Winterbergova poslední cesta

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jan Kraus je pečovatel a v Berlíně se stará o umírající. Pochází z Vimperku, od roku 1986 žije v Německu. S umírajícími tráví poslední chvíle jejich života. Někdy to jsou jen dny, jindy týdny, málokdy měsíce. Jedním z těch, které převáží na druhý břeh, je Wenzel Winterberg, rodák z Liberce, který je stejně starý jako tamní krematorium i Československá republika. Téměř stoletý muž trpí záchvaty historie, celý život pracoval jako tramvaják a nikdy nestudoval, ale přesto toho ví o historii hodně. Jednoho dne Krause požádá, aby s ním vyrazil na poslední cestu střední Evropou. Společně se vydají vlakem z Berlína do Sarajeva podle starého baedekru pro Rakousko-Uhersko z roku 1913. Putují po stopách Winterbergovy dávné lásky Lenky, která se ztratila na začátku poslední války. Venku je zima a za okny vlaku ožívají staré, dávno zapomenuté příběhy…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478457/big_winterbergova-posledni-cesta-v7W-478457.png 4.3182
Série:

Winterbergova poslední cesta 1.


Žánr:
Romány, Literatura česká

Vydáno: , Labyrint
Originální název:

Winterbergs letzte Reise, 2019


více info...
Nahrávám...

Komentáře (68)

Kniha Winterbergova poslední cesta

Makropulos
předevčírem

Ano, ano. Mám zase jednou úžasný literární zážitek. Ale chci tu hlavně zdůraznit, že můj dojem z knihy byl výrazně znásoben interpretací Pavla Batěka při čtení audioknihy.

Marcela52
19. července

Strhující román, který vám nedá chvíli vydechnout, je určen náročnějším čtenářům. Alespoň já to tak vidím. Knihy Jaroslava Rudiše čtu moc ráda, takže jsem čekala výjimečný čtenářský zážitek, a má očekávání se naplnila. Příběh dvou mužů, z nichž ten mladší převáží téměř stoletého muže po místech, která chce ještě na konci života navštívit, vás poučí nejen o historii, ale také o lidských vztazích. Všichni něco v životě "prošvihneme", a něco naopak prožijeme velmi intenzivně. Cesta střední Evropou, kterou podniknou podle starého baedekru z Berlína do Sarajeva, vás svým černým humorem určitě nejen pobaví, ale také donutí zamyslet se nad vlastním životem...


puczmeloun
13. července

Strašně upovídané a opakující se. Až nesnesitelně. A ano, "takhle o historii střední Evropy ještě nikdo nevyprávěl", jak pravdivě slibuje přebal knihy. Dostáváme totiž doslova "záchvaty historie" propletené s hutnými odstavci ne/souvisejících informací dávno neplatného bedekru z roku 1913 (ideálně vybrané jsou tu kousky pro šotouše a/nebo přátele žehu) a životními osudy dvou knižních postav... Nemít i verzi audioknihy, asi bych skončil někde v Plzni, ovšem poslechem jsem se nakonec přenesl až do Vídně, kdy mi dříve nesnesitelné postavy začaly připadat docela zajímavé a historické exkurzy z průvodce cíleněji směřované. A ke konci knihy už jsem ústřední dvojici začal mít svým způsobem i rád. Je to opravdu divná kniha, ale svým divným způsobem mě nakonec potěšila. Jen tedy dle mě není potřeba tolik pesimistické nostalgie kritizující vše nové, co ale taky čekat od skoro stoleté postavy, že...

Na knize zároveň oceňuji dvě věci – postavu "převozníka" představenou takto lidsky, se vším, co k tomuto povolání patří. A pak přebal knihy, krásná to rozkládací mapa, kterou k prohlédnutí doporučuji i posluchačům audioverze.

Poznámka z Brna: Nechápu, co autor myslí tunelem mezi ústředním hřbitovem a zastávkou tramvají. Je tam jeden tunel tramvajový, kam ovšem pěší nemůžou, a jeden pro pěší, ten je ale na druhé straně hřbitova, než je krematorium, spojuje parkoviště s hřbitovem a chodit tam ze zastávky by bylo pěkné prodloužení cesty. Buď je to autorské znázornění zmatenosti pana Winterberga, nebo nějaká chybka poznávání... A škoda, že si Jaroslav Rudiš nevzpomněl také na Vídeňský viadukt, který je projektem tolikrát zmíněného rytíře Ghegy, nebo na historii tří konkurujících si hlavních brněnských nádraží.

Poznámka o místě uvaření: Někdo má svůj osudový tunel, pro jednoho člena naší rodiny je osudové ono strmé náměstí ve Winterbergu. Tam, co byl ten velký požár...

TipsyChipsy
10. července

(+ SPOILER) Jaroslava Rudiše považuji za skvělého spisovatele, který má nadání shůry dáno. V této knize je podle mě kouzlo jeho psaní přetvořeno do jiné podoby a není to ono. Kniha snad je umělecké dílo, které uchvacuje, pokud by stačilo ocenit metafyzický průlet cestovním snem při vypnutém mozku. Ale mně to tedy takto nestačilo. Jakoby to bylo postaveno na mělkých základech, pokud jde o historii, události a souvislosti. Rudiš si oblíbil brožurku o Rakousku Uhersku, zpracoval detailní informace o krematoriu Liberec, měl v srdci lásku k železnici a byl uchvácen bojišti. A to je vše a mně to přijde málo. Historie je zachycena pouze letem světem. Dějová linka, která se týká Winterberga, není moc propracovaná. Pokud jde o postavy, tak těm chybí ta živoucí pravdivost, na kterou je Rudiš jinak mistr. Vypadá to, že Winterberg je pouze nastrčená loutka pro cestu vlakem s ponory do minulosti. Otázka je, jestli experimentální uměleckost díla je tak vysoká, aby všechny slabiny zastínila.

huhuhu
10. července

Fascinující jízda vlakem po zemích bývalého Rakouska-Uherska podle bedekru z roku 1913 v doprovodu téměř stoletého staříka Winterberga, který trpí záchvaty historie. Není to kniha pro každého, spíš pro literární fajnšmekry a pro ty, kteří „se umějí dívat skrz historii“. Čtenář si během této nevšední cesty po „the beautiful landscape od battlefields, cemeteries and ruins“ (jak by řekl Angličan) vzpomene tu na Hrabala, tu na Švejka, tu na Spalovače mrtvol. A hlavně - Winterberg je svérázná a hodně originální postava, na jakou jsem v literatuře už dlouho nenarazila. Občas mi, stejně jako panu Krausovi, svou mnohomluvností a opakováním téhož (ano, ano, příliš mnoho historek, příliš mnoho historie) lezl na nervy, ale vždycky jsem se k němu zase ráda vrátila. Bitva u Hradce Králové v roce 1866, žároviště v Reichenbergu, hřbitovy, mrtvoly, železnice, překolejení Alp, Cornus sanguinea… Pěkné, pěkné!

bukiet
07. července

Od Rudiše jsem zatím četl jen Aloise Nebela a ten se mi líbil. Ne bez výhrad, ale líbil. U této knihy mám trochu problém. Mnohomluvnost, takřka ukecanost, monology, citace z knih a děj řídký jak třikrát převařený čaj. No, že je to knížka oceněná a oceňovaná, ještě neznamená, že je určena pro mne. Asi rozumím, co chtěl autor říci, mám na to už svůj věk, ale forma příběhu mne nechala chladným a tuším, že za pár měsíců mi titul vyšumí z hlavy. Ocenit musím ale interpretaci Pavla Batěka, který si s oběma hlavními hrdiny krásně vyhrál.

Mynny
03. července

Hodně povedené. Winterberg se mi zaryl do paměti, až mě mrzí, že nemám s kým sdílet jeho hlášky. Uvažoval jsem mezi 4 a 5, ale k dokonalosti něco chybí a groteskně abstraktní mě na rozdíl od zbytku knihy za srdce nechytil.

ela1972
30. června

Velice zajímavá kniha nejen o myšlenkách starého člověka, o jeho životě, ale také dost historie. Přiznám se, že jsem se v ní občas ztrácela, ale klobouk dolů před autorem.

1