Winterbergova poslední cesta

Winterbergova poslední cesta https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478457/bmid_winterbergova-posledni-cesta-v7W-478457.png 4 393 126

Winterbergova poslední cesta série

1. díl >

Jan Kraus je pečovatel a v Berlíně se stará o umírající. Pochází z Vimperku, od roku 1986 žije v Německu. S umírajícími tráví poslední chvíle jejich života. Někdy to jsou jen dny, jindy týdny, málokdy měsíce. Jedním z těch, které převáží na druhý břeh, je Wenzel Winterberg, rodák z Liberce, který je stejně starý jako tamní krematorium i Československá republika. Téměř stoletý muž trpí záchvaty historie, celý život pracoval jako tramvaják a nikdy nestudoval, ale přesto toho ví o historii hodně. Jednoho dne Krause požádá, aby s ním vyrazil na poslední cestu střední Evropou. Společně se vydají vlakem z Berlína do Sarajeva podle starého baedekru pro Rakousko-Uhersko z roku 1913. Putují po stopách Winterbergovy dávné lásky Lenky, která se ztratila na začátku poslední války. Venku je zima a za okny vlaku ožívají staré, dávno zapomenuté příběhy…... celý text

Žánr:
Romány , Literatura česká

Vydáno: , Labyrint
Originální název:

Winterbergs letzte Reise , 2019


více info...

Komentáře (126)


Dunkelhell
Dunkelhell
13.02.2024 3 z 5

Jako zdroj zajimavych informaci dobry, jako literarni pocin - roman - nic moc. Tahla napodoba jakoby Hrabalova alla prima Pepinova stylu vypraveni se Rudisovi moc nepovedla.

Nico
Nico
29.01.2024

Knihu jsem ocenila zejmena v tom, ze znam cestu vlakem z Berlina az po Zahreb. Pan Winterberg uz dale nepokracoval, ja ano, az do Splitu. Odtud pak uz jela opravdu jen nahradni autobusova doprava do Sarajeva.
Viden mam prochozenou. Cestu vlakem pres Drazdany mam take rada. Rijeka, Ljubljana, Zahreb.. vsechna ta mista kolem nadrazi znam jsem take milovnik zeleznicni dopravy.
Rada jsem si knihu precetla.. rusily me nektere chyby, jako infarkt pomerne mladeho vypravece (tezko se tomu nejak verilo), 99 lety muz bezi! ke kolejim, aby skocil pod vlak nebo jde pesky nekolik km to asi ne.. ani tu Josefu bych tam nepotrebovala mit. Kde by se tam vzala, krasna zenska na traktoru nekde v polich
Presto fajn.


Borntobike
Borntobike
06.01.2024 5 z 5

Příběh mne vtahoval čím dál víc. Než jsem si na hlavní hrdiny zvykla. Ráda bych cestovala v jejich kolejích. Nádherná kniha o cestování vlaky. A zároveň moje první do letošní výzvy: mapa a brýle.

raccoon81
raccoon81
17.11.2023 4 z 5

Poetika cestování po železnici, historie a její vliv na současnost nás všech a občasný neodbytný pocit, že svět je v prostě v... háji. Chvílemi jsem to četl jedním dechem, chvílemi jsem se v tom ztrácel jako Winterberg v záchvatech historie, v podstatě mě to s přibývajícími stránkami bavilo víc a víc... tedy až na ten úplný závěr.

nula87
nula87
13.11.2023 4 z 5

Krásná, i když tragická cesta historií, ale i současností střední Evropy - cesta plná bitev, velikánů i troubů historie, cesta plná krve, lásky a šílenství, příběhů a samozřejmě vlaků a železničních tratí.
Rudišův text se místy čte obtížně, ale pokud si člověk zvykne na jeho tempo a rytmus, dostane skvělý zážitek vrcholící pro oba hrdiny na jejich osudových místech.

Abroš
Abroš
12.11.2023 5 z 5

S každou stránkou lepší a lepší.Skvělá práce.

mila2411
mila2411
27.10.2023 5 z 5

Ano, starého Winterbergra by jeden občas z toho jedoucího vlaku snad i rád vyhodil... ale mezi tím vším (zbytečným?) textem skvělý příběh - opět BRAVO pane Rudiši!

BubliBubli
BubliBubli
06.10.2023 5 z 5

Jako první jsem od autora četla, v době kdy vyšlo, Nebe pod Berlínem a byla jsem z ní úplně na větvi a tahala ji všude s sebou. Další knihy mě už ale minuly - prostě mě podle anotací a humbuku kolem nenalákaly. Až když vyšel Winterberg tak to zase zacinkalo a jsem fakt ráda, že jsem se k autorovi vrátila. Literární cesta po hřbitovech, bitevních polích a ruinách mi neskutečně sedla, oproti Nebi je znát posun v psaní i ve zkušenostech (a určitě i v mém vnímání). Za mě velký dobrý.

Rade
Rade
06.10.2023 5 z 5

Rudyš chytne a nepustí, i když zpočátku mohou být trochu rozpaky. Národní třída mě ohromila svou nezvyklostí a originalitou, tady jsem už trochu „rudyšovský“ styl čekala. Po prvních stránkách jsem knihu prolistovala, a říkala si, no jo, vždyť je to ale stále stejné... Stejné, stejné, ano, ano, milý pane Krausi...
A pak se stalo to samé, co u Národní třídy, dost jsem tomu propadla, knihu (dost těžkou bichli) tahala stále s sebou, protože jsem se nemohla odtrhnout.
Železnice, žároviště - krematorium, Reichenberg neboli Liberec, Winterberg neboli Vimperk, evropská bojiště a hřbitovy, bitva u Hradce Králové, Rakousko-Uhersko a zašlá sláva Evropy na počátku 20.století. A dva ztracení a hledající muži, jejichž docela smutné osudy se nám pomalu při tom bloudění po Rakousku-Uhersku odhalují... Psáno nezaměnitelným stylem a jazykem, který člověku snad i proti jeho vůli učaruje, všechno to opakování má sílu čtenáře zprvu překvapit a pak připoutat.
Skvělý překlad, těžší o to, že jde o překlad do rodné řeči autora.
Těžké hodnocení, původně jsem to viděla tak na 4 a kousek, ale málo platné, celkově mě tahle cesta železnicí po dějinách Evropy moc chytla, rozhodně pro mě patří, i přes tu nekonečnost, do kategorie knih výjimečných. A Winterberg, zprvu svými záchvaty historie a nekonečným brebentěním dost nesnesitelný, mi nakonec přirostl k srdci.
*
"Otec sice vybudoval první žároviště v Rakousku, ale jeho sen o pohřební tramvaji a tramvajové lince až k branám žároviště a tramvajové smyčce na prostranství před žárovištěm na kolejovým spojením o rozchodu 1000 milimetrů s kolejemi o stejném rozchodu ve sklepě žároviště, které jsou tam jistě zabetonované až dodnes, tenhle jeho velký sen se bohužel nesplnil, smutné, smutné, já vím, co chcete říct, milý pane Krausi, koleje a vlaky a žároviště, já vím... Ale za to otec nemůže, on nepřehodil výhybky historie špatným směrem, on nemohl a nemůže za to, že lidstvo vždycky a znovu vykolejí, on ne."
*
"Ano, ano, teď pojedeme chvilku přes Polsko, dřív tady Polsko pochopitelně nebylo, tak to je, v Evropě se s ničím neposunuje tolik jako s hranicemi, tak to bylo, tak to je, tak to i bude, ano, ano, někdy si říkám, že hranice existují jenom proto, aby se s nimi dalo posunovat..."

Lískaran
Lískaran
21.09.2023 4 z 5

Kdybych chtěl Rudišovu knihu zkritizovat, už to napsal za mě (na straně 138):

Příliš mrtvol.
Příliš vlaků.
Příliš baedekru.
Příliš krematoria.
Příliš historie.
Příliš historek.
Příliš Winterberga.

Je to tak repetitivní, že to může někoho otrávit (a otrávenci nejsou hezké mrtvoly), nebo se to člověku dostane pod kůži. Možná by takhle měly být psané učebnice, kde by příběh sloužil jako vehikl pro to, co si v něm člověk přečte tolikrát, až si to zapamatuje, i kdyby nechtěl

Rudišův manifest smíření, smíření s tragičností života a dějin.
Bedekr po ztracených časech plný zajímavých postřehů a se smyslem pro překvapivé i groteskní souvislosti a paralely.

Jen mi přijde, že příběh byl vymyšlen až příliš na druhé koleji a postavy jsou hlavně k tomu, aby mohlo formou románu zaznít všechno to, čím je autor fascinován. Ale poslední scéna je krásná.

brabofka
brabofka
21.09.2023 2 z 5

Dám tomu ještě šanci, i když sama někde uvnitř vím, že asi je zbytečná. Jsem na cca 150 straně a nic. Přeskakují ji další a další knihy, další příběhy. A pořád tam leží a leží a nic. Možná tolik toho textu. Jakoby autor měl korunu od písmenka. "... beautiful landscapes of battlefields, cemeteries and ruins.." mi po pátém zopakování lezla krkem. A že jich do té strany 150 bylo...
Když se podívám i sem na komentáře - vysoké hodnocení - ale přesto, tolik rozporu plných hodnocení. Někdo dá 2-3*, někdo plný počet... zajímavé. A výjimka potvrzuje pravidlo.

uzivatel6780
uzivatel6780
07.09.2023 odpad!

Superotravná kniha.

Marmarek
Marmarek
05.09.2023 5 z 5

(SPOILER) Musím říct, že už dlouho jsem si čtení nějaké knihy tak neužíval - po všech stránkách (dojímavé pasáže, vtipné pasáže, hledání informací,...). Pocta střední Evropě definované nostalgií po Rakousku-Uhersku, stejně jako řízky, pivem a gulášem. Pocta pábitelskému zahlcování. Pocta železnici, jak je u Rudiše zvykem. Podobný styl cestování podle starých průvodců mám také rád. Většinu zmiňovaných měst mám rád rovněž. Užvaněný dědek mi okamžitě přirostl k srdci, i když je zde více než jasná souvislost s podobnými postavami v Potichu a Grandhotelu. Už několikrát jsem zpětně nedokázal určit, zda něco, co jsem četl, byl Rudiš, nebo Hakl, a zde se nám může velmi vybavit O rodičích a dětech - procházka Prahou s otcem, který neustále cosi vykládá (včetně piva, vazby na Balkán, vzájemných antipatií a zajímavě převrácené situace, kdy vypravěči kamarád nevěří, že ten dědek je jeho otec; u Rudiše je situace opačná). V rámci Rudišova stylu nakonec fungují i některé kýčovitější motivy a pasáže, jen párkrát jsem si řekl, že je to už moc (dvě zimní mouchy např.) Celkově ale doporučuji. Ověřujte si informace, ty nejabsurdnější věci jsou vážně pravdivé :D Pod vlivem Národní třídy a Českého ráje, které se mi ostatně líbily také, jsem se trochu obával, že Rudiš bude sklouzávat stále více k jednoduchým útržkům, a komplexnost této knihy mě mile překvapila, i když útržkovitost je i zde.

konspi0856
konspi0856
30.08.2023 3 z 5

Když vám na besedě sám autor řekne, že ty nudné pasáže můžete klidně přeskočit, že to ničemu nevadí, tak si řeknete, proč je tam tedy nechával. Aby se navýšil objem a tím i cenovka?
Rudiš psát umí, má to rytmus, ale trochu tomu chybí "maso".

Vevericka.eva
Vevericka.eva
07.08.2023 2 z 5

Asi nejsem správná cílová skupina, ale mě ta kniha nebavila. Vím, že Winterberg měl být záměrně otravný, ale autor to dovedl k takové dokonalosti, že jsem jeho monology musela přeskakovat, abych se dobrala konce. Nápad na probrání dějin střední Evropy originálním způsobem je fajn, ale asi by to zpracování muselo být méně otravné.

lazenskaveverka
lazenskaveverka
16.07.2023 4 z 5

Vím, že to byl záměr, ale opakující se pasáže, stejně jako vlaky na železnici, nekonečné historické popisy a v podstatě chybějící děj zapříčinily, že mě Winterberg s*al. A já vím, že Rudiš to tak chtěl. Teď s odstupem několika měsíců od přečtení musím dát o jednu hvězdu víc, protože ta kniha je skvělá a ve městech pohřebního ruchu oblíbená. Bahnzeit!

Plysolida
Plysolida
16.07.2023 5 z 5

jednoznačně nejlepší Rudišova kniha. Mnohokrát opakující se fráze se zadřou za kůži a po všech peripetiích musíte Winterberga milovat, milý pane Krausi ;)

jitka7326
jitka7326
19.06.2023 3 z 5

Zvláštní styl psaní. Jsem z Liberce takže mě bavily pasáže o reichenberských reáliích.neustále omílaná věta beautiful landscape of battlefields,cemeteries and ruiny mi pila krev

bee88maja
bee88maja
22.05.2023 5 z 5

Kniha, která mě namotivovala začít jezdit více vlakem. V některých místech mě mrazilo, v některých jsem se nahlas smála, až jsem pobuřovala spolucestující v MHD. Winterbergova poslední cesta mě donutila snít a představit si tu křehkost bytí mezi životem a smrtí. Jelikož nikdo neví, kdy ta poslední cesta nastane, kdy budete chtít něco stihnout a už bude třeba pozdě...Bylo by fajn mít na poslední cestě spolucestujícího a sdílet historii, hysterii, vzpomínky, frky... komu z nás to bude umožněno?

V hodnocení jsem ovlivněna pravidelnou návštěvou literárních kabaretů EKG, konaných v divadle Archa. Přece jen pokud autora znáte i z jiných perspektiv, než z jedné knihy či audioknihy, tak jste zmanipulovaní :). Byla mi prokázána vina ve všech bodech obžaloby.

Na konci jakékoliv cesty si představuji TMU, kterou protagonisté EKG vysvětlují takto:
Těžké Magické Absolutno. Igor Malijevský.
Nejlepší prostředí k zahlédnutí světla. Jaroslav Rudiš.

ZuzanaK.
ZuzanaK.
19.05.2023 5 z 5

Skvělé zpracování na ČRo skvělé knihy J. Rudiše.

Štítky knihy

historie, dějiny 20. století železnice rozhlasové zpracování střední Evropa

Autorovy další knížky

Jaroslav Rudiš
česká, 1972
2021  84%Winterbergova poslední cesta
2002  78%Nebe pod Berlínem
2013  76%Národní třída
2010  87%Konec punku v Helsinkách
2018  74%Český ráj

Kniha Winterbergova poslední cesta je v

Právě čtených27x
Přečtených513x
Čtenářské výzvě144x
Doporučených38x
Knihotéce129x
Chystám se číst362x
Chci si koupit82x
dalších seznamech1x