Poslední dopis od tvé lásky

Že začátku jsem se nemohla začíst. Je s podivem jak byly ženy v 60. letech závislé na svých mužích, bez jeho podpisu si nemohly ani pronajmout byt, když od něho odešly. O to větší byl kontrast, když se děj posunul do roku 2003.

(SPOILER) Po předchozí knize: Vražedné pohádky od: Andrease Grubera jsem si dal něco pozitivního a volba padla na knihu: Poslední dopis od Tvé lásky, od: Jojo Moyesová. Jsem dva dny negativní po covidu, ale pořád mám ještě zhoršené zdraví a bohužel i čtení, tak posílám modlitbičku k Pánubohu, aby se to zase dalo do kupy. No teď už vím, že i předchozí kniha na mne dolehla více kvůli covidu. Reakce byly jako u nachlazení, proto jsem na to příšel až později. O knize: Poslední dopis od Tvé lásky: Novinářka Ellie hledá v roce 2003 do milostné rubriky podklad pro svůj článek a v archivu nalezne milostný dopis datovaný k roku 1960 od muže k jedné ženě. Ellie dopis zasáhne i proto, že sama má vztah s ženatým mužem a city vyjádřené v dopise ji nenechají chladnou. Je to dopis, ve kterém muž své milované, která je vdaná, vyjadřuje své city a prosí ji, aby svého manžela opustila a odcestovala s ním pryč, že na ni bude čekat v konkrétní čas na konkrétním místě a pokud nepřijde, bude to brát tak, že dala přednost lásce svému manželovi. Elli je novinářka a tak nakonec najde i komu byl dopis určen a kdo ho psal a to po 40 letech od data dopisu. Zajímá ji, jak to dopadlo a sama se bude divit, na co vše přijde a co odhalí. Rok 1960 Jennifer Stirlingová leží v nemocnici po těžké autonehodě a trpí amnézií, krom jiného. Nepamatuje si, kdo je, jak se jmenuje, zda je vdaná, prostě prázdno. Doma pak prohledává skříně a najde dopis, ve kterém se jí muž vyznává ze své lásky a dopis je adresovaný jí. Jenny se začně pomalu rozpomínat na muže, kvůli kterému byla ochotna vše opustit a jít za ním. Jenny zjistí více, kým byla a kdo byl ten muž, co ho milovala více než svůj život. Řeknu to takhle, bez novnářky Ellie, by jejich příběh mohl zapadnout do zapomnění, nebo přesto zapadne? Otázka je, zda se Jenny se svým milovaným bude i po 40 letech moci setkat. Zda jsou oba naživu a co bylo mezi rokem 1960 a 2003. Byl to výborný milostný i tragický román, který doporučuji a který je místy velmi vrtkavý, takže čtenáře čeká napětí, jak to vše vlastně dopadne. No a Elli možná také zjistí, co tolik v životě potřebuje. Pět hvězd a doporučení na tuto knihu. Podobné knihy: Dopisy, které nikdo nečetl a Pekařova dcera. :-)

Krásný příběh, čekala jsem, jak to dopadne. Je to taková ta klasická osudová láska, která si vždy nějak najde cestičku i když mnohdy se to zdá nemožné. Trochu jsem z toho byla na nervy, protože jsem hlavním hrdinům přála více štěstí, ale nakonec i tak vše dobře dopadlo. Jen škoda těch zmeškaných společných let, kterých si neměli šanci užít. Těším se, až kouknu na film.

Přiznám se, že začátek pro mě byl trochu oříšek. Hlavním kamenem úrazu bylo přeskakování mezi časovými rovinami (minulost před nehodou, po ní a současnost). Ocenila bych lepší označení přechodových míst v textu.
První třetina pro mě byla náročnější i kvůli postavám, které mi zprvu nesedly. Pak mě ale děj naprosto vtáhl a už nepustil. Musela jsem vědět, jak to celé skončí!
Je to silný příběh, který není úplně oddechový, ale rozhodně stojí za přečtení. Jen doporučuji vydržet ten rozjezd. :-)

Kdysi jsem viděla film a ten se mi líbil. Chtěla jsem si tedy přečíst i knihu, protože zatím vždy se mi líbila víc. Ale.... Tohle mě opravdu nebavilo. Zdlouhavé, skákání z jednoho do druhého, hlavní postavy "neslané, nemastné".

Chvílemi se mi zdálo, že autorka až moc tlačí na pilu, ale nakonec mě příběh, i trochu i proti mé vůli, pohltil.
Hezká kniha.

Jak už jsem psala na jiném místě, s autorčinými knihami to mám občas jako na houpačce, protože ne všechny mne nadchnou. A právě to se mi stalo u tohoto příběhu, proto se tentokrát připojím k těm kritičtějším ohlasům. Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala soustředit a na postavy si zvyknout. Kromě toho mi Ellie nebyla úplně sympatická, i když jsem se s ní později docela smířila. Zato Jennifer byla žena, kterou jsem musela obdivovat. Okouzlující, inteligentní a nesmířená se svým manželstvím, v němž se víceméně jen trápila. Její osud byl ovšem v 60. letech dvacátého století předem daný, ale ona se mu poté, co najde muže svého života, rozhodne vzepřít. A to i navzdory tomu, že ví, co všechno tímto krokem ztratí...
No a potom je zde také druhá dějová linka týkající se Ellie. Ta mě bavila méně a propojení s touto současností bylo podle mého názoru tak trochu zvláštní. Kromě toho by knize neuškodilo, kdyby byla o několik stránek kratší. Měla jsem totiž místy pocit určité zdlouhavosti. Ale jinak byl příběh obou žen, tedy Jennifer a Ellie, dobře napsaný, proto dávám jen o jednu hvězdičku méně. A časem si přečtu zase nějakou další autorčinu knihu.

(SPOILER) Tuto knihu jsem na poličce nechávala uležet několik let. Zvládla zhlédnout film, a udělat si hrozný obrázek o autorce po prvních 5 stránkách po kterých jsem ji odložila na již zmíněnou poličku. Přece jen nadešla i její chvíle a já si řekla, že to překonám, a musím uznat vyplatilo se! Hlavní příběh milenců je poutavý, má hloubku až až přespříliš nepřízně osudu. "Konečné" odloučení milenců ve mě vyvolalo smutek, jež se vyrovná křivdě. Finální rozuzlení místa pobytu Boota, bylo fantastické. Opravdu moc hezky a realisticky napsané, pro člověka co nějakou dobu stejně jako Boot žil v zahraničí a taky se musel vyrovnavat následky a až absurdním kontrastem těchto zemi a naší krásné priviligované nevědomé společnosti. Nebýt místy náročné Ellie, nebo spíš jejího naprosto odporného milence, bylo by to ještě o poznání lepší. Rozhodně si teď znovu pustím film a vrhnu se do dalších knih. (Možná je to britskou kulturou, ale postavy pořád pijí kafe a čaj)

První polovina knihy byla naprosto utahaná, chvílemi jsem se v tom ani neorientovala - to neustálé přeskakování dějových linek mě spíš mátlo než bavilo. Teprve od druhé poloviny, kdy se děj přesunul do současnosti, jsem se konečně chytla. Příběh Jennifer byl zajímavý a měl hloubku, což se bohužel nedá říct o mladé a nezkušené reportérce Ellie, která mě spíš iritovala než zaujala

Jojo Moyes má svůj typický styl psaní a podezřívám ji z toho, že si libuje v milostných příbězích, které jsou od začátku plné překážek. Tato kniha není výjimkou. Prolínají se v ní dvě dějové linky, které se v jednu chvíli protnou a čtenář se tak dočká rozhřešení linky z minulosti i té z přítomnosti.

Zatímco příběh lásky Jennifer je poutavý, uvěřitelný a vlastně vás zcela pohltí, příběh novinářky Ellie je zoufalý od samého začátku, protože se jedná o nesympatickou a nevyspělou postavu, kterou jsem si ani přes všechnu snahu nedokázala oblíbit.

Nicméně kniha je rozhodně zajímavá a milovníkům romantických příběhů ji doporučuji.

14.11.2024 5 z 5
Jana"12
V edici Světový bestseller vyšla knížka, která obsahuje dopisy milenců, které byly po letech obdivem pro mnohé, kteří je našli v archivu novinářů. Tito dva milenci, kterým dopisy patřili, neuzavřeli spolu sňatek, protože byli zadáni. Žena byla manželkou vysoce postaveného muže a ani po letech nelituje toho, že zůstala s ním, protože měli dceru. Její milenec měl syna. Jejich vzájemný vztah jim nedal zapomenout jeden na druhého.
Autorka krásně zachycuje příběh dvou lidí, se kterým se proslavila novinářka, ve svém článku a s oběma z nich se setkala po letech. JOJO MÁM MOC RÁDA!
body

Kniha mě opravdu zaujala a dojala. Příběh byl emotivní a dobře vystavěný, skvěle se četl. Určitě doporučuji všem, kdo mají rádi romantiku s hlubším příběhem

četla jsem v r. 2020 jako knihovniceS: Tolik chvály od čtenářů a já jsem zklamaná. Asi jsem očekávala něco jiného. Teď mám za sebou několik knih, které jsem četla „jedním dechem“. Tuto jsem po 150. stránce vzdala. Je tolik pěkných knih, které ještě chci přečíst, tak proč se nutit ... ? Ale za sebe dávám jen 3 hvězdy.

Vcelku milá oddechová romantika. Docela mě i láká vidět filmové zpracování. Zpočátku jsem se moc neorientovala, ale zhruba po čtvrtce knihy už v pořádku a kniha hezky ubíhala.

Tak toto jsem tedy nečekala! :-(
V případě Jennifer velice zmatečný děj - střídání současnosti s minulostí bez označení!
Linka Ellie strašně nudná a dohromady o ničem!
Krom archiváře Roryho, všechny postavy nesympatické!
A především, to celé přehnaně utahané....

(SPOILER) Krásný romantický příběh z krásné doby. Mám ráda takové pomalé romantiky, kde nejsou žádné spicy scény. V dnešní době nám jednání Jennifer přijde asi trošku nelogické, v dnešní době bych nezůstávala ve vztahu, kde nejsem šťastná, protože bych byla schopná se o sebe a o svou rodinu postarat. V 60. letech 20. století to ale muselo být pro manželku muže z vyšší společnosti těžké, on měl moc, mohl by jí hodně ublížit. Navíc celá společnost by se na ni dívala asi skrze prsty a odsoudila by ji. Strašně mě ale mrzí, že se k sobě dostali až takto po 40 letech, kdy jsou už oba staří. Tolik let ztratili úplně zbytečně.

Na díla spisovatelky Jojo Moyes jsem v poslední době četla a slyšela jen samé pochvalné a nadšené recenze. Trochu jsem se zastyděla, když jsem si uvědomila, že jsem od ní ještě nic nečetla a rozhodla jsem se to napravit! Jako první se mi dostala do rukou její kniha Poslední dopis od tvé lásky. Věděla jsem, že je oblíbenější spíše kniha Než jsem tě poznala, ale řekla jsem si, že když se mi bude líbit ta "horší", budu pak z té druhé o to víc nadšená a tak jsem se do ní pustila.

Kniha má opravdu překrásnou obálku (ten strom je prostě úžasný) a nezvyklou velikost, čímž na první pohled zaujme, je to typ knihy, kterou si hrdě vystavíte na poličce v knihovně tak, aby byla dobře vidět. Docela mě překvapilo, že se kniha vydává jak v hardbacku, tak v paperbacku a obě tyto verze jsou naprosto dokonalé!

Příběh nás provede hned několika desetiletími. Začínáme v roce 1960, kdy se hlavní hrdinka Jennifer probudí v nemocnici po autonehodě a nepamatuje si několik předchozích let. Neví, že je vdaná, nezná své kamarády, dokonce nezná ani svojí dřívější verzi sebe sama. Jednou najde mezi svými věcmi schovaný milostný dopis, který ji donutí vzpomínat...

Celou první třetinu knihy ( 216 stran ) děj neustále skáče mezi přítomností a minulostí, objevuje se tu spousta jmen a já jsem se neustále ztrácela a nedokázala jsem se orientovat ani v prostoru, natož v čase. V jednu chvíli nám autorka vypráví o Jennifer jež je obklopená lidmi které nezná, i když by měla, a celá nesvá ze svého "nového" života, najednou se ale ocitnete v úplně stejné společnosti, jen s tím rozdílem, že Jennifer všechny zná, je hvězdou večírku a má všechno pod kontrolou...

Teprve ve druhé části knihy jsem se bez problémů orientovala a konečně pochopila o co tam vlastně jde. Objevuje se tu romantika, vášeň, láska, nenávist, něha, nedorozumění, spousta věcí se vyjasní, ale zasáhne i osud a snad i nešťastná náhoda.

Ve třetí části, téměř o půl století později, se seznámíme s mladou novinářkou Ellie, která náhodou v archivu objeví milostný dopis a rozhodne se najít jak adresátku, tak muže, jenž dopis napsal a získat tak podklady pro skvělý článek, který se jí začal honit v hlavě. Ellie má samozřejmě mimo práce v novinách i svůj ne zcela vyvedený osobní život a právě díky starým dopisům a novým přátelům se ho pokusí dát opět dohromady.

Celý příběh je úžasně propojený a Jojo má, mně velmi příjemný a sympatický, styl praní. Vše působí tak nějak mile a opravdově. Nikdy jsem knihy tohoto typu nečetla, nebavily mě. Po přečtení této jsem ale změnila názor a už se moc těším, až budu v rukou držet další překrásnou a absolutně senzační knihu od této autorky.

Celkové hodnocení: 86%

Četla jsem od autorky více knih, ale tato byla zatím nejslabší. Celá první polovina byla pouhým popisem toho, jak si žila v roce 1960 vyšší společnost a musím říct, že mě nebavila. Teprve když jsme se vrátili zpět do současnosti, začal mě děj trochu bavit.
Každopádně je to zajímavý příběh o tom, jaké to je potkat / minout svou pravou lásku.

V edici Světový bestseller vyšla knížka, která obsahuje dopisy milenců, které byly po letech obdivem pro mnohé, kteří je našli v archivu novinářů. Tito dva milenci, kterým dopisy patřili, neuzavřeli spolu sňatek, protože byli zadáni. Žena byla manželkou vysoce postaveného muže a ani po letech nelituje toho, že zůstala s ním, protože měli dceru. Její milenec měl syna. Jejich vzájemný vztah jim nedal zapomenout jeden na druhého.
Autorka krásně zachycuje příběh dvou lidí, se kterým se proslavila novinářka, ve svém článku a s oběma z nich se setkala po letech. JOJO MÁM MOC RÁDA!