Neopouštěj mě

5 09. října

Další SF, které není situováno do budoucnosti, úplně jsem se do té knížky přilepila. Výborný námět - ovšem pro mě příliš velká záplava zbytečných holčičích plků, tlachání o bezvýznamných příhodách, náznaky a narážky, které mohly být vynechány a nijak by to děj nepoškodilo. Smutné, beznadějné osudy, řeknete si - proč neutečou, proč se nepokusí vymanit z té mašinérie, proč se nechtějí zachránit vlastním přičiněním, někde se ve světě ztratit a skrýt... To vysvětlené není.

10 28. září

Překvapivě hustá síla. Zpočátku není jasné, co z toho vyleze a jestli to není jen literární odvar, ale přijde závěr a zjistíte, že vás to zabetonovalo, že to prožijete a nehodíte za hlavu, že se to v literární realitě stalo a bylo to víc než pravdivé. Vlastně se děly tak normální věci: potlačení nežádoucích myšlenek, tápání v emocích a nevědomé zraňování, mlčení o tom nejhlubším a nakonec vykonání toho, co je člověku vštípeno jako povinnost. Varování: tahle kniha vás může dost sebrat.

3 25. září

Nebudu psát obsah, těch je tu dost a dost. Chci popsat spíš pocit z knihy. Kazuo je výtečný v popisu prostředí a postav. Díky tomu je vše velmi uvěřitelné, ačkoliv tady jde o sci-fi. Vlastně spíše soc-fi ;-)
Pokud vás námět chytí, příběh vás zcela pohltí a na konci máte pocit beznaděje a smutku.
Chci také doporučit stejnojmenné filmové zpracování z roku 2010 ze kterého mám ještě dnes (např. scéna s lodí na pobřeží) tíživé vzpomínky.

4 04. září

Možné spoilery. Zajímavé čtení, kdy zdánlivě jednoduchý příběh milostného trojúhelníku skrývá podstatnější a zajímavější sdělení, která nejsou explicitně vyřčena, ale pozorný čtenář si je jistě najde. To je dle mého velké umění, nebýt doslovný, ale zároveň přinutit čtenáře k vlastní myšlenkové invenci, k pátrání, co se skrývá pod povrchem. Já osobně jsem v knize našel paralely např. k otroctví, masné výrobě (která dnes připomíná spíše koncentrační tábory), ale také ke kolonialismu, či k otázce, co je to vlastně lidství. Jsou hlavní hrdinové lidé? Na první pohled se zdá, že ano. Jejich vnitří světy jsou dojemné, hluboké, plné myšlenek. Proč ale tak trpělivě snáší svůj vlastní, děsivý úděl? Není v tom cosi nelidského? Dost nepříjemná a temná to otázka... Odpovědět si pak musí již každý sám, pokud na to má žaludek.

8 05. srpna

Zvláštní kniha. Hodně zajímavý a děsivý námět. Přestože se dobře četla, vzbuzovala ve mně jakýsi neklid, takže jsem čtení často přerušoval. Jsem rád, že jsem se k ní dostal, ale vracet se k ní nebudu. Nedokázal jsem se totiž ztotožnit ani s jednou z hlavních postav a Ruth mi byla vysloveně nesympatická. Doporučit mohu těm, kterým nevadí vážná a spíš smutná témata.
Uspokojivé.

5 02. srpna

Uf, tak tohle byl opravdu silný zážitek! Já a Kazuo Ishiguro si velmi rozumíme, i když mi jeho hutné texty občas dávají pěkně zabrat.

V případě Neopouštěj mě jde o trochu jinou love story z jedné výběrové internátní školy. Její žáci jsou od mládí bráni jako velmi výjimečné osoby, je u nich kladen důraz na rozvoj kreativity a tělesné schránky. Žijí ve vlastním universu složeném výhradně ze školy, svých spolužáků, pedagogů a školních pozemků. V této “chovné stanici” vyrůstají bez jakýchkoliv vazeb na svět venku, neznají své rodiče, sourozence ani vzdálenější okolí. Jejich “vyšší poslání” pro ně znamená velmi krutý život, zabalený do zdánlivé bezstarostné bubliny plné lží. Hutný text klade na čtenáře mnohé nároky nejen po stránce jazykové, ale především etické.

Sci-fi dějová linka zasazená do dystopických kulis udržuje stálé depresivní napětí, temnota se zaryje pod kůži a pocit prázdnoty se nevytratí ještě mnoho okamžiků po zavření knihy.

Ishigurova těžko zachytitelná kniha je plná jemných náznaků, nevyřčených vět mezi řádky i děsivé lhostejnosti k tomu, co má nevyhnutelně přijít. Kdo se na ní bude dívat z pohledu milostného trojúhelníku, bude nejspíš velmi zklamán. Kdo se ale nebude bát proniknout víc pod povrch, dostane se mu děsivé odměny.

7 09. července

Čtu, čeho všeho je příběh mistrovskou paralelou, jaká témata v něm hledat (etika, technika, kolonie atd.), přemýšlím o tom, náznaky zaznamenávám, ale je to spíš usilovné chtění. Prostě to tam nevidím, přiznávám se bez mučení. Námět je super, zpracování ho zadupalo do země (omluva Nobelistovi). Pokud to má být dystopie, kulhá na obě nohy. S hrdiny se ztotožnit nejde, mechanismy společnosti popsány nejsou, reprezentace kontrolních mechanismů a "zla" chybí. Nevím. Třeba jsem to jen nepochopila.