Vegetariánka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ten pocit syrového masa rozžvýkaného mezi mými zuby. Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální společnosti její náhlé vegetariánství a zejména neoblomný postoj, s jakým se vzepře svému muži i rodině, představuje pro její okolí ohromný šok. Jihokorejská autorka získala za román roku 2016 ocenění Man Booker International....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/331358/big_vegetarianka-dti-331358.jpg 3.7726
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

채식주의자 (Čchesikčuidža), 2007


více info...
Nahrávám...

Komentáře (194)

Kniha Vegetariánka

Angelika92
09. listopadu

Čteno jenom kvůli čtenářské výzvě. Ale kniha mě opravdu překvapila.

Lily101
06. listopadu

(+ SPOILER) Bohužel jsem nepochopila, co je na knize tak úžasné.

Zastávám dva stejné názory jako recenzenti níže:
A) Kniha působí jako tři “povídky”, kdy spojení moc nefunguje.
B) Druhá část knihy mi dost evokovala Murakamiho a na to, že ji psala žena….no, poprvé v životě jsem v knize musela část (větší) přeskočit, neb jsem to prostě psychicky nebyla schopná dát (sexuálno, nejspíš i násilí) a víte, co? Vůbec nic se nestalo, protože autorka Vám následně ještě min. dvakrát připomene, co se událo, což na tak útlou knihu je dost otravné, ale aspoň můžete část druhé části vynechat bez toho, že podstatné pro Vás zůstane neodkrytým.

Za mě tato kniha fakt ne. Hlavní postava je vegetariánka, veganka a nakonec vlastně duševně nemocná. Nejsem vegan, ani vegetarián, ale myslím si, že by kniha mohla na někoho působit stylem, že každý, kdo nejí maso a živočišné produkty není v pořádku, což dle mého skromného názoru není pravda a vlastně s ohledem na původní nálepku “vegetariánka” i název knihy, mi závěr moc nesedí.

Uděluji tedy dvě obligatorní hvězdičky autorce za snahu.


slaska77
28. října

Jak už to tak bývá u této knižní edice, čtenáře vždy čeká zajímavý zážitek, ať už na jednu či druhou stranu.... A jedno je jisté, nikdy to není ploché.... Ani u Vegetariánky nebylo. Knížka se mi celkem líbila, ve třetí části jsem si trochu zaspekulovala, zda vše není jinak a sestra Jonghje není ve skutečnosti její druhé schizofrenní já, ale to by bylo asi příliš evropské rozuzlení knihy. Takže nakonec celkem příjemné překvapení. Líbily se mi všechny tři části, ve kterých jsme se zajímavým způsobem dozvěděli o hlavní hrdince možná více, než pokud by příběh vyprávěla sama. Doporučuji těm, co si chtějí přečíst něco netradičního. Více jsem v tom viděla příběh jedné ženy, než obžalobu patriarchální korejské společnosti, jak se píše v doslovu.

Janadvorackova
02. srpna

Možná vás napadne, že půjde zase o jeden takový příběh o narušené blbce, která přestane jíst.
Částečně budete mít pravdu.

"Měla jsem sen," oznámí jednou takhle svému manželovi, který ji načape uprostřed noci v kuchyni. Druhý den pak žena vyhází všecko maso, masová jídla, vejce, mléko a začne "vařit zdravě."
Časem přestane komunikovat a začne "trochu blbnout." Manžel to oznámí rodině a "začne se to řešit."
To zhruba obsahuje první kapitola příběhu.

Druhá se dívá na problém z pohledu ženina umělecky založeného švagra, abych tak řekla.
A třetí zase vypráví její sestra.

O knize se mluví v závěru mnou předchozí hodnocené knihy - Kim Čjong...
Podobnost tu vskutku je, ale zatímco výše zmíněná se zabývá životem v Koreji tak nějak všeobecně a problém halí místy i do vtipného hávu, Vegetariánka je ponurá a víc se hrabe v detailech duševního rozpoložení narušené ženy.
Napadne vás také otázka, jestli třeba nejste blázni vy...

Jirinamac
22. června

Poslední dobou mám v knížkách ,,štěstí,, na depresivní a psychicky narušené postavy a to takové knížky rozhodně úmyslně nevyhledávám. Upoutal mě název knížky, ale obsah už je trochu o něčem jiném. Jak už je tady v komentářích zmíněno, tak je to dost podobný styl psaní jako Murakami.

tereza5844
25. května

Já moc nevím, kudy do toho hodnocení vkročit. Na jednu stranu se jedná o velice zajímavé a v kontextu země původu i nesmírně důležité dílo, které popisuje postavení žen v jihokorejské společnosti. Na druhou stranu se jedná o bizarní vykreslení nám až téměř nepochopitelného chování hlavní hrdiny. Slovy "nám" myslím nám, kteří nepocházíme z Asie a je pro nás těžší vžít se do tamních poměrů. Samozřejmě neříkám, že toto platí pro každého, možná jen pro mě. Myslím si, že Vegetariánka je kniha úžasná, jen si však nejsem jistá, jestli jsem já pro ni byla tím pravým čtenářem.
Co se týče stylu psaní, neměla jsem s ním vůbec žádný problém. Rychle to utíkalo a četlo se krásně. Musím se přiznat, že mi styl psaní i styl příběhu v mnohém připomínal Murakamiho.
Hodnotím třemi hvězdičkami a třeba jednou, až se ke knize vrátím, uvidím v ní více, než jsem v ní viděla teď.

kramver
03. května

Zajímavé je, že není tak úplně jasné, zda za úspěchem této knihy stojí sama autorka nebo britská překladatelka. Ale to mě příliš netrápí, protože i český překlad mě velmi zasáhl. Příběh, který vychází z nelehkého postoje korejských žen ve společnosti , dokáže oslovit i evropského čtenáře. Román se posouvá v ději předáváním vypravěčské štafety. Začátek sledujeme očima manžela hlavní postavy, aby si po něm převzal slovo její švagr a v závěru její sestra. Jonghje svým rozhodnutím přestat jíst maso spustí lavinu událostí, které ovlivní život nejen její, ale i všech zúčastněných. Zatímco její tělo se stává křehčím, její mysl se zarputile vzepře navzdory submisivitě, která v ní byla vypěstována již v dětství autoritářským otcem. Kdybych byla stromem, objala bych křehkou Jonghje a stejně tak její sestru svými mohutnými větvemi. Zasypala bych je hromadou květů a zaševelila jim do ouška svým listovým, že každá bytost má právo na vlastní identitu, přání , názory a lásku.

Sidonie
25. dubna

Co s člověkem udělá, když vyrůstá v radikálně karnistické a ultra patriarchální společnosti? Uzavře se do sebe, rezignuje, zcvokne se?
První třetina je ještě nejlepší. Bohužel všechno, k čemu měla první část knihy našlápnuto, se v dalších dvou třetinách docela ztrácí.

První třetina knihy je vyprávěná z pohledu manžela Jonghje, která byla vždycky "hodná holka", dělala, co po ní chtěl otec, později, co po ní chtěl manžel, ale uvnitř pomalu umírala. Až toho jednoho dne měla dost a něco se v ní zlomilo a ona se rozhodla k jedné malé rebelii. Přestat jíst maso.
Jenže to je něco, co se moc nerespektuje ani v emancipované Evropě, natož ve společnosti, kde žena musí poslouchat. A kde navíc tvoří maso základ jídelníčku, včetně psů a živých chobotniček. (Třeba ta scénka se psem mi přišla skvělá. Když totiž lidi v Česku začnou číst o vegetariánství, budou se stavět do opozice, ale jakmile přijde na řadu pes? Možná tady někomu dojde, jakej je karnismus nesmysl, a že pokud soudíme jedno, ale ne druhé, jsme docela pokrytci.)
Proč přesně přestala jíst maso a živočišné produkty, není nikde úplně vysvětlené. Neopírá se o žádná etická, zdravotní či ekologická fakta, jedná intuitivně na základně zlých snů, v nichž si uvědomí, že má na rukou krev, a cítí se, jakoby uvnitř jejího těla žily stovky duší, které pozřela.

Je bohužel hodně znát, že to autorka psala jako 3 samostatné novelky, které se sice pokusila dát k sobě, jenže dohromady prostě vůbec nefungují. V první třetině vypadá Jonghje jako docela normální člověk, který se jen cítí strašně osaměle a chybí mu někdo, kdo by mu rozuměl. Jsou tu relativně dobře vykresleny některé problémy, s kterými se člověk musí potýkat, když přestane jíst maso (jako třeba to, že se vás na to každý ptá a že vám to každý vnucuje) a samozřejmě tu je i dobře vykresleno, jak člověka zničí toxický nerovnocenný vztah (ať už s otcem nebo manželem).

Ano, některé scény byly z našeho pohledu přehnané, ale zase chápu, že tady hrál roli i život v patriarchátu, což vysvětluje i tu její rezignovanost a nemluvnost. (Díky bohu za svět, kde si můžu žít jak chci a nikdo mi to nemůže zakázat!)
Jenže tohle se pak celé náhle zhroutí a hrdinka se začne chovat naprosto stupidně a mně to prostě vůbec nesedí k té Jonghje, kterou jsme poznali v první třetině.

S knihou mám dva zásadní problémy:
1. Proč tam vůbec je nacpané to vegetariánství? Aby se to lépe prodávalo? Jonghje, jak se nakonec ukáže, není vegetariánka. A já mám vážně strach, že po přečtení téhle knihy začnou všechny babičky, jejichž děti se rozhodly žít eticky a ekologicky, strašně panikařit, že jejich dítě umře na podvýživu a začne sexovat se stromy. Lol. Prostě ne. :-D
Autorka se sice snažila občas říct něco ve smyslu, že vegetariánství je normální, ale Jonghje je prostě zvláštní případ (a faktem je, že sama postava o sobě nikdy neřekla, že je vegetariánka - potažmo veganka, protože v 1. třetině nejí nic živočišného - to označení jí nalepili ostatní). Ale nevím, tohle podle mě opravdu jen rozšíří už tak dost rozšířené mýty o vegetariánech.
Plus, dost mi vadila určitá nekonzistence v tom, jak to teda vlastně Jonghje má. V poslední třetině jí sestra nesla nějaké vaječné rolky. A taky mi dost vadilo, že se z knihy zdálo, že vegan/vegetarián jí jen zeleninu. Jako kdyby na světě byla jen zelenina a zvířata. :-D Autorka měla nejspíš zůstat u kritiky patriarchátu a do tohoto tématu se nepouštět.

2. Prostředí psychiatrické léčebny. Tohle je za mě hodně špatný. Ano, souhlasím, že to takhle dost podobně chodí někdy i v realitě, do nemocnic se dostávají lidi, kteří tam nemají co dělat, zatímco svět by byl mnohem krásnějším místem, kdyby se tam šli léčit lidi, kteří je tam dostali. (Jako když třeba na rok zavřou týrané dítě do nemocnice, zatímco otec si běhá na svobodě a plodí další děti. Protože kdo v naší zemi věří dětem?)
Takže souhlasím, že je opravdu možné, aby někoho zavřeli do blázince proto, že nejí maso a neposlouchá manžela. Problém spočívá v tom, že ten text nevyznívá jasně jako kritika.
K*rva, dřív se lidi, kteří nám dokonale nezapadají do naší dokonalé tuctové společnosti, léčili elektrošoky, lobotomií či kastrací, dnes se do nich cpou prášky na vygumování mozku. Když v knize chodil lékař a blahosklonně mluvil na lidi s vygumovanými mozky, měla jsem fakt vztek. Protože v tom nebyla kritika! Ve skutečnosti tu jsou všichni, včetně Jonghje, nakonec popsáni jako šílenci (a nějaký soucit a pochopení, které nakonec pocítila sestra, to fakt nezměnilo).
Celé to prostředí bylo popsáno strašně naivně. A závěr, který z toho měl vyplynout, z toho prostě nějak nevyplynul - tedy to, že Jonghje by stačilo, aby ji někdo objal a řekl jí, že ji respektuje a že si může žít po svém. Škoda, že to holka nezvládla sama, ale musí to být těžké, když netušila, že jsou na zemi lidi, kteří by ji pochopili. Když se cítila na vše tak sama, tak odvrženě.

Co se týče druhé třetiny, ta mi přišla nejzbytečnější. Pro celý děj měla jen ten význam, aby nám ukázala, že možná mohlo všechno dopadnout jinak, jen kdyby Jonghje někoho měla, kdo ji má rád. No ale proboha, o čem to jako bylo? Tohle byl fakt bizár. Pochopila jsem, že celá kniha má být asi jako jedno z těch uměleckých videí, ale v tomhle se přikláním na stranu Inhje, která tohle umění zkrátka nechápe. Já ho asi taky nechápu.

Taky musím říct, že na to, jak je knížka tenoučká, jsem se až moc často nudila a musela jsem odolávat pokušení přeskakovat dlouhé odstavce. Ano, já chápu, že to má být celé takové imaginativní, jenže já nevím, možná to v originálu či v oceňovaném anglickém překladu vyznívá jinak, na mě to ale v češtině nepůsobilo.

Jediné plus této knihy nakonec vidím v tom, že nám aspoň trochu přiblížila jihokorejskou společnost, v níž je patriarchát stále hodně silný. Jak se za maskami klidných a spokojených lidí skrývají duše na pokraji zhroucení. Jak každý za svou maskou vyrovnanosti ukrývá své vlastní démony.
Jako nenásilná a upřímná kritika patriarchátu super.

1 ...