Než pravda vyjde najevo

27. února

Téma návratu do minulosti je vždy atraktivní. Jedna z podmínek této knižní kavárny, že se můžete setkat jen s jednou osobou a že tím setkáním nic nezměníte - je výzvou se zamyslet nad svým životem a faktem koho bych já chtěl/a potkat u takové kávy…. Na několika příbězích, resp. životech může čtenář dostat jisté tipy, kdo vše se o toto místo může ucházet a jaké situace nám v přítomnosti často připadají nedůležité a stanou se zásadní….

Osobně mne zpracování zklamalo, avšak vůbec ne pokud vezmu v úvahu, že texty od asijských autorů jsou často rozvláčné, sáhodlouhé, opakující se. Tady je pak cca 170 stran oproti jiným hodně hodně tlustým knihám pohoda:o)

5 19. února

Tak jak jsem už psala u první knihy o kavárně Funiculi funicula, tak jsem nadšená z linky, která se line všemi povídkami. Navíc je spojená s kávou. Člověk si při čtení má chuť dát tu kávu a pokud se vžijete do pocitů hlavních postav jednotlivých povídek, tak se s nimi přenesete i v čase. Což je jedním aspektem této knihy. Pokud bychom se chtěli přenést do jiného času, ke konkrétní osobě a situaci s podmínkami, které se dávají v této kavárně. Kdo by to byl, jaký čas a jaká situace?
Děj je tak promyšlený, že má člověk opravdu velkou chuť se do toho ponořit natolik, že by šel po souvislostech a vymyslel sám jednu další povídku. Pouze poslední povídka mi přijde už trošku méně promyšlená. Každopádně jsem z těchto knih, myšlení autora, propojení s minulostí nebo budoucností a myšlenkovými pochody, nadšená.

3 16. února

Než pravda vyjde najevo, se nese ve stejném duchu jako předchozí Než vystydne káva. Čtvero příběhů lidí, kteří na několik chvil cestují v čase, aby se setkali s někým ze své minulosti, většinou již mrtvým. Nápad ve druhé knize už je trochu vyčpělý, neustálé opakování informací trochu otravnější než v předchozí knize. Je-li druhá kniha něčím jiná než první, pak zaměřením na zaměstnance kavárny - jejich příběhy se dostávají do popředí a jsou důležitější než příběhy těch, kteří kavárnu navštěvují, aby se mohli na krátkou dobu vrátit v čase (jen na takovou dobu, než jim vystydne šálek kávy a s vědomím, že ať udělají cokoli, jejich návrat nemůže nic změnit). Výsledkem ale bohužel je, že samotné vlastní příběhy jednotlivých povídek ve čtenáři nevzbuzují příliš zájmu a přiznám se, že mě osobně byly vcelku fuk. Stále se ale jedná o příjemné a milé čtení, nicméně místy je to už trochu přeslazené (nehledě na to, že postavy nám tu nějak až příliš často brečí, přičemž autorovi se na city čtenáře moc nedaří zapůsobit). Možná právě proto, že nápad není nový, recykluje předchozí díl, a ani k žádné katarzi původního nápadu nedojde. Avšak i když mám k oběma knihám mnoho výhrad, první díl jsem si vcelku užil. Očividně natolik, abych sáhl i po druhém. Jedná se totiž o vcelku originální oddechovku. Snad by za takovýchto podmínek působila lépe, kdyby obě knihy tvořily jeden svazek. Než pravda vyjde najevo je oproti Než vystydne káva o něco slabší, ale komu se první kniha líbila, nejspíš ani druhou zklamán nebude.

9 05. února

Je to jednohubka, což je v tomto případě bezmála jediný klad, protože už v prvním dílu si čtenář přečte všechno, co je na této knize nové. Tady to je zkrátka pokračování a nic na tom nezmění ani autorova snaha sdělit čtenářům, že je ve vztazích dobré nejen nechat, ale rovnou i všechno vyklopit. Ehmmm, nemohu souhlasit. Navíc nikdo neříká svým blízkým úplně všechno. Pak mi taky vadí názor, že je dobré říct někomu, kdo to ještě neví, že umře. Krucinál, to by mě asi poněkud rozhodilo...
Určitě bude další díl, ale beze mě. Za mě stačilo.

3 22. ledna

Další pěkné příběhy ze zvláštní kavárny. Líbilo se mi tu, že na začátku byly znázorněny vztahy. Jednotlivé příběhy se mi líbily. Je hzeké sledovat a zjistit, proč lidé chtějí do určitého času a sledovat, jak probíhá setkání s tou konkrétní osobu.
Z kavrány na mě vždycky dýchne taková pohoda.

4 11. ledna

Propletené příběhy, které vás zavedou do kavárny, kde si vypít kávu není jen tak.

3 31.12.2020

Lepšie je pravdu povedať skôr, ako v šálke vychladne káva. Tak je to aj v živote.
Milovať znamená, dať city najevo. Příjemné čtení.