Janina2609 komentáře u knih

In’šalláh-když Bůh bude chtít..
Příjemné a poutavé vyprávění o dětství a drsném životě budoucí úspěšné modelky vyrůstající v somálské poušti. Drsné však jen očima “civilizovaného” člověka ze Západu, protože jak autorka sama uvádí: “Vždycky jsme se snažili být veselí a optimističtí. Nikdo si nestěžoval, nefňukal, nikdo neřekl pojďme si povídat o smrti. Život byl velice těžký, potřebovali jsme veškerou sílu k přežití, a kdybychom byli pesimističtí, bylo by nám to životní energii vysálo.”

Téma ženské obřízky je tu autorkou, která jí podstoupila ve velmi brzkém věku, popsáno tak syrově, až naskakuje husí kůže. Podřízenost dcer otci, jakékoli projevy rebelantství jsou tvrdě potlačeny. Chování mužů k ženám, útěk nedospělé dívky před sňatkem se starcem…autenticky popsáno velmi čtivou formou.
Líbila se mi i část stručně popisující modelčinu kariéru a v závěru i její angažovanost v pomoci africkým ženám.

4 28.05.2022

“Jak se k nim neochotně blížila, poprvé ucítila tu vůni. Silnou, kořeněnou, důvěrně známou-heřmánek. Zhluboka ji vdechovala a napětí svírající spánky obručí odporu zesláblo.”

Tak nevím. Trochu zklamání. Bohužel se nemůžu nepřidat k příspěvkům, že zpracování příběhu je vlastně červená knihovna a čtení pro starší ročníky. Po dočtení skoro žádná trefa do srdce. Těšila jsem se na dočtení a další knížku z poličky. Bohužel.

14 26.05.2022

“To bys nevěřil, kolik lidí chce žít znova v tomhle bolševickým systému. Oni tě nenáviděj … jako třídu! To je s…e nejvíc ze všeho, že měli stejnou šanci a podělali to. Chápeš? Vždyť i dnešní levičáci mají pocit, že se s nima musíš dělit.”

Na knížku jsem narazila náhodou (cena Magnesia Litera) a protože se mi líbila autorova prvotina Hod mrtvou labutí, tak jsem neváhala. Upoutal mě i námět a rozhodně nejsem zklamaná.
Knihu řadím jako další memento hrozby návratu komunismu nebo jakékoli nesvobody.

4 16.05.2022

“Melancholickým se člověk stává, když o životě přemýšlí. Cynickým, když vidí, jak se s ním většina lidí vypořádává. Je taky dobré, že lidé mají ještě pořád své důležité nicotnosti, které je drží a chrání. Být sám, doopravdy sám bez jakékoli iluze, to vede brzy k šílenství a sebevraždě.”

Hluboký, laskavý příběh o přátelství a lásce zasažené hrozbou smrti díky nevyléčitelné nemoci. Četla jsem i Nebe… a obě díla jsem si moc užila.

17 13.05.2022

“Kázání má být jako minisukně. Krátké, přiléhavé a něco krásného by se mělo skrývat.”
Knihu mi doporučila kolegyně a protože mi pan Czendlik není tak úplně sympatický, chtěla jsem si přečtením rozhovoru s ním náhled ujasnit. Některé jeho myšlenky jsou fajn, některé vypůjčené a řada z dalších působí jako klišé. Jistě, díky jeho “lidskému” působení přiblíží víru mnoha mladým lidem, ale pak už to jaksi není o pokoře, odříkání, Bohu apod. Je to o zviditelnění sebe samého, o kariéře, být hodně vidět, byť s dobrým úmyslem. To mi jaksi k pravé víře nesedí.
Co se mi ale nelíbilo úplně nejvíc, je vyvlékání se ze spoluviny…pokud jsem součástí nějaké společnosti (v tomto případě církve) a společnost páchá nepravosti, nemohu přece zaujmout postoj ”já nic já muzikant”.
Kapitola o církevním majetku byla pověstným posledním hřebíčkem a nezachránilo to ani mudrování v poslední kapitole.
Ale jen vyjadřuji svůj názor…
Takže shrnuto: názor rozhodně nevylepším a vlastně neměním.

6 02.05.2022

“V r. 1965, kdy se blížilo 40. výročí odjezdu Interhelpa do Kyrgyzstánu, se vypravil přímo do sovětského Frunze štáb brněnského studia ČT. Bohužel tehdejší autorský přístup sázel spíše na ideologicky správný komentář než na autentické výpovědi pamětníků a tak se o skutečném životě příslušníků komuny Interhelpo opět mnoho nedozvíme.”
Já jsem se ale, díky této knize a jejímu autorovi, příjemnou a srozumitelnou formou seznámila s dalším smutným příběhem o zrůdnosti totalitního režimu. Bohužel Sověti, Rusové…jak kdo chce…zůstávají pořád stejní. Je třeba to stále připomínat!

6 01.05.2022

“Že pro vás rasa nebyla problém, říkáte jen proto, že si to přejete. Přejeme si to všichni. Ale je to lež. Já jsem přijela ze země, kde rasa nebyla problém-neuvažovala jsem o sobě jako o černošce a černoška se ze mne stala, teprve když jsem přijela do Ameriky.”
Příběh dvou mladých lidí původem z Nigérie, kteří část svých životů prožijí ona v Americe, on v Londýně, aby se později setkali… Zajímavý pohled na rasovou otázku, sebe-identitu i porovnání různých kultur. Kniha se i navzdory 540 stránkám dobře čte, děj příjemně plyne. Hodnotím popis života i psychologii postav v chudé Nigérii očima autorky, která se zde narodila.

3 01.05.2022

“Člověk si pořád myslí, že má čas, aby věci řekl, a pak už je najednou pozdě. Myslí si, že stačí naznačit, ukázat, ale tak to není, musí se to říct.”
Zprvu banální příběh rezidentky domova pro seniory stižené ztrátou paměti a afázií. Příběh se jeví jako studie postupujícího stáří a terapeutický rozhovor s člověkem, který celý život pracoval se slovy a jazykem, aby na sklonku života trpěl poruchou řečových schopností, nikoli ale ztrátou rozhledu a inteligence.
Poselství je jasné-vyjádření vděku prostřednictvím jiných lidí, jiným lidem. Pacientka vlastně promlouvá ke svým terapeutům a ponouká je k včasnému splacení dluhů ke svým rodičům, nabádá je k odpuštění a k dialogu, k osobnímu kontaktu.
Zajímavé téma s dobrým úmyslem, zpracováni horší.

4 20.04.2022

“Když budeš odteď šťastná, tak to děťátko žilo svých sedmdesát dní proto, aby tě učinilo šťastnou. V tu chvíli jeho život získá smysl. Je na tobě, abys mu ten smysl dala. Proto musíš být šťastná a ze všech nejvíc si to přeje tvoje dítě.”
Volné pokračování a další čtyři příběhy nešťastných lidí, kteří nemají tak docela vyřešenou minulost (jeden z nich naopak putuje do budoucnosti). Stejný styl psaní, pohodová atmosféra, žádný shon. Kladně také hodnotím rozvoj některých postav z řad zaměstnanců kavárny a také hrdinů z prvního dílu.

5 19.04.2022

“Ano, v dospělosti naše sesterské styky vadnou. Pomalu se ztrácejí jako kruhy na vodě. Společné dětství a mládí nelze vrátit. Kruhy na vodě jdou taky jen jedním směrem.”
Trochu amatérský pokus o rodinnou ságu, ale paradoxně mě strašně lákalo číst dál, až jsem se rychle pročetla na konec. Oddychové, lehké, pohodové čtení.

3 17.04.2022

“Byl jsem si jistý, že stejně jako já dobře vědí, že žádná naděje neexistuje. Jenom cesta. Převoz. Jedním směrem. Na druhý břeh. Mlha. Vítr. Proudy. Konečnost. Nekonečno. Nejistota. Láska. Smrt.”
Knihy Jaroslava Rudiše čtu ráda (v češtině) a toto velmi netradiční putování vlakem po střední Evropě po stopách dávné lásky se mi moc líbilo. Není veselé, přítomnost tragiky a smrti nutí k zamyšlení, zanechává zvláštní tíživou až existenciální atmosféru. Dějová linka je jednoduchá a díky nekonečnému proudu vyprávění a náhlých záchvatů historie Wenzela Winterberga-vitálního téměř stoletého starce, kterým “unavuje” svého převozníka mezi dvěma světy-se dozvíme i něco z historie.

12 15.04.2022

“Nač je ti svoboda? Na svobodě ti poslední zbytek víry zaroste hložím. Raduj se, že jsi ve vězení, tady máš čas pomyslet na duši…”
Asi autobiografický a tím i autentický popis jednoho dne v gulagu. Dobře se četlo, bavilo, líbila se mi, i přes tu všechnu bídu života, naděje na konci románu.

11 13.04.2022

“Hlavně se už neprojevovat, schovat se a tiše si žít. Jenže jak bych tohle mohla, když mě můj vnitřní neklid táhne ven? Vymykám se všemu, co by se mezi slušnými lidmi mělo s s tím se na venkově obtížně žije.”
Knížka se mi moc nelíbila, čekala jsem trochu děje, popisy bylin mě od půlky nebavily, dočetla jsem jen ze zásady a s trápením.

6 03.04.2022

Vůbec se mi nelíbil styl psaní a vlastně ani ten příběh. Ano, chování takovéto “matky” je odsouzení hodné, ale nějak jsem tomu všemu neuvěřila.
A co bylo vůbec nejhorší- rádoby vtipná přirovnání…jedno za všechny: “Každodenní atmosféra byla dusivá jako utajované skutečnosti, nudná jako oba televizní programy a ohyzdnější než ruské vagony v metru.”
Takovými větami se to v textu jen hemží, naštěstí jen v první polovině knihy. Druhá půlka docela ujde, formou i obsahem. Naštěstí rychle přečteno (asi bude brzy zapomenuto) a dávám dvě jisté + jednu váhavou hvězdu.

1 15.03.2022

“Člověk dokáže překonat i tu nejtěžší realitu. Přítomnost se sice nezmění, ale pokud se změní naše myšlení, je smysl této židle nepochybně veliký.”
Velmi příjemné čtení. Čtyři krátké povídky spojuje zajímavý nápad- možnost podívat se na krátký čas do minulosti, aniž by se ovlivnila přítomnost a tím se vyrovnat s budoucností.

10 14.03.2022

“Kdo ví proč tu vodu pouští, možná proto, že voda očišťuje, třeba chce smýt něco, co smýt nejde.”
I když povídky úplně nevyhledávám, líbí se mi přesně tento styl, kdy do sebe zapadnou příběhy postav až po několika kapitolách. Příjemné čtení, ale na plný počet nedosáhne.

5 13.03.2022

“Starý člověk se buď smíří, že je tím, čím je, tím žalostným úbytkem sebe sama, anebo se nesmíří. Ale co má dělat, nesmíří-li se? Nezbývá mu než dělat, že není, čím je. Nezbývá mu než vytvářet namáhavým předstíráním všechno to, co už není, co je ztraceno; vymýšlet, vytvářet a předvádět svou veselost, vitalitu, kamarádskost. Vyvolávat svůj mladistvý obraz a snažit se s ním splynout a zaměnit se s ním. V té primářově komedii vidím sám sebe, svou vlastní budoucnost. Budu-li mít ovšem dost sil vzepřít se rezignaci, která je určitě horším zlem než tato smutná komedie.”(Symposion)

Zábavná povídková kniha o láskách se skvělými slovními obraty a zajímavými myšlenkami. Povídky se mi líbily úplně všechny. Knihy M. Kundery jsou pro mně vody neprobádané, tato byla příjemným překvapením.

4 09.03.2022

“Je dítětem rozluky od stolu i lože, trpkosti , nesplatitelných dluhů a výživného: vyzná se v pravidlech diplomacie.”
Působivost této krátké novely spočívá v koncentraci silných emocí, přímočarost, s jakou vyzní příběh čtyř hlavních postav je až děsivá. Hlavní nití příběhu je ztráta životních jistot, které vedou k nezhojitelným hlubokým ranám. Démony uvnitř postav vyvolá z dřímoty podnět vycházející z jejich dětství…válka matky s otcem, ukrytý rasismus, týrání otcem..
Pro mne první autorčina kniha, rozhodně si přečtu další.

12 06.03.2022

“ V neděli 21.dubna 2013 ve 22 hodin a 27 minut se naplnil zlatý sen všech generací hráčů a fanoušků plzeňského hokeje…”
Kronika plzeňského hokeje od jeho počátků až do získání extraligového titulu s mnoha fotografiemi, vzpomínkami, statistikami a výsledky doplněné rozhovory s některými hráči a trenéry. Povedená publikace se kterou se příjemně vzpomíná na zlaté časy.

1 05.03.2022

“Našel si jen stupínky, po kterých kráčel vzhůru. Své sny nejen snil. Každý den udělal něco pro to, aby je splnil.”
Zatím jsem nečetla žádnou knihu od Oty Pavla a těžko říct, zda bych, nebýt letošní čtenářské výzvy, po nějaké jeho knize sáhla. Ale tato povídková kniha mě mile překvapila. Mám ráda sport a díky krásně a emotivně napsaným povídkám očima profesionálního novináře jsem se dozvěděla o slavných českých sportovcích (o některých jsem neměla tušení a bavilo mě si o nich hledat více informací).
Děkuju za tuto příležitost.

8 05.03.2022