočekávaný konec, který pro mě byl velkým překvapením. Proto jsem nakonec hodnotila tak, jak jsem hodnotila. Nepodařilo se mi ale přilnout k hlavní postavě tak, jako se mi to u dobrých knížek stává. Nicméně v tomto případě mi to zas až tolik nevadilo :).

6 17.06.2017

Jojo mě opět nezklamala. Vlastně už ani nedokážu s určitostí říct, která kniha se mi od ní líbila nejvíc... Nemám slov, každou volnou chvíli jsem hltala příběh Liv i Sophie a knížku jsem odkládala až když mi padaly oči...

6 29.04.2016

Tohle byla jednoduše pecka. Kniha, která se absolutně vymyká všemu dosavadnímu, co jsem kdy četla. Po knize jsem sáhla čiště ze zvědavosti, protože jsem sama vegetariánka. Ovšem do čeho mě následně autorka zatáhla se nedalo moc očekávat. Vlastně po celou dobu čtení přemýšlíte, jestli je něco špatně s vámi nebo s hlavní hrdinkou. Chápete ji, ale na druhou stranu si ťukáte na čelo. Soucítíte s ní, ale zároveň tak úplně nepobíráte její počínání a ptáte se neustále dokola spolu s ostatními postavami knihy: "Proč...?"
Nádherná sonda do jihokorejského fungování společnosti. Kromě toho stále dokola uvažujete nad tím, co se z tohohle sakra může na konci vyvrbit a na samotném konci nejste stejně o moc chytřejší, jen prostě uchvácení. Bylo úžasně vidět, jak má všechno svoje pravidla, místo, co se očekává od dokonalé manželky a pak stačí jeden menší radikální krok v podobě věty "nebudu jíst maso, zdál se mi sen..." a všechno se kompletně rozsype a navrch se ukážou pravé charaktery postav. Dokonalé.

5 24.08.2017

Stejně jako Dívka v ledu, naprostá pecka! Noční lov si mě získal jak příběhem, tak svou kompozicí, kdy je záměrně jasné, kdo je vrahem a čtenář má možnost sledovat dvě linie najednou. Velice povedené. Erika s jejím týmem si mě získala, problémová policistka, která by si zasloužila mnohem víc uznání prostě nemá chybu a celý příběh tak není pouze temnou detektivkou, protože řeší i problémy osobního života.

5 02.07.2017

Po Dívce ve vlaku jsem si myslela, že celý ten humbuk kolem Pauly Hawkins je naprosto zbytečný. No po tomhle už si to nejenom myslím, ale jsem o tom skálopevně přesvědčena. Do vody se díky obrovské reklamě jeví jako supersenzační thriller, který vám vezme dech. Bohužel tomu tak není (alespoň u mě). Přesvědčila jsem se, že díla paní Hawkinsové jsou sice dobrá, ale to je právě ono - JEN dobrá a upřímně řečeno nezasluhující takovou propagaci. Čtenář, který už má něco načteno a přečetl alespoň pár vyníkajících thrillerů, se musí u podobných knih zákonitě nudit. Příběh se tvářil mysteriózně, ale na mě je bohužel málo propracovaný. Žádné mrazení v zádech se nekonalo, žádná překvápka, spoustu faktů se dalo očekávat dopředu, navíc jsem se lehce ztrácela v záplavě postav. Prostě průměr, který neurazí, ale rozhodně nenadchne a nenutí číst dál.

5 25.06.2017

Velmi silný příběh od bezvadné autorky. Možná ještě předčil mé původní nadšení z knihy "Než jsem tě poznala", kterou jsem od Jojo Moyesové četla jako první. Až do poslední chvíle jsem byla přesvědčená, že skončí všechno tak, jak jsem si to přála nejméně. O to víc byl obrat na konci knihy překvapivější :).

5 01.01.2016

Pro Murakamiho fanoušky asi dobrý počin... předlouhé popisy, mraky metafor a přitom žádná ústřední pointa - tak to na mě bohužel působilo. Nebýt doslovu, ani bych neměla tušení, co si z toho vlastně odnést... dokázala jsem těch 700 stran přelouskat jen proto, že jsem čekala nějaké konečné rozuzlení... jenže zůstalo jen u toho čekání. Pro mne bohužel zklamání. Něco jsem si z toho odnesla, ale určitě se ke knize vracet nebudu, nejsem cílovka.

Moeysová nezklamala, nicméně toto dílo se zařadí mezi "slabší", samozřejmě s velkými uvozovkami. Například Poslednímu dopisu od tvé lásky se to absolutně nemůže rovnat. I tak mě příběh dokázal nadchnout.

4 02.06.2017

Kniha mě velmi mile překvapila, nečekala jsem, že ji budu tak hltat. Na to, že je to autorčina první kniha, je to opravdu výborný počin.

4 25.08.2016

Opět jedna z knih, u které nechápu celý ten povyk okolo. Ano, je svým způsobem zajímavá, nemůžu říct, že bych se při čtení vyloženě nudila, ale nemohu tvrdit ani opak. Kniha mě nijak zvlášť nenadchla a za celou dobu jsem nepřimkla ani k jedné z postav, jako se mi to při čtení často stává. Děj by pro mě bůhví proč trochu suchý a konec, který měl asi působit překvapivě, mě vůbec nepřekvapil... Takový knižní průměr...

4 21.02.2016

Titul 30. nejhůře hodnocená kniha je asi trefný... že má kniha tento "čestný" titul, jsem zjistila až po tom, co jsem si knihu půjčila. Nicméně rozhodla jsem se dát jí šanci. Doteď se obdivuji, že jsem ji dočetla do konce. Ona sama ta myšlenka celého pseudopříběhu není zlá - matka, která má na hrbu padesátku, doma dva divné puberťáky, těhotnou fenu a tuctového manžela (který se v závěru vyvrbí celkem "netuctově"), a která se přestane navzdory své profesi psycholožky orientovat sama v sobě. Proč ne. Pravdou je, že se mi absolutně nelíbil fakt, že měla kniha působit zřejmě vtipně. Abych nezapírala - párkrát jsem se pousmála, ale většinou byla otrávená hromadou vulgarit, které se sypaly z Dory. Na mě až moc přehnané, působilo to jako zoufalá snaha o vtipnost, která se nevyvedla...

4 18.01.2016

Milá knížka, která ve mně zvládla vyvolat snad všechny pozitivní emoce, které existují. Během čtení jsem byla dojatá Marleyho oddaností a láskou, smála se jeho vylomeninám, žasla nad jeho temperamentem a nakonec plakala, když zemřel... uvidím, jaké reakce ve mně vyvolá filmové zpracování.

4 06.01.2016

Báječný příběh, četl se sám. Obyčejně tyhle příběhy moc nemusím, ale tento mě zaujal.

4 03.01.2016

Moc pěkné pokračování o Bobovi a Jamesovi. Doufala jsem, že bude nějaký další díl, protože jsem jejich "fanynka" :) a ohromuje mě, jak James dokázal změnit svůj život díky tomu, že mu do života vstoupil kocour. Rozhodně je to inspirativní a zajímavá dvojice.

4 30.12.2015

Jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, za celou dobu čtení mě nenechala ani jednou chladnou a unuděnou, několikrát mi vyvolala úsměv na rtech, několikrát naopak zděšení. Když jsem ji dnes dočítala při hodině chemie (ano, až tak jsem se od ní nedokázala odtrhnout), měla jsem velký problém zamáčknout slzy - a to že u knih většinou nebrečím! Velmi silná a dojemná knížka, která mi bude v hlavě ležet ještě dlouho...

4 09.11.2015

Tahle knížka mě naprosto dostala! :) Absolutně jsem si ji zamilovala a jak nečtu jednu knížku dvakrát, tuhle bych si někdy ráda přečetla znovu. Dojemný příběh o soužití člověka se zvířetem a pevným poutem mezi nimi. Je až neuvěřitelné, kam se hnul Jamesův život s příchodem Boba, nejednou mě to dostalo a dojalo :). Knížku bych doporučila kterékoli věkové kategorii + videa na youtube (a že jich není málo) celý příběh jenom dokreslí a ucelí :).

4 19.08.2014

Kdybych neměla Stepního vlka zařazeného v povinné četbě, asi bych po něm nesáhla. Popravdě mě vyděsily sáhodlouhé a složité popisy této knížky, bála jsem se dát do čtení, ale nakonec jsem nelitovala. To, jestli jsem knížku plně pochopila, nechám stranou. Našla jsem si v ní to "svoje", několikrát jsem v ní našla sebe samotnou. Rozhodně to není oddechová četba před spaním, člověk by měl při čtení Stepního vlka zaktivovat všechny mozkové závity a bude se divit, co v této knížce najde.

4 14.08.2014