Neopouštěj mě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Autor i u nás známých románů Soumrak dne, Malíř pomíjejícího světa a Když jsme byli sirotci přichází s další zajímavou knihou s prvky science-fiction. Zdánlivě jednoduchý příběh Neopouštěj mě, vyprávěný ústy dnes třicetileté bývalé studentky internátní školy na malebném anglickém venkově, zpočátku působí jako vzpomínky na téměř idylické dětství a dospívání, nebýt drobných narážek a nejasností, které krůček po krůčku směřují k šokujícímu odhalení. Románem se jako červená nit táhne otázka, co to znamená být člověkem, a nutí čtenáře k zamyšlení nad věcmi, které jsme zvyklí brát jako samozřejmost: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme? Kniha Never Let Me Go získala Premio de Novela Europea (Cenu za evropský román) Casino de Santiago 2006. Dále byla zařazena do užší nominace na ceny Booker Prize, Arthur C. Clarke Award a James Tait Black Memorial Prize....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7879/big_neopoustej-me-23v-7879.jpg 4.1773
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , BB art
Originální název:

Never Let Me Go, 2005


více info...
Nahrávám...

Komentáře (155)

Kniha Neopouštěj mě

R47
20. ledna

Normálně mě ty Ishigurovy nespolehliví vypravěči, kterým nesmíte věřit ani slovo, baví. Ať už v „evropském“ Soumraku dne nebo v „japonském“ Malíř pomíjivého světa. Na sci-fi od něj jsem se fakt těšil. Ale tohle jsem nezvládl. Nechápu, proč mám číst sérii historek holky z internátu. A ani nerozumím tomu, jak většina z nich souvisela s hlavní zápletkou. Nebavilo mě to prostě. Námět tak na delší povídku. Dočteno napřeskáčku z povinnosti. Možná kdybych nevěděl, o čem to ve skutečnosti je, bylo by to lepší.

intelektuálka
05. ledna

Kazuo Ishiguro dokáže vyvolat znepokojení ve svých dílech ....

Dílech veskrze melancholických a uvažujících - co je na světě dobré - a co ne ?

Po vzpomínkách na jiný svět v Vybledlé krajině s kopci či Malíři pomíjivého světa se na nás obrací se svými úvahami o budoucnosti ....

'Uvahami, které určitě stojí za povšimnutí - stejně jako tento příběh, který začíná pozvolna a postupně nám pokládá otázky .... a ne na všechny je tu odpověď....

P. S. Jediná pozitivní myšlenka zde zazní v písni Judy Bridgewater " Never Let Me Go "

Ovšem jak dalece se toto přání Kathy podaří naplnit, na to už vám odpoví kniha ....

Doporučím.


LEGACY
02.12.2022

Nejsme náhodou všichni zavřeni v Hailshamu? Toužící najít k sobě svého Tommyho, Ruth a nějaký projev kreativity, jenž naplní naše dny. Z té paralely jejich světa s tím naším až mrazí, a je to úžasný počin člověka, že je schopen nadchnout se pro život v nalajnovaných podmínkách, které jistojistě vedou ke zkáze. Je to vzkaz nám, abychom si byli vědomi toho, co nám bylo přiděleno, přijmout náš úděl, ale zároveň cenit si každého dne a zužitkovat své nejlepší kvality, než to skončí. Některé pasáže se ovšem četli hůře, to ale záleží na pozornosti čtenáře.

Matyesak
29.11.2022

Neopouštěj mě je knihou, která nastoluje více otázek, nežli dává odpovědí. Ishiguro se nespokojí s jednou narativní vrstvou, proto jich čtenáři předloží hned několik. Vším provází nespolehlivý vypravěč, který udržuje napětí. Napětí, které se ale nekoná příběhem, nýbrž formou.
Je povzbudivé číst tak mnohovýznamové dílo mezi těmi všemi po tunách vydávaných krimi/triller/horor/YA apod.
Za mě kniha, co stojí za předčení. Kdekoliv, kdykoliv.

Gazetka
24.11.2022

Decentní scifi, které je více než o budoucnosti o mezilidských vztazích, dětství, dospívání a umírání. Mozaika drobných událostí čtenáři postupně odhalí celkový obraz skutečnosti a jemně ho provede tím dobrým i tím špatným, aniž by v systému došlo k jakékoli revoluci. Velmi zajímavý a netradiční počin.

ArkAngel
22.11.2022

Ishigurovo velmi lehké sci-fi, jehož zápletka by klidně mohla již dávno probíhat, nás přivádí ke skupině dětí, kdy sledujeme jejich dospívání, objevování lásky, světa a samotné pravdy. Nakousnuto je tu několik etických témat, které by se v podobné situaci určitě velmi řešily. Otázky lidství a duše jsou zde přítomny taktéž a jak už nám ukázaly větší sci-fi pracující s tímto tématem, jednoduchá odpověď na to není.

Malýmedvěd
11.11.2022

Nádherná a výborná kniha o přátelství a lásce, ale i spoustě dalších věcí - o etice, o společnosti o manipulaci s jedincem až po témata o svobodě jednotlivce. Nicméně stejně jako i u jiných knih od Ishiguariho, je to fantastická hra se čtenářem. Nejdříve máte pocit, že čtete scifi, pak to vypadá že je to kritika společnosti, ale nakonec zjistíte, že je to základní a niterný příběh o přátelství a o lásce. S hodnocením přicházím pozdě, ale poté, co jsem na Youtume shlédl Davida Jirsu a jeho hodnocení "Na potítku", došel jsem k tomu, že máme téměř stejný postřeh a že tento způsob zpracování je dost podobný i u "Pohřbeného obra" a stejně tak i "Kláry a slunce". Všude si s vámi hraje, všude si všímáte, že kniha obsahuje více žánrů a více témat, ale nakonec je vždy o té nejzákladnější lidské povaze. Styl vyprávění je lehký a moc dobře se to čte. Budí to empatie a rozeznívá city v nás a stejně tak nás nutí se ptát a odpovídat si na (podle mě) zásadní otázky. V žádném případě to není prázdné čtení, ale naopak je to čtění s přesahem, za který chválím.

alef
07.11.2022

Hluboce melancholická atmosféra vzpomínek,
v kontrastu s krutou realitou,
která je za nimi pečlivě schovaná.

Zlomyslně útočí na fantazii
a probouzí zvědavost.
Je jen na vás, jestli překročíte hranici.

Poklidný anglický venkov – místo, kde se příběh odehrává, podtrhuje klidné plynutí děje, spolu s melancholií vzpomínek to pak celé funguje trochu jako izolace, ochranný štít – před nežádoucími emocemi. Už od prvních stránek totiž cítíte ve vzduchu viset zlověstné ticho – krutého předurčení.

ONI, hrdinové tohoto příběhu, žijí izolovaně ve svém určeném prostoru, kde emoce nejsou vítány (ani vy si je neberte na výpravu za nimi) rozcupovaly by vás totiž na kousky, už pouhé domýšlení si, … znepokojuje?, bolí?. Pasivní přístup je tu tedy vítaným pomocníkem, izolace totiž umožňuje zavřít oči, před pravdou. ONI to tak dělají … nebouří se, příliš se neptají, nepátrají, jsou smíření … se svým osudem, o kterém mají ostatně jen velmi nejasné povědomí, jen rozpité kontury. A tak jsou vykořenění a pomýlení … tou nezvyklou perspektivou, která jim nahrazuje realitu.

Ishiguro svůj pečlivě promyšlený alternativní svět nepopisuje do podrobností, z mlhy vystupují jen základní obrysy, takže toho je docela hodně, co si musíte domyslet a promyslet sami (a nejde jen o alternativní historii alternativního světa). Co kdyby se totiž i věci našeho světa odehrály jinak? (aluzí na náš opravdovský svět tu je víc než dost).
Všechno to domýšlení se smyslu (středobod Ishigurových příběhů – to, v čem je opravdovým mistrem) … v tomto případě z mnohonásobných, vzájemně se překrývajících vzpomínek, je čtenářsky poměrně náročná disciplína, ale to je vlastně to, co mě na jeho příbězích nejvíc láká a baví.

1 ...