Neopouštěj mě

Autor i u nás známých románů Soumrak dne, Malíř pomíjejícího světa a Když jsme byli sirotci přichází s další zajímavou knihou s prvky science-fiction. Zdánlivě jednoduchý příběh Neopouštěj mě, vyprávěný ústy dnes třicetileté bývalé studentky internátní školy na malebném anglickém venkově, zpočátku působí jako vzpomínky na téměř idylické dětství a dospívání, nebýt drobných narážek a nejasností, které krůček po krůčku směřují k šokujícímu odhalení. Románem se jako červená nit táhne otázka, co to znamená být člověkem, a nutí čtenáře k zamyšlení nad věcmi, které jsme zvyklí brát jako samozřejmost: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme? Kniha Never Let Me Go získala Premio de Novela Europea (Cenu za evropský román) Casino de Santiago 2006. Dále byla zařazena do užší nominace na ceny Booker Prize, Arthur C. Clarke Award a James Tait Black Memorial Prize....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/78_/7879/neopoustej-me.jpg 4.1267
Originální název:

Never Let Me Go (2005)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, BB art
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (45)

Přidat komentář
Gabba99
11. dubna

Kniha se mi líbila, ikdyž po přečtení hodnocení jsem čekala více.. Více napětí více emocí, ale líbil se mi autorův popis vnitřních duševních pochodů..

Sammy
09. dubna

Kdysi dávno jsem viděla film a rozhodla jsem si přečíst knihu původně do loňské výzvy, když Ishiguro vyhrál Nobelovku. Nejsem si jistá, jestli se mi tento román vlastně líbil, asi ne, ale rozhodně to bylo zajímavé. Svým způsobem to vlastně bylo docela nudné vyprávění, ale zároveň také syrové a napínavé. Štvalo mě, jak Kathy vypráví, tak naivně, jako by jí bylo 12 a ne 30. Ale hádám, že to patří k tomu, co je zač. Ruth je příšerně protivná postava. Celou dobu jsem byla během čtení totálně bez emocí, ale konec mě přece jen rozplakal.

katyka
03. dubna

Musím priznať, že sa mi kniha ťažko hodnotí. Na jednu stranu zaujímavá myšlienka, napätie z postupného odhaľovania pravdy (aj keď pravdu povediac, ako stálu čitateľku sci-fi mi základná zápletka napadla asi na strane tri, vďaka opakujúcemu sa slovu dárce), a tiež je jasné, že Kazuo Ishiguro vie písať. Na druhej strane... tento román vo mne nezanechal žiadne emócie. Viem, že to, o čom písal, bolo hrozné, že je to určitá alegória súčasnej spoločnosti, ktorá tiež odsúva veci, ktoré jej nevyhovujú, na okraj, kde ich nie je vidieť, a radšej sa nad nimi príliš nezamýšľa. Ale všetko si to uvedomujem rozumom, pocity sa nedostavili. Možno je to tým odťažitým sposobom rozprávania, kto vie. Asi dám Ishigurovi ešte šancu, ale práve Neopouštěj mě vo mne zanechal trošku zmiešané pocity.

tonysojka
07. března

Tematicky mi to přípomínalo Blade Runnera či Příběh služebnice.Kdybych to měl hodně zjednodušit ,představte si,že jste králík chovaný na maso a máte lidskou duši se vším všudy.A myslíte si že když budete skládat básně ,že Vám chovatel dá odklad.A on nedá.Po přečtení jsem se musel opít jako ruský mužik

georgearrow
03. února

Píšu komentář při čtení The Handmaid's Tale od Margaret Atwoodové. Na tuto knihu od Ishigura jsem si vzpomněl hned po přečtení první stránky. I po letech se mi připomněl beznadějný úděl člověka v současné vyprázdněné civilizaci. Zmatené bloudění životem v dospívání, pár lásek, sex, prázdnota a konec - v Ishigurově knize sice jen po pár letech, ale o kolik se liší naše životy od těch popsaných v knize? Asi jedna z nejlepších knih vyjadřujících étos konzumního dneška a tragiku lidské existence.

Elf2010
11. ledna

Nez jsem knihu zacala cist, schvalne jsem necetla o cem je...vubec jsem tedy netusila, ze jde o sci-fi, a kdyz jsem se k tomu docetla, tak jsem byla nejdriv trochu zklamana, ne proto ze bych nemela rada sci-fi, to mam, ale protoze jsem to proste necekala. Ale pak jsem se do toho zacetla a urcite me zaujal neobvykly namet.

IvaKo
12.12.2017

Byla jsem zvědavá na čerstvého držitele Nobelovy ceny, ale tato kniha asi nebyla úplně vhodným začátkem. Tématika je rozhodně zajímavá, ale skoro polovina knihy mě víceméně nebavila hlavně svým stylem dívčího románku. Sice se velmi pozvolna objevovaly náznaky něčeho temného, tragického, ale skutečný posun nastal až v samotném závěru, který je působivý a nutí k zamyšlení.

Sisssi
10.12.2017

Autorka komentáře v závěru je toho názoru, že dárci jsou vlastně uprchlíci. Dovolte, abych se takové interpretaci zasmála. Proč hned takto adresně? Proč hned hledat konkrétní předobrazy? Pro mě je to alegorie západní společnosti celkově, vždyť co jsme jiného než ovce, které slepě věří, že to, co se "má dělat", se prostě dělá. My všichni přece jdeme slepě za tím, co nám okolí vnucuje jako jedinou správnou cestu a ani se nesnažíme něco změnit. Stejně jako dárci se necháváme vysávat prací a okolními lidmi, aniž bychom hledali únik nebo se snažili cokoli změnit.

nefernefer
17.11.2017

Dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala napsat k téhle knize komentář. Nějak se mi nedařilo posbírat myšlenky, slova, která by vyjádřila, co jsem po jejím přečtení cítila. A pak mi to došlo. Necítila jsem totiž nic. Měla jsem pocit absolutního prázdna, totální absence jakýchkoli emocí. Vůbec mi z toho nebylo dobře po těle. Hrůznost téhle knihy spočívá v tom, jak obyčejně je napsaná, jak je v ní všechno vlastně úplně normální. Nikomu to, co se děje, nepřijde zrůdné. Je to prostě normální. Hrdinové jsou zcela smířeni se svým osudem a vůbec je nenapadne, že by něco bylo špatně, že by se třeba mohli svému osudu vzepřít. Jako by byli skutečně do jisté míry zbaveni části duše, části emocí, schopnosti uvědomit si cenu své osobnosti, cenu svého života. Berou to, co je čeká, jako své poslání. Připomíná mi to sebevražedné atentátníky a jiné fanatiky s vymytým mozkem, kteří také ztrátu vlastního života považují za něco zcela normálního, s čím se dopředu počítá a nemá smysl o tom diskutovat. To je asi to, co mi na té knize přišlo tak mrazivé, ta totální poslušnost. Hrdinové jsou vcelku sympatičtí, ale mají tak dokonale vymyté mozky tím, jak je jim od dětství opakováno, k čemu jsou stvořeni, že se vůbec nepokusí svůj osud změnit. A vy dočtete a je ve vás úplné prázdno, stejné jako v nich.

Makropulos
25.10.2017

Chtěla jsem si přečíst knihu od čerstvého nositele Nobelovy ceny za literaturu a až když jsem začala se čtením, uvědomila jsem si, že už jsem kdysi viděla film. Takže jsem byla ochuzena o to napětí a postupné pronikání k děsivé pravdě. Ale nijak to nezmenšilo můj čtenářský zážitek. Strohý jazyk, kterým je příběh vyprávěn, bez květnatých popisů krajiny i hlavních hrdinů, dává čtenáři možnost, aby si sám přestavil, o čem či o kom právě čte (samozřejmě jsem byla asi ovlivněna filmem, i když jsem ho viděla už dávno), a na druhou stranu autor dává více nahlédnout do nitra postav, do jejich myšlenek o světě a událostech v něm. A přestože je to vlastně sci-fi román, jeho děj je zasazen do současné Británie, se všemi jejími uctívanými tradicemi, konvencemi a britskou dokonalostí A strach z těch „studentů, zmíněný v závěru slečnou Emily, může vyvolat paralely se strachem ze všeho, co se vymyká anglickému způsobu života.

deirdre
07.10.2017

Kniha sa čítala sama, ako sa hovorí, mala atmosféru, ktorá sa do mňa zažrala hneď na začiatku a už nepustila. Avšak hoci román ako taký je vystavaný a napísaný určite dobre, po jeho prečítaní mi stále niečo chýbalo. Kathy si proste len tak spomína na mimoriadne znepokojivé veci, a vy si s tým robte, čo chcete... Nenájdete tu ani štipku nádeje, že by sa niečo v tom príšernom systéme mohlo zmeniť. O tých ľahostajných tam nebolo takmer nič, a ostatní boli viac-menej zmierení. A keď sa aj niečo nádejné objavilo, akoby nemali dosť síl bojovať a dotiahnuť veci do konca. Vo mne román zanechal hlboký pocit beznádeje a to by podľa mňa knižky nemali....

ZiPur
17.07.2017

Dříve jsem viděla film než četla knihu, takže můj dojem z knihy byl trochu ochuzen, protože jsem věděla, jak celý děj dopadne. Ale i tak knihu považuji za velmi dobrou. Čtivé, nejasné, vícevrstevné.

Janek
26.06.2017

Výborný text s podobným námětem jako (rovněž skvělá) kniha Bez šance, ale s úplně jiným a velmi poutavým způsobem vyprávění. Jsme zvyklí, že autor a vypravěč mívají nad čtenářem často navrch a v průběhu četby ho mohou mnohdy svádět na falešnou stopu a pak nemile překvapovat.
Kniha "Neopouštěj mě" mě uhranula především tím, jakým způsobem její autor (resp. vypravěč) ukazuje, že ani hrdinové toho moc nevědí, že jsou nuceni postupně a velmi pomalu odkrývat a odhalovat smysl svého "tady a teď".

AltaMari
07.03.2017

Tento příběh mě chytl a nepustil. Autor je mistr vyprávění- podobně jako u Soumraku dne jsem měla pocit, ze sedím s hlavní postavou na terase a rozprávíme... A příběh je děsivý a dojemný zároveň. Víc prozrazovat nechci, líbilo se mi na čtení knihy nechat se unášet dějem a příliš nespekulovat, co je účelem internátu a kdo jsou dárci. V komentářích níže je toho bohužel odhaleno až příliš.

Schullerka
25.01.2017

Bavilo mě, jak v první půlce knihy má člověk stále pocit, že je něco špatně. A pak když zjistí co, tak je i tak napjatý jak to vlastně dopadne. Zvláštní příběh a skvěle napsáno.

kristleko
05.12.2016

Rafinovaně a pečlivě vystavěný příběh v temné alternativní realitě, v kůži jehož hrdinů by nikdo nechtěl být. Od samého začátku sice díky řetězci náznaků a vodítek tušíme, že něco není v pořádku, ale hrozivá skutečnost se v plné syrovosti ukáže až na konci. Osudově smutný román o světě, v němž není žádných druhých šancí...

Mark.
02.10.2016

Po dočtení některých knih si řeknu: krásné a dále se nimy nezabývám. Tady tato mne nutí hloubat a probírat to ze všech možných úhlů, jako bych něco takového měla sama prožít. Celkem tomu napomohlo, že až po přečtení více než 200 stran, bylo teprve přesně řečeno, že se jedná "jen" o dárcovství orgánů. Předtím mne to nutilo myslet si mnohem víc hororově. Mělo to za následek, jak si Tommy ještě v Hailshamu poranil loket, a ostatní děti se mu smály. Jak chtěl po Kathy aby mu ruku dala do dlahy pomocí pravítka. Jak z toho byl celý špatný. Jako kdyby už věděl, co se s jeho tělem bude dít. Moje představy byly opravdu děsivé, jak děti vykládaly a znázorňovaly, že si ruku či jinou část prostě odepnou, tak jako se na mikině odepíná zip.
Na jednu stranu jsem zvědavá, ale asi jsem i ráda, že nebylo více popisováno, jakým způsobem dárci dokonali a co jim bylo odebráno.
Celou knihou mne provázely původní otázky z přebalu - kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?

vikimi
14.07.2016

Viděla jsem film, který mě úplně dostal. Byl tak smutný, děsivý a dojemný.
Myslím, že mi stačil film. Knížku jsem nedokázala přečíst, byla pro mě až moc děsivá.

Taťka Hraboš
03.06.2016

Zvláštní, ale výborná kniha. Dopředu jsem si o ní nic nezjistil, takže mě docela překvapilo, že se v podstatě jedná o scifi. Přesto bezpochyby osloví i čtenáře, kteří tomuto žánru neholdují, protože je to velmi netypická scifi. Pro mne spočívá síla knihy i v tom, jak závažnost a tragika tématu a příběhu kontrastuje se střízlivým, nevzrušeným, jakoby se vším smířeným způsobem vyprávění.

VeronikaJak
06.01.2016

Neopouštěj mě – poprvé jsem se o tomhle počinu dozvěděla skrze film a až po třech letech jsem objevila knihu. Abych pravdu řekla, film mě moc neoslnil, nějak jsem se s tím vším, co se tam dělo nemohla ztotožnit. Ale kniha, to je něco jiného. Od první chvíle, co ke mně Kathy H. promluvila, si mě získala. Zamilovala jsem se do hlavních postav. Ačkoliv je pravda, že Ruth dokázala být někdy skutečně otravná. Ale to všechno utvářelo příběh. Příběh, který rozhodně nebyl ničím laciný. A celé mi to přišlo tak trochu tajuplné.

mi-380
04.09.2015

Alternativní historie bez (až na jednu výjimku) sebemenšího popisu vizáže lidí. Smutný, pomalu se odkrývající osud hlavních postav. Velmi podrobné náhledy do myšlení hlavní ženské postavy, o to podivuhodnější, že autorem je muž a k tomu ještě v Anglii od malička žijící Japonec. V nenápadné SF zabalená melancholie a nostalgie o tom, že všichni jsme vlastně kdysi v mládí něco důležitého propásli, to vše zdůrazněno ponurou atmosférou díky převážně zimním vzpomínkám, neustávajícímu větru a skoro hmatatelné britské vlhkosti: 85% (zatím 139 hodnotících, 82%).

Bolkonská
20.07.2015

Štítek japonská literatura podle mě naopak sedí. A to taky vysvětluje tu údajnou "rozvleklost". Má to jednoduše jiné tempo. Taky podrobné ohlížení se do minulosti má jasný smysl vzhledem k otázkám, které pak autor nastolí v závěru.

Mě se to jaksi téměř nedotklo. Zajímalo mě to a je to bezesporu výborně napsané, ale vnitřně mě to nechalo úplně chladnou.

Pozoruhodná mi přijde absence popisů vzhledu postav, nebo tedy dárců (vychovatelé naproti tomu popsáni zběžně jsou), a taky jejich v podstatě omezené emoce (každý je nějaký, má své vlastnosti a řekněme jednu převládající, nějak se projevují, ale krom Tommyho vzteku mi chvílemi přišlo, jako by neměli zas tak hluboký citový život).

To samozřejmě není chyba autora, naopak, je to skvělé vzhledem k těm úvahám v závěru. Nabízí to ještě další podněty k zamyšlení a taky možnost trochu jiné interpretace tohoto Ishigurova románu.

carodejka_s.r.o
13.07.2015

Po zhlédnutí filmu ve mně zůstalo mnoho otázek, na které jsem chtěla znát odpovědi. Sáhla jsem tedy i po knize. Ač jsem děj znala již z filmu, přesto ve mně kniha dokázala vyvolat ono zvláštní napětí, neblahé tušení. Některé otázky byly zodpovězeny, jiné naopak prohloubeny. Nejsem si zcela jistá, jestli je otázka líbí / nelíbí na místě. Příběh je to děsivý, přesto je něčím zvláštním přitažlivý, poutavý a zanechá ve vás tu neodbytnou otázku: Byli byste schopni vy sami na tato pravidla přistoupit?

lushi
30.05.2015

Příběh se rozjel skvěle, bylo tam to tajemství, něco v nepořádku, taková mlha. Nějakých prvních 60 stran jsem zhltla, ale pak se příběh začal hrozně táhnout - šlo o sled vzpomínek, které v závěru ani zas tolik neznamenaly. Závěr byl hodně uspokojivý. Jednak jsem byla spokojená, že jsem se konečně dostala na konec, jednak rozuzlil všechny ty záhady a vysvětlil existenci dárců.

Ale jinak to byla docela nuda. V tomto případě mě filmové zpracování bavilo mnohem více (i když to je trochu díky dvěma oblíbeným hercům).¨

Štítek "japonská literatura" se podle mě ke knize nevztahuje. Ishiguro je britský autor a i přes názor některých kritiků se v tomto románu jeho japonské kořeny a japonský způsob uvažování opravdu neprojevují.

Siraelxy
17.04.2015

Hodně jsem přemýšlela, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Usoudila jsem, že ne....teda ne dokonale NE, ale ani dokonale ANO, chápete? A protože toho NE bylo víc, konečný rozsudek je: NE.

Kladem je rozhodně zajímavá myšlenka. Vlastně dost děsivá myšlenka, když vezmeme v potaz, že by to ani nemusela být takový sci-fi myšlenka.

Mírný napnelismus, co že se to tam děje? Co je to za divný internát? Kde jsou rodiče?
Tyto otázky jsou, na můj vkus, dost brzy zodpovězeny. Respektive na to čtenář sám přijde.

A pak ta děsivá věc, která je součástí všech hrdinů, jaksi zdomácní a já, čtenář, na ni přestanu myslet jako na něco hrozivého....
Divné, že? Přitom je to opravdu děsivé pomyšlení, že by to tak snad i někdy mohlo být.
Je to prostě tím, že ti, jenž se to týká, to berou tak moc jako samozřejmost, že to stejně vnímá i čtenář. Takže to začne brát jako normu, respektive na to přestane myslet.

A v tom kniha začne být o ničem.....pár dětí, teenagerů bydlí kdesi na samotě u lesa :-), učí se, malují, výletují, zamilovávají se, stěhují se, snaží se zjistit proč se dělo to co se dělo.....:-) A nakonec se to stane. Hotovo.

Více na www.siraelxy.blogspot.cz

sumcicka
14.10.2014

Podle mě byl příběh rozvleklý, nudný a o ničem. Prostě se mi to nelíbilo. Další kniha, u níž asi nikdy nepochopím důvod její obliby a chválu na ni pěnou. Někdo v komentáři níže tvrdil, že i bez chybějícího popisu postav si postavy dokázal jasně představit - já teda ne a celou dobu mi to vadilo.

Niky Coffee
17.07.2014

Víceméně tu bylo vše už řečené. Já sáhla po knize, protože jsem doma nic neměla. Stejně jako ostatní jsem ze začátku byla napjatá, co se vlastně stane, o co tu jde. Potom mě ani téma knihy nepřekvapilo, ne, že bych si to přála, ale věřím, že je to jen otázka času, kdy se to bude opravdu dít. Toto téma se objevuje často, např. film Ostrov. Stejně jako lidé odsouvají farmy kožešinových farem či velkochovů, starobinců či blázinců do končin, aby neviděli utrpení, tak věřím, že i s "náhradami" to bude stejně. Jen díky komentům tady jsem si uvědomila, že v knize nebyly obšírnější popisy prostředí a postav. Co jsem tu ale v komentářích nenašla a zděsilo mě to více než myšlenka, že nás něco takového čeká je to, že jsem se nedokázala smířit s tím, jak ty "děti" byly smířené se svým osudem. Ani nebojovaly, nesnažily se utéct, max. poprosily naivně o odklad. To je z celého příběhu pro mě nejděsivější, stejně jako rozhovor mezi dětmi a jejich vychovatelkami, když se jich ptaly, proč musely malovat nebo vyrábět různé věci...:"Chtěly jsme dokázat, že máte duši"....brrrr! I film je povedený a stojí za to.

Alena_S
27.05.2014

Popis dětských her, líčení cestičky k rybníčku, klidné odpoledne na anglickém venkově, ze všeho čiší tajemství a nedá čtenáři spát!
Atmosférou, podáním a námětem mi velmi připomíná seriál Shin sekai yori - pokud jsou mezi čtenáři příznivci anime, tak doporučuji (také od autorů z Japonska, také tajemné a žánrově těžko zařaditelné a také nazvané podle hudební skladby, tam šlo o Dvořákovu Novosvětskou symfonii).
Jen mě mrzí, že na to, jak extremisticky podaná byla pointa knihy, jí autor nevěnoval zdaleka tolik pozornosti, kolik by zasloužila. Pravdou je, že opak by mohl zkazit atmosféru, proto za ustřižený konec neodebírám hvězdičku :)
Jinak se mi knížka moc líbila. Kromě Ruth. Kdo s ní má vydržet :)

Ječmínek
28.01.2014

Docela zajímavý příběh tří žánrů - láska, horor, sci-fi. Ale celkově jsem trochu zklamaný. Ještě se musím vyjádřit k hlavní myšlence: je to přitažené za vlasy, měl jsem pocit, že by to v takové společnosti prostě neprošlo. Leda tak za hlubokého fašismu.

RoseDawson157
29.12.2013

Musím se přiznat, že jsem dříve zhlédla film, který mě dostal a zařadil se tak do oblíbených. Knížka poté byla povinnost. A nelituji! Film se drží všech klíčových bodů, ale byl mnohem více romantický než kniha. Ale zato kniha je obohacena o mnoho důležitých a zajímavých scének. Konec mě dostal tak jako u filmu. Výborné scifi, více reálnější než jiné knihy z tohoto žánru, což je rozhodně velký plus. Knihu rozhodně doporučuju, života si je nutné cenit, někdo nemá bohužel tolik času, kolik by chtěl.