Než vystydne káva

Kniha mě zaujala svým originálním nápadem - kavárna, ve které se můžete za určitých podmínek vrátit do minulosti a čtyři příběhy lidí, kteří se o to (i přes neúprosná pravidla) pokusili. Hvězdičku dolů dávám především za poslední příběh, který mě opravdu neoslovil a taky věřím, že by to celé mohlo být přeci jen trošku propracovanější. Poslední tři příběhy jsou totiž poměrně propletené, ale ten první do nich příliš nezapadá, byť se o to autor nakonec snaží.

Sledujeme príbehy štyroch samostatných návštevníkov kaviarne, ktorí sa rozhodnú cestovať späť v čase. Každý z príbehov je dojemný a je svojou verziou lásky.

Námet knihy je skvelý, ale k 5* mi niečo chýbalo. Často ma miatli mená jednotlivých postáv. Taktiež poviedková štruktúra zanechala pár hluchých miest v príbehu.

Pomalu se rozvíjející, ale krásně spádový román o cestování časem a zpochybňování myšlenky, že kdybyste dostali příležitost navštívit minulost, udělali byste to? I když nic nemůžete změnit? I když existují přísná opatření, která způsobují, že se zdá téměř zbytečné se této aktivity vůbec účastnit?

Tento příběh mě trochu ohromil. Byl to příběh zaměřený na postavy s takovým srdcem, který vás vžije do kůže těchto postav a vy se s postupujícím vývojem příběhu propojíte s jejich bolestí a utrpením.

Sbírka čtyř povídek, které spojuje zajimavý námět cestování časem. Četlo se dobře, byť na začátku jsem měla problém zorientovat se v postavách, i když jich tam vlastně moc nebylo- nejspíše mi to znesnadňovala japonská jména. Hlavní myšlenkou a poselstvím knihy je naučit se pohlížet na věci z různých pohledů, umět přijmout i to, co nám příjemné není a co víme, že nemůžeme změnit. Výborná knížka pro zastavení se a zamyšlení.

Nejdřív jsem podezříval autora, že s Alzheimerem počítá nejen u jedné z postav, ale i u čtenáře. Jsou tam věci, které vám řekne vypravěč či postava, aby je pro jistotu zanedlouho někdo trpělivě zopakoval („Vypij to kafe, ať nevystydne…“, pobídl ji Fusagi. Bylo vidět, že je dobře obeznámen i s pravidly. Chtěl, aby kávu vypila dřív, než vystydne.). Nebo samotná pravidla návratu do minulosti – v prvním příběhu se je dozvíme od postav, ale už je tím neobjevujeme, protože jsou všechna shrnuta v předmluvě. Ale pak jsem si zvyknul, že to je holt určitý rytmus, stejně jako v kavárně Funiculi funicula a že je to jako to kafe filtrující se kapku po kapce do konvice nebo tak nějak. K tomu sympatické postavy, i když malinko typizované (při čtení mi občas u některých reakcí postav vyskočil obraz jako z manga komiksu), a jemně (a směrem ke konci stále jímavěji) podané téma ztráty a potýkání se s ní. Esteticky pěkně vypravená kniha.

Emotivní 4 příběhy skrývá tato relativně útlá kniha ... mě se to četlo dobře

tahle kniha rozhodně není odpočinkovým čtením, což napovídá už samotná anotace. Je to kniha, který Vás donutí se zamyslet nad spoustou věcí, ať už nad tím, co byste dělali, kdybyste měli možnost ocitnout se v minulosti, i přesto, že jí nemůžete změnit, až po to, jestli je to opravdu něco, co byste chtěli. ve finále totiž člověk zvládne všechno, i ty nejtěžší překážky v životě jsou jen o nastavení postoje k nim a odhodlání.
Jsem asi jedna z mála, co se ke knize dostala až teď, ale pokud jste ji ani Vy stále nečetli, s radostí do ní. Je nádherná.

Asi chápu, že se kniha nelíbí každému.
Za mě to ale bylo skvělé čtení. Prostředí jedné malé kavárny, ve které pořádně nejsou ani zákazníci, ale rozhodně plné emocí.
Minulost nezměníme,. když se do ní vrátíme, ale můžeme změnit svůj pohled na svět. Změna každého hrdiny mě vždy opravdu dojala.
Já jsem přečetl jedním dechem...

Knih doporučena knihovnicí. Kniha je rozdělena do několika povídek z japonské kavárny, kde je možné cestovat do minulosti a setkat se s někým, kdo již v minulosti kavárnu také navštívil. Má to ale malý háček a to v podobě několik znesnadňujících pravidel...Pokud se to ale přeci někomu povede, nezmění přítomnost (pravidlo asi nejdůležitější), ale do přítomnosti se již nevrátí stejný...Jinak pro mne takové oddechové čtení. Na začátku jsem se také ztrácela v osobách a chtěla knihu odložit. Nakonec jsem ji dala šanci a vyplatilo se. Kniha má moc hezkou myšlenku a některé povídky jsou velmi dojemné. Dávám ale méně hvězdiček, po další knize od autora asi nesáhnu. Styl psaní autora mne až tolik neoslovil, i když námět knihy velice originální.

V půlce knihy jsem se ztrácela s postavami, kdo je kdo, naštěstí je to vysvětleno na začátku knížky, takže jsem občas zabrouzdala tam. Knížka mě moc bavila, četla jsem v angličtině.

Povídky mě spíše nebavily, neustále jsem se ztrácela v postavách. Nic převratného ani originálního jsem tu nenašla, zápletka byla jako by vypadla z průměrného anime, včetně typů postav. Také jsem si celou dobu představovala povídky jako anime, ten formát by námětu o dost víc. Celkově zklamání.

Probulela sem polovinu knihy. Hodně to hraje na city. Jinak fajn čtení.

Dojemná kniha. Každý příběh je úplně jiný a dotýká se emocí, které jsou pro lidské srdce těžké. Přesun v čase má geniální příchuť a pravidla, která ho provázejí, a žena v bílých šatech příběhy ještě více podbarvují. Tím, že doprovázíte postavy na cestování časem, začnete jim vic rozumět a připoutáte se k jejich historii.

Kniha, která me vzala za srdce. Každý pribeh ma svůj hlubsi význam, který donutí zapremyslet.
Cetla jsem v anglictine, takze netusim jak je na tom cesky preklad, jestli nahodou ten hlubsi smysl neunikl..

Hlavní problém této novely je to, že to není novela. Je to drama, které dramatik přepsal do nedivadelní formy. Opravdu jsem se při čtení viděl sedět v hledišti divadla a na jevišti je "ta ona židle" a dveře do "kavárny" dělají CLANG-DONG, kdykoliv nová postava vejde na jeviště.

Těžko pak hodnotit jako ucelenou novelu, když se dílko vlastně skládá ze 4 nezávislých aktů. The Sisters byly dobré, ale pro mne byla nejsilnější část Husband and Wife, ta mě docela zasáhla. Pořád to mám v hlavě. Jak se na tuhle situaci může člověk připravit? A Fusagiho dopis? Skvělé. Už jen kvůli této části knihu můžu doporučit.

Čteno v angličtině. Japonský originál ještě nedávám. Snad brzy.

Kniha ma upútala svojím obalom ako aj názvom. Téma zaujímavá, presun v čase je podaný inak ako v bežných sci-fi románoch. Tak „ľudskejšie“. Presun v bežnom živote. A následok, ktorý zasiahol všetkých aj napriek tomu, že sa na prítomnosti nič nezmenilo. S menami som mala občas problém pri rozlišovaní postáv, zrejme trochu aj kvôli tomu, že sa neskloňujú (s čím však súhlasím, nie je potrebné nasilu prispôsobovať cudzie mená slovenskému pravopisu). Postavy sú dosť jednoducho stvárnené, bez väčšej hĺbky, ale sympatické. V knihe vládne pozitívna atmosféra, láskavý pohľad na všetky postavy hostí, aj zamestnancov, s úplným pochopením. A akýsi smutno-krásny záver.
Nenáročné čítanie.

Hvězdička dolů za neustálé připomínání děje předešlých příběhů.

Jedná se o knižní přepis původně divadelní hry, kde hrají prim lidské emoce, výrazy obličeje postav a to, jak mezi sebou postavy komunikují. Kniha rozhodně špatná není, ale žádný zázrak se nekoná. Na celé knize stojí a padá motiv jednotlivých povídek a to se celkem obstojně povedlo přenést i na papír. Nutno dodat, že západnímu publiku to může připadat místy trochu banální, ale musíme si uvědomit, že je to určeno pro japonské publikum, kde se podobné pocity a intimní příběhy nevytahují na veřejnosti mezi lidi, co nejsou součástí rodiny nebo kruhu blízkých přátel...

První díl série 4 knih, který uvede čtenáře do jiného časoprostoru než jsme zvyklí. Neměnná pravidla cestování v čase ukazují na možnost změnit vnímání pro obtížné situace, které se staly a možnost vyrovnání se se ztrátou. Citlivé, filozofické, trochu melancholicko-poetické. Opakování některých pasáží ke čtveřici knih patří a nijak to nesnižuje kvalitu čtení.