Janina2609 komentáře u knih

Album hokejového fanouška přináší malý zlomek dochovaných dokumentů a fotografií, které dokládají historii v Plzni populárního sportu. Přináší vzpomínky na okamžiky, které dokázaly vyvolat výbuchy euforie nebo smutku.
Kniha mapuje začátky plzeňských bruslařů od r.1870, vznik prvních kluzišť ve městě, otevření zimního stadionu a první postup hokejistů do nejvyšší soutěže na zač 50.let.
“Čekání na zlato-ligový titul- od r.1951 až do r. 2006, kdy je napsána tato kniha, stále pokračuje…

1 28.02.2022

“A hned se na jevišti objevila židle, kterou před sebou tlačil malý okatý hošík s dřeváčky na bosých nohou. Uklonil se, způsobně pozdravil obecenstvo a šibalsky zakoulel očima. Obecenstvo bylo překvapeno. Tohohle chlapce ještě neznali. Ale hned si všichni povšimli, že je jakoby Spejblovi z oka vypadl. Inu ano, vždyť je to Spejblův synek, Spejblík, jak se mu nějaký čas říkalo, než se vžilo jeho dnes tak slavné jméno Hurvínek.”

Knížka mého mládí vydaná v r.1957 v Plzni, kde se společně s nejslavnější českou loutkou Matěje Kopeckého, českého loutkáře a buditele, zrodil neméně slavný Spejbl. Před sto lety působilo v Plzni vlastenecké loutkové Divadlo feriálních osad, kde právě Kašpárek a později po nástupu malíře a prof. Josefa Skupy i Spejbl, s velkým věhlasem a oblibou vystupovali.
Příběhy těchto dvou kamarádů jsou ještě z doby, kdy na světě ještě nebyl Hurvínek, ale na konci poslední kapitoly je zmíněn datum 2.5.1926, kdy v Plzni skončilo představení a na scénu vstoupil nový pomocník a přinesl taťuldovi židli…

3 28.02.2022

“Snažit se, jak nejlépe umíme. Zasadit dnes jabloň, i kdybychom věděli, že zítra bude konec světa.”
Kniha s jednoduchou zápletkou se zpočátku tváří jako vtipný trochu potrhlý příběh, ale s postupujícími stránkami v něm objevíte množství hlubších myšlenek. Každý si životem nese více či méně svoje úzkosti, objevuje se tu laskavost a spousta dalších lidských vlastností. Hezky se četlo, ale přeci jen u mne nedosáhne na plný počet.

11 28.02.2022

“To že jsem toho směl tolik napsat o stromech je dar. Protože jenom ten, kdo stromy zná, je dokáže chránit.”

Pokud jste zvídavými milovníky přírody, bude vás zajímat třeba povídání o sekvojích nebo vliv jmelí, mechů a lišejníků na vývoj lesa. Dozvíte se jak zákeřný a vynalézavý je buk v našich přírodních podmínkách nebo jak daleko zanese semena stromu sojka, veverka nebo myš.
Zajímá vás jaké dárečky nám prinášejí ve svém peří poutníci jako jsou třeba hrdličky nebo drozdi stěhující se k nám ze severozápadních oblastí? Autor má na mysli importující fenomeny jako jsou paraziti, nové druhy semen stromů a plevelů.
Chcete vědět v jakém lese, jehličnatém či listnatém, vám stoupne tlak a proč je nám v listnatém lese lépe než mezi jehličnany?
Rádi byste věděli proč nechodit do lesa po setmění, kdy neprobíhá fotosyntéza?
Zdají se octomilkám sny?
Pokud ano, přečtěte si tuhle nádhernou naučnou knížku o lese doplněnou krásnými fotografiemi.
Po přečtení zajímavostí o stromech si uvědomíte následující: “Ony velké rostliny nemají běžný mozek, jejich pohybové možnosti jsou velmi omezené a zájmy zcela jiné než ty naše. Není potom divu, že každý školák sice ví, že se jedná o živé bytosti, avšak i přesto se ke stromům chováme jako k věcem. Když polínka vesele praskají v kamnech, je to mrtvé tělo buku či dubu, které právě vzplálo. Anebo papír knihy, kterou držíte v ruce: je vyroben z nastrouhaných, přímo k tomu účelu pokácených a tudíž zabitých smrků a bříz…”

15 24.02.2022

“Zapomeň na to, co bylo: Začíná nový zápas.”

Kdysi dávno jsem četla Modlitbu za Owena Meanyho a strašně se mi líbila. Čtvrtá ruka je psána v podobném duchu, líbila se mi také, ale už ne tolik. Myslím si, že ani první jmenovaná by dnes, s odstupem času, ode mne nezískala plný počet, stejně tak jako Čtvrtá ruka. Výstižný je závěr anotace knihy-je o druhé šanci a ochotě ke změně:
“Žil docela spokojeně(…) a říkal si, že na profesionálním nezdaru záleží právě tak málo jako na profesionálním úspěchu. Hlavní je, jak si uspořádáte život.”

2 20.02.2022

“Jelikož naše zjevy, ta naše část, která se jeví, jsou tak pomíjivé ve srovnání s tou druhou, neviděnou částí nás, která se rozpíná do šíře, to neviděné může přežít, nějak se zachovat jako součást té či oné osoby, nebo dokonce strašit na některých místech po smrti… možná-možná.”
Po přečtení Cunninghammových Hodin a zhlédnutí stejnojmenného filmu se mi Paní Dallowayová četla mnohem lépe, byla jsem na způsob psaní tzv. správně naladěna. Jinak bych se asi, na mne v příliš impresionistickém textu, dost zásadně ztrácela. Díky výše uvedeným jsem knihu dočetla a snad i pochopila co “ tím chtěl básník říct”.

3 14.02.2022

“Teď už ho to vůbec nebavilo být na celém světě sám. Míťovi se zastesklo po přátelích a po tatínkovi a po mamince.”
Mám doma 1. české vydání z roku 1947 (1942 Kodaň). Útlou knížku četl můj tatínek, já i moje děti, a i když už je poměrně osahaná a nese známky plísně, díky ČV jsem se vrátila na chvilinku do dětství.

1 14.02.2022

“Jo, jo Kusejr…to byl ten jeho mimořádně běžný talent. Všechno, o čem hovořil, rozmělňoval. A rozmělňoval, až to dokonale rozmělnil a nezůstalo z toho nic.”

10 povídek zarámovaných a propojených monologem autora-vypravěče, který objasňuje nakladatelské redaktorce způsob, jakým kniha vznikla. Jeho původním záměrem bylo vytvořit společně s přáteli text-appeal o abiturientském večírku absolventů pomocného gymnázia (tj. gymnázia navazujícího na pomocnou školu). Jednotlivé povídky pak skicují možnosti pomocných životů a zaměstnání, v nichž to účastníci večírku "někam dotáhli".

Skvělé čtení z r.1966 plné osobitého a groteskního humoru, spojení prózy s (ne)divadlem, hra s jazykem (ne-komunikace připomínající Ionesca) a vyjadřující absurditu života v komunistické společnosti (podobnost s prózou V. Havla).
Nejlepší povídky Och Kusejr, to byl talent! Jámy čili Džémy; Blb…vlastně všechny.

1 12.02.2022

“Možná ze mě mluví dětinský optimismus, ale lidstvo je schopno působivých činů, když dá hlavy dohromady.”
Nejsem příliš fanouškem sci-fi ani fyziky a jelikož knihy s touto tematikou nemám načtené, nemohu proto srovnat, jestli je kniha z tohoto hlediska dobrá nebo ne.Tak tedy pocity…
Dobrodružná cesta vesmírem, setkání s přátelským inteligentním mimozemšťanem prolínání časových rovin…děj příjemně plynul a bavil.
Pasáže s technickými údaji nepřekážely, překousala jsem je celkem bez problémů.
Příběh vyzněl pozitivně a vlastně jako poselství, aby si lidstvo vážilo své planety a toho co má kolem sebe.
Myslím, že si přečtu i Marťana.

15 11.02.2022

“…Měl by dětem přivézt opravdická jablka-ať s nimi zahrají divadlo a pak se dosyta najedí. Ať se najedí všichni: nejenom Anče s Vasjou, ale i hubený kluk v papírovém úboru i vytáhlý režisér…”

O povolžských Němcích , přiznám se, jsem toho moc nevěděla, díky této “pohádkové” knize se mi dostalo informací tak akorát. Příběh Bacha a jeho celoživotní svázanost s řekou, Kláry a dalších vesničanů netušících, co se děje ve velkém světě, je díky autorčině stylu a skoro nekonečné slovní zásobě velice čtivý. V celém příběhu i v závěrečném epilogu (škoda, že ne v samotném ději) sledujeme dopady revoluce a bolševizace.
Líbily se mi i čtyři vložené scény přerušující plynulý tok vyprávění, kdy autorka nechává nahlédnout do myšlenkových pochodů generálního tajemníka strany týkajících se osudu povolžských Němců. Tzv. vůdce v těchto scénách sice odsoudí k smrti všehovšudy jednoho kapra, kterého mu kuchař připraví k večeři, i bez líčení krvavých detailů se však autorce podaří vykreslit psychologii jednoho z nejhorších diktátorů lidských dějin i atmosféru všudypřítomného strachu, která za jeho vlády panovala. Výstižně zároveň zachycuje, jak mohly mít pouhé úvahy jednoho muže osudový dopad na celá národní společenství.

V neposlední řadě oceňuji i prvky magického realismu, který umocní (a vlastně i umožní) závěrečnou, možná až tragickou, scénu celého románu.

Ale Zulejka se mi líbila víc…

9 11.02.2022

“Mrázek se svými společníky dokázal v letech 1991-1994 vytáhnout a nikdy nevrátit sedmi českým bankám 1 141 300 000 korun.”
Poctivě zpracované téma a moc pěkně napsané. Body i za odvahu autora psát o podobných tématech a kontroverzních lidech.
Přečteno v rámci ČV.

4 30.01.2022

“Místa, která jsme znávali, nenáležejí jen světu prostoru, kam je pro usnadnění umisťujeme. Byla jen úzkým výsekem mezi souvislými dojmy, vytvářejícími náš tehdejší život; vzpomínka na určitý obraz je pouhý stesk po určité chvíli; a domy, cesty, aleje jsou, žel, prchavé jako léta.”

Dlouho jsem se, pod dojmem recenzí čtenářů, rozmýšlela, zda vůbec tuto knihu začít čist z důvodu její poměrně náročné stylizace textu. Román mě ale naprosto uchvátil. Je sice pravda, že jsem musela číst v absolutním klidu a ničím nerušena, i pouhá myšlenka odvedla pozornost jinam a často jsem se vracela na začátek složitého souvětí. V tom je ale krása a pro mne nádherný zážitek ze čtení.
Líčení přírody v první části, lásky a žárlivosti v části druhé a nakonec chuť vypravěče cestovat, záliba v umění …našlo by se toho jistě víc. Určitě sáhnu, když ne po všech sedmi, tak alespoň po druhém díle tohoto rozsáhlého románu.

9 29.01.2022

“Ti, kdo vědí, nebo si myslí, že vědí, chtějí, aby lidé někam směřovali, něčeho si nevšímali, a naopak si něčeho všímali daleko víc, než je nutné, jsou obvykle za scénou, velmi dobře platí, mají k dispozici sociální sítě a jsou opravdu vlivní.
Tvít, tvít.”
Pokud se chcete dozvědět něco o neuronech, jejich synapsích, drahách, neurotransmitorech, zajímají vás vědecké studie nebo třeba výsledky průzkumu míry lhaní 816 španělských starostů a starostek obcí nad 2000 obyvatel od 7/18 do 1/19, co je emoční infekce v digitálních médiích nebo třeba zjistit vliv negativních zpráv ve sdělovacích prostřecích a zároveň máte rádi humor Františka Koukolíka, tak je tato kniha přesně pro vás.
50 více či méně humorně-vědeckých krátkých zamyšlení autora-neuropatologa přiblíží data z předních světových odborných časopisů.

1 23.01.2022

Hned po prvních stránkách této knihy (vybrala jsem ji na základě ČV a dosud neměla bohužel ani ponětí o Virginii W.) na mě autor přenesl pocit, že tahle kniha nebude prvoplánová a bude na dýl. A byla.
Hodiny jsou emotivní, depresivní, srdcervoucí… Vše co hrdinky prožívají budete prožívat společně s nimi, všechnu bolest, neštěstí i nechuť k životu. Bravurně vykreslené postavy, prostředí i pocity, autor si pohrává s psychikou čtenáře.
U Hodin se vám nestane, že byste si po čase řekli ”o čem že to bylo?”.
Kniha se mi dostala doslova pod kůži a navzdory smutku a bolesti v ní vyjádřené se mi moc líbí její závěrečné, vlastně pozitivní poselství:
“Útěchu nám může poskytnout jediné-tu a tam nějaká hodina, během níž náš život navzdory obecné nepřízni osudu a planým nadějím propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoli všichni víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější. Ale přesto pečujeme o svou obec, vítáme každé nové ráno a především doufáme, že se nám těch blažených hodin dostane co nejvíc. Jen samo nebe ví, proč to tak milujeme.”

8 23.01.2022

“Podívám se na svý ruce a vidím, že to nejsou ruce, ale křídla, takový krásně černý a lesklý, úplně stejný, jako mají ty vrány u nás na stromě.”
Při čtení cítíte stupňující se strach, bezmoc, nespravedlnost a zhmotnění fyzického zla.
Je tu krásně zobrazena vůle učitelů pomoci, ale díky jedné neskutečně nemateřské matce a jejímu vyhrožování stížnostmi učitelům a zákazem návštěvy “zušky “ (opět psychické týrání) vše končí naprostou bezmocí a spěje k tragédii.

20 22.01.2022

“Úpěnlivý pohled dožadující se pravdy. Jakou pravdu může říci té uplakané dívčině? A jakou pravdu je vůbec schopna snést dětská duše aniž by došla úhony?
Pravda.
Komu prospěje pravda, která je pouze nemilosrdná a zraňující. Existují životní situace, kdy pravda ublíží člověku nadosmrti a kdy nejlepším řešením je milosrdná lež.”
První kniha od autorky a určitě ne poslední. Příběh s propleteným dějem několika silných žen mne zaujal, styl psaní velmi příjemný. Pokud se mi nechce přestat číst a těším se na večer, kdy zas knížku otevřu, tak musím dát 5 ⭐️.

21 12.01.2022

“Osamělost nevzniká tím, že by člověk kolem sebe neměl lidi, nýbrž spíše tím, že jim nemůže sdělit věci, které se mu jeví jako důležité, nebo že považuje za platné myšlenky, které jiní považují za nepravděpodobné.
Ví-li člověk více než jiní, osamí.
Osamělost však není nutně v protikladu ke společnosti, neboť nikdo totiž nepociťuje společnost více než osamělý jedinec a společnost vzkvétá jen tam, kde je každý jedinec pamětliv své svéráznosti a neidentifikuje se s ostatními.”

Tato kniha, stylizovaná jako články do vědeckých časopisů nebo přednášky obsahuje osobní filozofické postřehy a názory na určitá témata z pohledu analytické psychologie a ačkoli jsou téměř stoleté, jsou neskutečně svěží, aktuální a opravdové. Jung je tak aktuální i v naší době.
Líbila se mi část, kdy autor popisuje rozbor Joyceova Odyssea, stať o manželství, o smrti a duši nebo o psychologii v Picassových obrazech.
Některé části byly náročnější, připadají mi i možná vlivem údajné epilepsie či neurózy autora únikem z reality, ale celkově mne kniha velmi mile překvapila a oslovila.

5 12.01.2022

“A tak mě ten pocit přepadl zas, třebaže jsem se ho pokoušela co nejvíc potlačit. Že tohle všechno podnikáme moc pozdě, že kdysi na to byl možná vhodný čas, ale my jsme ho propásli, a že na tom, jak teď uvažujeme a plánujeme, je cosi směšného, ba dokonce hanebného.”
Já nevím…trochu mě to připomnělo Čapkovo R.U.R. Ne snad hrozbou vítězství techniky nad člověkem, ale právě tou ochranou lidskosti v každém z nás, na jejíž vytrácení ve společnosti autor upozorňuje. Jen můj pocit…
Začátek knihy byl pro mne pouhou sociologickou studií do duše a pocitů adolescentů, ne a ne do knihy proniknout, ale poslední třetina…klobouček.

9 02.01.2022

Klasika, mistrné dialogy, exotické místo činu, zápletka…skvělé. Nejsem moc příznivcem detektivek, ale toto nelze neocenit.

9 31.12.2021

“Dětství z nich vyvane, jako když se otevře okno a zafouká vítr, v jednu chvíli tu bylo, a náhle není, připomíná to déšť, jenž se spustí v noci, pořádný liják, který odplaví prach a písek a který obnaží to, co bylo dosud skryté.”
Smutný a mrazivý příběh, co chytí za srdce a opravdu zabolí. Přečetla jsem ho skutečně “jedním dechem”. Probudil ve mne emoce, zanechal zvláštní smutek… neskutečně a překvapivě mne tato kniha zasáhla.
Líbí se mi styl psaní autorky-její poznávací znamení-použila ho i v předchozích Němcích, strohost a zároveň popis situací vás vtáhne do děje a snadno se ocitnete na popisovaných místech.
Kniha má spád a děj plyne přesně tak jak má, srovnání dětství-dospívání-dospělost…prostě to nemá chybu.
Dala bych víc než 5 ⭐️

20 30.12.2021