Černobílý svět

od:


KoupitKoupit eknihu

Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeter s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/101120/cernobily-svet-101120.jpg 4.71648

Orig. název:

The Help (2009)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Knižní klub
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (356)

Přidat komentář
Pepina19
11. listopadu

Velmi dobře napsaná kniha o světě "bílých" a "černých",
zajímavé, poučné, drsné i vtipné. Velmi hezký zážitek.

Sarriii
31. října

Úžasná, čtivá kniha. Chvíli mi ze začátku trvalo, než mě úplně pohltila. Fandila jsem postavám služebných. Některé další postavy bych okamžitě propleskla, aby se probraly. Lidé jsou různí, mají různé chování a tak věřím, že nic není nemožné a že to tak i mohlo být. Ikdyž vím, že to byla z části fikce. Kniha také vede k zamyšlení a k uvědomění, že se máme vlastně dobře a přesto si stěžujeme. Nechtěla bych žít v té době a být hospodyně, ikdyž ta rodinná komunita a soudržnost? To už je spíše výjimka, že je někdo takhle semknutý. To je těžká otázka a stejně se neshodneme, kdo byl dobrý a kdo špatný. Každý to vnímá jinak. Kniha mě zasáhla

Cella
29. října

Dokonalé dílo, které člověk nečte ani trochu z povinnosti, naopak, potěší vás i v tramvaji plné lidí. Všechny tři vypravěčky si okamžitě zamilujete. Příběh rozhodně není prvoplánový a nic vám nevnucuje, filmová obdoba je mnohem lepší než kupříkladu novější Skrytá čísla, která nudí a na rozdíl od Černobílého světa vyprávějí černobíle.

SlamLenka
28. října

Kniha mě strhla a fandila jsem Skeeter, Aibileen i Minny od začátku do konce! Rozhodně knihu nevnímám jako nějak černobíle narýsovanou, tedy že by všichni bílí byli (mimo Skeeter) vykresleni jen v tom duchu, že ženy jsou husičky a páni sobečtí vládci, a všichni černí jen v dobrém. Ostatně co Leroy Jackson nebo pan Foote? Rasismus se tu prolíná celým příběhem a je krásně vidět, jak ovlivnil obě strany - většina bílých se černých štítí a většina černých za to ty bílé nenávidí a opovrhuje jimi. A co by se taky jiného dalo čekat?
Jako velké plus knihy hodnotím, že autorka do příběhu zakomponovala i odkazy na skutečné události - poctivě jsem si je dohledávala a až na jednu (kterou jsem nenašla), k nim skutečně došlo, z čehož mě dost mrazilo... A to nepočítám JFK...
Knihou jsem byla docela nadšená, proto si řadím i film podle ní natočený mezi ty, co musím brzy shlédnout!

Martina1725
27. října

Krásná a čtivá kniha z prostředí 60. let v Americe, kde byla hodně aktuální rasová otázka. Je zde poukazováno na to, že svět není jen černobílý.

surikata246
25. října

Knížka se mi celkem líbila,ale byla jsem trochu zklamaná stylizovaným popisem některých událostí rodin jejich zaměstnavatelů j´´a okrajově jako přívažek připojena otázka rasismu.Čekala jsem trochu více!

Acamar
17. října

Kniha se symbolicky výstižným názvem...autorka nenechá nikoho tápat, co má cítit, na které straně stojí dobro a kde zlo.
Téma rasismu a segregace je závažné, doba zasazení románu překvapivě ne tak vzdálená...ale zde se hraje převážně v takové nějaké intrikářsky salónní podobě a spolu s přílišným schematismem postav to z knihy dělá lehčí, příjemné oddechové čtivo spíše pro ženy.

HankaJóga
16. října

Velmi čtivá kniha. Neobvyklé a moc zajímavé pojetí tématu rasové diskriminace. Pravda, opravdu je to moc černo-bílé, ale vůbec mi to nevadilo. Líbil se mi i ne úplně uzavřený konec knihy. Hned po jejím přečtení jsem se podívala i na film The help a můžu ho také vřele doporučit.

animovanej medv
12. října

Je to úžasná kniha, ze které se tají dech. Po jedné třetině přečtená jedním dechem.

levac
06. října

Po dlouhé době kniha, která mě chytla od první stránky a vracela jsem se k ní každý volný okamžik. Zajímavé téma, které člověka přenese na jih Spojených Států 60.let. Díky stylu psaní jsem se chvíli cítila jako bílá panička a hned zas jako černá hospodyně, čtení jsem si opravdu užila.

havranice
03. října

Na začátku jsem z knihy byla velmi zklamaná - asi tak do strany 70, ke které jsem se propracovávala celých 5 dní, protože mě to vlastně moc nebavilo. Příběh mě moc nevtáhl, stylisticky mi to přišlo velmi průměrné a postavy velmi černo-bílé. Rozčilovalo mě to a nechápala jsem tak vysoké hodnocení zde na DK. Téma otrokyň, služebných atd. mě vždy fascinovalo a zajímalo, hltala jsem třeba seriál Panství Downton právě kvůli tomuto tématu. Na prvních pár desítkách stran mi ale tato kniha přišla spíše hlavně o týrání dětí, a to bílými paničkami. Vypadalo to, že bílá žena nikdy, ale opravdu nikdy nepohladí své dítě, to dítě jí nezajímá, nezaujme, ona ho vždy zcela přehlíží, jen jí překáží, obtěžuje, rozčiluje, nemá pro něj žádnou něhu, obejmutí, nic a nikdy. Skoro jsem na začátku měla dojem, že je kniha rasistická - vůči bílým - prostě bílé ženy své děti nemilují, ty černé ano, a to i ty cizí. Vše mi v knize přišlo ploché, předvídatelné, charaktery šablonovité - černí dobří, bílí nikoliv. Také mi to přišlo tak nějak strašně moc "ženské", a to v rovině, která mě iritovala. No ale pak se to postupně měnilo, a tak od strany 130 se moje vjemy změnily a kniha se mi začala dost líbit. Přestala jsem mít pocit černobílosti, ba naopak, charaktery se prohloubily a získaly na uvěřitelnosti, příběh dostal spád a napětí. Začalo mi připadat neuvěřitelné, kolik se toho odvyprávělo třeba už po těch pouhých 130 stranách. Příběh ve čtečce měl cca 390 stran a ve srovnání s jinými knihami podobného rozsahu jsem měla dojem, že se toho zde stihlo odvyprávět opravdu hodně, a to o velkém množství postav, přitom vše dost podrobně a do hloubky. Styl vyprávění jsem nakonec velmi ocenila - jak strukturu příběhu, vyprávění střídavě třemi postavami, tak po jazykové stránce. K mnoha postavám jsem získala vztah a měla jsem po dočtení knihy dojem, že jsem toho s nimi hodně prožila. Jestli to vše vskutku odpovídá dobovým reáliím (což nedokážu úplně posoudit), tak pak to člověku dá opravdu skvělou, hutnou a prokreslenou ochutnávku atmosféry začátku 60.let ve státě Misissipy - fungování společnosti, vztahů, manželství, politická situace, rasové otázky, fungování domácností... Jediné, co mě pak na knize mrzelo, byl v určitých momentech pocit poplatnosti naší době - skutečně měly černošky, na rozdíl od bílých, v letech 1941-1947(!), onen pokrokový pohled na homosexualitu (a ještě k tomu u dětí) , jak je nám v knize při vzpomínání jedné černošky předkládáno? A opravdu černošky v 60.letech tak moc vevnitř trpěly pokaždé, když bílá panička plácla (jedenkrát) své dítě přes zadeček? No nevím - tady bych spíše řekla, že autorka možná chtěla potěšit dnešní ideology. Za toto a za ten začátek hvězdička dolu. Jinak super kniha.

mynamail
03. října

Hezky napsaný příběh, téma v určité podobě aktuální vždy a všude. Taková pohádka trošku.
Akorát jsem udělala chybu, že jsem asi ve 2/3 knihy zhlédla film. A pak už moje představy o postavách, o jejich vzhledu, o jejich gestech, o jejich příbytcích dle popisu autorky vzaly za své. A dokonce se mi i hůř knížka dočítala.
Ale obojí - kniha i film stojí za to.

softvelvet
01. října

Pěkná knizka, takova oddechovka, urcite doporucuji.

sadlo
30. září

Výborná a čtivá kniha. Kdo má rád např. knihu Poslední kabriolet od A. Myrera , doporučuji si přečíst Černobílý svět. Také tak svižně a poutavě napsané.
Počátek šedesátých let ve státě Mississippi. Obsah nebudu vyprávět, ale počtení je skvělé.

Gity
29. září

Zajímavé téma, neotřelá forma, kdy je příběh vyprávěn třemi osobami, příjemný a čtivý styl. Kniha nabízí na můj vkus až moc černobílý pohled na černobílou tematiku - všechny černé hospodyně v knize jsou ty kladné a utiskované, kdežto bílé paničky jsou až na výjimky zpovykané, hloupé či zlé. Zklamalo mě, že z knihy víc nedýchla myšlenka, že vše je o jednotlivých lidech, nežli o barvě pleti - tohle bych očekávala jako hlavní poselství takové knihy, ale vyzněla jinak. Nejvíce sympatických emocí ve mně vzbudila postava Celie, dívce Skeeter jsem fandila v jejím dozrávání a soucit, včetně pochopení ve mně vzbudila postava její nemocné matky.

Veronika.Lap
24. září

Opravdu skvělá kniha, kterou jsem četla jedním dechem. Příběhy všech postav mě neskutečně bavily a vtáhly do děje. Paní Hilly jsem neměla ráda od začátku, paní Skeeter jsem litovala, ale také jsem jí neskutečně fandila a měla z ní ve finále radost. A Ajbííí s Minny, tak ty jsem milovala a to vlastně mluví samo za sebe...5 hvězd je za mě málo :)

KláraH.
12. září

Jedna z těch, od kterých se nelze odtrhnout. Fandila jsem každou buňkou svýho těla, byla jsem trochu zklamaná snad jen lehce vlažným happy-endem, ale i tak - pecka!
Muž už se těšil, až ji konečně dočtu, nebyla se mnou moc řeč, jak jsem ji hltala...

Elea
08. září

Vynikající knížka, krásně se četla, bylo zajímavé sledovat vývoj názorů a postojů hlavních hrdinek.

BernardBlack
07. září

Nevím jestli je to ted - svět lepší a ponižované černé otrokyně, jen nenahradila mexičanka, ukrajinka atd jen jsou sice svobodné, ale mnohdy mají ještě horší podmínky a možnosti:(
Každopádně přesto má smysl takové příběhy vyprávět.
Téma silné, ale doporučuji spíš film, protože zpracování knihy je slabší.

leucantha
27. srpna

Příběh vás vtáhne, vše prožíváte s hlavními hrdinkami, jako byste tam byli!!! Opravdu parádní čtení!

Trolice
21. srpna

Krásná kniha, která dokáže vyvolat řadu emocí. Budu doporučovat dál

dzeta
20. srpna

čtivá knížka, pro odreagování, děj pěkně plyne, bez nějakých velkých nečekaných zvratů

anamor.avonoz
12. srpna

Úžasná knížka! Nemám slov , po dlouhé době kniha od americké spisovatelky, co mě dostala.
Moc se těším na film a ....nechápu, že tento rukopis musela dát k přečtení více než 50 nakladatelům, než jí kniha vyšla - i když teda chápu....protože 90% americké literatury posledních 10 let se nedá číst a této knize se nevyrovná.

Přečtená jedním dechem nebyla - moc jsem si ji šetřila, protože byla úžasná a já věděla, že jak ji dočtu, budu smutná :)

legonka
07. srpna

Nádherná knížka,zajímavé téma o kterém jsem toho moc nevěděla a nemohla jsem knihu odložit dokud jsem ji nepřečetla do konce ...

Staňka5
29. července

Kniha byla krásná, četla se sama. Byla plná odvahy, přátelství, ale i pokrytectví a hranic mezi lidmi. V knihách je mi hodně sympatické, když hlavní hrdinky nejsou idealizované a popisované jako nejkrásnější, nejsympatičtější, nejoblíbenější. V této knize to tak nebylo, tak jsem byla spokojená a postavy jsem si dokonale zamilovala.

i.stefany
22. května

Krásná kniha. Autorka bravurně vylíčila poměry mezi černými služebnými a jejich bílými pány. Dojala mne dobrosrdečnost, odvaha, láska, moudrost, síla a statečnost hospodyň, které celý svůj život zasvětily práci pro bílé pány. Oproti tomu předsudky, nadřazenost a hloupost jejich bílých paniček ve mě vyvolávaly chuť, přetáhnout je holí. Kniha jako celek mne nesmírně bavila, krásně lehce se četla, zasmála jsem se, líbila se mi ta správná černošská mluva i věrohodná jména služebných... Dala bych více než 5*.

kinnesed
11. května

Nejdřív jsem neměla moc chuť na toto téma, ale pak mě knížka chytila a nepustila. Doporučuji všem - poučná, čtivá, zajímavá, krásná. Jeden z těch příběhů, co se nedají odpožit s odložením knihy..

Panda92
08. května

Úžasné. Nejvíce mi k srdci přirostla Celie :-)...

Jizi
06. května

Nádherný příběh, v němž je naprosto všechno. Je to kniha o tom, že život má tisíce odstínů duhy a rozhodně není černobílý. Je to vyprávění o tom, že bez ohledu na to, jakou barvu má naše kůže, krvácíme všichni stejně a rány nám dokáží ublížit stejně, ať už jsou vedené pěstmi nebo slovy.
Atmosféra amerického jihu šedesátých let je popsaná prostě skvěle. Horko a vlhko panující ve vzduchu a hustá atmosféra mezi mladými ženami na mississipsském maloměstě z knihy jen sálá.
A není to jen příběh o tom, kterak je těžké být v téhle době na tomhle místě černou ženou. Je to o tom, jak těžké je být ženou vůbec - protože nejen ty černé jsou svázané pravidly a trpí, úplně stejně, byť samozřejmě jiným způsobem, jsou svázané a trpící i ty "privilegované" bílé paničky, jež musí něco říkat, nějak se chovat, něco nosit, naplňovat určitou představu o mladé dámě. Musí přijmout svou roli, mít brzy děti a řešit kraviny, protože řešení toho, co je skutečně důležité, přináleží v téhle době mužům. Je to doba emancipace, boje za lidská práva, boje za ženská práva.
Autorce se krásně podařilo zachytit plastický obraz společnosti - milující muže i ženy, nenávistné muže i ženy, hloupé i chytré, agresívní i andělské, chybující, zoufající, šťastné, zbabělé i statečné. A nikdo není jen jedno. Tak jako je tomu ve skutečném životě.
Opravdu úžasná kniha.

thefreakinside
04. května

Průběh 60. let 20. století v jednom z nejvíce "protibarevném" státě Mississippi v USA, kde i téměř 100 let po zrušení otroctví je s černými zacházeno jako s méněcenným artiklem degradovaným na bídného červa. Příběh sleduje převážně život černých hospodyň a jejich bílých paniček, kde je mužský prvek až na výjimky potlačen a hraje spíše druhé housle. Rozdíly mezi paničkou, která si sama sotva utře zadek, kdežto nahodit róbu, makeup a podlejzáckou lichotku své panička-kamarádce zvládá na jedničku, a hospodyní, jež vypucuje celý dům, vychová osadu dětí, odčurne si na separátním záchodě (aby náhodou nešířila negerské nemoci) a ještě u toho poslušně a poníženě klopí hlavu do země, kde hypnotizuje vlastnoručně vytřenou podlahu, je markantní. Tak markantní, jako když si panička na jedné straně duhy hraje s jednorožci a chudák holka s uhelnou pletí se na straně druhé máchá v Mordorské peci. Je mi bytostně špatně, když čtu o rasovém bezpráví, to samé se pojí na jakékoliv kastové rozdělení a cokoliv, co si hraje na "nižší" a "vyšší" třídy. Povrchnost, arogance a pocit nadřazenosti, typické pro tehdejší dobu a "moderního člověka" se mi hnusí a je pro mě neuvěřitelné, že v jisté formě to pokračuje dodnes. Stejně tak neuvěřitelné je, kolik lidskosti a sebeoběti se najde v těch, kteří trpí nejvíce.

Silně doporučuji i film, kde především postava Hilly je archetypem naprosté mrchy, kterou bych hodil na hranici a upálil.