Hodiny

4 15. března

Minulosť, prítomnosť, budúcnosť. Jeden deň. Tri zdanlivo odlišné životy sa navzájom prepletú.

5 04. března

Kniha o pocitech. O pocitech a náladách při úklidu ve vlastním domě, při vaření obědu, při procházkách městem. Pocity provinilosti při čtení knih, pochybností nad vlastní sexualitou, nad nedostatečnou péčí o manžela, pocity marnosti a radosti, zvažování smyslu vlastní existence skrze hodiny a hodiny života ..
Za mě bylo překvapivé a poučné, co všechno lze zvažovat a posuzovat vlastní přispění a jeho dostatečnost. Bavilo mě to.

na toto nemám...

3 03. února

Zdalo sa mi celý čas, že čítam naozaj krásnu knihu. To, že dostala Pulitzerovu cenu je celkom prekvapivé, keďže tá sa väčšinou dáva dielam, ktoré majú väčší, nápadnejší spoločenský presah v rámci americkej spoločnosti. Kniha dokáže naozaj čitateľa - pohltiť je zlé slovo - vtiahnuť do seba je príznačnejšie. Naozaj by som ju asi odporučil každému, napriek niektorým veciam, vďaka ktorým nedokážem dať 5.

(Môžete prestať čítať :) ) Napríklad som sa nemohol ubrániť pocitu, že autorská reč v 3. osobe nás mala ochrániť pre stratou všetkých sympatií voči hlavným postavám, hoci by sa v nich mohli nájsť nielen ženy. Jedna kapitola tam bola celkom navyše, aj keď na jej konci prišlo "osvietenie", aha, tak preto to písal.
Otázne je aj časové striedanie jednotlivých línií - zdalo sa mi to celý čas naozaj výborné, až kým neprišlo k ich vzájomnému prepojeniu -- teda až na príbeh V. Woolfovej. Zaobišiel by som sa bez konca, v duchu textov britských modernistov, a práve to ma na knihe akoby najviac sklamalo. Celý čas bola písaná tak, akoby nemala mať koniec, a nakoniec ho predsa mala. Ale vždy je lepšie čítať knihu pre všetko ostatné, okrem konca, ako naopak. To je oveľa väčšie sklamanie.

1 21. ledna

Za plus tohoto románu považuju to, že jsem se dozvěděl o nemoci Virginie Woolfové a o tom, že a za jakých okolností spáchala sebevraždu (což jsem z bůhvíjakého důvodu netušil, i když jsem četl i její deníky). Ale to je to jediné. Vlastně mě ty paralelní příběhy vůbec nebavili. Ani ta pocta Paní Dallowayové. Možná je ještě zajímavý ten posun, jak nám dnes přijde normální číst a mluvit o homosexualitě, což v době VW nešlo, ale zas, že by to stálo za román? Na mě až moc obyčejné a o ničem. Pokud nejste fanoušek VW nebo přímo Paní Dallowayové, tak si to asi neužijete.

109 12.11.2022

Úžasný literárny jazyk. Inak je to veľmi smutná kniha, ktorá hovorí o smrti, chorobe, ľútosti, nostalgii a mladosti, ktorá už pominula. Ďalej o osamelosti, pokrytectve, nespokojnosti a depresívnych stavoch, ktoré všeobecne vyúsťujú do patológie, ktorá nevyhnutne vedie k túžbe po samovražde. Mne tam osobne chybalo svetielko, ktoré by ma vyviedlo z tejto spleti temných a depresívnych pocitov.
Na Hodiny som si robila zálusk už dlhšie, ale nakoniec to bolo pre mňa ťažké a úmorné čítanie, na ktoré som asi nebola správne naladená alebo som ešte po literárnej stránke nevyzrela tak, aby som toto dielo vedela patrične oceniť...

Celé hodiny jsem poslouchala, přesto jsem Hodiny nedoposlouchala celé. Krásně zpracovaná audiokniha, moc hezky načtená, kapitoly jsou oddělené příjemnou hudbou. Což je prd platné, protože mě popisy duševních pochodů rozháraných žen (ani popisy lidí, předmětů či prostředí) a jejich starosti vůbec nebavily. Ale vůbec. Samé poetické přemítání a děj nikde. Melancholický tón se jistě hodí do současné podzimní krajiny, také k psychickému rozpoložení, jaké mě převálcuje vždy v listopadu, přesto nejsem vhodná osoba pro tohle oceňované dílo. Jsem prostě mělká, potřebuji chytlavou zápletku, živé dialogy a pokud možno sympatické postavy (přinejmenším jednu). Úvahy na téma nespokojenosti s vlastním životem a co by kdyby... nuda, na to si vystačím s vlastní hlavou. Pokud se v ní tedy nespustí Macarena, následovaná nutkáním skočit s rozběhem šipku do zdi.
Zapíchla jsem to zhruba ve třetině knihy, hodnotit tedy s čistým svědomím nemůžu. Třeba jednou do "Hodin" dorostu, zatím mě jejich tikání nezajímá.