Janina2609
komentáře u knih
15 roků lásky
Patrik Hartl
“Krása a láska se nedají koupit. Člověk za ně platí snahou. Když se nesnaží, krásy a lásky má málo.”
První polovina dobrý - čtivý Hartl. Od druhé půlky to, jazykem autora, “stálo za prd”.
Stoupající frekvence hovorových a zbytečně vulgárních výrazů (hodila skobu, ale na to pekl…to z těch přijatelnějších) mě docela otrávilo. Připadalo mi, že autorovi docházela šťáva a aby uměle zvýšil počet stránek, tak souměrně s klesající dějovou linkou zvyšoval množství nechutných slovních spojení. Souhlasím, že knize by slušela polovina stránek. Škoda.
Vladař
Niccolò Machiavelli
“Lidé posuzují více očima než citem, neboť viděti je dáno každému, kdežto cítiti, co je pod povrchem, málokomu. Každý tedy vidí, jaký se zdáš, ale málokdo cítí, jaký opravdu jsi.”
Přečteno v rámci čtenářské výzvy shodou okolností v době prezidentské kampaně.
Kdo chce, najde souvislosti, ale to je tak v životě se vším… Za mě platné v každé době.
Uražení a ponížení
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Mistrovské dílo. O knize jsem si před jejim čtením nic nezjišťovala, jen jsem na ní měla dávno políčeno. Dostojevskij totiž nikdy nezklame. Zpočátku se mi román zdál příliš sentimentální a uvzdychaný.
S přibývajícími stránkami, určitými náznaky prolínání děje, ale hlavně díky nádhernému citovému vykreslení nálad, povah a osudů všech postav… nešlo přestat číst.
Líbila se mi kompozice románu, kdy autor rozvíjí děj do dvou zdánlivě nesouvisejících příběhů a v závěru, pomocí vrcholícího napětí, podráždí čtenářovu zvědavost.
Vydání z r. 1956, skvělý překlad Bohumila Mathesiuse a doslov Julia Dolanského.
“Kolik je prolito v celém románu slz! Kolik je v něm hlubokého hoře, co nevyslyšených vzdechů a modliteb! Nejvyšší stupeň odporu, jehož jsou uražení a ponížení schopni, je hrdé mlčení. Pohrdání i za cenu, že tím zničí a zahubí sami sebe.”
Trieste Centrale
Jaroslav Rudiš
“Železnice překolejí všechno: Alpy, hranice, jenom ne smrt.”
Jako fanynka knih Jaroslava Rudiše “must have”. Smutná láskyplná výhybka z železničního románu s velmi vhodně doplňujícími ilustracemi.
Tajemství
Radka Třeštíková
“Johan už s mámou mluvit nechce, stejně tomu vůbec nerozumí a nemá rád tu mámu, co se takhle rozčiluje, co zvedá hlas a je na něj zlá, to ona říká, že o věcech, co se dějí doma, se s nikým nemluví, že je to tajemství.”
Název knihy plně vystihuje její obsah.
Je pravda, že zpočátku velké množství postav působilo chaoticky, ale později mě právě tohle bavilo-přemýšlet, kdo ke komu patří, proč jedná tak a tak, kdo s kým…zkrátka vztahové problémy.
Líbila se mi i retrospektiva a, jak si tu pár čtenářů postesklo, otevřený konec, ale po dočtení se vrátíte na začátek a vlastně pokračujete dál…zajímavé.
Dobře se četlo a pokud se večer těším, až otevřu knihu a začtu se, pak hodnotím kladně.
Čtvrtá kniha od autorky, všechny řadím do oddechové četby a protože vím, co od autorky očekávám, nemůžu být zklamaná.
Houbařka
Viktorie Hanišová
“Ale mycelium si stejně vždycky najde cestu na povrch, když přijde jeho čas. Někdy předstírá, že neexistuje. Ani sebelepší houbař by ho pod povrchem nevytušil…”
Závažné téma skvěle popsané čtivou formou. Jednoduchá dějová linka umožňuje čtenáři soustředit se na popsanou hrůzu a její důsledky v dalším životě oběti. Takhle “pod kůži” to umí napsat jen paní Hanišová, přesvědčila mě už u Anežky i Rekonstrukce.
Zvuk slunečních hodin
Hana Andronikova
“Tom byl její sluneční orloj. A Ráchel byla slunce”
Nádherná kniha nejen o holokaustu a jeho následcích na lidské duše, ale i příjemné vyprávění o Indii a baťových lidech, kteří “stavěli” Batanagar - čtvrť nedaleko Kalkaty.
A taky o velké lásce.
Zajímavé byly i postřehy z meziválečného Zlína a pasáž o skutečné tehdejší plzeňské nemocnici (byla zbourána v červenci 1992-pamatuji si jí). Autorka dokonce přesně popsala cestu, kterou se k ní z náměstí s kostelem sv. Bartoloměje jedna z hrdinek dostala.
Líbilo se mi střídání vypravěčů i dob, ve kterých se příběhy odehrávají, nutí u knihy trochu přemýšlet; styl psaní je přirozený, nevyumělkovaný, děj se krásně rozvíjí a udrží vaší pozornost až do konce.
Kniha, i když je poměrně smutná, mě naprosto uchvátila a dávám víc než 5⭐️
Nevítaný host
Shari Lapena
Neurazí ani nenadchne. Asi takový pocit mám po přečtení mé první Lapeny. Tento žánr nevyhledávám, ale čtvrtou hvězdu (plus) dávám za prostředí románu a pátou nedávám (mínus) za zbytečně velké množství postav a jednoduché rozuzlení. Autorce dám ale druhou šanci.
Vztahy a mýty
Jan Vojtko
Knihu doporučím všem bez ohledu na to, zda mají problémy ve vztazích nebo ne. Je napsaná lehce, čtivě, sympatickým (ačkoli ho neznám, ale působí tak) odborníkem. Jeho rady jsou použitelné v životě, proložené skutečné kazuistiky dojem ještě umocní. Pár věcí jsem si vzala k srdci, i když mám zdánlivě vztahy bez problémů. Fakt dobrý…
Bouře
William Shakespeare
“Kouzlo mé se rozlomilo
a tak všechno, co mi zbylo,
je má slabost. Na vás jen
je, zda mám být uvězněn
nebo odplout k Neapoli.”
Magická až pohádková romance, kde se objeví velká láska, pletichy, pomsta či odpuštění. Ale i téma iluze, skutečnosti a plynutí času. Krásný jazyk - skvělý překlad Martina Hilského.
Kudy na šumavské vrcholy
Petr Mazný
Jako milovník Šumavy a turistických výletů, zejména na vrcholky hor spojené s chmelovou odměnou, jsem si tuto knížku nejen užila, některé vrcholy i doopravdy zdolala, ale také našla inspiraci pro další výstupy.
Hana
Alena Mornštajnová
“Radili mi, že mám zapomenout, protože nechtěli slyšet to, co bych mohla vyprávět. Báli se zbytečně. Zapomenout jsem nemohla, vzpomínky mám vytetované v hlavě navždy jako číslo na levém předloktí. Mluvit o nich bych ale nedokázala.”
Hanu mám doma tři roky nepřečtenou, šetřila jsem si ji na zvláštní příležitost. Ta nastala letos v červnu, kniha se ocitla na dně kufru sbaleného na chorvatskou pláž. Celý den se mnou nebyla řeč, rodina si stěžovala -“co furt čteš?…” Zkrátka od této knihy se nelze odtrhnout. Zajímavě se prolíná děj, popis událostí je podán jemně, ale zároveň z něj naskakuje husí kůže…nádherná kniha.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
“Zimní rána jsou vyrobená z oceli, mají kovovou chuť a ostré hrany. Ve středu v sedm ráno v lednu je zřejmé, že svět nebyl stvořen pro Člověka, a určitě ne pro jeho pohodlí a radost.”
Kniha mi připomínala svojí hrdinkou Bolavé Do tmy, ale toto zpracování, a také o dost sympatičtější hrdinka, se mi líbilo mnohem víc. Detektivní zápletka a trocha astrologie nebyla vůbec na škodu. Ale v každém případě jednoznačně souhlasím s výrazem “ morální thriller”.
Mlýn na mumie
Petr Stančík
Stančíkovu tvorbu ani samotného autora vůbec neznám a kniha se mi dostala do ruky víceméně náhodou, kdy hrdinové jiné knihy pěli chválu na Mlýn na mumie.
Senzace se nekonala.
Věřím, že si kniha najde své příznivce a ještě v polovině příběhu jsem se k nim chtěla zařadit, ale pak mě to s každou další stránkou víc a víc nebavilo a ke konci už jen trápení.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
“Pokud krvavé maso svého života jednoho nesnesitelně horkého dne prohodíme lopatkami stolního větráku, a pak se zájmem pozorujeme abstraktní expresionismus vlastního osudu na okolních zdech, je to narcismus-nebo osvobozující gesto.”
No popravdě, moc mě to nebavilo. Ale jen napoprvé, protože jsem po přečtení- poslechu (audiokniha - skvělý Ondřej Brousek) měla pocit, že mi něco uniklo. Nedělám to běžně, ale knížku jsem si “ přečetla “ podruhé a pozorněji a objevila jsem krásné slovní obraty, zajímavé pasáže a myšlenky, hlavně když autor úplně obyčejně vyprávěl svůj příběh.
Popis Niny jako blondýny, které sudičky nadělily “krásu, tvrdý krunýř a ostrý jazýček se špetkou jedu” je třeba kouzelný.
Místy mi naopak vadila “intelektuální vata”, ale jenom maličko.
Určitě zkusím ještě další autorovy knihy.
No a já
Delphine de Vigan
“Knihy mají kapitoly, aby se zřetelně oddělily jednotlivé úseky, aby se ukázalo, jak jde čas anebo jak se situace vyvíjí, a někdy dokonce i oddíly se slibnými názvy, Setkání, Naděje, Pád, jako nějaké obrazy. Ale v životě není nic, žádný titulek, žádná cedule, žádné návěstí, nic, co by oznamovalo pozor nebezpečí, časté sesuvy anebo hrozba deziluze. V životě je člověk úplně sám, má jen svoje oblečení, a když je celé potrhané, má smůlu.”
Moje třetí kniha od Vigan (přečtená na jeden zátah-nešlo jinak), příběh se mi opět zaryl hluboko pod kůži a jednoznačně plný počet ⭐️
První člověk
Albert Camus
“A jejich synové a vnuci se ocitli na této zemi, jako se tu ocitl on, bez minulosti, bez morálky, bez ponaučení, bez náboženství, ale šťastní, že to tak je a že žijí na světle, vystrašení ze tmy a ze smrti.”
Torzo autorského rukopisu, bylo nalezeno na místě autonehody, která v roce 1960 ukončila život Alberta Camuse. Velmi krásné čtení plné lásky k matce i nepoznanému otci, k místům, kde vyrůstal, k moudrému učiteli a přísné babičce.
To vše navzdory chudobě, kterou popisuje velmi syrově, autenticky a čtenář se tak snadno, díky překrásné stylizaci textu, ocitá v Alžíru, v zemi, kam přišli lidé z tolika různých zemí.
Silná kniha.
Ilustrovaný muž
Ray Bradbury (p)
“Ilustrovaný muž se ve spánku pohnul. Pootočil se, a pokaždé, když se pohnul, objevil se další obrázek a barevně mu svítil na zádech, na paži, na zápěstí.”
Sci-fi povídky a jedna lepší než druhá, líbily se mi úplně všechny. Autor píše skvělým jazykem, čtení je zábavné, zároveň hluboce lidské a citlivé.
Poselství je jasné - Bradbury zde vyzdvihuje vymoženosti moderní civilizace, které mohou člověka zničit, připomíná důležitost knih v životě lidském. Nutí nás zamyslet se nad nesmyslnými válkami, které se vedou v různých částech světa, a které v konečném důsledku mohou ohrozit samotnou lidskou civilizaci.
Než vzpomínky vyblednou
Tošikazu Kawaguči
Ani třetí díl nezklamal. Pohodové čtení, a to že se stále opakuje stejné a mění se jen jádro příběhu je naopak příjemné.
Doupě
Jakuba Katalpa (p)
“Ztuhlá jako socha se dívá na trosky, v nichž končí starý svět, a neslyší vrznutí zahradní branky, kterou za sebou pošťák zavírá.”
Zajímavé zpracování tématu míjení a nepochopení se navzájem, touhy s někým být (nebo nebýt). Od začátku dynamické, řekla bych i napínavé. Od knihy se zdánlivě jednoduchou zápletkou jsem se nemohla odtrhnout. Všechny postavy byly něčím tak akorát zvláštně přitažlivé. Moc pěkné čtení.